OSDC 25 C 239/2025-31

Okresní soud v Děčíně rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Pěničkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 106 539,68 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 12 % ročně za období od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 24 594,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 695,50 Kč, úroku z částky 20 000 Kč ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši převyšující úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 26 000 Kč ve výši 12 % ročně za období od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 35 945,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 524,38 Kč, úroku z částky 26 000 Kč ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši převyšující úrok z prodlení specifikovaný ve výroku III. tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

2. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

3. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

4. Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odst. 1.

5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu právnická osoba v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne datum ve věci Anonymizováno-Anonymizováno/Anonymizováno (Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno v. jméno FO a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

11. Výše citované závěry se plně uplatní i na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

12. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a na to navazujícího právního posouzení dospěl soud k takovému skutkovému a právnímu závěru, podle kterého právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, nedostála, a to ve vztahu k oběma uzavřeným smlouvám o úvěru, své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách. Žalobkyně ve vztahu k ověření si příjmové a výdajové stránky žalovaného a ověření si jeho celkové majetkové situace soudu nepředložila žádný konkrétní důkaz způsobilý tuto skutečnost řádně prokázat, tj. prokázat, že si řádně, tj. ve vztahu ke konkrétní osobě žalovaného ověřila jeho faktickou příjmovou a výdajovou stránku vztahující se k době žádosti o poskytnutí úvěru, např. listinami prokazujícími zdroj příjmů a jejich výši, kterými jsou zejména pracovní smlouva a potvrzení o pobíraných příjmech, kdy pracovní smlouvou uzavřenou na dobu neurčitou by si zároveň ověřila předpoklad řádného splácení úvěru do doby budoucí, dále např. listinami schopnými prověřit faktické výdaje žalovaného za bydlení, běžné měsíční výdaje spojené se zajištěním stravy, jízdného, případně jakékoliv další běžné i mimořádně vynakládané výdaje. Bez těchto konkrétních informací si žalobkyně nemohla učinit komplexní úsudek ohledně možností. Případný náhled do insolvenčního rejstříku žalovaného považuje soud za nedostačující. Pokud se týká žalobkyní předložených výplatních pásek (předkládaných zřejmě k ověření dalších čistých měsíčních příjmů domácnosti žalovaného), k těm soud uvádí, že se jednak vztahují k období měsíců únor a březen r. Anonymizováno (tj. nikoliv k období uzavření smluv bezprostředně předcházejících) a zejména, že z nich nevyplývá žádná vazba (vztah) k osobě žalovaného. Soud k nim proto nemohl z výše uvedených důvodů taktéž přihlédnout.

13. Právě z výše uvedených důvodů bylo nutno posoudit obě spotřebitelské smlouvy, které odporují § 580 odst. 1 o. z., jako neplatné a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatných smluv, je povinný tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení.

14. Bezdůvodné obohacení žalovaného je ve vztahu k úvěru č. hodnota dáno částkou 20 000 Kč, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně (a ani žalobkyni) nevrátil (20 000 Kč – 0 Kč = 20 000 Kč). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádá zaplacení 20 000 Kč.

15. Dále je bezdůvodné obohacení žalovaného ve vztahu k úvěru č. hodnota dáno částkou 26 000 Kč, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně (a ani žalobkyni) nevrátil (30 000 Kč – 4 000 Kč = 26 000 Kč). Soud proto výrokem III. tohoto rozsudku žalobě dále vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádá zaplacení 26 000 Kč.

16. Jelikož se žalovaný dostal se splněním svého splatného závazku do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč a 26 000 Kč, kdy počátek prodlení stanovil ode dne následujícího, který žalobkyně k zaplacení žalovanému stanovila v předžalobní výzvě, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

17. Co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II. a IV. tohoto rozsudku).

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že ve věci úspěšnějšímu žalovanému, který by měl nárok na náhradu nákladů řízení oproti méně úspěšné žalobkyni, žádné náklady řízení nevznikly (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.