OSDC 13 C 318/2024-45

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Glocem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované 1 ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 10 192 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 820 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení od 2. 3. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, co do částky 4 372 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 221,99 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 924,73 Kč a zákonného ročního úroku z prodlení z částky 6 127,63 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % a úroku 18,17 % ročně z částky 6 127,63 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 315 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 3. 12. 2021 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 52 pravidelných splátkách po 236 Kč, splatných týdně do 2. 12. 2022, spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaná úvěr splatila pouze ve výši 1 180 Kč, zbylou část nevrátila.

2. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to tak, že provedla vyhodnocení informací od žalované před uzavřením smlouvy a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenaných v zákaznické kartě.

3. Žalovaná se nevyjádřila.

4. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s uvedeným postupem souhlasili a věc lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Ze smlouvy č. hodnota ze dne 3. 12. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, žalovaná se zavázala je splácet částkou 236 Kč v 52týdenních splátkách. Zároveň se zavázala uhradit žalobkyni poplatek ve výši 3 682 Kč a další příslušenství ve výši 1 677 Kč jako úrok, 505 Kč jako doplňkovou službu stran splácení.

6. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 7 000 Kč dne 3. 12. 2021, přičemž na poskytnutý úvěr uhradila celkem 1 180 Kč.

7. Ze zákaznické karty k předmětné smlouvě soud zjistil, že při poskytování peněžních prostředků právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bydlení, je svobodná, má tři vyživovací povinnosti a její čistý měsíční příjem je 7 600 Kč a ostatní příjmy jsou 3 530 Kč a další čisté příjmy domácnosti jsou 25 013 Kč. Výdaje žalované činí 3 000 Kč. Žalovanou sdělené údaje právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výpisy z bankovního účtu.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávky z předmětné smlouvy za žalovanou a dopisem ze dne 29. 9. 2023 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky.

9. Výzvou ze dne 15. 2. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy a podacího lístku právnická osoba., z téhož dne.

10. Na základě provedeného dokazování, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

11. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit formou splátek po 236 Kč týdně v 52 splátkách, přičemž žalovaná čerpala tyto prostředky v plné výši a vrátila pouze částku 1 180 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované tak, že právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bytě, je svobodná, má Anonymizováno vyživovací povinnosti a její čistý příjem představuje 7 600 Kč, ostatní příjmy 3 530 Kč a další příjem domácnosti je 25 013 Kč, výdaje činí 3 000 Kč. Žalovanou sdělené údaje byly ověřeny, co do příjmu, výpisy z bankovního účtu. Výdaje právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně v důsledku prodlení žalované se splácením dluhu, vyzvala žalovanou k vrácení zbytku dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaná nad rámec výše uvedeného neuhradila ničeho.

12. Na základě shora uvedeném závěru o skutkovém stavu, posoudil soud věc po právní stránce takto. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Jelikož shora uvedenou smlouvou žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela jí jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Dle § 86 z. s. ú., je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú., třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

14. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoba na něm závislá, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužních bude schopen dluh splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C-679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudí úvěruschopnost spotřebitele, a to z úřední povinnosti, nikoliv jen na návrh dlužníka.

15. S ohledem na tuto judikaturu, je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou, nejen dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí dlužník před soudem musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022, je soud povinen neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout k bez návrhu.

16. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vyšla z žalovanou sdělených údajů, kdy příjmy žalované ověřila řádným a dostatečným způsobem, ale výdaje žalované nikterak neověřovala.

17. Soudní praxe ustálená v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek NS, sp. zn. spisová značka, usnesení VS v Olomouci, sen. zn. spisová značka, č. j. incidenční spisová značka, rozsudek KS v adresa, č. j. incidenční spisová značka, rozsudek NSS č. j spisová značka, či rozsudek KS v Praze, č. j. spisová značka, v podrobnostech zejména s ohledem na formulaci požadavků ověření skutečností uvedených spotřebitelem pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.

18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaní nikterak neověřila, co do výdajové stránky, když naprosto rezignovala na elementární ověření výše výdajů žalované. Žalovanou uváděné měsíční výdaje 3 000 Kč, jsou dle názoru soudu natolik nízké, že žalobkyně měla věnovat zvýšenou pozornost a ověřit, zdali žalovanou uváděné životní měsíční výdaje odpovídají skutečnosti, zvláště, když bydlí v nájmu a má vyživovací povinnosti. Těžko uvěřit, že žalované v této situaci postačí k úhradě všech životních nákladů včetně plateb nájemného a za služby jí uváděná částka, když soud považuje za všeobecně známou skutečnost, že výše nájemného a záloh na služby spolu se stravou, oblečením se pohybují prakticky vždy nad částku 3 000 Kč měsíčně, a to i zejména s ohledem na vyživovací povinnosti. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně v této situaci ani nezkoumala úvěruschopnost žalované z databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, uzavírá soud, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak na místě uzavřít, že předmětnou částku 7 000 Kč vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinna částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, dle § 2991 odst. 2 o. z., vrátit. Předmětná pohledávka byla pak dle § 1879 o. z., převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky.

19. Ze shora uvedeného ustanovení vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu a žalovaná není povinna hradit žádné sjednané příslušenství.

20. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit rozdíl mezi poskytnutými peněžními částkami a zaplacenou částkou, který představuje nezaplacenou jistinu. Jelikož žalovaná dosud neuhradila dlužnou část jistiny, je v prodlení s úhradou peněžitého dluhu, proto má žalobkyně rovně právo na úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Ve zbytku pak soud žalobu, jako nedůvodnou zamítnul.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně měla úspěch toliko do výše 14 %. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z tří úkonů právní služby po á 300 Kč, dle § 14b odst. 1 a tří paušálních náhrad po á 100 Kč, vyhl. č. 177/1996 Sb., a. t. a § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a 21 % DPH z těchto částek, když úspěšnost 14 % představuje částka 315 Kč.

23. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.