OSCV 16 C 240/2024-25

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., se sídlem Adresa žalobce A, IČO: IČO žalobce B, zastoupený Jméno žalobce C, advokátem, AK adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený datum, hlášen na adrese adresa, o zaplacení částky 60.525,53 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný Jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 44.510,18 Kč s úroky z prodlení ve výši 12,75% ročně z této částky od 30.11.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 16.015,35 Kč, úrok ve výši 11.958,33 Kč, úrok ve výši 30% ročně z částky 50.000,- Kč od 30.4.2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 6.086,79 Kč a ve výši 15% ročně z částky 50.000,- Kč od 30.4.2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 60.525,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 6.086,79 Kč, úrok ve výši 11.958,33 Kč a ve výši 15% ročně z částky 50.900,- Kč od 30.4.2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 50.900,- Kč od 30.4.2024 ve výši 15% do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že společnost právnická osoba (dále jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřela s žalovaným dne 7.1.2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č.hodnota. Na základě smlouvy předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 50.000,- Kč, neúčelově, jednorázově převodem na bankovní účet. Žalovaný se zavázal hradit ve prospěch právního předchůdce žalobce minimální měsíční platby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Rozpis plateb byl dostupný na online účtu na stránkách www.creditea.cz. Minimální měsíční splátky byl žalovaný povinen hradit právnímu předchůdci žalobce spolu se smluvním úrokem, poplatky a náklady. Žalovaný porušil své závazky, tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Právní předchůdce žalobce využil svého práva a úvěr ke dni 17.7.2023 zesplatnil. Právní předchůdce žalobce dále uplatnil své právo na úhradu smluvní pokuty a poplatků. Žalovaný od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradil 8.596,95 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.4.2024 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a s žalobcem byla předmětná pohledávka postoupena s účinností ke dni 29.4.2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Žalobce požaduje zaplacení jistiny ve výši 50.000,- Kč, poplatku ve výši 900,- Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému upomínku.

V podání ze dne 6.1.2025 při posouzení úvěruschopnosti vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v online žádosti o úvěr ze dne 7.1.2023. Žádost hodnotil předchůdce žalobce individuálně a kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích (zejména bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další). Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného bral právní předchůdce žalobce v potaz sociální a demografická data, informace z interních a externích registrů. Dále byla zkontrolována bonita a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů právnímu předchůdci žalobce, a to zj. výpisem z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Žalovaný si podal online žádost o poskytnutí úvěru dne 7.1.2023. Právní předchůdce žalobce akceptoval dne 7.1.2023 žádost žalovaného, oznámil mu tuto skutečnost prostřednictvím SMS zprávy a oznámením na online účtu. Smlouva byla žalovanému do jeho klientského účtu doručena dne 7.1.2023. Žalovaný finanční prostředky čerpal opakovaně na jeho běžný účet č. účtu.

Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.4.2024 byla pohledávka uvedená v Příloze č.hodnota (seznam postoupených pohledávek, pod č. hodnota) postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30.5.2024.

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný dne 7.1.2023 žádal o produkt ve výši 50.000,- Kč, měsíčně uvedl příjem ve výši 27.000,- Kč, výdaje na bydlení ve výši 6.000,- Kč a ostatní výdaje ve výši 3.000,- Kč.

Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období od 8 – 12/2022 bylo zjištěno, že v měsíci prosinec 2022 představovaly plusové operace na účtu žalovaného částku ve výši 116.047,58 Kč, kdy z toho byla částka 33.000,- Kč půjčka od společnosti právnická osoba, částka ve výši 10.668,37 Kč od společnosti právnická osoba. a částka 27.589,- Kč mzda od společnosti právnická osoba, část plusových položet také tvořily příjmy od společnosti právnická osoba. a společnosti právnická osoba., mínusové operace pak tvořily částku ve výšu 111.865,52 Kč, v měsíci listopad 2022 představovaly plusové operace na účtu žalovaného částku ve výši 43.487,05 Kč, kdy z toho byla částka 22.989,- Kč mzda od společnosti právnická osoba, mínusové operace pak tvořily částku ve výšu 37.538,- Kč, kdy z toho částka 13.300,- Kč byl nájem, v měsíci říjen 2022 představovaly plusové operace na účtu žalovaného částku ve výši 46.539,- Kč, kdy z toho byla částka 26.604,- Kč mzda od společnosti právnická osoba a částka 11.174,- Kč úhrada od společnosti právnická osoba., mínusové operace pak tvořily částku ve výšu 29.935,58 Kč, kdy z toho částka 13.300,- Kč byl nájem, v měsíci září 2022 představovaly plusové operace na účtu žalovaného částku ve výši 23.160 Kč, kdy z toho byla částka 22.800,- Kč mzda od společnosti právnická osoba, mínusové operace pak tvořily částku ve výšu 23.212,50 Kč, kdy z toho částka 12.800,- Kč byl nájem, v měsíci srpen 2022 představovaly plusové operace na účtu žalovaného částku ve výši 109.658 Kč, kdy z toho byla částka 100.000,- Kč úhrada od společnosti právnická osoba.

Z internetové komunikace právního předchůdce žalobce s žalovaným bylo zjištěno, že dne 7.1.2023 byl zákazník vyzván k dokončení žádosti přes odkaz. Právní předchůdce žalobce pak potvrdil zákazníkovi (žalovanému) schválení půjčky s limitem 50.000,- Kč, kdy první výběr ve výši 50.000,- Kč má být poslán na bankovní účet. Smlouvu žalovaný nalezne po přihlášení do svého zákaznického účtu.

Z kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce disponuje osobními údaji žalovaného.

Ze smlouvy o úvěru č.hodnota ve spojení se smluvními podmínkami ke smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobcem smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání do 50.000,- Kč. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Právní předchůdce žalobce měl finanční prostředky poskytnout na bankovní účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal hradit ve prospěch právního předchůdce žalobce minimální měsíční platby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. V případě prodlení s plněním platebních povinností byla sjednána možnost právního předchůdce žalobce smlouvu vypovědět a/nebo požadovat splacení čerpaného úvěru v plné výši. Rozpis plateb byl dostupný na online účtu na stránkách www.creditea.cz. Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako roční pevná úroková sazba ve výši 60%, RPSN ve výši 81,02 % ročně. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit činila 68.043,01 Kč.

Ze Standartních informací o spotřebitelském úvěru byly zjištěny základní parametry úvěru, kdy se mělo jednat o bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání do 50.000,- Kč. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Právní předchůdce žalobce měl finanční prostředky poskytnout na bankovní účet uvedený zákazníkem ve smlouvě. Žalovaný se zavázal hradit ve prospěch právního předchůdce žalobce minimální měsíční platby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako roční pevná úroková sazba ve výši 60%, RPSN ve výši 81,02 % ročně. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit činila 68.043,01 KčAnonymizováno

Z potvrzení o provedení transakce ze dne 7.1.2023 bylo zjištěno, že právnická osoba. potvrdila odepsání finančních prostředků ve výši 50.000,- Kč z účtu právního předchůdce žalobce na účet č. č. účtu. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 15.2.2023 bylo zjištěno, že právnická osoba potvrdila odepsání finančních prostředků ve výši 1.209,27 Kč z účtu právního předchůdce žalobce na účet č. č. účtu. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 16.3.2023 bylo zjištěno, že právnická osoba. potvrdila odepsání finančních prostředků ve výši 1.897,86 Kč z účtu právního předchůdce žalobce na účet č. č. účtu.

Z přehledu čerpání a plateb bylo zjištěno, že žalovaný načerpal finanční prostředky ve výši 53.107,13 Kč a na splátkách uhradil částku 8.596,95 Kč.

Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 2.7.2023 bylo zjištěno, že orávní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dluhu ve výši 14.149,55 Kč a upozornil jej na možnost zesplatnění celého dluhu.

