OSFM 41 C 25/2020-150

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ o stanovení vyživovací povinnosti

I. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci upravená naposledy rozsudkem Okresního soudu ve obec, pobočka obec pod č.j. číslo jednací ze dne

28. 5. 2010 na částku 1.600 Kč se počínaje dnem 1. 3. 2017 zpětně zvyšuje na částku 4.000 Kč měsíčně.

II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhá zvýšení výživného o zbývající částku 2.000 Kč měsíčně od 1. 3. 2017, zamítá.

III. Nedoplatek na výživném vzniklý jeho zpětným zvýšením za dobu od 1. 3. 2017 do 31. 12. 2021 ve výši 98.700 Kč je žalovaný povinen platit žalobci ve splátkách po 4.000 Kč měsíčně splatných do každého 15. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek.

IV. Od 1. 1. 2022 se vyživovací povinnost žalovaného k žalobci zrušuje.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Stát nemá vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zpětného zvýšení vyživovací povinnosti vůči žalovanému jako svému otci. Tento návrh odůvodnil tím, že výživné bylo naposledy určeno rozsudkem Okresního soudu ve obec, pobočka obec, č.j. číslo jednací, ze dne 28. 5. 2010, kdy bylo žalovanému určeno přispívat na výživu žalobce částkou 1.600 Kč měsíčně od 1. 9. 2007. Od té doby výživné navýšeno nijak nebylo. V současné době je žalobce studentem 4. ročníku ulice školy informatiky, elektrotechniky a řemesel v obec, studuje maturitní obor elektronické zpracování informací. S žalovaným není v žádném kontaktu. Nikdy se o žalobce nezajímal. Žalovaného o všem informovala matka žalobce, k jejímž rukám také žalovaný výživné hradil, a to nepravidelně. Žalovaný je informovaný o tom, kde žalobce studuje, a že uvažuje o studiu na vysoké škole. Veškeré potřeby pro žalobce doposud zajišťovala a zajišťuje jeho matka jméno příjmení, se kterou žalobce žije ve společné domácnosti, spolu s jejím partnerem, jenž je nyní ve starobním důchodu. Matka pracuje ve právnická osoba v obec, momentálně je v dlouhodobé pracovní neschopnosti, kdy její příjem z nemocenských dávek činí okolo 15 000 Kč. Žalobce do školy denně dojíždí. Při slevě na jízdném hradí měsíčně částku okolo 400 Kč. Ve škole se stravuje. Náklady činí 750 Kč měsíčně. Zúčastnil se lyžařských výcviků a školních kurzů, kdy tyto výdaje hradila matka žalobce. V březnu 2020 podával přihlášky na vysoké školy. Poplatek za jednu přihlášku se pohybuje okolo 500 Kč. Všechny tyto výdaje převážně financovala matka žalobce. Pokud je žalobci známo, žalovaný pracuje ve právnická osoba s.r.o., příjmení příjmení 258, Výše jeho příjmu není žalobci známa. Matka žalobce ani žalovaný nemají žádnou další vyživovací povinnost.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Uvedl, že návrh žalobce považuje za nedůvodný, když od roku 2016 dobrovolně navýšil výživné na částku 2.500 Kč měsíčně. Žalobce nabyl zletilosti dne 23. 2. 2019. Nárok na zvýšení výživného je dán toliko od 1. 3. 2017 do 23. 2. 2019. Od roku 2015 žalovaný pracoval ve právnická osoba s.r.o. V současné době pracuje ve společnosti právnická osoba, ulice a číslo, příjmení jméno jako řidič. Příjem činí okolo 16.000 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že pracuje u slovenské firmy na Slovensku, nárok na stravné mu nevznikl. Další vyživovací povinnost nemá. Bydlí v bytě na ul. ulice a číslo, ve obec, kde za nájem a služby hradí celkem částku 11.000 Kč měsíčně. Má zdravotní problémy se srdcem, prodělal infarkt. Náklady na léky činí asi 1.500 Kč měsíčně. Žije skromně. Navrhuje zamítnutí návrhu. Vzhledem k jeho výdělkovým a majetkovým poměrům odpovídá výživné ve výši 2.500 Kč měsíčně, jak je dosud hrazeno.

3. Soud provedl důkazy navržené mu účastníky sporu.

Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že vystudoval střední školu informačních technologií, v roce 2020 tuto dokončil a nastoupil na VŠ ve obec, kterou však nedokončil z důvodu pandemie Covid 19 a on-line výuky. Od 1. 4. 2021 byl v krátkodobé evidenci na úřadu práce a po prázdninách nastoupil na Slezskou univerzitu v obec, obor informatika. Žije v rodinném domě partnera své matky. Má běžné náklady na ošacení, jídlo, sportovní koníčky a výpočetní techniku, pomůcky na střední škole. Studium na vysoké škole bude finančně náročné, bude platit za dojíždění, koleje, školní pomůcky. Udělal si kurz na vysokozdvižný vozík za 5.500 Kč, toto si zaplatil z brigád. Tuto skutečnost prokázal fakturou č. 2020 se splatností 24. 9. 2020.

