OSCV 34 C 128/2021-80

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 45 870,97 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 805 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 805 Kč od 3. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 32 825 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37 630 Kč od 1. 11. 2020 do 2. 11. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 825 Kč od 3. 11. 2021 do zaplacení, částky 8 240,97 Kč, úroku ve výši 65,02 % ročně z částky 32 405,44 Kč od 13. 8. 2020 do 5. 9. 2020 kapitalizovaný částkou 1 350,24 Kč, úroku ve výši 10 % ročně z částky 32 405,44 Kč od 6. 9. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 13. 8. 2020 dosáhne částky 130 442 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 45 870,97 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 3. 1. 2019 smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) na částku 35 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem dne 4. 1. 2019. Žalovaný se zavázal předmětný úvěr splatit v 54 měsíčních splátkách ve výši 2 013 Kč splatných vždy k 7. dni každého kalendářního měsíce počínaje únor 2019. Úvěr se úročil sazbou 88,37 %. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně, pročež úvěr ze Smlouvy byl zesplatněn k 11. 8. 2020. Žalobkyně požaduje v rámci žaloby vedle úhrady jistiny ve výši 32 405,44 Kč, dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění ve výši 5 225,21 Kč, to vše se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, a dále pak smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 37 630,65 Kč denně od 1. 11. 2020 do 7. 6. 2021 ve výši 8 240,97 Kč, úrok ve výši 65,02 % ročně z částky 32 405,44 Kč od 13. 8. 2020 do 5. 9. 2020, od 6. 9. 2020 pak tento úrok požaduje v sazbě 10 % ročně. Požadovaný obchodní úrok je uplatněn jen do doby, kdy tento úrok dosáhne za dobu od 13. 8. 2020 částky 130 442Kč. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud nařídil ve věci jednání na den 15. 3. 2022. Jednání se zúčastnil zástupce žalobkyně, žalovaný se bez omluvy nedostavil.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy o úvěru na č.l. 4-6 soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 3. 1. 2019, a to ve formě smlouvy o úvěru. V rámci Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou 54 měsíčních splátek každé ve výši 2 013 Kč. Úvěr měl být poskytnut na bankovní účet žalovaného bankovní účet RPSN dle Smlouvy činilo 87,37 %;

6. Z karty klienta na č.l. 7 soud zjistil, že výše úvěru činila 35 000 Kč, ze strany žalovaného bylo celkem uhrazeno 30 195 Kč;

7. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 5. 2021 na č.l. 8 soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nároků uplatněných v tomto řízení;

8. Z oznámení o schválení úvěru na č.l. 9 soud zjistil, že žalobkyně schválila úvěr dle Smlouvy pro žalovaného;

9. Z oznámení ze dne 11. 8. 2020 č.l. 12 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud dlužné částky, avšak není doloženo doručení této výzvy;

10. Z hodnocení klienta na č.l. 21-22 soud zjistil, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem 25 000 Kč, který mu měl plynout ze zaměstnání u právnická osoba Jako měsíční životní náklady byla kalkulována částka životního minima 3 410 Kč, náklady na dítě 2 000 Kč, nájem včetně inkasa 2 500 Kč, splátky na jiné úvěry u žalobkyně pak 3 937 Kč a ostatní náklady (doprava, kurzy, záliby) pak 500 Kč. Po přičtení rezervy 1 000 Kč tak měla žalovanému zbýt disponibilní částka 11 653 Kč. Dle hodnocení klienta žalovaný byl svobodná, žil sám, měl základní vzdělání, bydlel v nájmu.

11. Výpis z účtu na č.l. 23 soud zjistil, že žalovaný dne 5. 12. 2018 obdržel částku 31 682 Kč od svého zaměstnavatele. Další mzdu obdržel dne 5. 11. 2018 ve výši 25 390 Kč;

12. Z pracovní smlouvy na č.l. 25-28 soud zjistil, že žalovaný pracoval u společnosti právnická osoba na pozici operátor ve výrobě na dobu neurčitou.

13. Z výplatních pásek na č.l. 29-30 soud zjistil, že mzda čistá žalovaného za říjen 2018 činila 25 390 Kč a za listopad 2018 pak částku 31 682 Kč.

