OSFM 19 C 192/2025-24

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 16 475 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 16 475 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 029,35 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 029,35 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 961 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 15 % ročně z částky 11 961 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16 475 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, a žalovaným došlo dne 1. 10. 2020 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady, mezi které patří pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní/podnájemní smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 38 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně navíc částku ve výši 48.757 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 36 636 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15% ročně a částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 912 Kč jako poplatek. Celkovou částku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 21měsíčních splátkách po 4 132 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 7. 2022. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 17. 3.2023. Ke dni 1. 7.2022 činila dlužná jistina částku 11 961 Kč a dlužný poplatek částku 4 514 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1.2025 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 1. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 16 475 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 11 961 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 4 514 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 029,35 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 029,35 Kč, úroků ve výši 15% ročně z dlužné jistiny ve výši 11 961 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15% ročně z dlužné jistiny ve výši 11 961 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, avšak dlužná částka dosud nebyla uhrazena.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.

4. Soud z listin předložených žalobkyní, označených jako smlouva o spotřebitelském úvěru, přehled plateb, zákaznická karta, smlouva o postoupení pohledávek, vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 10. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti dne 1. 10. 2020 peněžní prostředky ve výši 38 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu a další částku (poplatek) ve výši 46 048 Kč v 21měsíčních splátkách po 4 655 Kč. Na tento úvěr žalovaný dosud zaplatil celkem částku 70 282 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána nahlédnutím do veřejně dostupných databází. Dále bylo ověřeno, že žalovaný je zaměstnán jako automechanik s měsíčním příjmem ve výši 11 764 Kč. Do zákaznické karty však bylo zaznamenáno, že žalovaný další příjmy do domácnosti ve výši 48 000 Kč, avšak tyto příjmy nebyly jako „jiné zdroje“ ničím ověřeny, neboť počet zdrojů příjmu žalovaného byl pouze jeden. Odhadovanými měsíčními výdaji žalovaného pak byly 3 000 Kč, aniž by však byly zjišťovány skutečné výdaje žalovaného. K ověření příjmu žalovaného ve výši 11 764 Kč měsíčně právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici dvě výplatní pásky za měsíce červenec a srpen 2020. Jiné doklady k prověření úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně neměla. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 16. 4. 2025 a zaslána doporučeně žalovanému. Soud pak tato skutková zjištění přejímá takto do zjištěného skutkového stavu, který (na rozdíl od žalobkyně) nevychází z toho, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného, když nebylo zkoumáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výdajovou stránku žalovaného, jeho osobní a majetkovou situaci před poskytnutím úvěru a zjistila tak to, zda je žalovaný schopen hradit měsíčně vedle svých skutečných výdajů (a nikoliv odhadovaných) ze svého příjmu ve výši 11 764 Kč rovněž splátku úvěru v tvrzené výši 4 132 Kč (podle smlouvy 4 655 Kč) a vrátit právní předchůdkyni žalobkyně nejen částku 38 000 Kč, ale i částku 46 048 Kč, tj. dohromady 84 048 Kč s ohledem na jeho osobní a majetkové poměry, které navíc vůbec nebyly zjišťovány (zda je svobodný, zda je ženatý, zda má nějakou vyživovací povinnost, jak případně hradí své jiné závazky, zda do rodiny, ve které žije, přicházejí skutečně také jiné příjmy (a to ty zcela zásadní pro příjmovou stránku) ve výši 48 000 Kč, jak se podání ze zákaznické karty žalovaného.

5. Skutkový stav, jak byl shora zjištěn, odpovídá tomu, že žalovanému jako spotřebiteli byla právní předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem předána peněžní částka ve výši 38 000 Kč ve formě úvěru, vyplacená mu v hotovosti, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, žalovaný na poskytnout částku dosud vrátil 70 282 Kč. Na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se aplikuje právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také i jen ZoSU), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. V souladu s ust. §§ 86 a 87 ZSÚ, věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva absolutně neplatná dle ust. § 588 o. z. (k tomu srov. ustálenou judikaturu, např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, 29 ICdo 3/2021, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z hlediska úvěruschopnosti konkrétně žalovaného není podstatné, jakou výši činí odhadované výdaje. Podstatné je, kolik činí konkrétní výdaje právě žalovaného, jak vysvětlil i Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022.

12. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala osobní a majetkové poměry žalovaného, jeho reálné výdaje, počet vyživovacích povinností atp. a počíná-li si právní předchůdkyně žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

13. Podle § 588 o. z., je soud k neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.

14. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru ze dne 1. 10. 2020 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému jistinu ve výši 38 000 Kč, žalovaný již vrátil celkem 70 282 Kč, proto již ničeho ani právní předchůdkyni žalobkyně a ani žalobkyni ničeho nedluží. S ohledem na výše uvedené, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

15. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, ale tomu dle obsahu spisu žádné nákladů řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.