OSCV 57 C 67/2026-32

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Vrzáčkovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_004⟫ zastoupené Jméno Zástupce, advokátkou sídlem adresa adresa/Anonymizováno, adresa Anonymizováno adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení částky 64 010 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 530 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 480 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 56 000 Kč, ve výši 12 % od 20. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 28.4.2026 doplněnou podáním ze dne 16.7.2026, domáhala na žalovaném zaplacení částky 64 010 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tvrzením, že původní věřitel, společnost právnická osoba právnická osoba. uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. Anonymizováno dne 17.9.2024, podle které téhož dne poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 40 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu s uvedením variabilního symbolu v podobě rodného čísla žalovaného bez lomítka. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webových stránek www.Anonymizováno.cz (Anonymizováno.cz), na kterých se žalovaný registroval zadáním osobních údajů, byl povinen doložit fotokopii občanského průkazu a dalšího dokladu totožnosti. Dále byl vyzván původním věřitelem k prokázání vlastnictví bankovního účtu a úvěruschopnosti prostřednictvím online služby společnosti Kontomatik UAB, která disponuje licencí AISP, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana informace o platebním účtu a transakcích, které byly vykonané na účtu žalovaného. Alternativně byl žalovaný povinen doložit výpisy z bankovního účtu za poslední tři měsíce. Následně byl žalovanému v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy podle vybraných parametrů. Byla dohodnuta forma podpisu prostřednictvím zvoleného hesla případně podpisového SMS kódu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 19.1.2025 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k úhradě celého zbývajícího dluhu, což neučinil. Do prodlení se tak dostal dne 20.1.2025. Žalovaný se zavázal uhradit původnímu věřiteli úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny, který žalobkyně požaduje pouze za jeden kalendářní měsíc od posledního čerpání úvěru. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Tuto žalobkyně požaduje od data prodlení 20.1.2025 do data odeslání předžalobní výzvy 10.2.2026. Žalobní nárok je tak tvořen jistinou ve výši 40 000 Kč, smluvním úrokem ve výši 16 000 Kč a smluvní pokutou ve výši 15 480 Kč. Žalovaný uhradil dílčí splátky ve výši 7 470 Kč, žalobkyně je započetla na smluvní pokutu, která tak činí 8 010 Kč. Pokud by soud neměl nárok na zaplacení částky za nárok z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žádala žalobkyně přiznat nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel zejména lustrací veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž dal žalovaný souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem, potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. Původní věřitel proto nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného zápůjčku splatit. Přirůstání úroků k jistině bylo mezi smluvními stranami sjednáno na str. 1 smlouvy, kde je explicitně vyjádřeno přirůstání smluvních úroků k jistině.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu zůstal zcela pasivním.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti omluvené žalobkyně i neomluveného žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“), vycházeje z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru Anonymizováno bylo zjištěno, že obsahuje identifikaci smluvních stran, pokud jde o žalovaného, tak jeho rodným číslem. Úvěr byl ve výši 2 000 Kč, na dobu neurčitou, s úrokem 40 % měsíčně, roční procentuální sazbou nákladů úvěru 5537 %. Byl uveden bankovní účet klienta IBAN, bankovní účet věřitele č. č. účtu a ujednání, že klient splácí 1x měsíčně úrok z úvěru přirostlý za uplynulé období, jistinu úvěru splatí klient nejpozději při ukončení smlouvy. Listina není datována ani podepsána uvedenými smluvními stranami.

5. Identifikace žalovaného vyplynula z kopie jeho občanského průkazu č. hodnota, resp. nového občanského průkazu č. hodnota.

6. Ze Všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem Anonymizováno je zřejmý právní rámec práv a povinností pro právní vztahy z těchto smluv. Listina je nepodepsaná.

7. Z Oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 19.1.2025 soud zjistil, že Anonymizováno.cz vyzvala žalovaného k úhradě zbývající části úvěru ve výši 93 664,37 Kč.

8. Ze sdělení právnická osoba. bylo zjištěno, že v období od 17.9.2024 do 19.1.2025 bylo připsáno na účet žalovaného celkem 40 000 Kč pod VS var. symbol. Odesílatelem jednotlivých částek byla společnosti Anonymizováno, a.s.

9. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 12.10.2024 je patrné, že na účet č. účtu pod VS var. symbol odeslala společnost Anonymizováno a.s. z účtu společnosti Anonymizováno právnická osoba. částku 100 Kč.

10. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 8.10.2024 je patrné, že na účet č. účtu pod VS var. symbol odeslala společnost Anonymizováno a.s. z účtu společnosti Anonymizováno právnická osoba. částku 1 000 Kč, částku 1 000 Kč, částku 500 Kč, částku 500 Kč, částku 500 Kč, částku 500 Kč, částku 1 000 Kč, částku 1 000 Kč, částku 1 000 Kč, částku 1 000 Kč, částku 500 Kč, částku 1 100 Kč, částku 1 000 Kč.

11. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 7.10.2024 je patrné, že na účet č. účtu pod VS var. symbol odeslala společnost Anonymizováno a.s. z účtu společnosti Anonymizováno právnická osoba. částku 700 Kč, částku 1 300 Kč.

12. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 6.10.2024 je patrné, že na účet č. účtu pod VS var. symbol odeslala společnost Anonymizováno a.s. z účtu společnosti Anonymizováno právnická osoba. částku 1 000 Kč, částku 1 000 Kč, částku 1 000 Kč, částku 500 Kč, částku 1 000 Kč, částku 1 000 Kč, částku 1 000 Kč.

13. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 5.10.2024 je patrné, že na účet č. účtu pod VS var. symbol odeslala společnost Anonymizováno a.s. z účtu společnosti Anonymizováno právnická osoba. částku 500 Kč, částku 500 Kč, částku 500 Kč, částku 500 Kč, částku 500 Kč, částku 500 Kč, částku 500 Kč, částku 500 Kč, částku 500 Kč, částku 500 Kč, částku 500 Kč, částku 500 Kč, částku 500 Kč, částku 1 000 Kč, částku 500 Kč, částku 500 Kč, částku 500 Kč.

14. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 3.10.2024 je patrné, že na účet č. účtu pod VS var. symbol odeslala společnost Anonymizováno a.s. z účtu společnosti Anonymizováno právnická osoba. částku 500 Kč.

15. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 1.10.2024 je patrné, že na účet č. účtu pod VS var. symbol odeslala společnost Anonymizováno a.s. z účtu společnosti Anonymizováno právnická osoba. částku 500 Kč.

16. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 28.9.2024 je patrné, že na účet č. účtu pod VS var. symbol odeslala společnost Anonymizováno a.s. z účtu společnosti Anonymizováno právnická osoba. částku 1 000 Kč, částku 1 000 Kč.

17. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 26.9.2024 je patrné, že na účet č. účtu pod VS var. symbol odeslala společnost Anonymizováno a.s. z účtu společnosti Anonymizováno právnická osoba. částku 600 Kč.

18. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 27.9.2024 je patrné, že na účet č. účtu pod VS var. symbol odeslala společnost Anonymizováno a.s. z účtu společnosti Anonymizováno právnická osoba. částku 1 000 Kč.

19. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 24.9.2024 je patrné, že na účet č. účtu pod VS var. symbol odeslala společnost Anonymizováno a.s. z účtu společnosti Anonymizováno právnická osoba. částku 1 200 Kč, částku 1 200 Kč.

20. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 22.9.2024 je patrné, že na účet č. účtu pod VS var. symbol odeslala společnost Anonymizováno a.s. z účtu společnosti Anonymizováno právnická osoba. částku 500 Kč.

21. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 21.9.2024 je patrné, že na účet č. účtu pod VS var. symbol odeslala společnost Anonymizováno a.s. z účtu společnosti Anonymizováno právnická osoba. částku 1 000 Kč.

22. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 19.9.2024 je patrné, že na účet č. účtu pod VS var. symbol odeslala společnost Anonymizováno a.s. z účtu společnosti Anonymizováno právnická osoba. částku 1 000 Kč.

23. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 17.9.2024 je patrné, že na účet č. účtu pod VS var. symbol odeslala společnost Anonymizováno a.s. z účtu společnosti Anonymizováno právnická osoba. částku 2 000 Kč.

24. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovaného zasláno přípisem ze dne 6.2.2026.

25. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.1.2026 bylo zjištěno, že původní věřitel ji uzavřel se společností Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba. a předmětem byla dohoda těchto společností o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce, které uzavřel původní věřitel se svými klienty jako dlužníky. Pohledávka za žalovaným přešla na postupníka pod č. hodnota.

26. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.1.2026 bylo zjištěno, že společnost Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba. ji uzavřela se žalobkyní a předmětem byla dohoda těchto společností o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce, které uzavřel původní věřitel se svými klienty jako dlužníky. Pohledávka za žalovaným přešla na postupníka.

27. Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky přípisem ze dne 6.2.2026. Zásilku podala na poště dne 10.2.2026.

28. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

29. Původní věřitel vyhotovil listinu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, ve které identifikoval sebe jako věřitele a žalovaného jako klienta. Celkovou výši úvěru stanovil na částku 2 000 Kč, ID úvěru označil jako Anonymizováno, uvedl výši úrokové sazby a RPSN a označil oba bankovní účty, tj. jak klienta, tak svůj. Stanovil splátkování úroku z úvěru, neuvedl však den splatnosti v měsíci. Listinu ani jeden z nich neopatřil vlastnoručním či jiným podpisem, razítkem v případě původního věřitele či datem. Původní věřitel odeslal žalovanému na jeho bankovní účet u právnická osoba. postupně 40 000 Kč a žalovaný zaplatil na tuto částku 7 470 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na společnosti Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba. a tato společnosti ji opět na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek převedla na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Ani přes výzvy původního věřitele a právní zástupkyně žalobkyně žalovaný neuhradil na dluh žádnou další částku.

30. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

31. Podle ust. § 1725 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

32. Podle ust. § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

33. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

34. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

35. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

36. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

37. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

38. S ohledem na absenci podpisů smluvních stran na smlouvě o spotřebitelském úvěru se soud zabýval tím, zda vůbec došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru týkající se úvěru ve výši 2 000 Kč, natož částky 40 000 Kč tvrzené v žalobě. Pokud jde o předložený návrh na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru pro úvěr ve výši 2 000 Kč uzavírá soud, že nabídka je přijata, projeví-li adresát vůči navrhovateli včasný souhlas; samotné mlčení nebo nečinnost přijetím není (§ 1740 odst. 1). Žalobkyni se nepodařilo prokázat jakoukoliv reakci žalovaného na daný návrh.

39. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o úvěru na částku 2 000 Kč, soud by danou nehodnotil jako platně uzavřenou pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před jejím uzavřením. Soud poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy o její povinnosti tvrdit a prokázat, jakým způsobem a jaké byly získány informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, a vyzval ji k doplnění náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (v podrobnostech viz usnesení č. l. 14). Žalobkyně reagovala podáním ze dne 16.7.2026, v němž soudu vysvětlila proces posuzování bonity klienta původním věřitelem. Způsob posouzení vyšel však pouze z tvrzené lustrace příslušných registrů a rejstříků a z prohlášení žalovaného o tom, že je schopen úvěr splácet. Dané je zcela nedostatečné pro získání vstupních relevantních informací pro řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

40. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

41. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

42. Jde-li o povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, věřiteli by tak měl činit s vynaložením odborné péče. Odbornou péči lze přitom vyložit jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti [viz § 2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele]. Zdrojem informací ohledně schopnosti dlužníka splácet úvěr bude zpravidla samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat rozpočet spotřebitele, a to jak příjmy, tak výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).

43. K výkladu shora citovaného ustanovení se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018, kde dospěl k závěru, že aby věřitel dostál požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, nemůže se spokojit pouze s jeho nedoloženým prohlášením. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnat se zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích dlužníka.

44. K výkladu uvedeného ustanovení se rovněž vyjádřil Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (popřípadě si je nechá od žadatele doložit). Poukázal přitom i na interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

45. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Závažnost zásahu do rozpočtu žadatele o úvěr lze zjistit až při zkoumání jeho příjmů a výdajů. Neplatnost v důsledku neprovedení kontroly úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče není zhojena ani skutečností, že žalovaná nějakou dobu splátky hradila a teprve následně se dostal do prodlení. Naopak tato povinnost má jednoznačně preventivní povahu a sankce tak nastupuje bez ohledu na případné částečné úhrady ze strany žalovaného. O absolutní neplatnost se dle soudu jedná i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. Jelikož, jak bylo uvedeno shora, ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, soud musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-právnická osoba., dostupný na http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs). Zákonodárce na to ostatně reagoval novelizací zákona č. 257/2016 Sb. provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. (viz § 87 odst. 1 věta druhá aktuálního znění zák. č. 257/2016 Sb.).

46. Z tvrzení a listin žalobkyní předložených nemá soud za prokázané, že by původní věřitel s odbornou péčí ověřoval úvěruschopnost žalovaného, když tvrzení nabídnuté žalovaným nepodrobil jakémukoli kritickému zkoumání. Původní věřitel zcela rezignoval na zkoumání příjmů i výdajů žalovaného a lustraci relevantních rejstříků. Žalobkyně nepředložila jakékoli listiny, z nichž původní věřitel vycházel při posuzování bonity žalované. To je uváděno nad rámec zjištění, že k uzavření smlouvy pokud jde o částku úvěru ve výši 2 000 Kč nedošlo. K prokázání poskytnutí částky 38 000 Kč na základě další či dalších úvěrových smluv žalobkyně netvrdila ničeho dalšího ani neoznačila žádné důkazy.