Předžalobní výzvou k plnění vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu ve výši 84.292,28 Kč do 13.8.2024. Dle poštovního podacího lístku byla výzva odeslána dne 29.7.2024.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce výše uvedenou smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr s limitem do 50.000,- Kč s možností opakovaného čerpání, který se žalovaný zavázal splácet. Žalovaný po dobu úvěru načerpal celkem částku ve výši 53.107,13 Kč. Žalovaný na splátkách úvěru uhradil po dobu jeho trvání částku 8.596,95 Kč. Žalovaný neplnil podmínky uzavřené smlouvy řádně a včas (dostal se do prodlení s uhrazením splátek), právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dluhu a upozornil jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Právní předchůdce žalobce požadoval uhradit po žalovaném částku ve výši 84.292,28 Kč. Pohledávka za žalovaným z předmětného úvěru byla postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno.

Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to z důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr právní předchůdce žalobce prověřil na základě žádosti žalovaného a výpisů z účtu žalovaného. V žádosti žalovaný uvedl příjem ve výši 27.000,- Kč (dle výpisů z účtu žalovaného za období od 8-12/2023, tj. období předcházející poskytnutí půjčky, činila průměrná mzda žalovaného částku 24.996,- Kč). Dle výpisů z účtu žalovaného činily část jeho příjmů v posuzovaném období také půjčky od jiných společností (právnická osoba., právnická osoba). Pokud jde o výdaje žalovaného tak tyto žalovaný v žádosti uvedl ve výši 6.000,- Kč na bydlení a částku 3.000,- Kč na ostatní výdaje. Dle doložených výpisů z účtu však jen samotné náklady na bydlení (nájem) činili částku v průměru 13.100,- Kč. Z postupu posuzování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce není zřejmé, z jakých údajů vycházel. Skutečnost, že část příjmů žalovaného tvořily i úvěry od jiných společností vyžadovala od právního předchůdce žalobce podrobnější zkoumání příjmové, ale i výdajové stránky žalovaného. Splátky dalším společnostem dozajista zatížily měsíční rozpočet žalovaného. Z žádných podkladů nevyplývá a žalobce to ani netvrdí, že by právní předchůdce žalobce tyto skutečnosti, jakkoliv zohledňoval. Dále je třeba poukázat na skutečnost, že ve výpisech z účtu byly na straně příjmů uvedeny i příjmy ze sázek (společnost právnická osoba. a společnosti právnická osoba) byť byly příjmy ze sázek plusovou položkou v rozpočtu žalovaného je nepochybné, že musely být nejprve určité finanční prostředky investovány. I tato skutečnost dle názoru soudu kladla větší důraz na podrobnější zkoumání schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Právní předchůdce žalobce se nezajímal o faktické výdaje žalovaného, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezil na informace, které mu poskytl žalovaný (výdaje ve výši 9.000,- Kč) a již nezohlednil výdaje uvedené ve výpisech z účtu žalovaného. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. U nákladů žalovaného se právní předchůdce žalobce nezajímal o skutečné výdaje žalovaného (z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaný nějaké doklady o svých výdajích předkládal). K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z.s.ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich doložení (prokázání). Žalobce zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalovaného, a při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. Žalobce tak poskytl žalovanému finanční prostředky, aniž by před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřil jeho schopnost dlužnou částku řádně splácet. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 53.107,13,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 53.107,13,- Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z předložených listin a tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 8.596,95 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 44.510,18 Kč (částka poskytnutá 53.107,13 Kč – částka žalovaným zaplacená 8.596,95 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 28.11.2024. Nárok se stal splatným 29.11.2024 a žalovaný se dostal do prodlení od 30.11.2024. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 30.11.2024 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 97.782,95 (částku 60.525,53 Kč + úrok 11.958,33 Kč + 10.808,20 Kč – úrok 30% ročně z částky 50.000,- Kč od 30.4.2024 do 17.1.2025 + úrok z prodlení 6.080,79 Kč + 5.404,10 Kč – úrok z prodlení 15% ročně z částky 50.000,- Kč od 30.4.2024 do 17.1.2025). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 45.271,98 Kč (jistina – 44.510,18 Kč + 761,80 Kč – úrok z prodlení ve výši 12,75% ročně z 45.271,98 Kč od 30.11.2024 do 17.1.2025). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 46%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 54%. Poměr úspěchu tedy činí 8% ve prospěch žalovaného. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.