OSDC 13 C 21/2025-73

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Glocem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 40 959,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 575 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, co do částky 7 112,8 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 976,52 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 275,02 Kč a zákonného ročního úroku z prodlení z částky 5 114,36 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 11,75 % a úroku 26,16 % ročně z částky 5 114,36 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 797 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba, co do částky 10 896,18 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 203,23 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení z částky 11 539,02 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 11,75 % a úroku 18,23 % ročně z částky 11 539,02 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žaloba, co do částky 7 578,2 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 825,65 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 259,32 Kč a zákonného ročního úroku z prodlení z částky 4 324,2 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 11,75 % a úroku 29,7 % ročně z částky 4 324,2 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

VII. Žalované se vůči žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím, uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou celkem tři úvěrové smlouvy specifikované níže, kdy žalovaná úvěry čerpala, ale částky řádně a včas nevrátila.

Právní předchůdkyně dne 19. 5. 2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v 78týdenních splátkách po á 175 Kč, s poplatkem v částce 7 583 Kč, splatných do 16. 11. 2023 a žalovaná úvěr splatila pouze ve výši 1 425 Kč. Dále dne 26. 4. 2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v 45týdenních splátkách po á 601 Kč, s poplatkem v částce 12 015 Kč, splatných do 7. 3. 2023 a žalovaná úvěr splatila pouze ve výši 5 203 Kč. Konečně dne 11. 2. 2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v 52týdenních splátkách po á 294 Kč, s poplatkem v částce 8 251 Kč, splatných do 10. 2. 2023 a žalovaná úvěr splatila pouze ve výši 6 000 Kč.

Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smluv právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to tak, že provedla vyhodnocení informací od žalované před uzavřením smlouvy a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenaných v zákaznických kartách.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s uvedeným postupem souhlasili a věc lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy č. hodnota ze dne 11. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, žalovaná se zavázal je splácet částkou 294 Kč v 52týdenních splátkách. Zároveň se zavázala uhradit žalobkyni poplatek ve výši 8 251 Kč a další příslušenství.

5. Ze smlouvy č. hodnota ze dne 26. 4. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnou peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala je splácet částkou 601 Kč v 45týdenních splátkách. Zároveň se zavázala uhradil žalobkyni poplatek ve výši 12 015 Kč a další příslušenství.

6. Ze smlouvy č. hodnota ze dne 19. 5. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, žalovaná se zavázal je splácet částkou 175 Kč v 78týdenních splátkách. Zároveň se zavázala uhradit žalobkyni poplatek ve výši 7 583 Kč a další příslušenství.

7. Z tabulek umoření soud zjistil, že žalovaná čerpala částku ve výši 6 000 Kč dne 19. 5. 2022; částku ve výši 7 000 Kč dne 11. 2. 2022 a částku ve výši 15 000 Kč dne 26. 4. 2022. Dále je z těchto patrné, že žalovaná uhradila celkem na úvěr č. hodnota částku 6 000 Kč, na úvěr č. hodnota částku 5 203 Kč a na úvěr č. hodnota částku 1 425 Kč.

8. Ze zákaznické karty ke smlouvě č. hodnota soud zjistil, že při poskytování peněžních prostředků právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bydlení, je svobodná, je na mateřské dovolené s měsíčním příjmem 10 000 Kč, což bylo ověřeno z výpisů z bankovního účtu, její výdaje jsou 8 000 Kč, má Anonymizováno vyživovací povinnosti.

9. Ze zákaznické karty ke smlouvě č. hodnota soud zjistil, že při poskytování peněžních prostředků právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bydlení, je svobodná, je na mateřské dovolené s měsíčním příjmem 10 000 Kč, což bylo ověřeno z výpisů z bankovního účtu, její výdaje jsou 6 500 Kč, má Anonymizováno vyživovací povinnosti. Nejsou zde uvedeny žádné interní splátky.

10. Ze zákaznické karty ke smlouvě č. hodnota soud zjistil, že při poskytování peněžních prostředků právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bydlení, je svobodná, je na mateřské dovolené s měsíčním příjmem 10 300 Kč, což bylo ověřeno z výpisů z bankovního účtu, její výdaje jsou 8 000 Kč, má Anonymizováno vyživovací povinnosti. Nejsou zde uvedeny žádné interní splátky.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávek ze shora specifikovaných smluv za žalovanou.

12. Výzvou ze dne 22. 5. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy a podacího lístku právnická osoba., z téhož dne.