47. Pokud by soud nezkoumal posouzení úvěruschopnosti ex offo, osoby poskytující spotřebitelský úvěr by těžily ze své vlastní nepoctivosti, pokud by neposuzovaly úvěruschopnost svých klientů a spoléhaly se na to, že klienti uvedený nedostatek namítat nebudou. Primárně to byl tedy původní věřitel, kdo pochybil, když nesplnil povinnost uloženou mu § 86 z. s. ú. Nedostatek odborné péče přitom nikterak nezmírňuje ani případné uvedení nepravdivých informací žalovanou či snad podpis žalované stvrzující správnost poskytnutých informací a odbornost vyvinutou původním věřitelem. Je totiž zjevné, že žalovaná měla zájem na kladném výsledku posouzení své úvěruschopnosti, aby dosáhla uzavření smlouvy. Soud proto nebyl s to objektivně zhodnotit, jakým způsobem původní věřitel úvěruschopnost zkoumal.

48. Současně nelze podmiňovat povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného poctivým chováním úvěrovaného. V opačném případě, pokud by úvěrovaný v rámci ověřování úvěruschopnosti postupoval nepoctivě, zbavil by se úvěrující jednak povinnosti vynaložit na posouzení úvěruschopnosti odbornou péči, jednak negativních následků nesplnění takové povinnosti. Takový výklad je však zjevně v rozporu se smyslem a účelem dotčené právní normy. Bezpochyby účelem (jedním z účelů) požadavku vynaložení odborné péče je právě to, aby úvěrující, panují-li důvodné pochybnosti ohledně správnosti úvěrovaným nabízených údajů, tyto údaje podrobil kritickému zkoumání a nespokojil se pouze s ústně sdělenými údaji. Ohledně osob, jež se obracejí na nebankovní poskytovatele půjček a jsou ochotni přijmout extrémně nevýhodné až lichevní smluvní podmínky, jež je nutí vrátit v krátkém časovém horizontu dvojnásobek zapůjčené částky, lze totiž přijmou apriorní závěr, že se nenacházejí ve zdravé, nebo alespoň standardní, finanční situaci, a že mají tendenci neuvádět pravdivé a úplné údaje, když příjmovou stránku nadhodnocují, výdajovou stránku naopak podhodnocují tak, aby dosáhly požadovaného kladného rozdílu k placení splátek. Konečně pak, případný následný trestněprávní postih nepoctivého jednání úvěrovaného nevylučuje povinnost danou úvěrujícímu v § 86 z. s. ú.

49. Ze shora vyložených důvodů soud posoudil vztah mezi původním věřitelem/žalobkyní a žalovaným jako vztah spadající pod režim bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018), kdy ochuzený (původní věřitel) přenechal obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu částku 40 000 Kč, na kterou byla vrácena toliko částka 7 470 Kč. Žalobkyně má tudíž v souladu s § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co původní věřitel plnil. Pohledávka z bezdůvodného obohacení byla postoupena původním věřitelem platně žalobkyni (§ 1879 a násl. o. z.) a je nerozhodné, že pohledávka případně náleží z jiného titulu, než jak ji ve smlouvě o postoupení její účastníci právně kvalifikovali (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 31 Cdo 678/2009), tedy nikoliv ze smlouvy o úvěru, ale z bezdůvodného obohacení.

50. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku I tohoto rozsudku. Jelikož soud věc posuzoval dle zásad bezdůvodného obohacení, bylo namístě žalobu ve zbývajícím rozsahu stran požadovaného plnění ze Smlouvy nad rámec shora přiznaného zamítnout.

51. Pro úplnost soud dodává (byť zde nedošlo k uzavření smlouvy) pokud jde o příslušenství v podobě úroku z prodlení soud uvádí, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, je na soudu, aby rozhodl o splácení jistiny (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo rozsudek téhož soudu ze dne 20.9.2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023). Břemeno tvrzení a důkazní o svých poměrech významných pro určení časových podmínek vrácení jistiny nese žalovaný, neboť jde o okolnosti, které jí prospívají. Prodlení žalovaného tak může nastat až uplynutím lhůty, kterou soud v rozsudku o věci samé stanoví, neboť době rozhodnutí lhůta ještě nepočala běžet, natož aby marně uplynula, tedy žalovaný nebyl v prodlení a žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení „zatím“ nevzniklo.

52. Pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, rozhodl soud výrokem III tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na jejich náhradu. Převážně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, proto by měl právo právo na poměrnou část nákladů řízení. Žalovanému však žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.