OSFM 40 C 6/2025-61

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Marcelou Vlčkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 27 991 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu s 12,50 % p.a. úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 5. 8. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba se ohledně částky 4 824 Kč spolu s 15 % p.a. úrokem z prodlení z částky 4 824 Kč od 20. 11. 2023 do zaplacení, ohledně 2,5 % p.a. úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 20. 11. 2023 do 4. 8. 2024 a ohledně částky 2 500 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 802 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 27 991 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 20. 11. 2023 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 3 167 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 25. 9. 2023 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce (Smlouva). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 800 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. č. účtu dne 25. 9. 2023. Dne 11. 10. 2023 žalovaný uzavřel s žalobkyní žádost o navýšení zápůjčky o 12 200 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. č. účtu dne 11. 10. 2023. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek v celkové výši 4 824 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne 19. 11. 2023, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovaným do dnešního dne vrácena v celé výši. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaný na svůj dluh uhradil 2 293 Kč. Touto částkou byla ponížena smluvní pokuta. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky internetová adresa.cz, na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem: „Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobkyně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobkyni v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů („ZSVD“): „K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.“ Vzhledem k tomu, že v soudu předkládané záležitosti se jedná o soukromoprávní vztah, § 5 ZSVD se nepoužije. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v předkládané záležitosti ZSVD připouští podpis smlouvy elektronickým podpisem jiným, než je zaručený elektronický nebo uznávaný elektronický podpis, kdy touto zbytkovou kategorií je tzv. elektronický podpis prostý. Výše popsaný postup podpisu prostřednictvím PINu zaslaného žalobkyní na klientem uvedené telefonní číslo tel. číslo následné zadání PINu klientem na webových stránkách žalobkyně představuje právě tento tzv. prostý elektronický podpis. S ohledem na tuto skutečnost byla smlouva o zápůjčce uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným v písemné podobě. Upozorňujeme, že tento závěr je rovněž v souladu se stanoviskem ČNB ve vztahu k uzavírání smluv podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („ZSÚ“), na dálku, když ČNB k této otázce publikovala následující stanovisko: „Obecně z pohledu výkonu dohledu nad ochranou spotřebitele ČNB nepovažuje za nezbytné, aby za účelem dodržení písemné formy byla v soukromoprávních vztazích právní jednání učiněná elektronickými prostředky vždy podepsána zaručeným elektronickým podpisem ve smyslu článku 3 bod 11) nařízení eIDAS, resp. dříve § 2 písm. b) ZEP, a to proto, že požadavek písemné formy vyplývá podle důvodové zprávy k ZSÚ z nutnosti nastolení právní jistoty v těchto smluvních vztazích a z nutnosti zajištění důkazů pro případné právní spory a podle ČNB pak především ze snahy zabránit v současné době mnohdy uplatňovaným praktikám, kdy spotřebitel uzavírá závazky, aniž by se předem mohl seznámit s jejich podmínkami a veškerými důsledky. Těmto záměrům může podle ČNB často vyhovět i (prostý) elektronický podpis.“ (Stanovisko ČNB K některým ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soubor otázek a odpovědí). Konečně žalobkyně závěrem podotýká, že v rámci procesu kontraktace je třeba odlišit ověření totožnosti (které bylo žalobkyní provedeno postupem v souladu s § 11 odst. 7 a § 12 odst. 6 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, jak je popsáno v předchozím odstavci), a podpis samotný, který neslouží k ověření totožnosti, nýbrž ke stvrzení konečnosti dohody a vážnosti vůle (obdobně jako v případě vlastnoručního podpisu, kdy totožnost také není ověřována prostřednictvím podpisu, ale předložením průkazu totožnosti). Smlouva o zápůjčce včetně Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně byla neprodleně po potvrzení žalovaným žalovanému odeslána e-mailem na jím zadanou e-mailovou adresu, kdy tento způsob splňuje definici trvalého nosiče dat dle § 3 odst. 2 písm. k) ZSÚ a žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 105 odst. 1 ZSÚ. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce.

