OSHK 8 C 88/2026-10

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Hunalovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_007⟫ Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_009⟫ o zaplacení částky 30 426 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala dále zaplacení částky 10 426 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z částky 30 426 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 085,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 426 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že její právní předchůdce (právnická osoba) se žalovaným uzavřel dne 5. 9. 2025 smlouvu o úvěru Anonymizováno, na základě které právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný poskytnuté prostředky nevrátil. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje, aby v části jistiny byl nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.).

Soud vzal za prokázaný skutkový stav tak, jak vyplýval z důkazů předložených žalobkyní. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 9. 2025 a z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalovanému byl právním předchůdcem žalobkyně poskytnut úvěr 20 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, roční procentní sazba nákladů při čerpání celého kreditního rámce činila 1141 %, úroková sazba činila 279,83 % ročně, splatnost byla dána každý 30. den ode dne načerpání úvěru do úplného splacení. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč dne 5. 9. 2025 (viz potvrzení o finančních transakcích). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek s dodatkem).

Právní posouzení věci vychází především z § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru č. 259/2016 Sb. (dále jen „ZSÚ“); soud dále přezkoumal z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen směrnice o spotřebitelském úvěru) a to tak, aby vyhověl aktuální judikatuře (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18).

Soud aplikoval výše uvedená ustanovení na projednávanou věc a uzavřel, že při zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet právní předchůdce žalobkyně neprověřil, zda je žalovaný schopen úvěr splácet. Z předložených listin, respektive z absentujících listin a podkladů pro posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně neověřil skutečný příjem žalovaného, ani jeho náklady na bydlení; výpis z účtu, ze kterého by byly zřejmé příjmy a výdaje žalovaného žalobkyně nepředložila, stejně tak ani pracovní/nájemní smlouvy žalovaného. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Zcela absentuje posouzení a ověření příjmů a výdajů žalovaného a míra jeho dosavadního zadlužení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podává obdobné žaloby opakovaně, je si vědoma podmínek pro řádné prokázání zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Soud ji proto tedy již k doložení dalších listin nevyzýval, když i žalobkyně v návrhu sama navrhovala posouzení věci dle ustanovení o bezdůvodném obohacení.

Vzhledem k výše uvedenému soud učinil právní závěr, že smlouva o revolvingovém úvěru je neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni pouze nesplacenou jistinu. Soud vycházel z toho, že žalovaný čerpal 20 000 Kč, tedy mu tuto částku výrokem I. uložil žalobkyni vrátit a výrokem II. zbývající žalobní nárok zamítl, a to včetně příslušenství (shodně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř.; ve věci měl žalobce částečný úspěch. Žalobcovy náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 218 Kč (sazebník soudních poplatků, a dále odměnu advokáta určenou dle § 14b odst. 1 bod 3 a odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť žalobce podává obdobné návrhy opakovaně, vědom si neplatnosti smluv a toho, že mu je soudem přiznána pouze částka jistiny. Soud určil odměnu advokáta dle cit. ustanovení na částku 2 400 Kč. Z celkových nákladů řízení v celkové výši 3 618 Kč soud uložil k náhradě žalovanému částku odpovídající 30 % nákladů, a to dle poměru úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci. Náhrada ve výši 1 085,40 Kč je splatná k rukám zástupkyně žalobce podle § 149 o. s. ř.

Lhůtu k plnění dle výroků I., II. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve 3 vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.