OSHO 6 C 200/2024-110

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce, Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o určení vlastnického práva

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na pozemku Anonymizováno, jehož součástí je stavba č.p. Anonymizováno adresa rodinný dům zapsaný na LV č. hodnota v k.ú. adresa, obci adresa, vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště adresa je vlastnictvím žalobce, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na pozemku p. č. Anonymizováno zapsaný na LV č. hodnota v k.ú. adresa, obci adresa, vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště adresa je vlastnictvím žalobce, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 39 165,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal určení, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ½ na pozemku Anonymizováno, jehož součástí je stavba č.p. Anonymizováno adresa, rodinný, vše v obci a k.ú. adresa a dále že je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ½ na pozemku par.č. Anonymizováno v obci a k.ú. adresa. Svoji žalobu odůvodnil tím, že spolu se svou zesnulou manželkou darovali darovací smlouvou žalovanému každý id. ½ domu č.p. Anonymizováno na pozemku p.č.Anonymizováno, pozemku p.č.Anonymizováno a pozemku p.č. Anonymizováno, to vše v obci a k.ú. adresa (dále jen předmětné nemovitosti). Zároveň bylo ve prospěch žalobce a jeho zesnulé manželky zřízeno věcné břemeno doživotního bezplatného užívání chodby, kuchyně, komory, koupelny a WC v přízemí a sklepu v domě a právo výlučného doživotního užívání dvou pokojů v přízemí domu. Vzhledem k tomu, že se však žalovaný vůči žalobci v poslední době chová způsobem, který je v hrubém rozporu s dobrými mravy a pravidly slušnosti, vyzval žalovaného, aby mu dar vrátil. Závažné jednání, kterého se měl žalovaný vůči žalobci dopustit spočívalo v tom, že žalovaný vyzval žalobce nejprve k vyklizení půdy, dále k vyklizení a rozdělení společných prostor, když zároveň žalovaný obvinil žalobce z toho, že mu brání v jejich užívání, že ničí jeho majetek a způsobuje mu újmu. Dále žalovaný žalobci poničil okrasné květiny, vystěhoval mu květiny, které měl na chodbě a schodišti, ven na mráz, kde jich část zahynula, vyčítá a sundává mu obrázky ze stěn s tím, že to ničí jeho majetek. Žalobci se zřejmé, že věcné břemeno se nevztahuje za neslušné, aby z ní byl vyhazován, když tam má kromě auta i dílnu a nářadí. Dokonce žalovaný žalobci zakázal parkovat auto v garáži či ve vjezdu do garáže. Žalobce je tedy přesvědčen, že se jej žalovaný snaží z domu vystrnadit, když nerespektuje jeho věcné břemeno. Proto na začátku měsíce května se žalobce spolu se svou nynější manželkou a svou matkou z domu odstěhoval. Z výše uvedených důvodů má žalobce psychické obtíže, musí brát medikaci na zklidnění a léky na srdeční problémy. Je tedy přesvědčen, že jednání žalovaného vůči vlastnímu otci i matce žalobce a četnost tohoto chování je třeba vnímat jako jednání hrubě porušující dobré mravy, a žaloba je tudíž důvodná.

2. Žalovaný s uvedeným nesouhlasil. Uvedl, že je pravdou, že žalobce spolu s jeho matkou (zesnulou manželkou žalobce pí jméno FO) darovali každý id. ½ předmětných nemovitostí žalovanému, nicméně současně s darovací smlouvou bylo zřízeno i věcné břemeno, kdy žalobci a jeho tehdejší manželce bylo zřízeno právo doživotního bezplatného spoluužívání chodby, kuchyně, komory, koupeny, WC v přízemí a sklepu v domě a právo výlučného doživotního bezplatného užívání dvou pokojů v přízemí domu. Je přesvědčen, že nedošlo z jeho strany k porušení dobrých mravů a není dán důvod pro vrácení daru. Poukázal na to, že po smrti jeho matky získal veškerý majetek žalobce, když žalovaný i jeho bratr se svého podílu vzdali v jeho prospěch. Žalobce se v roce 2018 opětovně oženil a manželka žalobce začala spolu s ním žít v předmětném domě, když žalovaný souhlasil s tím, aby si zde nahlásila trvalý pobyt. Postupně však začal žalobce užívat předmětné nemovitosti ve větším rozsahu, než jak bylo zřízeno věcným břemenem a nevzal v potaz, že i žalovaný má právo na spoluužívání nemovitostí. Za zcela nemístné považoval, když byl dotázán žalobcem, zda by souhlasil s tím, aby došlo k úpravě podkrovní místnosti pro potřeby dcery manželky žalobce. Od té doby byly vztahy značně narušené. Dále uvedl, že se o předmětné nemovitosti stará, nevstupuje do vymezených prostor výlučně užívaných žalobcem, pouze žádá, aby žalobce respektoval zřízené věcné břemeno, když žalobce se svou současnou manželkou brání žalovanému ve vstupu do podkroví, když vstup zatarasili květinami a na stěny si pověsili obrazy, stejně jako garáž výlučně užíval žalobce. Žalobce se s babičkou (matkou žalobce) dobrovolně z domu odstěhoval, žalovaného o tom neinformoval a zároveň nechal v domě odmontovat elektroměr a plynoměr, čímž záměrně žalovaného poškodil. Je tedy přesvědčen, že nebyla naplněna skutková podstata pro vrácení daru.