Z výslechu žalovaného bylo zjištěno, že od ledna 2021 byl až do března 2022 v pracovní neschopnosti s výši 12.000 Kč měsíčně na nemocenských dávkách. Od března se pokoušel pracovat, ale nejde to, vrátí se na pracovní neschopenku a očekává přiznání invalidního důchodu. Žádné úspory nemá, musel by výživné platit ve splátkách. Bydlí v nájmu, za který platí 11.000 Kč, pomáhá mu matka, která ho živí, platí mu telefon, léky 1.500 Kč měsíčně i mu dává peníze, když potřebuje. Nad rámec výživného synovi nikdy nic nedával, protože jeho matka nechtěla, aby se s ním stýkal. Z tohoto důvodu také zrušil spoření pro syna. Z našetřených peněz uhradil výživné. Auto ani nemovitosti nevlastní. Má 36 let praxe jako řidič nákladní dopravy.

Z výslechu svědkyně jméno příjmení, matky žalobce, bylo zjištěno, že od dubna 2018 platí žalovaný výživné ve výši 2.500 Kč měsíčně. Do té doby platil také 2.500 Kč měsíčně, od září 2016, ale v tom byla splátka na dlužné výživné. Svědkyně potvrdila výpověď žalobce ohledně jeho studií a běžných potřeb. Na nákladech spojených s jeho potřebami vynaložila svědkyně částku 8.000 Kč - 10.000 Kč měsíčně zejména na jídlo, ošacení, školní pomůcky, sportovní akce a kroužky. Platila mu také počítač do školy za 30.000 Kč, autoškolu 8.000 Kč. Telefonicky kontaktovala bývalého zaměstnavatele žalovaného, než začalo toto soudní řízení, a ten jí sdělil, že žalovaný vydělává nejméně 50.000 Kč měsíčně, ale písemně jí to dát nemůže. To bylo ve právnická osoba Trans na Slovensku.

Rozsudkem Okresního soudu ve obec, pobočka obec bylo prokázáno, že naposledy bylo výživné žalobce k žalovanému upraveno rozsudkem č.j. číslo jednací, který nabyl právní moci dnem 28.7.2010 tak, že výživné žalovaného k žalobci bylo od 1. 9. 2017 zvýšeno na částku 1.600 Kč měsíčně. Příjmy matky v té době činily cca 15.000 Kč měsíčně. Otec měl v té době průměrný příjem 8.722 Kč měsíčně a vyživovací povinnost k dceři jméno. Před soudem prohlásil, že žalobci spoří měsíčně částku 700 Kč, s ohledem i na tuto skutečnost pak byla stanovena výše výživného.

Potvrzením o studiu žalobce prokázal, že v roce 2020 dokončil studium na ulice škole informatiky, elektrotechniky a řemesel v obec. Zprávou školy bylo prokázáno, že jeho studijní výsledky byly průměrné. Potvrzením o studiu příjmení jméno příjmení ve obec žalobce prokázal, že nastoupil do 1. ročníku Fakulty aplikované informatiky. Ze zprávy této fakulty bylo zjištěno, že dne 6. 4. 2021 bylo studium žalobce ukončeno pro nesplnění studijních povinností. Ze zprávy Úřadu práce obec soud zjistil, že žalobce byl od 28. 4. 2021 do 31. 8. 2021 v evidenci uchazečů o zaměstnání. Potvrzením o studiu Slezské univerzity bylo prokázáno, že od 2. 9. 2021 studoval žalobce příjmení fakultu obor informatika.

Usnesením Policie ČR, trestním příkazem a rozhodnutím o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy prokázal žalobce, že měl žalovaný s placením výživného vždy problémy, matka žalobce tak podávala trestní oznámení a žádala o soudní výkon rozhodnutí. Jednalo se však o období, které není předmětem tohoto řízení.

Potvrzením o příjmu žalovaný prokázal, že od 6. 4. 2020 do 5. 4. 2021 pracoval u společnosti právnická osoba Banská Bystrica jako řidič kamionu s čistým měsíčním příjmem 539,17 EUR Pracovní smlouvou se společností právnická osoba bylo prokázáno, že od 2. 1. 2018 byl žalovaný zaměstnán jako řidič nákladní dopravy za 1,2 násobek minimální mzdy 576 Eur měsíčně hrubého. Mzdovým výměrem pak bylo prokázáno, že od 1. 1. 2021 pracoval žalovaný u společnosti právnická osoba za měsíční hrubou mzdu 17.800 Kč měsíčně. Ze zprávy tohoto zaměstnavatele bylo soudem zjištěno, že je od 18. 1. 2021 v pracovní neschopnosti. Lékařskou zprávou ošetřující lékařky MUDr. jméno příjmení žalovaný prokázal, že je dlouhodobě léčen pro onemocnění pohybového aparátu, má potíže s cévami dolních končetin, onemocnění plic a srdce, vysoký krevní tlak. V důsledku toho má značně omezený pracovní potenciál a zahajuje řízení o přiznání invalidního důchodu.

Přehledem volných pracovních míst z Úřadu práce obec bylo prokázáno, že je nabízena řada volných pracovních míst na pozici řidič nákladní dopravy s průměrným příjmem okolo 30.000 Kč hrubého měsíčně. Soud zamítnul provedení důkazu zprávou ČSSZ o výši nemocenských dávek žalovaného za období od ledna 2021 do současnosti, neboť tento důkaz byl navržen až po provedení koncentrace přesto, že žalovaný byl v pracovní neschopnosti již v době poskytnuté koncentrační lhůty.

4. Základním předpokladem pro vznik a trvání vyživovací povinnosti je zásadně stav odkázanosti na výživu na straně oprávněného. Potřeby lze dělit na hmotné (ošacení, hračky, školní a studijní potřeby, zdravotní pomůcky, sportovní potřeby apod.) a nehmotné (vzdělání, včetně zápisného a školného, kulturní a duševní rozvoj osobnosti, rekreace atd.). jméno potřebnosti oprávněného je závislá zejména na jeho věku, na zdravotním stavu, na jeho fyzické a duševní vyspělosti (spisová značka), na způsobu přípravy na budoucí povolání, na existenci zálib a zájmů a dalších skutečnostech. Při zkoumání potřeb oprávněného je nutné vzít v úvahu nejen potřeby obvyklé, pravidelně se vyskytující, ale i potřeby vyskytující se nepravidelně či nahodile pouze např. v době letních prázdnin, v nemoci apod. Lze souhlasit s názorem soudní praxe, že účelem výživného je uhrazování nejen průběžně se vyskytujících (běžných) potřeb oprávněného, ale všech potřeb prospěšných jeho všestrannému vývoji, tedy i potřeb vyskytujících se nepravidelně za delší období (např. potřeby na prázdninový pobyt dítěte), popřípadě potřeb zcela nahodilých (viz spisová značka). Vyživovací povinnost upravená v části druhé občanského zákoníku vzniká v zákoně uvedeným subjektům ex lege; pokud o její výši, resp. době plnění rozhoduje soud, rozsudek má s ohledem na uvedené pouze deklaratorní charakter.

Zákon výslovně ukládá soudu povinnost vycházet při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů nejen z fakticity příjmů povinného, resp. z reálných majetkových poměrů povinného, ale z potenciality příjmů povinného, což je možné považovat za východisko pro stanovování výše vyživovací povinnosti, resp. její existence vůbec (viz § 913 odst. 2 věta prvá). ulice právní úprava v návaznosti na předchozí novelizovanou úpravu hovoří především o povinnosti soudu zkoumat při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu. Změnil-li povinný dosavadní zaměstnání za méně výhodné, je nutné ex offo pečlivě zkoumat, zda se tak stalo z důležitého důvodu (např. ze zdravotních důvodů, z důvodu odchodu z funkce, pro jejíž výkon neměl povinný kvalifikaci, z důvodů organizačních změn, z důvodu změny bydliště). Není-li tomu tak, je třeba vycházet z příjmů povinného před změnou zaměstnání (viz R 27/1980). Obdobně by se mělo postupovat v případě, kdy se povinný bez důležitého důvodu vzdal výdělečné činnosti, tj. například přestal podnikat a začal žít pouze z úspor, na dluh. Ve shodě s názorem Ústavního soudu je třeba posoudit majetkové poměry povinného komplexně, tedy brát zřetel i na nemovitý majetek otce z hlediska možného adekvátního výnosu, např. nájemného, který by mohl být dosažen, tedy sledovat hledisko potenciality (ÚS III. ÚS 511/2005). Zákon v návaznosti na tradici stanoví, že při zohledňování možností, schopností a majetkových poměrů povinného je třeba„ přihlédnout“ k tomu, zda povinný o oprávněného osobně pečuje a v jaké míře tak činí.