V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též:

• úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

• účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2.3 Smlouvy)

(písemné výzvy odeslány dne: 26. 11. 2023, 3. 12. 2023, 10. 12. 2023, 19. 12. 2023, 3. 1. 2024)

K částce požadované za výzvy k úhradě odeslané dlužníkovi uvádíme, že důvodová zpráva k ZSÚ uvádí, že za účelně vynaložené náklady nelze považovat zasílání upomínek několikrát denně, kdy takové jednání důvodová zpráva označuje za šikanózní vůči dlužníkovi. Žalobkyně žalovanému odeslala upomínky s odstupem několika dnů (viz výše). Jednání žalobkyně je tedy v souladu s výše uvedeným požadavkem dle důvodové zprávy. Pokud snad zákonodárce zamýšlel odesílání upomínek omezit restriktivněji, měl tak učinit přímo ustanovením v zákoně, nebo případně vyjádřením takové myšlenky v důvodové zprávě, což ale neučinil.

Pokud přihlédneme k praxi veřejnoprávních institucí, tak např. centrální depozitář cenných papírů na základě vyhlášky Ministerstva financí č. 212/2010 Sb., požaduje za poskytnutí údajů na základě strukturovaného dotazu úhradu včetně účelně vynaložených nákladů ve výši 290 Kč a v případě poskytnutí údajů na základě nestrukturovaného dotazu 820 Kč. Přičemž autoři výslovně dovozují, že účelně vynaloženými náklady jsou nejen náklady na poštovné a tisk dokumentu, ale i na přípravu vzorových dokumentů, úpravy informačního systému poskytovatele apod. Výše poplatku za upomínky účtovaná žalobkyní ve výši 500 Kč rovněž odpovídá tržnímu standardu (např. společnost MONETA Money Bank a.s. účtuje za každou upomínku 600 Kč, Komerční banka a.s. 500 Kč za každou upomínku – výzvu k vyrovnání nepovoleného debetu, u úvěrů pak 350 Kč za první upomínku a 500 Kč za každou další upomínku – informace vyplývající z jejich ceníků dostupných na jejich webových stránkách). V žádném případě se tedy nedá u žalobkyně hovořit o neúčelně vynaložených nákladech, resp. nákladech neodpovídajících tržnímu standardu, nadto v situaci, kdy žalobkyně se s žalovaným na výši nákladů domluvili předem ve smlouvě o zápůjčce. Výše nákladů na zasílání upomínek je tedy zcela v mezích a po právu.

Celková výše dluhu žalovaného, ke dni podání návrhu na vydání EPR, kterou žalobkyně požaduje činí 27 324 Kč.

Jistina + poplatek ve výši 24 824 Kč

Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč

Smluvní pokuta dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 9. 2023 ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 20 000 Kč (viz nárok 1), a to konkrétně ode dne 20. 11. 2023 (den následující po splatnosti zápůjčky, viz nárok 1) do dne 19. 8. 2024, kdy žalobkyně vyhotovuje tento návrh. Ke dni vyhotovení tohoto návrhu se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 5 460 Kč. Tato částka byla ponížena částečnou úhradou žalovaného, a to na výši 3 167 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky dne 1. 8. 2024, žalovaný však na výzvu nereagoval a svůj dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 1. 11. 2024 (č.l. 29) ve spojení s vyjádřením ze dne 3. 2. 2025 a 11. 2. 2025 a 1. 4. 2025, kdy navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu s poukazem na neplatnost předmětné smlouvy. Má za to, že smlouva obsahuje nepřiměřené smluvní podmínky v rozporu se směrnicí Evropské Unie na ochranu spotřebitele, když existence těchto podmínek není pro spotřebitele možná a účelná. Dále namítl rozpor s dobrými mravy, smlouva byla dopředu připravená v neprospěch spotřebitele ve formě předtištěné formulářové standardizované smlouvy, když žalovaný jako spotřebitel nemohl ovlivnit předem připravené smluvní ujednání, když tento byl nucen podepsat celý obsah smlouvy jedním podpisem stejně jako i ostatní dodatky. Dále poukázal na ochranné ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. a zákona č. 634/1992 Sb. Rovněž má za to, že žalobkyně neprokázala platné zesplatnění poskytnutého úvěru, když nedoložila doklad o převzetí zásilky žalovaným, stran zesplatnění úvěru. U jednání dne 1. 4. 2025 pak žalovaný předložil výpisy z účtu, ze kterých dle žalovaného vyplývá, že dlužnou částku žalobkyni uhradil. Skutečnosti stran uzavřené smlouvy a poskytnutí finančních prostředků žalovanému pak žalovaný učinil tyto nespornými.