3. Na základě provedeného dokazování ve věci zjistil soud následující skutkový stav:

4. Darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 1.9.2008 darovali žalobce a paní jméno FO (pozn. soudu matka žalovaného) každý id. ½ předmětných nemovitostí. V čl. V. bylo ve prospěch dárců zřízeno právo doživotního bezplatného spoluužívání chodby, kuchyně, komory, koupelny a WC v přízemí a sklepu v domě č.p. Anonymizováno na pozemku p.č.Anonymizováno a právo výlučného doživotního bezplatného užívání dvou pokojů v přízemí domu č.p. Anonymizováno na pozemku p.č.Anonymizováno, to vše v k.ú. adresa. Žalovaný se tak stal výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, když zároveň zřízené věcné břemeno ve prospěch dárců bylo zapsáno v katastru nemovitostí.

5. Dopisem ze dne 16.6.2023 žalovaný napsal žalobci žádost o vyklizení garáže nejpozději do 14.7.2023, kdy žalobce upozorňuje na to, že na garáž se nevztahuje zřízené věcné břemeno, takže doposud ji žalobce užíval bez právního důvodu. Sděluje žalobci, že garáž hodlá využívat pro sebe.

6. Dopisem ze dne 14.6.2023 žalobce se ptá žalovaného, kam si má garáž vyklidit, má tam traktorek, křovinořez, garáž rovněž využívá jako dílnu, parkuje tam skútr i auto, kterým vozí babičku. Nechť mu tedy žalovaný sdělí, na co garáž potřebuje a zda je opravdu nutné, aby ji vyklidil. Auto je schopen parkovat venku.

7. Dopisem ze dne 9.8.2023 se žalobce dotazuje žalovaného, proč potřebuje garáž, když má byt v Anonymizováno, pronajímá byt v adresa a ve Anonymizováno, má tři auta, chce rekonstruovat podkroví, na dovolenou jezdí, vydělává hezké peníze a na garáž v Anonymizováno nemá? Uvádí, že si nemá kam věci vyklidit, je jeho otec, nikoli cizí člověk, platil za něj jeho průšvihy a to je vděk a úcta. Dále se jej dotazuje, kde má tedy parkovat auto a skútr, zda před garáží, před vraty či za vraty a že pokud přijede, přeparkuje.

8. Dalším dopisem ze dne 28.8.2023 se žalobce ptá žalovaného, zda ví, co „ta jeho jméno FO“ říká babičce. Nejdřív jí řekla, že měla ležet už někde v ústavu, v sobotu jí řekla, že měla být 10 let v domově důchodců, že jí v domě nic nepatří, že tam nemá doživotní bývání a že bude platit nájem za 10 let.

9. Nedatovaným dopisem sděluje žalobce žalovanému, že je mu všechno málo, jenom jej šikanuje a dělá naschvály. Pokud chce žalovaný vyklidit garáž, ať si ji tedy vyklidí sám. Dále uvádí, že matka žalovaného zemřela před 14 lety, že se žalobce o žalovaného staral. Teď mu bude 70 let a žalovaný by se měl starat o něho. Upozorňuje jej, že si „mamon do hrobu nevezme“ a „všechno se mu vrátí“, kdyby měl děcka, tak se bude starat o ně a nebude jezdit k nim dělat zle. jméno FO chtěla po babičce něco podepsat, ptá se, že by jí držela ruku? Podivuje se nad tím, že žalovaný jede z Anonymizováno jen proto, aby vynesl kvítka a sundal obrázky a nadělal díry do zdi.

10. Dalším nedatovaným dopisem se žalobce ptá žalovaného, proč mu to dělá, proč jej psychicky a zdravotně týrá. Na konci ledna vyhodili kvítka a fotky, dvě z nich poničili a tři umrzly. Dále se je táže, proč po sobě nechává „bordel?“ Taktéž se jej ptá, zda byl mamce, když se na ni pořád odkazuje, zapálit svíčku na hrob. Uvádí, že lidem říkají, co jim žalovaný dělá a všichni to odsuzují.

11. Dalším nedatovaným dopisem se žalobce ptá žalovaného, proč žalovaný nemůže využívat barák, zda za to mohou kvítka. A pokud tam žalovaný bude bydlet, může čekat pouze šikanu. Ví to, co udělali, „celý adresa“. Ptá se, „kdo jméno FO radí všechny ty paragrafy, když má koupenou i maturitu?“ Poukazuje na to, že je žalovaný nemocný a měl by se léčit. Dále mu vyčítá, že by měl navštěvovat svou babičku, že se o něj, když byl malý, starala. Považuje jej za nevděčného.

12. Dopisem ze dne 11.3.2024 sděluje žalovaný žalobci, že mu o víkendu všechno vysvětlil a doufá, že žalobce jeho záměr pochopil. Ptá se jej, proč mu tedy brání v užívání domu, všechny jeho žádosti o vyklizení bojkotuje. Zmiňuje, že před lety jej žádal o vyklizení půdy, kde chtěl realizovat půdní vestavbu, ovšem marně. Po dvou letech tedy půdu na vlastní náklady vyklidil sám. Totéž se týkalo zahrady a vyklizení ukrytého stavebního materiálu jméno FO před exekucí. Uvádí, že na zahradě je skladiště, proto ji chce vyklidit a to včetně zahradního sklepa a dvorních šop, které bude ještě ten rok bourat. Taktéž zmiňuje, že před půl rokem jej žádal o vyklizení garáže, aby ji konečně mohl používat, ovšem zase marně. Opět ji bude muset nechat vyklidit na své náklady. Co se týče společných prostor nechápe, proč mu v jejich užívání žalobce brání, proto jej vyzývá k jejich uvolnění. Rád by si dal do kuchyně nezbytné vybavení a z celé nemovitosti odstranil předměty ze zdí, které v době darování na zdech nebyly. V Komoře za kuchyní by mu měl žalobce uvolnit polovinu místnosti k uskladnění potravin. Sklep a chodbu v přízemí by měl žalobce uvolnit také z poloviny, zejm. odstranit ze schodů květiny a mrazák umístěný u vchodu do dvora. Taktéž žádá odklidit věci umístěné před vstupem do domu z ulic. Místnost u vchodu dvoru naopak žádá vyklidit celou, neboť k ní nemá žádné oprávnění. Věci si může dát do své poloviny sklepa. Závěrem mu sděluje, ať bez jeho svolení neprovádí na domě žádné opravy a úpravy, dům je pojištěn a byl by nerad ze strany pojišťovny krácen. Vyklizení je třeba provést do 31.5.2024, v případě potřeby mu rád pomůže.

13. Dopisem ze dne 20.5.2024 se žalobce dotazuje, co že to „za lži“ říkali, nevěří, že by s ním žalovaný chtěl domluvit, jenom jej šikanuje, přikazuje a zakazuje, a to není domluva. Protože z toho mají zdravotní problémy, z adresa se odstěhovali, ale doživotního užívání se nevzdá. Plynoměr a elektroměr demontoval, výhodné tarify nikomu nenechá. Doufá, že se mu nic neztratí, má vše vyfocené. Je po operaci v lázních, až bude moci, odveze ostatní.

14. Výzvou ze dne 21.6.2024 (doručenou dne 21.6.2024) vyzval žalobce žalovaného k vrácení daru z důvodu, že žalovaný hrubě porušuje dobré mravy tím, že žalobce vyzval k vyklizení garáže, dále z důvodu, že mu odnáší a ničí květiny, taktéž žádá rozdělit společné prostory na půl, požaduje vyklizení zahrady, chová se neuctivě tím, že mu píše, že mu žalobce brání v užívání společných prostor a že mu způsobuje na omítkách škodu, neboť tam má pověšené obrazy. Dar tedy odvolává a požaduje jeho vrácení do 1.7.2024.

15. Z lékařské zprávy žalobce plyne, že žalobce užívá farmakoterapii pro srdeční arytmii (od 21.10.2022) a psychické obtíže – antidepresiva (od 7.8.2023).

16. Z usnesení Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. spisová značka, vyplývá, že v dědickém řízení po zesnulé manželce jméno FO žalobce obdržel na základě dědické dohody veškerý majetek po zemřelé, pozůstalí synové (žalovaný a syn jméno FO) se svého nároku vzdali.

17. Z předložených černobílých fotografií vyplývá, že zateklo na stropě u babičky na chodbě, že květiny a obrázky jsou vyneseny na předzahrádce u domu, že pole žalovaného je zarostlé plevelem, že v chodbě u schodiště je spousta květin, jsou tam položené obrázky a naskládané věci, na stěnách kolem schodiště a na chodbě jsou pověšené obrázky.

18. Z předložených barevných fotografií plyne, že sklep je zaskládán harampádím.

19. Z SMS komunikace mezi žalobcem a žalovaným plyne, že žalobce sděluje žalovanému, že je jenom šikanoval a jeho chování psychicky nezvládali, proto z adresa odešli, plynoměry a elektroměr demontovali. Snad se mu nic neztratí, má vše vyfocené, je po operaci v lázních, poté si odveze ostatní. Zakazuje mu vyhazovat věci, které nejsou jeho. Pak se jej žalobce ptá, co to vykládali „za lži u přestupkové komise“, má však nahrávku. V jiné zprávě se jej ptá, „co to mělo zase znamenat?“, že nemá slušnosti se „za babkou zastavit“ a posílá tam jméno FO. Ptá se, zda chtějí něco podepsat, že jim „babka všechno řekne, hned zvoní“.

20. Notářským zápisem ze dne 6.9.2023 sepsaného notářskou tituly před jménem jméno FO žalobce sepsal závět, kterou veškerý svůj majetek odkázal své současné manželce paní jméno FO a zároveň vydědil žalovaného.

21. Z usnesení Městského úřadu adresa ze dne 11.4.2024, č.j. spisová značka vyplývá, že řízení o přestupku proti občanskému soužití, kterého se měl žalovaný dopustit tím, že dne 9.3.2024 v čase okolo 9:00 hod. v obci adresa, v rodinném domě č.p. Anonymizováno, se měl vůči žalobci a jeho manželce dopustit schválnosti, když měl z chodby RD vynést květináče s květinami a tyto měl ponechat před domem, zastavuje. V odůvodnění se konstatuje, že při jednání vyšlo najevo, že se žalovaný nesnaží činit vůči žalobci a jeho manželce schválnosti, jednal z jiných pohnutek, kdy si chtěl zjednat ve své nemovitosti prostor k tomu, aby mohl přes chodbu domu nosit věci, které následně odvážel do sběrného dvora. Žalobce vyzval k tomu, aby jeho květináče nezabíraly celý prostor chodby, který slouží ke společnému užívání. Žádal, aby žalobce nebo jeho manželka květiny odsunuly na část chodby tak, aby část společné chodby byla volná, tzn. vědomě se snažil odstranit překážku v podobě květináčů, kterou zabíraly celou část chodby a schodiště ke vchodovým dveřím.

22. Ze zvukové nahrávky nazvané „výjezd garáž“ soud zjistil, že žalobce vede s žalovaným rozhovor, který si žalobce nahrával a ve kterém uvádí, že jeho manželka potřebuje vyjíždět z garáže skútrem, na což žalovaný odpovídá, ať si jej přesune jinam, že se potřebuje dostat dovnitř k autu, že chce využívat garáž a také sklep a pole. Žádal jej o to už před rokem. Na to žalobce uvádí, že tam má zasazené brambory, už tam nic sadit nebude. Žalovaný toto kvituje s tím, že tam bude sadit stromy.

23. Ze zvukové nahrávky nazvané „babička rozhovor“ má soud za zjištěné, že žalobce vede po návštěvě jméno FO (pozn. soudu, manželka žalovaného) se svou matkou rozhovor, který nahrává a ve kterém mu babička sděluje, že ji byla navštívit jméno FO, ptala se babičky, jak to s ní vypadá, že se to na dvoře bude bourat, zejm. všechny šopy. Babička jí sdělovala, že každému k biřmování dala 1 000 Kč. jméno FO jí měla říci, že měla být už 10 let v domově důchodců, tady nemá bývání. Na to jí babička řekla, že už ji nechce vidět, ať odejde a nikdy nechodí.

24. Ze zvukové nahrávky nazvané „garáž věci“ vyplývá, že se jedná o rozhovor mezi žalobcem a žalovaným, na nahrávce je ještě slyšet ženský hlas. Při rozhovoru se ptá žalobce žalovaného, kam si má dát auto, načež žalovaný mu opakuje, že tam, kde jsou růže, ty má zlikvidovat. Žalovaný uvádí, že žalobci poslal výzvu, měl na vyklizení měsíc, teď má zase lhůtu, ale že žádá vyklizení. Žalobce nic nevyklidil, i zahradu si žalovaný musel nechat vyklidit sám. Navrhuje, že mu s vyklizením pomůže. Garáž bude potřebovat, neboť zde bude bývat častěji, bude se opravovat podkrovka, bude budovat, stavět dům, zboří šopy, protože to jsou černé stavby, suché WC babičce nechá, i když je 21. století a babička ve svém věku by na suchý záchod neměla chodit. Pokud pro babičku přijede sanitka, bude dost prostoru i pro sanitku.

25. Ze zvukové nahrávky nazvané „babička 2 podpis“ plyne, že žalobce vede rozhovor se svou matkou a ptá se jí, co jí jméno FO, která tam byla na návštěvě, říkala. Jeho matka odpovídá, že ji jméno FO přišla pozdravit do nového roku a na dotaz, kde je jméno FO, odpověděla, že je doma. Na to žalobce říká, že to není pravda, že seděl v autě. Poté matka žalobce sděluje, že se jí jméno FO ptala, zda udrží tužku v ruce a kdyby jí vedla ruku… Poté nahlas spolu s žalobcem přemýšlí, co asi jméno FO vymýšlí a co asi chtěla. Matka žalobce ji nazývá potvorou cikánskou a sděluje, že jí řekla, že nic nepodepisuje, že jí řekla, že vše za ni podepisuje jméno FO.

26. Na zvukové nahrávce nazvané „policie“ je zpočátku slyšet neindentifikovaná změť mužských a ženských hlasů, kteří se hádají. Zřetelně je slyšet dotaz: „jméno FO, vy nemáte kde bydlet?“. Na tuto otázku ženský hlas sděluje tazatelce, ať ji tak neoslovuje. Poté je slyšet výzva k předložení občanských průkazů. Po zbytek nahrávky je slyšet pouze šum, klapání a bouchání.

27. Na zvukové nahrávce nazvané „adresa 9.3.2024“ jsou slyšet kromě žalobce a žalovaného ještě ženský hlas a další mužský hlas. Žalovaný žalobci sděluje, že nemůže užívat chodbu, proto ji rozdělí na půl, říká žalobci, že mu poškozuje majetek, ať si nic na stěny nevěsí, nechce tam nic mít. Žalobce na to uvádí, že obrázky tam visí dlouho. Žalovaný sděluje žalobci, že si chce dát na chodbu věci, užívat ji, květináče jsou i na schodišti, může o ně zakopnout a zlomit si nohu. Nepovažuje to za normální. Manželka žalobce se rozčiluje a žalovaného se ptá, pro to dělá, proč mu to vadí. Žalovaný jí sděluje, ať se do toho neplete, že si to s žalobcem vyříkají sami. Na to manželka žalobce se opět zvýšeným hlasem dotazuje žalovaného, na co to potřebuje a zda nemá kde bydlet. Mužský hlas říká, že je návštěva, manželka žalobce jej opravuje, že je tam jako svědek. Tento se diví a ptá se žalovaného, proč to dělá. Manželka žalobce opět zvýšeným hlasem říká, že zavolá policii, žalovanému tyká a zasahuje do jeho hovoru. Žalovaný komunikuje s žalobcem, kterému říká, že chce i polovinu sklepa, že žalobce má sklep zaskládaný „bordelem“, načež manželka žalobce říká, že tam sám má „bordel“. Poté manželka žalobce reaguje na slova žalovaného, ať jdou do sklepa, kdy žalobci říká, ať tam nechodí, ať „na něj sere“. Ve sklepě žalovaný říká žalobci, ať si rozmyslí, kterou část sklepa chce, ale že si tam také chce dát nějaké své věci, mají to na půl. Žalobce se jej táže: „Nebo co?“. Pak žalovaný vyzývá žalobce, ať jde na zahradu, kde říká, že ať si vzpomene na „ten bordel od jméno FO“, jak dlouho se čekalo, než mu žalobce zavolá, aby si to odvezl, nechtěl to tady. A žalobce tam opět natahal další věci. Na to žalobce říká, že palety byly po celé zahradě, tak je přemístil tam, co byly původně desky, ty uklidil, cihly vyhodil. Poté mu žalovaný říká, že má se zahradou své záměry. Bude sem jezdit na prázdniny. Poté se účastníci dohadují, zda bylo políčko, které přikoupili, za plotem či nikoli.

28. Z výslechu žalobce vyplynulo, že zhruba před deseti lety na žádost manželky žalovaného platil žalobce asi až do roku 2013 daň z nemovitosti. V době, kdy začalo zatékat střechou do výměnku babičky (matky žalobce, pozn. soudu), to žalovaný neřešil s tím, že to není jeho starost. Naopak v době, kdy se v koupelně objevil flek na zdi, neboť praskla voda, žalovaný zajistil svého kamaráda, který provedl opravu a taktéž celou škodu zaplatil, ač mu žalobce nabízel, že se na její úhradě bude podílet. Zhruba před dvěma lety se žalobce zeptal žalovaného, zda by dcera jeho současné manželky nemohla u něj v podkroví někdy přespat. S tím žalovaný nesouhlasil. Poté se jej měl žalovaný ptát, zda by dům od něj nechtěla dcera manželky žalobce koupit, nebo že do domu dá nějaké nájemníky nebo cikány. Poté už byla komunikace mezi stranami utlumena, říkali si jen to nejnutnější, žalovaný do nemovitosti jezdíval zhruba 2x – 3x za měsíc. Podkroví bylo původně prázdné, dávali se tam věci na uskladnění, zhruba od roku 2018 jej začal výlučně užívat žalovaný. Dle žalobce se měl žalovaný snažit vystrnadit i babičku tím, že jí sděloval, že se výměnek i šopa musí zbourat, neboť se jedná o černé stavby. Obsah věcného břemene vznikl na základě společné dohody, jeho obsah byl žalobci vždycky znám. Přesto jej žalobce se svou manželkou nedodržovali. Dle žalobce se žalovaný mohl se svým nárokem přihlásit dřív, předtím mu jeho nedodržování nevadilo. To, že žalovaný začal trvat na dodržování dohodnutého věcného břemene, se žalobce dotklo, nedovede si představit, jak by mohli společné nemovitosti užívat napůl. Vadilo by mu, kdyby mu žalovaný říkal, kde může mít své věci. Věci na půdě žalovaný asi před deseti lety vyklidil, zbytek dovyklízel žalobce. Protože žalobce odmítl přispívat na pojištění nemovitosti, začal dle žalobce přikazovat, co může či nemůže mít žalobce na chodbě. Ohledně garáže dostal žalobce doporučený dopis od žalovaného s tím, nechť ji do tří měsíců vyklidí, protože si potřebuje uskladnit své věci. Bylo mu řečeno, že si má auto parkovat na označeném místě u silnice. Ostatní věci žalobce nevyklidil, začal mít potíže s nohou. Dosud garáž nevyklidil, neboť nemá kam věci dát. V roce 2023 vymontoval žalovaný vrata do garáže, neboť nechtěl vrata, která tam žalobce nechal namontovat. Garáž tak zůstala volně přístupná. Žalovaný žalobci sděloval, že by chtěl stavět domek na zahradě. Když žila matka žalovaného, problémy mezi účastníky nebyly, začaly až tím, že se žalobce znovu oženil. Jeho současné žena je o hodně mladší. Když žila matka žalovaného, mohl žalovaný s nimi klidně v nemovitosti žít. S žalovaným se nepokoušel domluvit, má za to, že by se to nedalo, ze strany žalovaného se jednalo jen o přikazování. Květiny byly na stolku, na oknech, na zemi, na schodišti a v mezipatře Na stěně měl žalobce své fotografie, které tam později doplňoval, dále tam měl pověšený kalendář a vlastní intarzie. K vyházení květin a obrázků z chodby a schodiště došlo asi třikrát, poprvé v lednu 2024, to polovina květin zmrzla. Stěnu žalobce zapravil a vymaloval, ale po dalším sundání obrázků ji už neopravoval. Dle žalobce k němu žalovaný nemá úctu a nechová se k němu slušně. Žalovaný se o žalobce rok a půl nezajímá. Sám dal příkaz k poskytování informací o svém zdravotním stavu pouze své manželce, přesto o něm žalovaný informace má. Dle žalobce o svou babičku žalovaný taky nejeví zájem, neboť za ní nechodil, spíše za ní chodila jeho žena. O pole se žalovaný také nezajímal. Žalobci žalovaný sdělil, ať už na pole nechodí, v současné době je pole zarostlé. Se svým starším synem jméno FO je žalobce rovněž rozhádaný, choval se sprostě k jeho současné manželce, které nadal. O tom, že žalobce se z nemovitosti odchází, informoval žalovaného SMS, taktéž mu sdělil, že odmontoval a zrušil měřiče. Klíče si ponechal.

29. Z výslechu svědkyně jméno FO, současné manželky žalobce, soud zjistil, že se s žalobcem seznámili v března 2017, od srpna 2017 s ním žila v předmětné nemovitosti, vzali se v červnu 2018. V tu dobu se žalobce s žalovaným stýkali. Svědkyně zná obsah věcného břemene, ví, co má její manžel k výlučnému užívání, zbytek domu s výjimkou podkroví může užívat společně s žalovaným. Součástí spoluužívání by neměla být ani garáž, ani zahrada a ani pole. S žalobcem však užívali s výjimkou podkroví celý dům, dokonce i v podkroví měli jednou uskladněné květiny. První problém dle svědkyně nastal, když chtěl žalovaný po žalobci příspěvek na pojištění, což žalobce odmítl. Později se vztahy začaly hrotit, žalovaný chodil do nemovitosti čím dál méně. Květiny, které měli postavené u půdní vestavby, žalovaný odnesl, to žalobce se svědkyní respektovali. Pak si ale žalovaný začal činit nárok na garáž, poslal žalobci dopis s žádostí o vyklizení. Dosud však garáž vyklizená není, nemají s žalobcem kam věci dát. Následně žalovaný požádal žalobce, aby neparkoval své auto ani v garáži, ani před garáží a vraty do zahrady, takže jej žalobce musel parkovat na silnici. Je pravdou, že v roce 2018 požádali žalovaného, zda by mohli pro dceru svědkyně udělat úpravy v půdní vestavbě. To žalovaný odmítl. Květiny měli jinak na parapetech, na chodbě, na schodišti, ty větší byly spíše u okna, dle názoru svědkyně nezavazely. Obrázky a fotky byly pověšené na chodbě a podél schodiště. Poprvé žalovaný květiny a obrázky vynesl v lednu, po druhé v únoru, kdy se o tom bavili a žalovaný jim sdělil, že je tam nechce, že ničí jeho stěnu. Květiny v lednu zmrzly z toho důvodu, že na ně svědkyně zapomněla. Ty větší byly i polámané. Svědkyně se ptala žalovaného, proč květiny vynáší, ale žalovaný jí sdělil, že zavazí. Přesto s žalobcem nerespektovali jeho názor, neboť chodba je ve společném užívání a mělo by se tak stát po společné domluvě. Svědkyně k hádkám volala známé a sousedy. Že si žalobce hovory s žalovaným nahrává, se dozvěděla později. Myslí si, že se žalobce snažil s žalovaným vyjít. V roce 2023 vymontoval žalovaný vrata do garáže s tvrzením, že nejdou zavřít a že tam musí namontovat jiná vrata. Odchod z nemovitosti sdělil žalobce žalovanému SMS, odmontovali elektroměr a oba plynoměry.

30. Z výslechu svědka jméno FO, souseda žalobce, s nímž má hezký přátelský vztah, vyplynulo, že bydlí téměř naproti domu, v němž žil žalobce. Žalobce s manželkou jej informovali o tom, jak se k nim žalovaný chová, že chodí neohlášený, dělá tam nepořádek, vyndává kytky a obrázky před dům. Rovněž mu sdělovali, že nemají žádné soukromí a nemohou si nikoho pozvat, protože by tam mohl dojet žalovaný s manželkou a mohlo by tam dojít k problémům. Byl přítomen tomu, když žalovaný vynášel kytky z domu a také tomu, kdy říkal, že si tam nastěhuje cikány. Rovněž viděl díry po sundaných obrázcích, pomáhal to žalobci opravit. Incidentu byl přítomen z toho důvodu, že jej o to žalobce požádal. Sám se hádek aktivně účastnil, ptal se žalovaného, zda mu to není „blbé“ takhle se k otci chovat, že by si měl vážit daru, který dostal. Žalovaný mu na to říkal, že je to jeho věc. Svědek zná obsah darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene. Také byl přítomen tomu, kdy žalovaný žalobci říkal, že chce vyklidit půlku spížky a půlku kuchyňské linky. Garáž měl chtít žalovaný k podnikání, jsou tam však vymontovaná garážová vrata. Svědek věděl, že se žalobce s manželkou chtějí odstěhovat z nemovitosti, říkali mu, že situaci nezvládají, že žalobce je psychicky na dně. Svědek uvedl, že z jeho strany padla vůči žalovanému nějaká „ostrá“ slova, ale nevyhrožoval mu. Je mu známo, že žalobce má syna jméno FO, mezi ním a žalobcem došlo ke konfliktu, kdy se syn jméno FO hrubě vyjádřil o manželce žalobce. Má za to, že oba synové žalobce mají negativní vztah k manželce žalobce.

31. Z výslechu svědka jméno FO, kamaráda žalobce, k němuž má hezký přátelský vztah, soud zjistil, že je informován o konfliktech mezi účastníky řízení. Ty začaly před zhruba dvěma lety, kdy žalovaný odmontoval garážová vrata a žalobci zakázal vstup do garáže. Také viděl následky toho, kdy žalovaný dvakrát vyhazoval květiny a obrázky z domu, tomu třetímu byl dokonce přítomen. Svědek jméno FO pomáhal poté žalobci stěny opravit. Žalobce si u něj stěžoval na chování žalovaného a snachy. Uvedl, že se s žalovaným při třetím vynášení květin setkal, ale nijak jej verbálně nenapadal ani mu nevyhrožoval. Snad jen použil slova hrubšího kalibru. Zná darovací smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene, dle jeho názoru byla účelově sepsána ve prospěch žalovaného. Je mu známo, jak v rodině probíhalo dělení majetku, část měl dostat syn jméno FO, který však nebyl vzorem ctnosti, proto podíl místo něj dostal jeho syn, předmětné nemovitosti měl dostat žalovaný. Dle jeho názoru je dům dvougenerační, vedle domu je samostatně stojící garáž a mezi domem a garáží je vjezd do zahrady. Svědek věděl, že se chce žalobce odstěhovat z nemovitosti, pomáhal mu se odstěhovat, žalobce mu říkal, že ten teror není schopen snášet.

32. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že prvopočátek všech problémů nastal, když se žalobce znovu po smrti matky žalovaného oženil. Žalobce měl předtím, než se znovu oženil, dvě až tři známosti. Nejdříve mu nevadilo, že žalobce užíval celé nemovitosti, postupně mu to vadit začalo, chtěl dům opravit, tzv. jej „zkulturnit“. Je tam stále suchý záchod a další černé stavby, které je třeba shodit, jsou tam azbestové střechy. Dle jeho názoru dům působí vybydleně. Ví, že ve výměnku zateklo, mluvil o tom s pokrývačem i pojišťovnou, tito mu sdělili, ať to nechá přes zimu do léta, aby se poškození více projevilo. Proto se rozhodl, že bude jezdit do podkrovní místnosti (dřívější dětský pokoj), ale bude chtít užívat i další společné místnosti – kuchyň, koupelnu, spíž, sklep. Už před deseti lety uvažoval, že na půdě udělá půdní vestavbu a s ženou a žalobcem tam budou společně bydlet. Proto žalobce žádal, aby půdu vyklidil, žalobce na to však nijak nereagoval. Z postoje žalobce proto žalovaný usoudil, že žalobce nestojí o společné bydlení. Půdu nakonec vyklidil sám, nicméně aby žalobci nepřekáželi si s manželkou našli bydlení v Brně. Žalovaný chtěl zrekonstruovat i pokoj v podkroví, přes léto tam bývá nesnesitelné vedro, běhá tam kuna, měl by se udělat nový strop. Do doby, než jej manželka žalobce začala vyhazovat z domu, nic zásadního vůči ní neměl.

33. Konflikty se tedy začaly hrotit, když chtěl začít dům užívat. Měli spolu pokus o domluvu, který však skončil tím, že mu manželka žalobce řekla, že žalobce opraví podkrovku pro její dceru. To žalovaný striktně odmítl a dohody už byly vyloučeny. Žalobce s manželkou zaskládali většinu domu květinami, byly na schodech, v chodbě, před domem. Když žalovaný přijel a chtěl nosit věci, půl hodiny přeskládával květiny, aby se do své místnosti dostal. Obrázky si žalobce začal dávat postupně na zdi ve společných prostorách a žalovaného už to zkrátka „štvalo“. Vše jim stále opakoval, pak jim to poslal datovkou, a přesto se nic nedělo. A sotva žalovaný přijel, hned doběhl soused, který mu sděloval, že tam dělá binec. Přitom žalovaný chtěl vyklidit zahradu, spravit pokoj v podkroví, dát tam klimatizaci, dům zateplit i střechu vyměnit. V některých místnostech by se mělo znovu vymalovat. Ke konfliktům manželka žalobce volá sousedy.

34. Na poli žalovaný zatím nic nedělá, dříve jej užíval žalobce, ale pak si koupil mnohem větší pole, proto jej žalovaný požádal, aby to jeho uvolnil. Poté jej požádal i o uvolnění garáže. Garážová vrata odmontoval z toho důvodu, že je žalobce namontoval bez dohody s žalovaným, takže daný typ dveří neumožňuje žalovanému v garáži parkovat auto. Nová vrata nemohl dosud namontovat, neboť žalobce nechal odpojit veškerou elektřinu a plyn a žalovaný téměř tři čtvrtě roku zařizuje opětovné připojení. Žalobce rovněž odmontoval ovládání kotle. Garáž potřeboval pro své auto, v Brně za ni platí 3 000 Kč, koupení garáže stojí 800 000 Kč, přišlo mu lepší peníze investovat do domu. Před garáží parkovat nemůže, neboť žalobce by potom se svým autem z garáže nevyjel. Dříve sám se svým autem parkoval tam, kde chtěl, aby parkoval žalobce.

35. Zahradu žalovaný postupně vyklidil, ve sklepě i v garáží jsou samé nepotřebné věci, jako jsou plasty, krabice, nepotřebné součástky, rozbité květináče, vyjeté oleje, staré harampádí. Traktorek žalobce by mu v garáži nevadil. Dle jeho názoru si žalobce mohl dát věci z garáže do sklepa, sám mu říkal, že mu s tím pomůže, protože sklep je plný zbytečných a nepoužitelných věcí.

36. Původně daň z nemovitosti i pojištění hradil žalobce, žalovaný platil opravy v domě. Poté mu žalobce řekl, že by měl vše hradit sám, takže od té doby žalovaný platí daň i pojištění. Inkaso si platil žalobce sám.

37. Pokud došlo k poničení nějakých rostlin v zahradě, bylo to z toho důvodu, že sekal trávu v době, kdy byla tráva přerostlá, rostliny byly v trávě zahlušené a žalovaný je neviděl. Žalobce totiž žalovanému nedal včas vědět, že z domu odchází.

38. S babičkou (matkou žalobce) měl žalovaný dříve velmi hezký vztah, který se pokazil tím, že si začal dávat auto do garáže. Babičku přestal proto navštěvovat, protože se s ní nechtěl hádat, ona mu to při každé příležitosti předhazovala. Naopak pro svou babičku vyřídil důchod, který žádný neměla vč. dalších dávek, vozil ji doAnonymizovánoAnonymizováno na léčení s karcinomem prsu. Na popud žalobce asi v roce 2011, který měl v tu dobu vztah s paní z adresa, kam se chtěl za ní nastěhovat, se poptávali na možnost umístění babičky do domova důchodců.

39. Majetkové vyrovnání v rodině proběhlo tak, že žalovaný dostal předmětné nemovitosti, dům v adresa měl dostat jeho bratr jméno FO, ale na místo něj to dostal jeho syn.

40. Žalovaný je přesvědčen, že dohodnuté věcné břemeno dodržoval, do výlučných prostor žalobce nechodil, na rozdíl od něj si svůj pokoj nezamykal.

41. Další důkaz výslechem jméno FO soud neprováděl, neboť na něm žalobce netrval.

42. Při právním posouzení věci soud postupoval dle níže uvedených ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření darovací smlouvy. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.7.2020, sp. zn. 33 Cdo 1841/2020 „byla-li darovací smlouva uzavřena před 1.1.2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zák.č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen o.z.), i když k tvrzenému nemravnému chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1.1.2014. Právo dárce žádat obdarovaného o vrácení daru je totiž úzce spjato se samotnou darovací smlouvou.“

43. Dle § 628 o.z. darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá. Dle odstavce 2 darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování.

44. Dle § 630 o.z. dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

45. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.5.2020, sp.zn. 33 Cdo 4112/2019 „domáhá-li se dárce vrácení daru, musí uvést, jaké chování obdarovaného shledává vůči němu či členům jeho rodiny hrubě porušující dobré mravy“.