13. Na základě provedeného dokazování, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

14. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, žalovaná se zavázal je splácet částkou 294 Kč v 52týdenních splátkách. Zároveň se zavázala uhradit žalobkyni poplatek ve výši 8 251 Kč. Dále se zavázala žalované poskytnou peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala je splácet částkou 601 Kč v 45týdenních splátkách. Zároveň se zavázala uhradil žalobkyni poplatek ve výši 12 015 Kč. Dále se právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, žalovaná se zavázal je splácet částkou 175 Kč v 78týdenních splátkách. Zároveň se zavázala uhradit žalobkyni poplatek ve výši 7 583 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované tak, že právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bytě, je svobodná, její čistý příjem představuje cca 10 000 Kč a výdaje 8 000 Kč resp. 6 500 Kč. Žalovanou sdělené údaje byly ověřeny, co do příjmu, dvěma výpisy z účtu. Výdaje právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně v důsledku prodlení žalované se splácením dluhu, vyzvala žalovanou k vrácení zbytku dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaná uhradila na úvěr č. hodnota částku 6 000 Kč, na úvěr č. hodnota částku 5 203 Kč a na úvěr č. hodnota částku 1 425 Kč. Nad rámec výše uvedeného neuhradila ničeho.

15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu, posoudil soud věc po právní stránce takto. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Jelikož shora uvedenou smlouvou žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela jí jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Dle § 86 z. s. ú., je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú., třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy, povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

17. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužních bude schopen dluh splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C-679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to z úřední povinnosti, nikoliv jen na návrh dlužníka.

18. S ohledem na tuto judikaturu, je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou, nejen dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí dlužník před soudem musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022, je soud povinen neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

19. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vyšla z žalovanou sdělených údajů, kdy příjmy žalované ověřila řádným a dostatečným způsobem z výpisu z účtu, ale výdaje žalované nikterak neověřovala. Tento závěr soud učinil vzhledem k tomu, že žalovaná je svobodná na mateřské dovolené, má Anonymizováno vyživovací povinnosti a její měsíční výdaje mezi únorem a dubnem 2022 (měsíce ve kterých si brala první dva úvěry) klesla z 8 000 Kč na 6 500 Kč. Navíc v zákaznické kartě nejsou uvedeny žádné interní splátky, přestože žalobkyně touto žalobou uplatňuje 3 úvěry od stejné předchůdkyně. Za daných okolností, kdy se soudu jeví částka 8 000 Kč, resp. 6 500 Kč na měsíční výdaje včetně nájmu, energií a s ohledem na Anonymizováno vyživovací povinnosti jako nereálně nízká. Proto soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované nezkoumala řádně a úplně jak zákon vyžaduje.

20. Soudní praxe ustálená v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek NS, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V podrobnostech zejména s ohledem na formulaci požadavků ověření skutečností uvedených spotřebitelem pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění tohoto rozhodnutí.

21. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované neověřila dostatečným a prokazatelným způsobem co do výdajové stránky, když naprosto rezignovala na elementární ověření výše výdajů žalované. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně v této situaci ani nezkoumala úvěruschopnost žalované z databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, uzavírá soud, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak na místě uzavřít, že předmětné částky 7 000 Kč, resp. 15 000 Kč, resp. 6 000 Kč vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinna částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, dle § 2991 odst. 2 o. z., vrátit. Předmětná pohledávka byla pak dle § 1879 o. z., převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky.

22. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

23. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaná není povinna hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaná se dosud v prodlení neocitla. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaná s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinna hradit úrok z prodlení.

24. Jelikož žalovaná byla v řízení nečinná, soud neučinil k možnostem žalované vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, proto stanovil lhůtu k plnění žalované ihned a povinnost uhradit dluh žalované uložil zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě.

25. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit rozdíl mezi poskytnutými peněžními částkami (7 000 Kč; 15 000 Kč a 6 000 Kč) a zaplacenými částkami (6 000 Kč; 5 203 Kč a 1 425 Kč) ve výši 1 000 Kč; 9 797 Kč a 4 575 Kč, která představuje nezaplacenou jistinu. O tomto soud rozhodl výroky I., III. a V.

26. Ve zbytku pak soud žalobu, jako nedůvodnou zamítnul, a to výroky II., IV. a VI.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal úspěšnější žalované náhradu nákladů, neboť byla v řízení pasivní a žádné náklady jí nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.