OSCV 21 C 184/2026-29

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně ⟪LB:lb_004⟫ se sídlem Adresa žalobkyně, ⟪LB:lb_005⟫ zastoupené Jméno Zástupce, advokátkou ⟪LB:lb_006⟫ se sídlem Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, ⟪LB:lb_009⟫ bytem Adresa žalovaného, ⟪LB:lb_010⟫ o 25 500 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 20. 6. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 10 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 24 000 Kč od 16. 2. 2026 do 19. 6. 2026, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 000 Kč od 20. 6. 2026 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 167 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně Jméno Zástupce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 28.5.2026, doplněnou podáním ze dne 4.8.2026 a ze dne 5.8.2026, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 25 500 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 14.11.2025 uzavřena distančním způsobem, Smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný ničeho žalobkyni, i před výzvu, nevrátil.

2. Žalobkyně a její právní zástupkyně se k jednání soudu omluvily. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne4.8.2026). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a právní zástupkyně žalobkyně; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaný ve věci podal neodůvodněný odpor proti platebnímu rozkazu.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o zápůjčce č. hodnota ze dne 14.11.2025 plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalovaného, v jejím závěru je v kolonce „Podpisy“ opatřena PIN kódem: Anonymizováno. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč za poplatek 9 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat peněžní prostředky vrátit.

6. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně plyne úprava práv a povinností při uzavírání smluv. Tato listina není opatřena podpisem žalovaného, v jejím závěru je v kolonce „Podpisy“ opatřena PIN kódem: Anonymizováno.

7. Z Výpisu z běžného účtu č. č. účtu plyne, že z tohoto účtu byla dne 14.11.2025 odepsána částka 15 000 Kč na účet č. č. účtu.

8. Ze Sdělení Anonymizováno banky ze dne 11.8.2026 plyne, že majitelem účtu č. č. účtu je žalovaný.

9. Z Výpisu z účtu č. č. účtu plyne, že dne 14.11.2025 byla na tento účet připsaná částka 15 000 Kč z účtu č. č. účtu s názvem právnická osoba

10. Z upomínky ze dne 18.12.2025 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu 8 922 Kč. Z upomínky ze dne 29.12.2025 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu 9 992 Kč. Z opakované výzvy ze dne 26.1.2026 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu 28 488 Kč.

11. Z Výzvy ze dne 6.3.2026 plyne, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 28 533 Kč. Tato výzva byla předaná k poštovní přepravě dne 6.3.2026, jak plyne z Podacího lístku.

12. Skutkový závěr: Žalovaný obdržel dne 14.11.2025 od žalobkyně na účet č. č. účtu, jehož byl majitelem, peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Vráceno bylo žalobkyni celkem 0 Kč. Výzvou ze dne 6.3.2026, předanou k poštovní přepravě téhož dne, právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dluhu.

13. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

14. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

15. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

16. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

17. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Dle § 2390 ObčZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

20. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

21. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 14.11.2025 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně sjednaného poplatku. Předložená smlouva o zápůjčce není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, je opatřena číselným SMS kódem: 5726. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované (Všeobecné obchodní podmínky). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

22. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný (pozn.: podaný odpor ve věci neodůvodnil). Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

23. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (poplatky, náklady spojené s uplatněním pohledávky,…) tak nelze považovat za důvodné.

24. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet.

25. V daném přídě žalobkyně v žalobě pouze uvedla, že si od žalovaného vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech, ničeho konkrétního však neuvedla.

26. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnán, na jakou dobu byl zaměstnán a s jakým výdělkem. Dále např. výpisem z katastru nemovitostí nebo nájemní smlouvou k doložení uspokojování bytové potřeby, smlouvami na dodávku energií, jiných závazků, atd. V daném případě však žalobkyně ničeho nedoložila. Lustrace žalovaného v různých databázích, je sice důležitá, ale sama o osobě nedostačující, tím spíše, když nahlížení do databází před uzavřením smlouvy žalobkyně ani nedoložila.

27. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalovaného (příjmů a výdajů), žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému peněžní prostředky poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné smlouvy o zápůjčce jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

28. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Sdělení právnická osoba. ze dne 11.8.2026 a Výpis z běžného účtu č. č. účtu, z nichž má soud za prokázané, že žalovanému byly dne 14.11.2026 vyplaceny peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to na účet, jehož je majitelem. Žalovaný ničeho žalobkyni nevrátil, čímž porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Proto mu soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 15 000 Kč. Co do poplatku 9 000 Kč, smluvní pokuty 1 500 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

29. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaná bezdůvodně obohatila), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupkyně žalobkyně sice vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 6.3.2026, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 18.6.2026. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 16.6.2026. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 20.6.2026, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, avšak od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 11,50 % ročně z částky 15 000 Kč od 20.6.2026 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

30. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

31. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 15 349,70 Kč (tj. jistina 15 000 Kč + úroky z prodlení dle výroku I. rozsudku kapitalizované částkou 349,70 Kč; 52,94 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 13 647,40 Kč (tj. jistina 10 500 Kč + náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 000 Kč + ve II. výroku rozsudku specifikované úroky z prodlení kapitalizované částkou 1 147,40 Kč; 47,06 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze poměrnou část nákladů řízení v rozsahu 5,88 % (rozdíl procentuálního úspěchu a neúspěchu). Náklady řízení žalobkyni jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 1 020 Kč, odměnou advokátky žalobkyně v celkové výši 1 200 Kč za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb (dále jen „vyhláška“), 3x RP po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzvy k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky a 21 % DPH z částky 1 500 Kč, tj. ve výši 315 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni náklady řízení ve výši 167 Kč, jež odpovídají 5,88 %. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátce žalobkyně.

32. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 4.8.2026 a ze dne 5.8.2026, neboť je nepovažuje za účelně vynaložené náklady řízení, když z nich neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v samotné žalobě.

33. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.