OSDC 32 C 73/2023-182

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kapitánem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ pro vypořádání společného jmění manželů

I. Z věcí a majetkových hodnot, jež měli žalobkyně a žalovaný ve společném jmění manželů, připadá do vlastnictví žalobkyně vklad na běžném účtu č. č. účtu vedený u peněžního ústavu Československá obchodní banka, a. s., se zůstatkem ke dni zániku společného jmění ve výši 21 265,16 Kč.

II. Z věcí a majetkových hodnot, jež měli žalobkyně a žalovaný ve společném jmění manželů, připadají do vlastnictví žalovaného nemovité věci v katastrálním území adresa, obec adresa, a to pozemek parc. č. St. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č.p. Anonymizováno pro část obce adresa, rodinný dům, a pozemek parc. č. Anonymizováno, v hodnotě 6 440 000 Kč.

III. Oběma účastníkům se společně přikazuje dluh ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 11. 11. 2009 uzavřené mezi účastníky a Komerční bankou, a.s., ve výši ke dni rozhodnutí soudu 425 913,86 Kč s úrokem ve výši 1 625,93 Kč, včetně příslušenství, které k dluhu přiroste v budoucnu.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku ve výši 2 709 367,42 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

V. O nákladech státu bude rozhodnuto samostatným usnesením.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vypořádání společného jmění manželů vzniklého v důsledku vzniku manželství dne 30. 7. 2005, které zaniklo 8. 12. 2022 v důsledku rozvodu manželství. Uvedla, že se žalovaným do společného jmění manželů nabyli pozemek parc. č. St. Anonymizováno, jehož součásti je stavba č.p. Anonymizováno a pozemek parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa, které jsou sic ev katastru nemovitostí zapsány ve výlučném vlastnictví žalovaného, avšak manželé je nabyli společně za trvání společného jmění koupí dne 13. 1. 2006, kdy rodinný dům byl vystaven rovněž za trvání manželství. Účastníci dále nabyli závazek ze smlouvy o úvěru vůči Komerční bance, a.s., k jehož zajištění bylo zřízeno zástavní právo na nemovitostech. Žalobkyně navrhla, aby byly nemovité věci za náhradu přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného. Žalobkyně učinila rovněž předmětem řízení vnosy žalobkyně na výlučný majetek žalovaného, a to pro případ, kdy by se ukázalo, že nemovité věci jsou ve výlučném vlastnictví žalovaného.

2. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by nemovité věci byly ve společném jmění manželů, pozemky byly nabyty za výlučné prostředky žalovaného, konkrétně z peněžních prostředků získaných darem od sestry žalovaného. Co se týče stavby, stavební povolení bylo získáno až na rozestavěnou stavbu, převážná část stavby byla realizována před uzavřením manželství, dispoziční řešení prvního podlaží již bylo patrno v červnu 2005. Vzájemným návrhem učinil žalovaný předmětem řízení úvěr u Komerční banky a.s. a dále osobní vozidlo Škoda Scout, o němž soud řízení zastavil usnesením č. j. 32 C 73/2023-35. Pro případ, kdy by v řízení vyšlo najevo, že nemovité věci byly ve společném jmění, navrhl žalovaný, aby mu byly přikázány do výlučného vlastnictví.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že jejich manželství bylo uzavřeno dne 30. 7. 2005 a manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 8. 12. 2022. Mezi účastníky dále nebylo sporu o tom, že pozemek parc. č. St. Anonymizováno v katastrálním území adresa vznikl oddělením od pozemku parc. č. Anonymizováno

4. Z výpisu z katastru nemovitostí na č.l. 6 soud zjistil, že v katastru nemovitostí je zapsán pozemek parc. č. St. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č.p.Anonymizováno pro část obce adresa, rodinný dům, a pozemek parc. č. Anonymizováno, jako výlučné vlastnictví žalovaného. V části C je mj. zapsáno zástavní právo ve prospěch Komerční banky, a.s. k zajištění pohledávky 900 000 Kč s příslušenstvím na základě zástavní smlouvy ze dne 11. 11. 2009. Jako nabývací titul k pozemkům je zapsána kupní smlouva ze dne 13. 1. 2006 s právními účinky vkladu práva ke dni 15. 3. 2006, jako nabývací titul ke stavbě je zapsáno stavební povolení ze dne 17. 7. 2006 s právní mocí ke dni 15. 8. 2006. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 31. 12. 2006 soud zjistil, že v části C bylo zapsáno zástavní právo pro 1 400 000 Kč ve prospěch Raiffeisenbank a.s. dle zástavní smlouvy ze dne 20. 11. 2006

5. Výzvou ze dne 21. 3. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k uzavření dohody o vypořádání společného jmění, a to tak, že nemovité věci připadnou žalovanému, který žalobkyni vyplatí 3 400 000 Kč.

6. Výzva byla doručena dne 22. 3. 2023, jak soud zjistil z doručenky datové zprávy na č.l. 13 a 16.

7. Ze smlouvy o hypotečním úvěru č. hodnota uzavřené mezi Komerční bankou a.s. a účastníky řízení dne 11. 11. 2009 soud zjistil, že smluvní strany se dohodli na poskytnutí hypotečního úvěru ve výši 900 000 Kč, kdy účastníci se zavázali úvěr použít na splacení úvěru ze dne 16. 11. 2006 u Raiffeisenbank, a.s. Smlouva byla změněna dodatkem ze dne 20. 10. 2015, jak soud zjistil z příslušného dodatku, změny se týkaly především úrokového období, výše úroku a splátky.

8. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 20. 11. 2006 soud zjistil, že žalovaný dne 16. 11. 2006 uzavřel s Raiffeisenbank, a.s., úvěrovou smlouvu na částku 1 400 000 Kč, kdy k zajištění úvěru bylo zřízeno zástavní právo k pozemkům a rozestavěnému domu účastníků uvedeným shora.

9. Z výpisu z úvěru Komerční banky a.s. ze dne 16. 3. 2023 soud zjistil, že zůstatek úvěru ke dni 17. 2. 2023 činil částku 512 646,19 Kč.

10. Ze sdělení Komerční banky, a.s. ze dne 22. 7. 2025, soud zjistil, že zůstatek úvěru ke dni 22. 7. 2025 činí 427 539,79 Kč, z toho jistina 425 913,86 Kč a úrok ve výši 1 625,93 Kč.

11. Z e-mailové komunikace na č.l. 14 a 15 soud zjistil, že dne 28. 2. 2023 se právní zástupkyně žalobkyně obrátila na právního zástupce s návrhem na řešení vypořádání manželů. Dne. 22. 3. 2023 bylo sděleno, že právní zástupce žalovaného má dovolenou.

12. Z kupní smlouvy ze dne 13. 1. 2006 soud zjistil, že žalovaný se jako kupující dohodl s manželi jméno FO a jméno FO na zakoupení pozemku parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa. Za částku 100 000 Kč zaplacenou při podpisu kupní smlouvy. Z kupní smlouvy nikterak nevyplývá původ peněžních prostředků použitých na zaplacení kupní ceny.

13. Ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní a zřízení věcného břemene soud zjistil, že žalovaný se s manželi jméno FO a jméno FO dohodl nejpozději dne 15. 11. 2004 na budoucím převodu pozemku parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa za cenu 375 000 Kč. Tohoto data totiž byly ověřeny podpisy na uvedené smlouvě.

14. Ze sdělení Československé obchodní banky a.s. ze dne 10. 7. 2024 soud zjistil, že účet č. č. účtu patřící žalobkyni vykazoval ke dni 8. 12. 2022 zůstatek ve výši 21 265,16 Kč.

15. Žalovaný při svém účastnickém výslechu vypověděl, že pozemky si pořídil asi kolem roku 2000 od pana jméno FO, který pozemky zasíťoval s tím, že si tam žalovaný postaví dům. Žalovaná chtěla nejprve bydle ve městě, žalovaný chtěl mít dům na vesnici. Jeho záměrem bylo postavit zázemí pro rodinu, které později zdědí děti. Byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí, začaly úpravy pozemku a samotná stavba začala někdy z jara roku 2005. V té době je nepojil přátelský vztah. V roce 2004 dostal peníze od sestry, poté byla téhož roku uzavřena smlouva na výstavbu. Žalovaný výslovně uvedl, že peníze použil na stavbu. Samotná stavba probíhala 5 let, základová deska a část hrubé stavby byla hotova k okamžiku uzavření manželství, k okamžiku vzniku manželství byla stavba postavena pod krovy. V zimě na přelomu roku 2005/2006 již nechávali stavbu vymrznout. Stavební deník vedený nebyl, stavební dozor nebyl sjednán. Žalovaný uvedl, že pozemek získal kolem roku 2000 od pana jméno FO, který ho také zasíťoval. Byla mezi nimi uzavřena smlouva o smlouvě budoucí ke stavbě domu. Samotná stavba začala na jaře 2005. V té době se s jméno FO znal, věděl, že se jedná o stavitele s dobrou pověstí, přesto mezi nimi tehdy nepanoval přátelský vztah. V roce 2004 dostal peníze od své sestry a mohl tak zahájit výstavbu. Se stavbou souvisela i další smlouva uzavřená zřejmě v roce 2004, konkrétní rozpočet však již žalovaný nemá. Uvedl, že stavba byla financována postupně – z daru od sestry (1 000 000 Kč), z hypotečního úvěru (původně 1 400 000 Kč, později částečně splaceno) a z vlastních prostředků, které průběžně vydělal. Sestru informoval telefonicky, že plánuje výstavbu domu, a ona mu peníze poskytla hotově (v pětitisícových bankovkách). Dohodli se, že výměnou za dar se sestra zřekne dědictví po rodičích. Stavební práce prováděl zčásti sám (okna, dveře, parapety), většinu ale realizoval pan jméno FO. Cena stavby byla dohodnuta na 2 400 000 Kč bez pozemku. Finální cena domu byla kolem 4,5 milionu Kč. Stavební deník ani stavební dozor nevedl. Manželka se na výstavbě nijak nepodílela, pouze v domě později bydlela. Dům byl v době uzavření manželství rozestavěn – byla hotová základová deska a část hrubé stavby (pod krovy). Stavba trvala zhruba pět let. Do domu se nastěhovali v roce 2008. Manželka se nepodílela na financování stavby, není uvedena ani ve smlouvě o koupi pozemku a nefiguruje v katastru. Při prvním úvěru se na splácení nepodílela, pouze u refinancovaného úvěru je uvedena jako spolužadatelka, protože bylo třeba dvou podpisů. O významu podpisu ji žalovaný nepoučil. S manželkou bydleli v domě společně od jara/léta 2008. Manželka odešla přibližně v roce 2019–2020. Dohodli se, že budou v domě žít jako rodina. Na stavbě i hypotékách se podílel pouze žalovaný.

16. Žalobkyně vypověděla, že spolu s manželem žili ve společné domácnosti už 10 let před svatbou. Manžel toužil po bydlení na vesnici, což ji časem nadchlo, a společně začali objíždět pozemky. S jméno FO se znali a byli se podívat na konkrétní pozemek. Svatba proběhla zhruba ve stejné době, kdy se vybral pozemek. Manželka neví, zda se manžel s jméno FO dohodl již před svatbou. Krátce po svatbě otěhotněla a ohledně výstavby nechávala vše na manželovi, i kvůli těhotenství. Stavět začali v roce 2006, podle ní možná koncem roku 2005 základovou deskou – aby „vymrzla přes zimu“. Uvedla, že vše řešili společně, ale formálně vše vedl manžel svým jménem – s jejím souhlasem. Návrh na to, aby dům byl společný, manžel údajně odmítal. Manželka se účastnila společných návštěv stavby, pořizovali fotografie (které zůstaly u manžela). Samotné stavební práce vykonával manžel, manželka u plateb nebyla, ale věděla, kolik se platí. Podle ní si vyřídili společně úvěr, který podepsala i ona. U refinancování rovněž byla. Celková výše úvěru byla podle ní kolem jednoho milionu. Zbytek se financoval průběžně z příjmů manžela. S jméno FO sama nejednala, peníze mu nepředávala. O žádných jednorázových větších částkách (např. daru od sestry) neví – tvrdí, že by o tom věděla, protože s manželem vše probírali. Rovněž nikdy neslyšela o jakékoli dohodě ohledně dědictví mezi manželem, jeho sestrou a rodiči. Vztahy se švagrovou byly dříve normální, později se zhoršily – prý kvůli řešení výživného na děti. Dům si podle ní začali stavět, když už byl na světě jejich syn.

17. Svědek adresa vypověděl, že se zná s žalovaným dlouhou dobu, byli přátelé. Žalovanou (manželku) poznal až později prostřednictvím žalovaného, s ní se nikdy blíže nestýkal. Obchodní vztah s žalovaným už dnes nemají, v minulosti ano, protože žalovaný vyráběl okna a jméno FO provozoval stavební firmu. Pozemky, na kterých se stavělo, získal jméno FO v restituci, nechal je zasíťovat a udělal z nich stavební parcely. Žalovaný o ně projevil zájem v rámci přátelského rozhovoru „u piva“. Šel se pak na pozemky podívat a jeden z nich si vybral. Jednalo se o druhou vlnu restitucí a pozemky byly zasíťované ještě dříve, než o ně žalovaný projevil zájem. Přesné datum dohody si jméno FO nepamatuje, ale odhadoval, že se to stalo asi před 15 lety. Stavět se začalo několik let po koupi pozemku – jméno FO odhaduje přibližně 3–4 roky poté, co žalovaný pozemek získal. Mezitím se nestavělo, protože žalovaný neměl dostatek finančních prostředků. Když mu později sdělil, že si půjčí peníze od sestry, přinesl určitý obnos, na základě čehož se dohodli, že stavba začne na jaře po předchozí dohodě na podzim. Stavět začali, když už měl žalovaný pozemek ve vlastnictví. Výstavba probíhala postupně – nejprve se bagrovaly základy, následovalo odlévání a poté hrubá stavba. jméno FO uvedl, že jeho firma postavila asi 70 % domu. Zbytek (např. okna, některé materiály) si sháněl žalovaný sám. Stavba neprobíhala formou „na klíč“, vše bylo podle potřeby a možností. Vzhledem k nedostatku financí se práce postupně zastavovaly a opět rozjížděly. Část stavby musela být hotová, aby banka uvolnila úvěrové prostředky – na místo přijel zástupce banky, stavbu posoudil a následně došlo k čerpání úvěru. Platby od žalovaného dostával průběžně, většinou hotově. Kolik přesně činily, si jméno FO nepamatuje, ale odhaduje, že se jednalo o 2–2,5 milionu Kč. O smlouvách, které byly sepsány, nemá konkrétní přehled. Uvádí, že určitě existovala stavební dokumentace, ale vzhledem k uplynutí více než 10 let byla ve firmě již skartována. Kdo zajišťoval stavební povolení, neví, neví ani, jestli ho viděl. Manželku žalovaného v době uzavírání dohody a zahájení stavby neznal. Poznal ji až později, zřejmě po svatbě. Není si jistý, zda byla tehdy těhotná nebo měli již dítě, tvrdí, že si nevzpomíná, že by ji viděl s dítětem nebo těhotnou. Kdy e narodilo dítě účastníků ve vztahu ke svatbě, svědek neví, ale bylo to na podzim, což si pamatuje, protože si se žalovaným dávali „frťana“. O jejich rozvodu ví jen tolik, že k němu došlo, bližší informace nemá. Dnes se s žalovaným pravidelně nevídá, ale bydlí nad ním v Ludvíkovicích, dříve pod ním. O výslechu se spolu nebavili. Anonymizováno, další sousedé, podle něj dům nestavěli, ale koupili už hotovou nemovitost.

18. Sestra žalovaného vypověděla, že bratrovi poskytla finanční podporu ve výši 1 milionu Kč na stavbu domu. V té době žila přes 20 let v Anglii, kde pracovala mimo jiné jako servírka a recepční. Peníze žalovanému předala v roce 2004 osobně u rodičů, hotově v korunách – přivezla je z Anglie, část směnila v Praze (libry na koruny), zbytek měla již připravený doma. Peníze předala jednorázově, šlo o obnos v hodnotě cca 10 000 liber. Dohodli se s bratrem a rodiči, že bratr si postaví dům v Ludvíkovicích a ona dostane dům v Hartě (rodičovský dům), a to jako vyrovnání v dědictví. Vnímala to jako spravedlivou rodinnou dohodu a investici do budoucna. Právně to nijak neřešili, protože v rodině platí dané slovo. O průběhu stavby domu nemá bližší informace. Když přiletěla na bratrovu svatbu, stavba už podle ní pravděpodobně probíhala. Sama na stavbě několikrát byla, ale nepamatuje si přesné fáze ani pořizování fotodokumentace. O konkrétním financování, hypotékách či smlouvách neví. Sama se na ničem dalším nepodílela.

19. Svědkyně Anonymizováno vypověděla, že její dům sousedí s domem účastníků řízení, svědkyně se tam narodila. Nejprve vypověděla, že přesně neví, kdy účastníci začali stavět, že to bylo v roce 2003 či 2006. Žalobce někdy v roce 2005 oslovila, protože potřebovala na svém domě dělat okna, žalovaný na dům jezdil totiž s autem, ze kterého bylo poznat, že se okny zabývá. V tom roce již probíhala stavba, začala nejspíše na jaře. Následně upřesnila, že stavbu začala registrovat v roce 2005. V jakém stavu byla stavba v červenci 2005 si nevzpomíná, byla hrubá stavba, možná byla do prvního patra, přesně neví, zda již bylo první patro hotové či ne, jak to bylo s příčkami neví. Stavba ale začala na jaře 2005. Žalobkyni na stavbě nevídala, tu viděla, až se účastníci do domu nastěhovali. Dcera účastníků Anonymizováno se narodila až v domě po nastěhování. Zda byla žalovaná těhotná, to svědkyně neví. Zda již byl narozen jejich syn v době nastěhování svědkyně neví. Svědkyně patrně disponuje podklady ohledně toho, že jí žalovaný dělal okna, musí se ale podívat. To, že stavba se začala stavět v roce 2005, si pamatuje právě proto, že svědkyně dělala okna. Žádnou další významnou skutečnost z roku 2005 svědkyně neoznačila. Lidí, co by dělali okna, bylo v roce 2005 málo. Svědkyně dělala okna na etapy, kdy byly další etapy, si svědkyně nevybavuje. K soudu žalobkyni přivezl žalovaný. Svědkyně nejprve popřela, že by se o výslechu bavila se svou dcerou. Fotografie výstavby domu účastníků nemá. Co se týče etap, kdy svědkyně dělala okna, uvedla, že první etapa byla v roce 2005, kolik etap bylo přesně neví, kdy proběhla poslední etapa, také neví. Následně uvedla, že o soudu se dozvěděla od své dcery, od které žalobkyně poptávala případné fotografie stavby domu. Svědkyně zopakovala, že stavba dceru nezajímá, uvedla, že s ničím jiným se svědkyně se svou dcerou ohledně sporu nebavila. Poté, co svědkyni byla přečtena komunikace dcery svědkyně se žalobkyní, svědkyně uvedla, že v době stavby měli kluka, ale že ho neviděla. Následně uvedla, že neví, kdy se jejich kluk narodil, jako malého ho vůbec neviděla. Prví viděla dceru účastníků Anonymizováno. Až potom zjistila, že mají syna. Ale jejich děti nijak neřešila.

20. Ohledáním displeje mobilního telefonu žalobkyně soud zjistil, že dcera svědkyně Anonymizováno a žalobkyně komunikovaly prostřednictvím sociální sítě Facebook dne 2. 7. 2024, kdy žalobkyně se dotazovala, zda nemá fotografie ze začátku jejich stavby, kdy dcera svědkyně odkázala na svědkyni, s tím, že se tedy matky zeptá. Následně dcera uvedla, že jí svědkyně Anonymizováno uvedla, že fotografie nemá, ale že již v té době měli syna.

21. Z fotografií vyvolaných 13. 10. 2006 soud zjistil, že na fotografiích zjevně probíhá aktivně stavba, na staveništi je seznatelný volně položený stavební materiál. Je patrná hrubá stavba, je zjevně patrné první podlaží, patrné je i existence vnitřních stěn, tedy je zjevné, že je patrno dispoziční řešení prvního podlaží. Také je z fotografií patrné, že jsou teprve pokládány stropní desky prvního nadzemního podlaží. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že na fotografiích je zachycen dům účastníků v roce 2006.

22. Ze smlouvy o dílo soud zjistil, že svědkyně Anonymizováno uzavřela smlouvu s Anonymizováno stran dodávky a montáže plastových oken dne 31. 3. 2005, kdy žalovaný je uveden jako zástupce zhotovitele.

23. Soud neuvěřil výpovědi svědkyně Anonymizováno. Svědkyně trvala na tom, že výstavba započala na jaře 2005, tento poznatek si spojuje s tím, že v této době řešila svá okna na své domě. Jinou významnou událost z tohoto roku si svědkyně nevybavila. Svědkyně si při výslechu nebyla jistá, zda má doklady k montáži svých oken, tudíž je zjevné, že svědkyně se do těchto podkladů před svým výslechem nedívala. Soudu pak nepřijde věrohodné, že by si svědkyně zjevně pamatovala přesně rok, kdy započala práce na oknech, když jinou událost ze svého života si nevybavila, a ani nebyla schopna říci, v kolika etapách byla práce na oknech provedena a kdy byly další etapy provedeny, ani kdy byla provedena etapa poslední, tedy kdy práce na oknech svědkyně byla ukončena. Na přesvědčivosti svědkyně nepřidá, že svědkyně zejména v počátku několikráte opakovala, že žalovaný jezdil na stavbu v roce 2005 a že jej tam vídala, a to i v odpovědi na jiné otázky soudu, což může svědčit o naučené výpovědi. Přesvědčivá ani nebyla další výpověď svědkyně ohledně komunikace se svou dcerou, kdy svědkyně nejprve popřela, že se svou dcerou ohledně předmětu sporu mluvila, následně komunikaci přiznala s tím, že od ní chtěla fotografie. Zmatená a vnitřně rozporná byla též výpověď stran syna účastníků, kdy svědkyně nejprve uváděla, že neví, jestli měli účastníci syna v době stavby a nestěhování, po přečtení komunikace její dcery se žalobkyní uvedla, že syna měli, ale ona ho neviděla, aby následně opět uvedla, neví, kdy se syn narodil, přičemž ho jako malého vůbec neviděla. S ohledem na shora uvedené, tedy pro rozpornost výpovědi, jevící znaky naučené výpovědi a celkovou nevěrohodnost proto soud z výpovědi této svědkyně neučinil žádné skutkové zjištění.

24. Soud rovněž neuvěřil výpovědi žalovaného stran postupu zhotovení stavby, kdy žalovaný uváděl, že stavba byla k okamžiku uzavření manželství vyvedeny pod krovy. Tato část výpovědi je vyvrácena právě z fotografií, kdy bylo nesporné, že tyto byly pořízeny v roce 2006 a ze kterých jednoznačně plyne, že nejsou dosud položeny stropní desky, natož aby na stavbě byly umístěny krovy. Z tohoto důvodu považuje soud i výpověď žalovaného v této části za nevěrohodnou a neučinil z ní rovněž žádné skutkové zjištění.

25. Ani z výslechu svědka jméno FO soud neučinil žádná podstatná skutková zjištění, neboť svědek si nevybavil přesné okolnosti a nebyl soudu schopen přesně popsat stav stavebních prací v době uzavření manželství. Svědek si nevzpomněl, kdy přesně probíhaly stavební práce, tedy kterého roku začala výstavba, ani jak stavba vypadala v okamžiku uzavření manželství. Vzpomněl si pouze, že mezi koupí pozemku a stavební činností byla prodleva. Svědek pouze vypověděl, že stavba začala na jaře. Uvedené sice koresponduje s výpovědí žalovaného, nicméně tuto shodu nelze dle názoru soudu přeceňovat, neboť, jak shora uvedeno, soud považuje výpověď žalovaného za nevěrohodnou, nadto svědek si sice nevzpomněl, kdy přesně ve vztahu ke stavbě se narodil syn účastníků, ale s obdobnou jistotou tvrdil, že jejich syn se narodil na podzim, když si se žalovaným dávali „frťana“, ačkoli z výpisu z agendového informačního systému evidence obyvatel jednoznačně vyplývá, že syn účastníků se narodil v březnu. Naproti tomu svědek uvedl, že pozemek žalovaný již vlastnil, když se začalo stavět. S ohledem na výpis z katastru nemovitostí by tedy muselo začít s výstavbou až v roce 2006, tedy tak, jak vypověděla žalobkyně. Ani tuto část výpovědi ale nelze přeceňovat, když svědek tvrdil, že se začalo stavět 3 – 4 roky od koupi pozemku, svědek tedy patrně zaměňuje samotnou koupi od uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní.

26. Ani z výslechu sestry žalovaného soud nezjistil, kdy byla stavba prováděna, vypověděla pouze, že stavba asi probíhala, když byla účastníkům na svatbě, což by mohlo podporovat výpověď žalovaného, kterou ale soud považuje za nevěrohodnou, svědkyně ale uvedla, že si ohledně této skutečnosti není jistá. Z výslechu sestry žalovaného nicméně soud zjistil, že sestra žalovanému v roce 2004 předala částku 1 000 000 Kč, které v té době vydělala v Anglii, částku předala v hotovosti v českých korunách. Částka byla předána na stavbu domu. Částku mu předala poté co se v rodině dohodli, že žalovaný bude mít dům v Ludvíkovicích a svědkyně poté nabyde dům po rodičích. Této části výpovědi neměl soud důvod neuvěřit, neboť svědkyně vypovídala přesvědčivě, s ohledem na výši částky je pravděpodobné, že si termín její předání i po letech svědkyně vybavuje a navíc tato část výpovědi koresponduje s částí výpovědi žalovaného, byť soud ve zbytku nepovažuje výpověď žalovaného za věrohodnou, když žalovaný vypověděl shodně se svou sestrou, že si peníze vydělala v Anglii, v roce 2004 obdržel 1 000 000 Kč na základě dohody v rodině, že on bude mít dům a sestra zdědí dům po rodičích. 1 000 000 Kč pak použil na stavbu domu, na zbytek si vzal hypotéku ve výši 1 400 000 Kč a zbytek hradil z toho, co vydělal.

27. Co se týče provádění stavby, soud tedy vyšel z výpovědi žalobkyně, která jasně vypověděla, že stavba byla prováděna až v roce 2006, připustila však, že základní deska byla už na podzim 2005, tedy po uzavření manželství. Tato část výpovědi není vyvrácena jinými provedenými důkazy, fotografie, které byly soudu doloženy, prokazují, že v roce 2006 probíhala stavební činnost, byť z nich nelze dovodit začátek stavební činnosti. Soud ale neuvěřil žalobkyni tu část výpovědi, kdy popírala, že by na stavbu žalovaný použil peníze od své sestry, kdy tuto část výpovědi založila pouze na tom, že by jí to žalovaný jistě řekl. Jen ze skutečnosti, že žalobkyně o této skutečnosti neví, ale nelze postavit závěr, že k takové skutečnosti nedošlo, zvláště tedy za situace, kdy žalobkyně vypověděla, že u plateb za stavbu zhotoviteli žalobkyně fyzicky nebyla, se svědkem jméno FO osobně nejednala a peníze mu nepředávala, také vypověděla, že s ohledem na její tehdejší těhotenství nechávala vše se stavbou na manželovi. Výpověď manželky ohledně částky 1 000 000 Kč tedy nikterak nevyvrací výpověď sestry žalovaného a žalovaného.

28. Shrnuto, z výpovědí svědků a účastníků tedy soud učinil dílčí skutkový závěr, a sice, že stavba domu účastníků byla započata až po uzavření manželství, kdy na stavbu byla použita částka 1 000 000 Kč, kterou žalovaný získal od své sestry v roce 2004 na základě dohody, že sestra zdědí dům po rodičích.

29. Ze znaleckého posudku znalecké kanceláře XP invest s. r. o. soud zjistil, že hodnota pozemku parc. č. St. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č.p. Anonymizováno pro část obce adresa, rodinný dům, a pozemku parc. č. Anonymizováno je ke dni 4. 6. 2025 ve výši 6 440 000 Kč.

30. Soud neprovedl k důkazu rozvodový rozsudek, neboť skutečnosti, které měly být tímto důkazem prokázány, byly mezi účastníky nesporné. Soud dále neprovedl k důkazu výpis z účtu na č.l. 77 – 78 ani kupní smlouvu na č.l. 79 ani výslech svědkyně jméno FO, jméno FO a jméno FO, neboť skutečnosti, které měly být těmito důkazy prokázány, se vztahují k vozidlu Škoda Scout, o němž bylo řízení zastaveno. Soud dále neprovedl k důkazu sdělení Československé obchodní banky a.s. ze dne 4. 9. 2023 ohledně zůstatku, neboť nedopatřením si soud vyžádal zůstatek účtu k datu 8. 2. 2022 namísto 8. 12. 2012. Soud rovněž neprovedl k důkazu pro nadbytečnost výslech rodičů žalovaného, neboť soud má již skutečnost, že sestra žalovaného předala žalovanému částku 1 000 000 Kč za prokázanou. Prokázáno má soud i to, že uvedenou částku žalovaný použil na stavbu. Soud rovněž j důkazu neprovedl znalecký posudek stran hodnoty stavby k okamžiku vzniku manželství, neboť takové skutkové zjištění není pro souzenou věc rozhodné.

31. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

32. Žalovaný se ve smlouvě uzavřené nejpozději dne 15. 11. 2004 dohodl na budoucím převodu pozemku parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa. Ke koupi tohoto pozemku žalovaným došlo dne 13. 1. 2006. Vklad do katastru nemovitostí byl proveden dne 15. 3. 2006. Pozemek parc. č. St. Anonymizováno v katastrálním území adresa vznikl oddělením od pozemku parc. č. Anonymizováno. Účastníci se dne 11. 11. 2009 dohodli s Komerční bankou, a. s., na poskytnutí úvěru ve výši 900 000 Kč, kdy úvěr byl použit na splacení úvěru žalovaného u Raiffeisenbank a.s., poskytnutý ve výši 1 400 000 Kč na základě smlouvy ze dne 16. 11. 2006, který si vzal na financování stavby domu na pozemku parc. č. St. Anonymizováno. Výše nesplaceného úvěru činila ke dni 22. 7. 2025 částku 425 913,86 Kč s úrokem ve výši 1 625,93 Kč. Ke stavbě domu došlo až po uzavření manželství, přičemž na stavbu domu žalovaný použil i částku 1 000 000 Kč, kterou obdržel od své sestry v roce 2004. Pozemky a dům mají hodnotu 6 440 000 Kč. Žalobkyně má řízen u Československé obchodní banky a.s. účet. č. č. účtu, jehož zůstatek ke dni rozvodu manželství činil 21 265,16 Kč.

33. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

34. Podle § 709 a 710 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“) je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. Součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví. Nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev. Součástí společného jmění jsou také dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

35. Dle § 3028 odst. 1 o.z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (1. 1. 2014). Podle odst. 2 téhož ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Nabytí věcí do společného jmění účastníků v době do 31. 12. 2013 je tedy třeba posoudit podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“).

36. Podle § 143 obč. zák. společné jmění manželů do 31. 12. 2013 tvoří jednak majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka jednak závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

37. Samotné vypořádání společného jmění manželů se provede podle právní úpravy účinné ke dni zániku manželství a společného jmění manželů (20. 1. 2019), tj. Podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění (§ 740 o. z.).

38. Nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění (§ 742 odst. 1 o. z.).

39. V projednávané věci nevyšlo najevo, že by se účastníci odchýlili od zákonného režimu společného jmění manželů a rovněž nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by opodstatňovaly, aby se soud při vypořádání odchýlil od zásady rovnosti podílů účastníků na společném majetku, žádný z účastníků se toho ostatně ani nedomáhal, sporným byl spíše rozsah společného jmění ve vztahu k nemovitým věcem.

40. Co se nemovitých věcí týče, pokud účastník řízení navrhuje k vypořádání určité položky, je na něm, aby tvrdil a prokázal, že tuto položku nabyli manželé společně za trvání manželství. Jelikož žalobkyně ve své žalobě tvrdila, že nemovité věci nabyli za trvání manželství, kdy dům nabyli se žalovaným společně originárním způsobem, tedy výstavbou, bylo na žalobkyni, aby prokázala, že uvedený dům a pozemky nabyli společně se žalovaným za trvání manželství. Jelikož dle ustálené judikatury stavba jako samostatný předmět právních vztahů (jako věc v právním smyslu) vzniká v okamžiku, v němž je vybudována minimálně do takového stadia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhově i individuálně určené věci (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 764/2011, nebo ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2554/2007), přičemž k tomu u nadzemních staveb dochází vytvořením stavu, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2534/2000), bylo na žalobkyni, aby prokázala, že uvedeného stavu stavba dosáhla po uzavření manželství. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 22 Cdo 3070/2021 dovodil, že i v případě, že je v katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo jen jednoho z manželů, postačí druhému z manželů ve sporu o vypořádání společného jmění prokázat, že nemovité věci byly nabyty za trvání společného jmění, poté je na manželovi, který tvrdí své výlučné právo, aby tvrdil a prokázal, že nemovité věci jsou skutečně v jeho výlučném vlastnictví. V daném případě tedy bylo na žalobkyni, aby prokázala, že nemovité věci byly nabyty za trvání společného jmění.

41. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, manžel nabyl za trvání manželství pozemek parc. č. St. Anonymizováno a pozemek parc. č. Anonymizováno, nabyl je na základě kupní smlouvy dne s právními účinky vkladu práva do katastru nemovitostí ke dni 15. 3. 2006. Předchozí uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní není rozhodné, neboť k nabytí vlastnického práva došlo až na základě kupní smlouvy, resp. vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí. Žalovaný sice tvrdil, že na pozemky použil peníze získané od sestry, nicméně jeho vlastní účastnickou výpovědí jakož i výpovědí jeho sestry bylo prokázáno, že peníze od sestry použil na stavbu domu, proto je tedy nemohl použít ke koupi pozemků. Jelikož žalovaný jiný důvod, pro který by měly být pozemky v jeho výlučném vlastnictví, netvrdil, soud uzavírá, že pozemky patří do společného jmění manželů.

42. Co se týče stavby, v daném případě k prokázání svého tvrzení, že stavba byla nabyta společně za trvání manželství, žalobkyně navrhla výpis z katastru nemovitostí, ve kterém je uvedeno, že stavební povolení bylo vydáno dne 17. 7. 2006. Za normálního běhu okolností stavebník nejprve požádá o stavební povolení a poté započne se stavbou, proto soudu takový důkaz k prokázání nabytí stavby až po vzniku společného jmění postačoval. Žalovaný ale tvrdil, že stavbu začal stavět již před vydáním stavebného povolení, tedy neoprávněně. Jelikož dle konstantní judikatury stavba vznikne jako samostatná věc tehdy, kdy stavební práce dosáhnou alespoň takového stavu, kdy je patrno alespoň dispoziční řešení prvního podlaží, soud se musel zabývat tím, kdy bez ohledu na vydání stavebního povolení stavba takového stadia rozestavěnosti dosáhla. Jelikož dle § 7 o. z., které je dle § 3030 o. z. třeba aplikovat i na jednání učiněná za účinnosti obč, zák., stanoví vyvratitelnou domněnku poctivého jednání a dobré víry, má tedy soud za to, že stavba byla započata až po vydání stavebního povolení, neboť jen takové jednání odpovídá právním předpisům, a tedy takové jednání by bylo poctivé. Pokud tedy žalovaný tvrdí, že stavba byla zahájena neoprávněně před vydáním stavebního povolení, musí tedy uvedenou domněnku vyvrátit a k tomu jej tíží i břemeno důkazní.

43. Žalovaný tvrdil, že stavba jako věc v právním smyslu vznikla ještě před uzavřením manželství, z provedeného dokazování ale soud zjistil pravý opak, tedy, že stavba byla zahájena až po uzavření manželství. Stavba byla nabyta jednak za částku 1 000 000 Kč, kterou žalovaný obdržel před uzavření manželství od své sestry, tedy za částku 1 000 000 Kč z jeho výlučných prostředků, nicméně celá stavba stála asi 4 500 000 Kč, na zbytek byly použity prostředky získané z hypotečního úvěru ve výši 1 400 000 Kč převzatého manželem za trvání manželství, následně refinancovaný prostředky z hypotečního úvěru, který převzali oba manželé, ve zbytku pak byla stavba financována průběžně z toho, co žalovaný vydělal. Stavba tedy nebyla financována pouze z výlučných prostředků žalovaného, ale rovněž z prostředků ze společného jmění, za které je nutno považovat průběžné výdělky žalovaného, které žalovaný nabyl za trvání manželství a tvoří tedy společné jmění. Proto soud uzavírá, že i stavba na pozemku náleží do společného jmění.

44. S ohledem na tento právní závěr se již soud nezabýval tvrzenými investicemi ze společného jmění na výlučný majetek žalovaného – domu, které k vypořádání navrhla žalobkyně, neboť k uvedenému nemohlo dojít, když stavba je ve společném jmění účastníků řízení.