5. V daném případě je na základě shora uvedeného zřejmé, že se zletilý žalobce až do ledna letošního roku soustavně připravoval na budoucí povolání a nebyl tak schopen sám se živit. Od posledního rozhodování o výživném došlo ke zcela zásadní změně poměrů jak na straně žalobce, který namísto základní školy studoval střední a posléze i vysokou školu, tak na straně otce, který fakticky dosahoval dvojnásobného příjmu, a odpadla mu další vyživovací povinnost k dceři. Výslechem žalobce i jeho matky jako svědkyně bylo prokázáno, že náklady na výživu žalobce představovaly částku cca 8.000 Kč - 10.000 Kč měsíčně. Otec až do svého nástupu na nemocenskou dosahoval příjmu cca 15.000 Kč čistého měsíčně. Dle nabídky volných pracovních míst na pozice řidiče nákladní dopravy by mohl dosahovat příjmu vyššího, průměrně cca 20.000 Kč - 30.000 Kč měsíčně. Žalovaný nevysvětlil, z jakého důvodu se nezajímal o lépe placené zaměstnání, když k dotazu uvedl, že mu to stačilo. Lze tak předpokládat, a to i s ohledem na jeho pravidelné výdaje, že jeho faktické příjmy byly vyšší, než zaměstnavatelé soudu sdělili. Soud vychází z toho, že částka 4.000 Kč měsíčně na výživu žalobce od 1. 3. 2017 dobře odpovídá jak potřebám žalobce, tak výdělkovým možnostem žalovaného. I po dobu jeho pracovní neschopnosti, kdy dle jeho tvrzení pobíral částku 12.000 Kč měsíčně jako nemocenské dávky, odpovídá částka 4.000 Kč výživného měsíčně možnostem žalovaného, když potřeby žalobce jako studenta vysoké školy jsou vyšší, ale s ohledem na nemožnost žalovaného ze zdravotních důvodů dosahovat vyšších příjmů, bylo ponecháno výživné na 4.000 Kč. Z těchto důvodů soud žalobě částečně vyhověl a zvýšil výživné žalovaného k žalobci zpětně za dobu 3 let z částky 1.600 Kč na částku 4.000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu, jímž se žalobce domáhal zvýšení o další částku 2.000 Kč, byla žaloba zamítnuta. Žalobci se nepodařilo prokázat, že by majetkové a výdělkové poměry žalovaného byly takové, aby mu umožňovaly tuto částku platit, ani potřeby žalobce nebyly natolik vysoké, aby odůvodňovaly zpětné zvýšení výživného na částku 6.000 Kč měsíčně.

6. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že od září 2016 hradí žalovaný dobrovolně na výživném částku 2.500 Kč, ovšem do konce března 2018 splácel v této částce i dluh na výživném. Při výpočtu dlužného výživného vzniklého jeho zpětným zvýšením od 1. 3. 2017 na částku 4.000 Kč vycházel soud ze zjištění, že do 1. 4. 2018 platil žalovaný na výživném toliko 1.600 Kč, od 1. 4. 2018 pak 2.500 Kč. Dlužné výživné za rok 2017 představuje částku 24.000 Kč (10 x 2.400 Kč), dlužné výživné za rok 2018 částku 20.700 Kč (leden, únor, březen 3 x 2.400 Kč, duben až prosinec 9 x 1.500 Kč), za rok 2019, 2020 i za rok 2021 částku 18.000 Kč za každý z těchto roků (12 x 1.500 Kč). Celkem tak dluh na výživném vzniklý jeho zpětným zvýšením činí 98.700 Kč.

7. K námitce žalovaného, že žalobci nelze přiznat výživné za dobu studia na vysokých školách, když zde nestudoval řádně a neplnil si své studijní povinnosti, lze uvést, že období pandemie nemoci Covid 19 byla mimořádnou situací, která vedla k uzavření celé společnosti i škol a lze pochopit, že studentovi prvního ročníku vysoké školy způsob výuky přes PC nevyhovoval a nebyl tak schopen si splnit své studijní povinnosti. Po uvolnění opatření absolvoval žalobce přijímací řízení na jinou vysokou školu, byť se jednalo o filozoficko-přírodovědeckou fakultu, šlo o studijní program informatika, tedy navazující studium na střední školu. Toto studium nedokončil z finančních důvodů, jak potvrdila svědkyně příjmení. Tuto skutečnost mu tak nelze klást k tíži.

8. S ohledem na ukončení studia žalobce soud výrokem IV. zrušil od 1. 1. 2022 vyživovací povinnost žalovaného k žalobci.

9. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, když jejich poměr úspěchu a neúspěchu ve věci byl obdobný (žalobce byl úspěšný z 54%, žalovaný z 46%).

10. O nákladech státu, které představuje odměna za ustanoveného zástupce žalobce, bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o.s.ř. tak, že stát nemá vůči účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce byl osvobozen od soudních poplatků a rovněž u žalovaného jsou pro jeho dlouhodobou pracovní neschopnost splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení ve trojím vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.