14. Z výpisu z bankovního účtu na č.l. 33 soud zjistil, že žalobkyně zaslala na bankovní účet uvedený žalovaným ve Smlouvě dne 4. 1. 2019 částku 35 000 Kč;

15. Ze scoringu klienta na č.l. 34 soud zjistil, že žalovaný byl hodnocen skórem 505, tedy jako nízké riziko;

16. Z výpisu z registru příjmení na č.l. 35 soud zjistil, že žalovaný neměl ke dni 2. 1. 2019 žádné splátky po splatnosti;

17. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

18. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav:

19. Dne 3. 1. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se opak zavázal splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou 54 měsíčních splátek každé ve výši 2 013 Kč RPSN činila 88,37 %. Z předloženého hodnocení klienta a výpisů z účtů vyplývá, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 4. 1. 2019 částku 35 000 Kč dle Smlouvy. Příjem žalovaného činil 25 000 Kč ze zaměstnání. Měsíční náklady žalovaného pak měly být 12 347 Kč. Soud nicméně shledal Smlouvu ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalovaného jako velmi neurčitě formulovou, kdy žalobkyně vyšla z toho, že příjmy žalovaného jsou měsíčně 25 000 Kč, což na jedné straně sice bylo doloženo podklady, ale zároveň tento příjem kalkuluje i s vyšší vánoční mzdou. Ohledně výdajové stránky věci se však žalobkyně spokojila jen s prohlášením žalovaného a interními modely žalobkyně, které se však na první pohled jen stěží mohou odpovídat realitě a zároveň ani nekorespondují s podklady předložené žalobkyni žalovaným. Konkrétně pokud žalobkyně kalkulovala s částkou na živobytí ve výši 3 410 Kč a 2 000 Kč, celkem tedy s částkou 5 410 Kč jako částkou, ze které se měsíčně uživí dvě osoby, a to včetně všech ostatních nákladů, jako např. koncesionářské poplatky, telekomunikační služby, oblečení, léky atd., jeví se tato částka jako silně podhodnocená. Stejně tak se soudu jeví jako silně podhodnocená částka 2 500 Kč jako náklady na bydlení, když tato částka má pokrýt minimálně holý plat nájmu, platbu záloh na elektřinu, vodné a stočné, popř. i plyn. Ostatní výdaje přitom měl mít žalovaný 500 Kč měsíčně. Tato částka však rozhodně nemůže zahrnovat např. dopravu, léky a telekomunikační, jež očividně nebyly zahrnuty ani do položky životních nákladů. Se závěrem žalobkyně o měsíčně disponibilní částce 11 653 Kč žalovaného nekoresponduje také skutečnost, že osoba s disponibilní částkou 11 653 Kč měsíčně si je ochotna si půjčit 35 000 Kč se splatnosti na čtyř a půl let s RPSN 88,37 %. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 19. 5. 2021 k zaplacení dlužných částek ze Smlouvy, ale bezúspěšně.

20. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,

24. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Dle § 49 odst. 1 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud.

26. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

27. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému dne 4. 1. 2019 finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný úvěr však zcela nesplatil. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.

29. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C číslo, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

30. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo 2018 a nález spisová značka číslo 2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, očividně došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. K tomuto závěru soud vede zejména skutečnost, že žalobkyně kalkulovala s celkovými náklady domácnosti žalovaného ve výši 12 347 Kč, z čehož však téměř třetinu tvořily jiné splátky žalovaného u žalobkyně, tedy jeho náklady domácnosti na život měly činit 8 410 Kč při příjmu 25 000 Kč, avšak tyto náklady se jednak jeví jako silně podhodnocené, protože s ohledem na běžnou cenovou hladinu není prakticky možné, aby tato částka pokrývala běžné náklady dvou osob, včetně nákladů na nájem, inkaso, dopravu, oblečení, léky telekomunikační služby atd. Žalobkyně při svém výpočtu očividně nevzala v potaz, že osoby s příjmy na úrovni životního minima mají zpravidla nárok na další dávky, které jejich příjem navyšují. Vycházet tak při ověřování úvěruschopnosti čistě z nákladů normativních nákladů životního minima nepostačuje k tomu, aby poskytovatel úvěru, zde žalobkyně, získala objektivní přehled o nákladech žalovaného. Žalobkyni tak nic nebránilo si od žalovaného vyžádat předložení inkasa a kompletního výpisu z účtu žalovaného, aby se žalobkyně mohla přesvědčit, jestli její kalkulace odpovídají či nikoliv.

31. Žalobkyní skutečně poskytnuté prostředky je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni. Dle předložené karty klienta pak ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 4 805 Kč, když tato částka představuje nesplacenou jistinu původně uplatněné pohledávky. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích a poplatcích. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. dne 2. 11. 2021. Nejpozději dne 3. 11. 2021 se tak žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z., kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. s přihlédnutím k výši požadované v žalobě.

32. V návaznosti na výše uvedené soud žalobě částečně vyhověl v rozsahu dle výroku I. a částečně žalobu ve výroku II. zamítl.

33. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně měla, při zohlednění požadovaného příslušenství, v řízení úspěch v méně než polovině. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný by měl mít právo na poměrnou náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu..

34. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.