45. Předmětem vypořádání společného jmění jsou i vklady na peněžních účtech v době rozvodu manželství, které účastníci navrhli k vypořádání. Předmětem vypořádání jsou tedy i peněžní prostředky na účtu žalobkyně ke dni zániku společného jmění ve výši 21 265,16 Kč.

46. S ohledem na shora uvedené tedy soud ve věci rozhodl tak, že přikázal nemovité věci včetně vybavení domácnosti žalovanému, když soud respektoval jednak vůli účastníků řízení, jednak faktický stav, kdy žalovaný nemovité věci výlučně užívá, dále žalobkyni přikázal vklad na účtu, neboť se jedná o účet vedený ve prospěch její osoby. Jelikož nemovité věci mají hodnotu 6 440 000 Kč, má žalobkyně právo na náhradovou pohledávku ve výši 3 220 000 Kč. Zůstatek na účtu žalobkyně činil 21 265,16 Kč, žalovaný má naopak právo na náhradovou pohledávku ve výši 10 632,58 Kč. Soud dále zohlednil, že žalovaný na stavbu domu vynaložil částku 1 000 000 Kč z výlučných prostředků, tedy z prostředků získaných od své sestry před uzavřením manželství. Žalovaný má tedy právo na náhradu toho, co z výlučných prostředků vynaložil na společné jmění, má tedy právo na náhradovou pohledávku za manželkou ve výši 500 000 Kč.

47. Co se týče společného dluhu, soud s ohledem na právní závěry nejvyššího soudu v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 753/2020 přikázal dluh manželům rovným dílem. Dluhy tvořící součást společného jmění manželů totiž mají být dle Nejvyššího soudu při jeho vypořádání zásadně přikazovány oběma manželům rovným dílem. Důvodem je skutečnost, že vypořádání dluhů v rámci řízení o vypořádání společného jmění má účinky pouze mezi manžely, nikoli vůči věřiteli. Věřitel se tedy může i po vypořádání domáhat zaplacení celého dluhu po kterémkoli z bývalých manželů. Přikázání celého dluhu pouze jednomu z nich proto nezbavuje druhého závazku vůči věřiteli a vystavuje ho riziku, že bude nucen dluh hradit, aniž by mu vznikl nárok na náhradu. Přikázání dluhu oběma manželům rovnými díly rovněž umožňuje spravedlivé vypořádání i jeho budoucího příslušenství (např. úroků), jehož výše není při rozhodování soudu často přesně známá, zejména u dlouhodobých úvěrů jako hypoték. Navíc přikázání dluhu oběma manželům zakládá předpoklady pro uplatnění regresního nároku mezi nimi, pokud dluh nakonec uhradí pouze jeden z nich. Přikázání dluhu jen jednomu z manželů může být za výjimečných okolností projevem disparity, avšak zásadně bez náhradové pohledávky vůči druhému manželovi. Soud nicméně významné okolnosti k disparitě v této věci neshledal, a to zejména za situace, že dle znaleckého posudku zástavní právo váznoucí na nemovité věci nebylo do výsledné ceny promítnuto. Soud dále respektoval právní názor Nejvyššího soudu vyjádřený ve stejném rozsudku, kde Nejvyšší soud uvedl, že dluh by měl být přikazován ve výši k okamžiku rozhodnutí soudu včetně s příslušenství splatného k tomuto okamžiku, přičemž příslušenství, které přiroste teprve v budoucnu, je nutno přikázat účastníkům pouze obecně.

48. Jelikož má manžel právo na náhradu ve výši 510 632,58 Kč a manželka ve výši 3 220 000 Kč, činí vypořádací podíl částku 2 709 367,42 Kč, který soud uložil zaplatit žalovanému žalobkyni, kdy soud dospěl k závěru, že je v jeho možnostech uvedenou částku uhradit, když nabyl do výlučného vlastnictví nemovité věci. Jelikož manžel nabyl do výlučného vlastnictví nemovité věci v hodnotě 6 440 000 Kč, jistě nebude problém pro žalovaného uvedenou částku uhradit, pokud jí nyní nedisponuje, může věc vyřešit například převzetím hypotečního úvěru. Soud nicméně zohlednil, že při vypořádání společného jmění manželů nerozhoduje o existující pohledávce, ale v důsledku vypořádání společného jmění o náhradové pohledávce rozhoduje konstitutivním způsobem, kterou náhradovou pohledávku vytváří, proto s ohledem na skutečnost, že náhradová pohledávka činí vyšší částku přesahující 2 000 000 Kč poskytl žalovanému delší lhůtu k plnění, a to v délce 1 měsíce, kterou soud považuje za přiměřenou povaze a výši uložené povinnosti.

49. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle § 142 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když zohlednil, že řízení o vypořádání společného jmění má povahu iudicium duplex, kdy zpravidla nelze určit, který z účastníků byl v řízení úspěšný, když pouze dochází k transformaci majetkových vztahů a každý z účastníků do řízení vstupuje a vystupuje z něj se stejnou majetkovou hodnotou (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23).

50. Dle § 148 o.s.ř. má stát právo na náhradu nákladů řízení, které v řízení platil, a to podle výsledku řízení. Jelikož dosud nebylo rozhodnuto znalečném, rozhodne soud o nákladech státu samostatným usnesením.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi u Okresního soudu v Děčíně. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí u místně příslušného soudu anebo exekučním návrhem u soudního exekutora.