OSCK 23 C 46/2026-72

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní Mgr. Eliškou Stoupencovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 16 576 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 6 576 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 576 Kč od 3. 12. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 16 576 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne 2. 8. 2025 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.

4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

5. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, dne 2. 8. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru Anonymizováno č. hodnota, a to prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz, na jejímž základě byly žalovanému týž den poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal splatit jistinu v měsíčních splátkách, přičemž počáteční výše první splátky byla 2 144 Kč. Výše další splátky se mění dle již splacené jistiny s tím, že bude uvedena v Zákaznickém účtu, SMS a e-mailové zprávě zaslané nejméně 5 dnů před datem splatnosti dané splátky. Smluvní úrok činil 200 % ročně a byl počítán denně ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru Anonymizováno č. hodnota, z výpisu z účtu žalobkyně a z výpisů z účtu žalovaného). Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil na poskytnutý úvěr ničeho, a to ani přesto, že jej právní předchůdkyně žalobkyně několikrát upomínala. V upomínce ze dne 2. 12. 2025 byl žalovaný upozorněn na zesplatnění celého dluhu ke dni 2. 12. 2025 (zjištěno z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě, upomínek ze dne 4. 10. 2025, 1. 11. 2025, 2. 12. 2025, podacího lístku ze dne 2. 12. 2025)

6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a společností právnická osoba ze dne 18. 12. 2025 pohledávka vůči žalovanému z předmětné úvěrové smlouvy přešla na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu žalobkyně (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 1. 2026, předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2026 a dokladu o odeslání zásilky). Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč, smluvního úroku ve výši 6 576 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 576 Kč od 3. 12. 2025 do zaplacení.

7. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr vyhodnotila právní předchůdkyně žalobkyně na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně však nedisponuje dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v databázi dlužníků nebo databázi pro tvorbu úvěrové historie, zejména v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí či v databázi neplatných dokladů právnická osoba a dále že mu nejsou známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností. Žalobkyně byla vyzvána soudem k tomu, aby doplnila svá tvrzení o tom, jak bylo postupováno při posuzování úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, tedy z jakých údajů a dat bylo vycházeno, zejména, jak byly zkoumány příjmy a výdaje žalovaného. Na tuto výzvu žalobkyně nereagovala, i přes poučení o tom, že nebude-li výzvě vyhověno, vystavuje se žalobkyně možnosti zamítnutí žaloby v části přesahující poskytnutou jistinu.

8. Z výpisu z účtu žalovaného u právnická osoba. za období 2. 4. 2025 – 30. 9. 2026 bylo zjištěno, že je mu vyplácena mzda od společnosti právnická osoba. Za období od ledna 2026 do srpna 2026 činil jeho průměrný čistý měsíční příjem přibližně 35 000 Kč. Z účtu mu však odchází platby na splátky úvěrů v celkové částce kolem 4 000 Kč měsíčně a náklady související s kontokorentem v částce kolem 485 Kč měsíčně. Z výpisu je taktéž patrné, že žalovaný dlouhodobě využívá kontokorent v částce 31 000 Kč, který není umořován.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, jejíž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Soud se předně zabýval otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně žádným způsobem neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného v zákonných intencích byla prověřena. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně skutečností svědčících o tom, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a dospěl k závěru, že smlouva je neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení, jelikož v případě neplatnosti smlouvy je žalovaný povinen vrátit jistinu, v daném případě ve výši 10 000 Kč.

13. Postoupením pohledávky přešlo na žalobkyni právo domáhat se po žalovaném plnění, které vzniklo v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků na základě později shledané neplatné smlouvy. Žalobkyně je proto ve věci aktivně věcně legitimována.

14. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Skutečnosti rozhodné pro posouzení současných možností žalovaného vrátit poskytnutou jistinu netvrdil žalovaný a netvrdila je ani žalobkyně. Soud v daném případě považuje za přiměřené rozložit povinnost žalovaného do splátek po 2 000 Kč měsíčně. Při stanovení výše splátek soud přihlédl zejména k výši jistiny a ke zjištění, že žalovaný dosahuje průměrného čistého měsíčního příjmu přibližně 35 000 Kč, že splácí další úvěrové závazky v rozsahu přibližně 4 000 Kč měsíčně, hradí náklady spojené s čerpáním kontokorentu a dlouhodobě využívá kontokorentní úvěr ve výši 31 000 Kč.

15. S ohledem na neplatnost smlouvy a na skutečnost, že dobu plnění určil soud postupem podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze dovodit, že by žalovaný byl ke dni rozhodnutí v prodlení se splněním své povinnosti vrátit poskytnutou jistinu. Žaloba byla proto zamítnuta nejen co do částky 6 576 Kč představující smluvní úrok, který nemůže být vzhledem k neplatnosti smlouvy po žalovaném požadován, ale i co do žalobkyní uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.

16. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky ve výši 10 000 Kč (výrok v odst. I.), ve zbytku ji zamítl jako nedůvodnou (výrok v odst. II.).

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci jen částečný úspěch, přičemž procesní úspěch účastníků byl v podstatě vyrovnaný.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Českém Krumlově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.