OSCV 16 C 123/2025-33

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: právnická osoba, se sídlem adresa, registrační číslo: IČO, zastoupený Jméno žalobce, advokátem, AK adresa, proti žalované: Jméno žalované, narozená datum, hlášena k pobytu na adrese adresa, o zaplacení částky 23.995,- Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 23.795,- Kč s úroky z prodlení ve výši 11,5% ročně z této částky od 20.8.2025 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Pro částku 200,- Kč a pro úrok ve výši 41,10 Kč a pro úrok ve výši 18% ročně z částky 23.795,- Kč od 17.12.2024 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 1.727,81 Kč, pro úrok z prodlení od 17.12.2024 do 19.8.2025 a pro úrok z prodlení ve výši 1,25% ročně z částky 23.795,- Kč od 20.8.2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 4.061,40 Kč k rukám Jméno žalobce, AK adresa, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 23.995,- Kč s úrokem ve výši 18% ročně z částky 23.795,- Kč od 7.12.2024 do zaplacení, s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši 1.727,81 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 41,10 Kč a ve výši 12,75% ročně z částky 23.795,- Kč od 17.12.2024 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 13.7.2024 smlouvu o úvěru - smlouvu o nákupu na splátky. Nedílnou součástí smlouvy jsou podmínky smlouvy o nákupu na splátky a ceník žalobce, které byly poskytnuty žalované před podpisem smlouvy. Žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované, kdy porovnával její příjmy a závazky, které žalovaná deklarovala v žádosti o úvěr. Závazky dále ověřoval v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Žalobce ověřil, že žalovaná nemá závazky po splatnosti v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, v rejstříku SOLUS a v interní databázi žalobce. Žalobce tak ověřil, že příjmy žalované jsou ve výši postačující na krytí jejích výdajů a závazků. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 23.795,- Kč. Úvěr byl sjednán jako účelový, za účelem koupě sjednaného zboží u prodejce právnická osoba. Účastníci sjednali úrokovou sazbu ve výši 18 % ročně. Žalovaná byla povinna úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle dohodnutého splátkového kalendáře. Žalobce dopisem opakovaná výzva k úhradě upomínal žalovanou k zaplacení dlužné částky a upozornil ji, že pokud nebude dluh uhrazen do 30 dnů, má žalobce právo odstoupit od smlouvy. Žalovaná dlužnou částku neuhradila. Žalobce proto od smlouvy odstoupil a úvěr zesplatnil ke dni 16.12.2024. O tom byla žalovaná informována dopisem. Ke dni 16.12.2024 činí dluh žalované 25.763,91 Kč a to: nesplacená jistina ve výši 23.795,- Kč, kapitalizovaný smluvní úrok do 16.12.2024 ve výši 1.727,81 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení do 16.12.2024 ve výši 41,10 Kč, dlužné poplatky ve výši 200,- Kč.

V podání ze dne 29.8.2025 žalobce uvedl, že žalobce byl žalovanou kontaktován prostřednictvím zprostředkovatele právnická osoba., kdy žalovaná vyplnila žádost o úvěr prostřednictvím obchodního zástupce právnická osoba., který také ověřil totožnost žalované prostřednictvím průkazu totožnosti a průkazu o povolení k trvalému pobytu. Vyplněná žádost byla zaznamenána v informačním systému žalobce. V žádosti jsou uvedeny osobní údaje žalované, telefonní číslo, emailová adresa, příjem 30.000,- Kč, finanční závazky 6.000,- Kč. Smlouva byla podepsána elektronicky prostřednictvím SMS kódu z automatického systému žalobce na tel. číslo, které žalovaná uvedla. K potvrzení SMS kódu došlo dne 13.7.2024 v 16:36 hod. Žalobce porovnal příjmy (30.000,- Kč) a závazky (6.000,- Kč) klienta. Závazky byly ověřeny v Bankovním a Nebankovním registru, kdy žalobce zjistil, že žalovaná nemá žádné měsíční splátkové závazky. Příjmy žalované nebyly ověřovány a skutečné výdaje mimo měsíčních splátkových závazků nebyly zjišťovány. Žalobce dále prověřil žalovanou v insolvenčním rejstříku, v rejstříku SOLUS a v interní databázi žalobce. Úvěr byl vyčerpán zaplacením ceny zboží prodávajícímu (společnost právnická osoba.) dne 15.7.2024, kdy došlo k převodu částku z účtu žalobce na účet prodávajícího. Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho.

Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná uvedla: měsíční příjem 30.000,- Kč, měsíční závazky 6.000,- Kč. Ověřené příjmy – 0,- Kč, ověřené závazky 6.000,- Kč. Z výpisu z registru klientských informací bylo zjištěno CB skóre – kód 14 (nelze vypočítat: příliš nové skórování).

Žalovaná předložila svůj průkaz totožnosti a průkaz o povolení k trvalému pobytu.

Ze smlouvy o nákupu na splátky č. hodnota ze dne 13.7,2024 spolu se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou. Žalovaná získala účelový úvěr ve výši 23.795,- Kč na nákup zboží. Zavázala úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách po 1.193,- Kč. Strany si dohodly pevnou roční úrokovou sazbu ve výši 18%, RPSN 19,86%. Celková částka splatná spotřebitelem je 28.615,30 Kč, celkové náklady na úvěr 4.820,30 Kč. Žalovaná smlouvu podepsala elektronicky prostřednictvím SMS kódu zaslaného na telefonní číslo.

Podle výpisu transakcí byla dne 15.7.2024 proplacena částka 23.795,- Kč na účet společnosti právnická osoba.

Žalovaná dle tvrzení žalobce a interního přehledu plateb nezaplatila žádnou splátku.

V opakované výzvě k úhradě ze dne 4.11.2024 žalobce upozornil žalovanou na dluh a vyzval ji k zaplacení částky 3.588,15 Kč do 30 dnů. Upozornil ji, že žalobce má právo odstoupit od všech smluv o poskytování služeb.

V předžalobní výzvě k okamžité úhradě dluhu ze dne 18.12.2024 žalobce oznámil žalované, že je nucen zesplatnit úvěr, a vyzval ji k zaplacení částky 25.763,91 Kč.

Předžalobní výzvou k plnění ze dne 28.3.2025 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k uhrazení částky 27.788,61 Kč do 4.4.2025.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Na základě výše uvedených důkazů má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o účelovém úvěru. Úvěr ve výši 23.795,- Kč byl vyčerpán zaplacením ceny zboží prodávajícímu právnická osoba. dne 15.7.2024. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách řádně a včas neplnila a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 18.12.2024 čerpaný úvěr zesplatnil. Úvěr se tak stal splatný ke dni 16.12.2024. Žalovaná nezaplatila žádnou splátku.

Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve kterých se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalované splácet žalobce prověřil na základě prohlášení žalované. Žalovaná uvedla svůj měsíční příjem ve výši 30.000,- Kč (kdy výše příjmu nebyla ověřována) a své finanční závazky ve výši 6.000,- Kč. Na základě produktů zjištěných v Bankovním a Nebankovním registru klientských informací žalobce zjistil, že žalovaná nemá žádné měsíční splátkové závazky. Příjmy žalované nebyly ověřovány a žalobce nezjišťoval skutečné výdaje žalované (mimo měsíční splátkové závazky). Žalobce dále prověřil žalovanou v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, v rejstříku SOLUS a v interní databázi žalobce, kdy zjistil, že žalovaná nemá závazky po splatnosti. Žalobce neověřil příjmy žalované a nezajímal se o její faktické výdaje. Žalobce tak zcela rezignoval na povinnost ověřit příjmy a výdaje žalované, kdy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů, a proto při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. Skutečnost, že žalovaná nezaplatila žádnou splátku úvěru, potvrzuje, že žalovaná neměla dostatek finančních prostředků poskytnutý úvěr splatit. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit, kdy se nezajímal o výdaje žalované. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno z tvrzení žalobce a výpisu z účtu, že žalobce poskytl žalované částku 23.795,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a dalších poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku 23.795,- Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná nezaplatila žádnou splátku. Soud proto žalované uložil povinnost vydat to, oč se bezdůvodně obohatila, tedy částku ve výši 23.795,- Kč.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 18.8.2025. Nárok se stal splatným 19.8.2025 a žalovaná se dostala do prodlení od 20.8.2025. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 20.8.2025 v souladu s ustanovením nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 31.095,21 Kč (částku 23.995,- Kč + úrok 3.144,80 Kč – úrok 18% ročně z částky 23.795,- Kč od 17.12.2024 do 10.9.2025 + smluvní úrok z prodlení 1.727,81 Kč + 2.227,60 Kč - úrok z prodlení 12,75% ročně z částky 23.795,- Kč od 17.12.2024 do 10.9.2025). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 23.959,- Kč (částka 23.795,- Kč + 164,- Kč – úrok z prodlení ve výši 11,5% ročně z 23.795,- Kč od 20.8.2025 do 10.9.2025). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 77 %, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 23 %. Poměr úspěchu tedy činí 54 % ve prospěch žalobce.

Řízení bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (návrh byl podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) je žalováno peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000,- Kč, soud proto ve věci nákladů řízení postupoval dle vyhl. č. 177/1969 Sb. (dále jen advokátní tarif) ve znění účinném od 1.7.2014. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1.200,- Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) po 400,- Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 advokátního tarifu), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) po 100,- Kč (§ 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu), mimosmluvní odměna zástupce žalobce za jeden úkon právní služby (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu - účast na jednání soudu dne 10.9.2025) po 2.060,- Kč (§ 7 bod 5 advokátního tarifu), jedna náhrada hotových výdajů zástupce žalobce za jeden úkon právní služby (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu - účast na jednání soudu dne 10.9.2025) po 450,- Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu), náhrada cestovních výdajů zástupce žalobce za cestu k jednání soudu adresa a zpět osobním automobilem ve výši jedné poloviny – 764,- Kč (základní náhrada ve výši 1.125,20 Kč při ujetých 194 km x 5,80 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 402,82 Kč při ujetých 194 km, prům. spotřebě 5,8 l a ceně paliva 35,80 Kč/l - vyhl. č. 475/2024 Sb.), náhrady za promeškaný čas zástupce žalobce při cestě k jednání z adresa a zpět za 6 půlhodin po 150,- Kč ve výši jedné poloviny 450,- Kč (dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 1.097,04 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem částka 7.521,04 Kč, z toho 54 % činí částka 4.061,40 Kč, které soud žalobci přiznal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.