3. Soud z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o ze dne 25. 9. 2023 a jejím dodatkem ze dne 11. 10. 2023, výpisu z účtu č. č. účtu ze dne 25. 9. 2023 a ze dne 11. 10. 2023 a předžalobní upomínky ze dne 1. 8. 2024 včetně podacího lístku ve spojení s nespornými tvrzeními účastníků zjistil skutkový stav, dle kterého účastníci uzavřeli dne 25. 9. 2023 smlouvu o zápůjčce, na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet částku 7 800 Kč dne 25. 9. 2023 a na základě dodatku k této smlouvě ze dne 11. 10. 2023 pak částku 12 200 Kč dne 11. 10. 2023 a žalovaný se zavázal tuto částku navýšenou o poplatek ve výši 1 774 Kč a o poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 3 050 Kč, žalobkyni vrátit do 25. 10. 2023. Žalovaný tak dlužil na jistině částku 20 000 Kč a na poplatcích částku 4 824 Kč. Účastníci uzavírali smlouvu prostřednictvím webové stránky žalobkyně internetová adresa.cz, na které si žalovaný přečetl nabídku na uzavření smlouvy, vyplnil na této webové stránce žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy a podepsal smlouvu o zápůjčce elektronicky, a to tzv. PINem, který žalobkyně zaslala žalovanému na uvedené telefonní číslo. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a k tvrzení, že byly ověřovány informace o příjmových a výdajovým poměrům žalovaného žalobkyně nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného o splnění svého závazku a vrácení dlužné částky upomínkami, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 1. 8. 2024, dle které měl být dluh vrácen do tří dnů na bankovní účet. Předžalobní upomínka byla doručována prostřednictvím České pošty. Žalovaný žalobkyni nevrátil doposud ničeho, když z doložených dokladů žalovaným u jednání dne 1. 4. 2025 vyplývá, že žalovaný sice posílal finanční částky ze svého účtu vedeného u společnosti Raiffeisenbank, a.s., avšak tyto částky byly poukázány žalobkyni, avšak na jiné smlouvy, které má žalovaný s touto společností uzavřeny, nebo pak jiným subjektům. Z výpisu z účtu pak nevyplývá žádná platba, která by byla poukázána žalovaným na předmětnou smlouvu ze dne 25. 9. 2023.

4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní, jako poskytovatelem, poskytnuta peněžní částka 20 000 Kč ve formě peněžité zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně nepředložila soudu důkazy o příjmech a výdajích žalovaného, tedy neprokázala, že prověřovala ke dni uzavření smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Tím porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne 3. 3. 2023 neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

9. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, přičemž žalovaný jí nevrátil na jistinu ničeho. V rozsahu této částky proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvní pokuty, nákladů spojených s uplatněním pohledávky, nelze žalobkyni přiznat, neboť pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán. Proto, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty 3 167 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, soud žalobu v tomto rozsahu výrokem II. zamítl.

10. Současně platí, že v případě neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru včetně příslušenství v podobě úroků z prodlení dle §§1968, 1970 o. z. Výzva žalobkyně k zaplacení pak byla vyhotovena dne 1. 8. 2024, když z podacího lístku vyplývá, že byla odeslána rovněž dne 1. 8. 2024. V souladu s ustálenou praxí za den doručení je možné považovat třetí den od podání zásilky, tudíž 4. 8. 2024. Od 5. 8. 2024 je pak žalovaný povinen zaplatit příslušenství pohledávky ve formě zákonného úroku z prodlení.

11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 824 Kč, částky 3 167 Kč, částky 2 500 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 24 824 Kč od 20. 11. 2023 do zaplacení, celkem tedy 30 491 Kč, přičemž jí byla přiznána toliko částka 20 000 Kč. Úspěch žalobkyně tak představuje 65,59 %, neúspěch 34,41 %. Od úspěchu ve věci je pak třeba odečíst neúspěch, žalobkyně tak má právo na 31,18 % jí účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tak přestavují zaplacený soudní poplatek ve výši 1120 Kč, dále odměnu za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b) vyhl. č. 177/1996 Sb. a 3 režijních paušálů po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 252 Kč. 31,18 % z částky 2 572 Kč tak činí 802 Kč, tuto částku je pak povinen zaplatit žalovaný žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

12. Lhůta k plnění má opodstatnění v ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u souduAnonymizováno