OSBV 8 C 59/2026-77

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kowolowskou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B ⟪LB:lb_006⟫ o 42.958,33 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci: částku 19.144,39 Kč,

11,5 % zákonný úrok z prodlení ročně z částky 19.144,39 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci: částku 23.813,94 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 42.958,33 Kč ve výši 11,5 % ročně od 1. 12. 2025 do

2. 2. 2026, zákonný úrok z prodlení z částky 23.813,94 Kč ve výši 11,5 % ročně od 3. 2. 2026 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám její právní zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 710 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 42.958,33 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností Anonymizováno, byla prostřednictvím webové stránky Anonymizováno dne datum uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná od původního věřitele postupně načerpala finanční prostředky v celkové výši 30.048 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 30.11.2025. Žalovaná předchůdci žalobce uhradila 10.903,61 Kč. Dle platební historie byla žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena pohledávka ve výši 42.958,33 Kč.

2. Žalobce k prověření úvěruschopnosti žalované uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, že žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a její úvěruschopnost ověřoval původní věřitel výpočtem mezi jejími doložitelnými příjmy a výdaji. Před podáním žaloby byla žalované zaslána výzva k plnění.

3. Žalovaná namítla nedostatečné prověření její úvěruschopnosti, absenci jednoznačných žalobních tvrzení ohledně údajů, ze kterých žalobce při poskytnutí úvěru vycházel a neunesení důkazního břemene (tj. výše pravidelných příjmů a výdajů žalované, jejich ověření, porovnání s běžnými příjmy a výdaji apod.). Žalovaná v době uzavření úvěrové smlouvy byla již dlužníkem z minimálně tří nebankovních úvěrů, a to konkrétně u společností právnická osoba, právnická osoba a právnická osoba., které znamenaly její splátkové zatížení ve výši přesahující 11 tis. Kč měsíčně, a je tudíž nebyla schopna převzít a uhradit další spotřebitelský úvěr. Navíc byla v předmětné době obětí trestné činnosti, tzv. kyberpodvodu. Její rozpoznávací a hodnotící schopnosti byly v dané době sníženy rovněž vlivem jejího psychiatrického onemocnění, v jehož důsledku pobírá invalidní důchod 3. stupně (úzkostná porucha).

4. I kdyby její úvěruschopnost byla prověřena dostatečně, byly v nepřiměřené výši sjednány úrok a smluvní sankce, ve vztahu k sazbám dosahovaným běžně na trhu, jsou tak v rozporu s dobrými mravy. Nebylo ani jednoznačně vyčísleno, na které části pohledávky byly započteny její částečné úhrady. Byla – li žalované poskytnuta částka 30.048 Kč a uhrazeno na ni bylo 10.903,61 Kč, je požadavek na uhrazení částky 42.958,33 Kč zjevně nepřiměřený.

5. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum soud zjistil, že předchůdce žalobce, (společnost Anonymizováno., zapsaná v Anonymizováno pod registračním číslem Anonymizováno), se zavázal poskytnou žalované spotřebitelský úvěr s limitem ve výši 23.600 Kč, celková splatná částka činila 42.384,98 Kč. Ze Smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek ze dne datum, Dodatku č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne datum a seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že předchůdce žalobce postupuje žalobci pohledávku za žalovanou ve výši 42.958,33 Kč.

6. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne datum soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná navrhla posoudit žalobu dle právní úpravy bezdůvodného obohacení a k úhradě uložit nanejvýš částku zbývající jistiny 19.144,39 Kč.

9. Soudu byl zaslán protokol o trestním stíhání č. j. Anonymizováno ze dne datum, z něhož bylo zjištěno, že žalovaná podala trestní oznámení, kdy se měla stát obětí majetkové trestné činnosti, smlouvy o úvěru u společností právnická osoba, právnická osoba a právnická osoba., oznámení Anonymizováno ze dne datum o výši důchodu žalované částka, která se zavázala hradit z něj v době uzavření smlouvy o úvěru několikatisícové splátky a mj. se zadlužila v souvislosti s kyberpodvodem u několika nebankovních společností i fyzických osob. Je tak zřejmé, že pokud by byla dostatečně prověřena její úvěruschopnost, nemohl by jí být další úvěr poskytnut, a pokud se tak stalo, pak uzavřená smlouva je stíhána sankcí neplatnosti.

10. Podle § 588 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1908 odst. 1 o. z., splněním dluhu závazek zaniká.

11. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že předchůdce žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce ani přes výzvu soudu neuvedl žádná konkrétní skutková tvrzení, ani neoznačil důkazy o konkrétních zjištěních k příjmovým a výdajovým poměrům žalované, z nichž by mohl být učiněn závěr o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Předložena byla pouze listina v anglickém jazyce, označená jako data z účetní knihy, z níž pouze plyne, jaké platby od datum do datum byly provedeny z účtu, aniž by bylo patrno, o čí účet jde.

12. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (žalobci) pod sankcí neplatnosti smlouvy. Takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, což konstatoval rovněž Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6.10.2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Žalovaná je tak povinna vrátit pouze to, co si půjčila spolu se zákonným úrokem z prodlení, kdy z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak jsou povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2991 o. z.). Žalovaná od předchůdce žalobce čerpala finanční prostředky ve výši 30.048 Kč a uhradila mu částku 10.903,61 Kč. Výše bezdůvodného obohacení žalované tak činí 19.144,39 Kč. Tato částka měla být žalobci vrácena do 2.2.2026, když k vydání bezdůvodného obohacení byla žalovaná vyzvána dne datum výzvou podanou datum ve lhůtě 3 dnů. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tedy datum, splatnost tak nastala 2.2.2026 a od následujícího dne 3.2.2026 je žalovaná v prodlení. Zamítnut byl proto požadavek na přiznání úroku z prodlení za dobu od 1.12.2025 do 2.2.2026 i na úhradu částky 23.813,94 Kč s příslušenstvím, protože závazek žalované vůči předchůdci žalobce zčásti zanikl jeho splněním a zčásti nebyl shledán oprávněným. Soud dospěl k závěru, že před poskytnutím zápůjčky nebyl předchůdcem žalobce učiněn správný závěr o schopnosti žalované poskytnuté prostředky řádně a včas splácet. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (předchůdci žalobce) pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to neplatnosti absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1, věta druhá, zákona o spotřebitelském úvěru).

13. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

14. Předmětem řízení byla úhrada částky 42.958,33 Kč, žalobce byl úspěšný co do částky 19.144,39 Kč, představující 44,57 % předmětu sporu, žalovaná co do částky 23.813,94 Kč, představující 55,43 % předmětu sporu a má tak nárok na náhradu 10,86 % jí vzniklých nákladů řízení. Ty jsou tvořeny odměnou právního zastoupení ve výši 6.540 Kč, sestávající z částky 5.640 Kč za 2 úkony právní služby po 2.820 Kč podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále AT), a to za převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání ze dne datum 900 Kč za dva paušály. Z částky 6.540 Kč představuje 10,86 % nárok žalované 710 Kč. Tuto částku je žalobce povinen zaplatit žalované k rukám jejího zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.