OSFM 11 C 142/2022-76

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 88 803,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 838 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 838 Kč od 4. 4. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 70 965,49 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 965,56 Kč od 4. 4. 2022 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 30 660 Kč od 4. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 888 Kč na účet číslo variabilní symbol, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 88 803,49 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 24 669,04 Kč a poplatků ve výši 64 134,45 Kč) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 23. 9. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč (částka 20 000 Kč byla vyplacena na účet žalovaného a částka 5 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně). Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s čl. 10 smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovaným byla dohodnuta ve výši 46 296 Kč (25 000 Kč na jistině a 21 296 Kč na úrocích). Splátky byly sjednány ve výši 643 Kč měsíčně vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Úroková sazba byla stanovena ve výši 23 % ročně a RPSN činilo 38,69 % ročně. Smluvní strany si sjednaly doplňkové služby, a to konkrétně doplňkovou službu„ anonymizováno“, která zahrnuje možnost odkladu 3 splátek ročně nebo možnost přerušení splácení. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, která byla splatná dne 15. 12. 2021. Na základě tohoto porušení zaslala žalobkyně žalovanému první písemnou upomínku dne 20. 1. 2022, kdy ho vyzvala k úhradě dlužné splátky a zároveň k úhradě sankce ve výši 300 Kč. Dne 7. 2. 2022 žalobkyně zaslala žalovanému druhou písemnou upomínku na úhradu dlužné splátky, sankce ve výši 800 Kč a současně byl upozorněn na možnost zesplatnění jistiny úvěru a naúčtování veškerých sankcí. Jelikož žalovaný nereagoval ani po odeslání této výzvy, přistoupila žalobkyně dne 21. 2. 2022 k zesplatnění úvěru pro nezaplacení splátky splatné ke dni 15. 1. 2022, kdy mu byla vyčíslena částka včetně sankcí (smluvní úroky, doplňková služba„ anonymizováno“ – odklad, anonymizováno, práce a smluvní pokuta) ve výši 88 931,51 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. K dotazu soudu žalobkyně doplnila žalobu tak, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného (občanský průkaz, výpis z účtu) a zapsány do zákaznické karty žalovaného. Dále žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet podle podkladů vyplývajících z výpisu z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence exekucí, výpisu z databáze neplatných dokladů a z registru příjmení). Žalobkyně zjistila, že žalovaný má příjem ve výši 20 047 Kč, náklady na bydlení ve výši 0 Kč, pravidelné finanční závazky 0 Kč, žádné mikro úvěry a výdaje na sázení ve výši 5 460 Kč, přičemž žalovanému zůstaly finanční prostředky ve výši 13 506 Kč. Na základě těchto skutečností dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný jako spotřebitel je schopen splácet poskytnutý úvěr. Dále žalobkyně sdělila, že žalovaný před podáním žaloby uhradil částku 2 162 Kč a že v mezidobí se pokoušela žalovaným kontaktovat z důvodu smírného vyřešení věci, avšak smír nebyl uzavřen.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli byl soudem vyzván usnesením ze dne 24. 6. 2022, které bylo žalovanému doručeno do datové schránky téhož dne.

4. K nařízenému ústnímu jednání dne 23. 8. 2022 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili.

5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 23. 9. 2021 v číslo příloh, žádost o doplňkové služby anonymizováno, předsmluvní informace, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce ze dne 29. 9. 2021, instrukce k uzavření smlouvy ze dne 23. 9. 2021, potvrzení o platbě ze dne 27. 9. 2021, instrukce k dokončení podpisu smlouvy ze dne 23. 9. 2021, upomínka číslo ze dne 20. 1. 2022 vč. podacího lístku, upomínka číslo ze dne 7. 2. 2022 vč. podacího lístku, výpis z účtu ze dne 29. 9. 2021, výpis z účtu ze dne 27. 9. 2021, souhlas s inkasem ze dne 25. 9. 2021, zesplatnění úvěru – možnosti alternativního řešení ze dne 21. 2. 2022 vč. podacího lístku ze dne 4. 3. 2022, zesplatnění úvěru a poslední předžalobní upomínka ze dne 21. 2. 2022 vč. podacího lístku, výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne 20. 9. 2021, výstup z insolvenčního rejstříku, výsledek lustrace v registru příjmení ze dne 23. 9. 2021, kontrola OP v neplatných dokladech MV ČR, výpis z běžného účtu za měsíc 6-8 2021. Všechny shora rozvedené a účastníky označené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé.

6. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli elektronicky dne 23. 9. 2021 smlouvu nazvanou jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, avšak fakticky žalovanému poskytla toliko částku 20 000 Kč, přičemž částka ve výši 5 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách ve výši 643 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, dohromady 46 296 Kč (25 000 Kč na jistině a 21 296 Kč na úrocích). Úroková sazba byla stanovena na 23 % ročně a RPSN činilo 38,69 % ročně. V rámci smlouvy si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Z dotazníku vyplněným žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný je výdělečně činný u společnosti právnická osoba, s čistou měsíční mzdou 20 047 Kč. Celkové výdaje měly činit v září 2021 částku 5 460 Kč, která sestává z částek 0 Kč za bydlení, ostatní závazky 0 Kč, sázky 5 460 Kč. Jako použitelný příjem žalobkyně stanovila částku 13 506 Kč (která je v rozporu s příjmy žalované, které jí zůstanou po odečtení všech pravidelných nákladů, tj. 20 047 Kč – 5 460 Kč = 14 587 Kč). S tím, že žalovaný je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Z výpisu běžného účtu žalovaného za období 6-8/ 2021 bylo zjištěno, že zůstatek na účtu za červen 2021 bylo ve výši 101,52 Kč, v tomtéž měsíci žalovaný provedl splátku půjčky úvěrové právnická osoba credit ve výši 3 767,50 Kč a prosázel částku ve výši 8 930 Kč, za červenec 2021 činil zůstatek 102,64 Kč, tento měsíc žalovaný prosázel částku 3 760 Kč, za srpen 2021 byl zůstatek na účtu ve výši 100 Kč a prosázel částku 2 050 Kč. Dne 20. 1. 2022 byla žalovanému odeslána první upomínka a dne 7. 2. 2022 byla žalovanému odeslána druhá upomínka. Dne 21. 2. 2022 bylo žalovanému odesláno oznámení o zesplatnění úvěru, nabídka možnosti alternativního řešení spolu s předžalobní výzvou s lhůtou k úhradě do 25. 3. 2022. Z těchto listin vyplývá, že žalovaný uhradil 2 splátky v celkové výši 2 162 Kč.

7. Soud provedl toliko výše uvedené důkazy navrhované žalobkyní, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo, neboť označené důkazní návrhy nemohly sloužit k objasnění projednávané věci (3 certifikáty ze dne 14. 4. 2021, výpis z obchodního rejstříku společnosti právnická osoba), k tomu blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 30 Cdo 749/2005.

8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L. a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale žalobkyně si měla rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované, je-li to nezbytné. Žalobkyně byla povinna postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. 32 Odo 1726/2006). V daném konkrétním případě pak žalobkyně tvrdila, že vycházela z částečně podložených informací od žalovaného, kdy měla mít při uzavírání smlouvy k dispozici pouze jeho občanský průkaz a výpis z bankovního účtu. Z údajů v dotazníku vyplněným žalovaným totiž vyplývá, že nebylo nijak ověřováno, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného, ani skutečnost, zda žalovaný by měl žít s někým ve společné domácnosti a zda jsou tito výdělečně činní a jaká je výše jejich příjmů, neboť i toto má vliv na platební možnosti a schopnosti žalovaného. Z dotazníku dále vyplývá, že žalobkyně při poskytování úvěru u výdajů žalovaného nezohlednila další závazky u žalovaného, např. úvěr u právnická osoba credit nebo zvýšené náklady spojené se sázením. Žalobkyně tímto způsobem pouze předložila soudu vyplněnou tabulku s namátkově vybranými čísly, aniž by skutečně ověřovala a prověřovala veškeré výdaje žalovaného. Z výpisu účtu za období červen – srpen 2021 zcela jednoznačně vyplývá, že žalovaný měl úvěr u nejméně jedné další společnosti a zvýšené náklady na sázení, přičemž nelze odhadnout reálný měsíční zůstatek žalovaného, když žalobkyně dostatečně nezkoumala jeho pravidelné měsíční výdaje (bydlení, strava, hygiena, ošacení apod.). Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 23. 9. 2021 neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo.

16. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne 23. 9. 2021 žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 2 162 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 17 838 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 21. 2. 2022, se lhůtou splatnosti do 25. 3. 2022. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 17 838 Kč dne 26. 3. 2022 a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,75 % ročně od žalobou požadovaného data 4. 4. 2022 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

17. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

18. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 17 838 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, zatímco část jistiny včetně smluvní pokuty, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 70 965,49 Kč. Již z tohoto pohledu je tedy zjevné, aniž by soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, že větší úspěch ve věci měl žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 88 803,49 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 3 553 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. 5 % z žalované částky, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 888 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.