OSBV 4 C 207/2025-26

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 15.945 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba zčásti co do nároku žalobce na zaplacení částky 4.945 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Jméno advokáta, advokáta.

Žalobce se domáhal zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z této částky od datum do zaplacení. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši částka, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, a z úroku stanoveného dle čl. II.2.b smlouvy ve výši částka, a to podle smlouvy o úvěru ze dne datum, kterou se žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba., IČ IČO (dále jen „předchůdce žalobce“). adresa.000 Kč předchůdce žalobce žalovanému vyplatil dne datum na bankovní účet č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným postoupením.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

Jelikož žalovaný uzavíral Smlouvu v postavení spotřebitele, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalovaného poskytovaný úvěr splácet, a to s ohledem na pravidla zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobce v žalobě pouze obecně uvedl, že úvěruschopnost žalovaného zkoumal, neuvedl však nic konkrétního a nepředložil v tomto směru žádné důkazy. Současně žalobce sám navrhl, že nebude-li soud mít jeho nárok za prokázaný z titulu smlouvy o úvěru, nechť mu nárok přizná z titulu bezdůvodného obohacení. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, žalobce nereagoval.

Soud tak nemohl jinak, než smlouvu pro rozpor s § 86 z. s. ú. podle § 87 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud se tak dále žalobou zabýval pouze z toho pohledu, zda je žalovaný povinen žalobci vydat bezdůvodné obohacení (podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“).

Z potvrzení o transakci má soud za prokázané, že předchůdce žalobce dne datum odeslal na účet č. č. účtu částku částka. Ze sdělení právnická osoba vyplynulo, že vlastníkem a disponentem tohoto účtu byl v uvedené době žalovaný.

Jelikož žalovaný zůstal v řízení pasivní, vyšel soud z tvrzení žalobce, že žalovaný na dluh dosud neuhradil nic.

Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum žalobce prokázal, že předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným společnosti právnická osoba., IČ IČO. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum pak žalobce prokázal, že tato společnost pohledávku dále postoupila žalobci. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum a podacím lístkem žalobce prokázal, že předchůdce žalobce žalovaného o postoupení informoval.

Upomínkou ze dne datum a podacím lístkem žalobce prokázal, že žalovaného před podáním žaloby vyzval k úhradě dluhu.

Soud tedy dospěl ke skutkovému závěru, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy finanční prostředky ve výši částka, žalovaný dosud na dluh neuhradil nic. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku částka, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce (podle § 2991 a násl. o. z.).

Pokud jde o lhůtu ke splnění této povinnosti, bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Jelikož se žalovaný k žalobě nijak nevyjádřil, uložil soud žalovanému, aby přisouzenou částku uhradil do tří dnů od právní moci rozsudku, jak to vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř.

Jelikož předchůdce žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, nemohl mu vzniknout nárok na úroky z prodlení, neboť žalovaný se doposud do prodlení nedostal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Co do požadovaného zákonného úroku z prodlení proto soud žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 37,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v rozsahu 68,99 % [11.000 Kč z 15.945 Kč] a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,01 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění práva žalobce proti žalovanému.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu.