OSCL 35 C 96/2026-14

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Janou Klikovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Anonymizováno, narozená Anonymizováno bytem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ o 105 188,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 49 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 000 Kč za dobu od 26. 12. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 56 188,88 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 49 000 Kč za dobu od 26. 12. 2023 do zaplacení.

III. Žádná z účastnic nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení částky 105 188,88 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba) dne datum uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované částku ve výši 49 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnutou částku 49 000 Kč, dále úrok ve výši 47 241 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek 4 199 Kč za umožnění komfortního splácení a poplatek 6 003 Kč za flexibilní splácení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 5 270 Kč. Součástí smlouvy bylo také pojištění, celkové pojistné za dobu trvání úvěru činilo 2 709 Kč. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně, dosud neuhradila ničeho. Celkový dluh tedy činí částku 110 652 Kč s příslušenstvím, přičemž příslušenství tvoří zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru, který žalobkyně částečně kapitalizovala, přičemž dále požaduje uhradit úrok až do úplného zaplacení žalované částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem.

2. Žalovaná, státní příslušnice Anonymizováno, zůstala v řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud posoudil svou mezinárodní příslušnost kladně v souladu s ustanovením čl. 36, 37 vyhlášky č. 106/1978 Sb. ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Anonymizováno o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne datum, neboť žalovaná má v ČR povolen pobyt a v obvodu soudu hlášené bydliště.

3. Žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce z jednání soudu omluvila, jako důvod uvedla kolizi (zřejmě jednání) spolupracujících advokátů. Žalobkyně zároveň žádala, aby jednání bylo odročeno, pokud by žalobě nebylo možné zcela vyhovět. Soud žalobkyni sdělil písemně e-mailem a také zprávou zaslanou do datové schránky zástupce, že je třeba doložit, z jakých podkladů bylo vycházeno, pokud žalovaná uváděla výdaje pětičlenné rodiny ve výši 1 000 Kč měsíčně. Žalobkyně však nereagovala žádným způsobem. Nadto má soud za to, že není rozhodné, zda jsou v době jednání volní obvyklí substituční zástupci jako advokáti působící v místě sídla soudu, ale je na žalobkyni, aby si našla takového zástupce, který je schopen se časově její záležitosti věnovat, což obsahuje i účast na jednání soudu. Není důvodem odročení jednání, pokud advokát zastupuje tolik klientů, že není pak schopen jejich zastoupení reálně vykonávat. Soud tedy jednal a věc rozhod v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti účastníků.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouva o spotřebitelském úvěru, smluvní podmínky, zákaznická karta, smlouva o postoupení pohledávek s přílohou, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky a doklad o odeslání, předžalobní výzva s dokladem o odeslání, přehled plateb) soud zjistil, že na základě ověření úvěruschopnosti žalované, která čerpala rodičovský příspěvek ve výši 25 000 Kč a žila ve společné domácnosti s partnerem a třemi dětmi, byla dne 25. 3. 2022 uzavřena mezi žalovanou, jako dlužníkem, a společností právnická osoba Anonymizováno., jako věřitelem, smlouva o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně na základě této smlouvy poskytl žalované úvěr ve výši 49 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se ve smlouvě dále zavázala zaplatit náklady úvěru ve výši 58 943 Kč a pojistné ve výši 2 709 Kč. Splatnost celé částky 110 652 Kč byla sjednána na 21 měsíčních splátek po 5 270 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum s přílohami, potvrzení o úplatě a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka přešla na žalobkyni, která tím získala aktivní legitimaci ve sporu. Z tabulky umoření je zřejmé, že žalobkyně neeviduje žádnou úplatu na dluh ze strany žalované. Soud konstatoval také upomínku žalobkyně žalované k zaplacení žalované částky s poštovním podacím lístkem.

5. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 86 odst. 1 citovaného zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalovaná čerpala celkem částku 49 000 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen v hotovosti. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně provedla hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. V tomto směru byl v předložené žádosti zjištěn výše uvedený příjem (rodičovský příspěvek) ve výši 25 000 Kč a dalších 35 000 Kč pro pětičlennou domácnost, resp. žalovanou, jejího partnera a tři nezletilé děti žijící v domácnosti, výdaje byly uváděny ve výši 1 000 Kč měsíčně. Z žaloby však nevyplývá, jakým konkrétním způsobem byla tvrzení žalované o příjmech a výdajích ověřována, když žalobkyně odkázala na dokument Zákaznická karta, kde není uveden žádný zdroj údajů (ve formuláři má být označeno, z jakých listin bylo vycházeno). Žádné relevantní listiny označeny ani předloženy nebyly, přestože byla žalobkyně informována o tom, že tato skutečnost bude předmětem řízení.

8. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.

9. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Nebylo doloženo, z jakých zdrojů žalobkyně ověřovala příjem žalobkyně a jejího partnera. V kontextu věci je třeba podotknout, že rodičovský příspěvek je jednorázová finanční pomoc rodičům, která je čerpána postupně ve výši, jakou si (obvykle matka) stanoví. Vzhledem k částce příjmu, jakou žalovaná uváděla, tento příspěvek pokryje jen krátkou dobu (nikoli dobu splácení úvěru). Částky uváděných příjmů by byly pro splátku 5 270 Kč dostačující. Soud však spatřuje problém v tom, že nebyly blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalované. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Obezřetnost a důslednost při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalované. Výdaj 1 000 Kč měsíčně určený na bydlení a celkovou spotřebu žalované (případně rodiny) ani rámcově neodpovídá obvyklým výdajům na život v České republice, a přesto byl akceptován. Původní věřitelka si tedy vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, které zjevně neověřovala, neboť jsou nereálná, ač tak učinit mohla a měla, například výpisy z bankovního účtu žalované.

10. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom bez ohledu na výše uvedené znění zákona nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

12. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

13. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

14. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy nemůže být nárok žalobkyně na pojistné, příslušenství a poplatky důvodný, proto byla žaloba nad rámec jistiny a úroku z prodlení zamítnuta. Vzhledem k pasivitě žalované soud vyhověl nároku na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. za žalobkyní požadovanou dobu.

15. I v případě řádného prokázání ověřování úvěruschopnosti žalované má soud za to, že úrok a poplatky, které měla žalovaná dle smlouvy uhradit, přesahující výši jistiny, jsou nezákonné. Ujednání je dle názoru soudu neplatné, protože se příčí dobrým mravům, jak je uvedené ve zmíněném § 580 o. z. Soud spatřuje rozpor s dobrými mravy ve výši a duplicitě těchto poplatků vůči nákladům věřitele promítnutými do kapitalizovaného úroku. Jak je soudu známo z jeho úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobkyní v obdobných věcech, výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše zapůjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o zápůjčce, aby znesnadnil spotřebiteli možnost porovnání nákladů půjčky a vyloučil bezhotovostní podobu transakce, která by jednak byla finančně dostupnější, jednak by předpokládala zájem pouze těch klientů, kteří mají exekucemi nezatížený bankovní účet (v daném případě dojde k čerpání částky úvěru ihned pouze v hotovosti v případě sjednání komfortního a flexibilního splácení, kdy tento poplatek celkem činí 10 202 Kč).

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná byla ve sporu úspěšnější, prokazatelně jí však žádné náklady nevznikly, a proto soud žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce Liberec, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.