OSFM 16 C 130/2021-14

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem titul Davidem Mařádkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 4 572 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 572 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částek: ⟪LB:lb_001⟫ - 1 524 Kč za dobu od 3. 9. 2020 do zaplacení, ⟪LB:lb_002⟫ - 1 524 Kč za dobu od 15. 9. 2020 do zaplacení a ⟪LB:lb_003⟫ - 1 524 Kč za dobu od 22. 9. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta titul. jméno příjmení, evidenční číslo ČAK: číslo.

Předmětem řízení byl na základě žaloby podané dne 8. 12. 2020 požadavek na zaplacení částky specifikované výrokem I. jako nezaplaceného jízdného ve výši 72 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 500 Kč na základě skutečnosti, že měl žalovaný cestovat po obec dne datum tramvají číslo dne datum tramvají číslo dne datum tramvají číslo aniž by se při kontrolách prokázal platnými jízdními doklady.

Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a o. s. ř. Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 14 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný nereagoval, přestože mu byla výzva doručena.

Soud založil rozsudek především na tomto skutkovém stavu. Ve dnech datum v tramvaji číslo datum v tramvaji číslo datum v tramvaji číslo v obec revizor žalobkyně zkontroloval žalovaného, který se mu ani jednou neprokázal žádným jízdním dokladem, přičemž jízdné činilo vždy 24 Kč a smluvní pokuta jakožto přirážka k jízdnému, pokud by ji žalovaný nezaplatil nejpozději 15. kalendářní den ode dne uložení přirážky, vždy 1 500 Kč. Žalovaný však byl jako cestující povinen zaplatit přirážku ihned při kontrole. Na místě nezaplatil nic. Dne 23. 11. 2020 zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku na adresu zjištěnou při přepravní kontrole.

Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek ze smlouvy o přepravě osoby podle § § 2 550 a 2578 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění zákona číslo Sb. (dále„ o. z.“) ve spojení s § 37 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 5 druhé věty písm. b), odst. 6 zákona číslo Sb. o dráhách ve znění zákona č. 115/2020 Sb. (dále„ z. d.“) as §§ 7 odst. 6, 3 odst. 1 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. v prvním účinném znění (dále„ s. p. p.“). Smluvní přepravní podmínky a tarif žalobkyně jsou s těmito předpisy v souladu. Žalovaný v okamžiku nástupu do tramvají s žalobkyní konkludentně uzavřel smlouvy o své přepravě, avšak nesplnil svou základní smluvní povinnost zaplatit jízdné (§ 2550 o. z.). Následkem porušení této povinnosti byl vznik povinnosti žalovaného zaplatit smluvní pokutu v podobě přirážky k jízdnému v celkové 4 500 Kč (§ § 2048, 2052 a 2578 o. z. ve spojení s § 37 odst. 5 druhou větou písm. b), odst. 6 z. d. a s čl. 8 odst. 4. smluvních přepravních podmínek žalobkyně). Podle téhož článku přepravních podmínek byl povinen obojí zaplatit ihned při přepravní kontrole revizorovi (viz též § 37 odst. 5 druhá věta písm. b) z. d. ve spojení s § 7 odst. 6 s. p. p.). Žalovaný nezaplatil. To znamená, že ode dnů 3. 9., 15. 9. a 22. 9. 2020 byl v prodlení s plněním jednotlivých částek 1 524 Kč a žalobkyni od téhož okamžiku vznikal právní nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky až do okamžiku zaplacení (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. ve znění nařízení č. 184/2019 Sb.). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Z těchto důvodů soud žalobkyni výrokem I. přisoudil celou žalovanou částku.

Výrok II. odpovídá ustanovení § § 137 odst. 1, odst. 2, 142a odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., protože zástupce žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslal předžalobní upomínku a protože žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze soudního poplatku 400 Kč podle Položky 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění zákona č. 182/2018 Sb. a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. a) – c), bodu, paušální náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 1 písm. a) – c) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Z úřední činnosti je totiž soudu známo, že advokát za žalobkyni v těchto skutkově i právně jednoduchých věcech podává řadu stejně formulovaných žalob lišících se prakticky jen osobou žalovaného, daty a konkrétními částkami. Protože je advokát žalobkyně společníkem právnické osoby, zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 189 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 1 489 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 200 Kč; 100 Kč; předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; 189 Kč

Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.