46. Z výše uvedeného tedy plyne, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci (nebo členům jeho rodiny), které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli tedy jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Obvykle jde o porušení mravů značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Tedy jinak řečeno, ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky skutkové podstaty § 630 o.z.

47. Dle dnes již ustálené rozhodovací praxe a judikatury (viz např. rozhodnutí NS ze dne 23.1.2001, sp.zn. 29 Cdo 228/2000, ze dne 25.10.2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 7.12.2004, sp. zn. 33 Odo 1244/2004, ze dne 16.3.2005, sp. zn. 33 Odo 29/2005, ze dne 29.7.2002, sp. zn. 33 Odo 115/2001 nebo ze dne 30.8.2006, sp. zn. 25 Cdo 722/2005) lze shrnout, že dobré mravy jsou souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost a vystihují podstatné historické tendence. Přijal a odůvodnil závěr, že obecný horizont, který vývojem společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a čase, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu. Při hodnocení musí být brán zřetel na konkrétní individualizovaný případ a nezáleží tolik na subjektivním názoru jednotlivce, jako na hodnocení společenském, objektivizovaném.

48. Soud znovu opakuje, že předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Závadné jednání musí být co do rozsahu a intenzity takového stupně závažnosti jednání, že nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy. Tato kolize (závadné jednání) vždy musí dosáhnout intenzity, která je spojena s nikoli „běžným“ nýbrž „hrubým“ porušením dobrých mravů.

49. Dále soud uvádí, že v souladu s ustanovením § 80 o.s.ř. má žalobce naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2002, sp. zn. 33 Odo 137/2002 každý vlastník nemovitosti, který daroval byť i podíl na této nemovitosti, má po uplatnění práva na vrácení daru naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva.

50. Na základě provedeného dokazování dále soud uzavírá, že mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou na straně jedné (dárci) a žalovaným na straně druhé (obdarovaný) byla platně dne 1.9.2008 uzavřena darovací smlouva, kterou darovali žalobce a jeho bývalá manželka žalovanému každý id. ½ předmětných nemovitostí. Danou smlouvou bylo zároveň ve prospěch dárců zřízeno právo doživotního bezplatného spoluužívání chodby, kuchyně, komory, koupelny a WC v přízemí a sklepu v domě č.p. Anonymizováno na pozemku p.č.Anonymizováno a právo výlučného doživotního bezplatného užívání dvou pokojů v přízemí domu č.p. Anonymizováno na pozemku p.č.Anonymizováno, to vše v k.ú. adresa. Soud jen na okraj dodává, že tato skutečnost nebyla mezi stranami sporná.

51. Žalobce však z důvodu tvrzeného porušení dobrých mravů žalovaným trval na vrácení daru, resp. své darované id. ½ předmětných nemovitostí.

52. Na vrácení daru bylo soudní praxí pohlíženo tak, že odpovídá institutu odstoupení od smlouvy dle § 48 o.z. Využije-li dárce práva na vrácení daru, zaniká darovací vztah okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému (§ 45 odst. 1 o.z.). Darovací smlouva se tak ruší od počátku (§ 48 odst. 2 o.z.). Úkon dárce, jímž požaduje vrácení daru, může být učiněn jakoukoliv formou, ovšem písemně uzavřenou smlouvu lze však zrušit pouze písemně (§40 odst. 2 o.z.). K platnosti úkonu směřujícího k vrácení daru je nezbytné, aby v něm dárce uvedl zcela konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů vůči němu, a to z důvodu jejich přezkoumatelnosti, a tedy zákonnosti a právní jistoty.

53. S ohledem na výše řečené proto soud uzavírá, že žalobce učinil právní úkon směřující k vrácení daru (viz výzva k vrácení daru ze dne 21.6.2024), když v něm uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů ze strany žalovaného vůči němu. Soud opět podotýká, že mezi stranami nebylo sporu o tom, že tato výzva byla žalovanému doručena.

54. Soud však má za to, že i když žalobce vyzval žalovaného k vrácení daru, neobnovilo se dnem doručení této výzvy vlastnické právo žalobce k darovanému spoluvlastnickému podílu.

55. Především totiž bylo prokázáno, že to byl žalobce, který dlouhodobě nerespektoval dohodnuté věcné břemeno, jež bylo součástí uzavřené darovací smlouvy, a veškeré nemovitosti bez respektování rozsahu věcného břemene užíval. Soud sice vnímá, že takto žalobce nadužíval předmětné nemovitosti dlouhodobě, již v době, kdy byly nemovitosti užívány žalobcem a matkou žalovaného (tedy rodiči žalovaného). To, že tedy žalovaný toleroval v době, kdy žili oba jeho rodiče, resp. když nemovitost užíval pouze žalobce po smrti své bývalé manželky, způsob a rozsah užívání předmětných nemovitostí nad rámec dohodnutého věcného břemene neznamená, že tak musí činit i do budoucna, zejm. když se osobní poměry na straně žalobce změnily a nemovitosti s ním začala užívat současná manželka žalobce, která právo doživotního bezplatného užívání zřízeno neměla. Soud v této věci odkazuje na starou římskou zásadu, jež je základním pilířem celého civilního práva, a která říká, že smlouvy musí být dodržovány/plněny. Je tedy mylný závěr žalobce, že tím, že žalovaný začal trvat na dodržování sjednaného rozsahu věcného břemene, dopustil se tím jednání, které je hrubě rozporné s dobrými mravy. Výkon práva nemůže být ze zásady v rozporu s dobrými mravy.

56. Strany se shodly na tom, že rozpory mezi nimi nastaly zhruba v polovině roku 2023, kdy žalovaný vyzval žalobce k vyklizení garáže. Je ale skutečností, že garáž žalobce užíval nad rámec sjednaného věcného břemene, tedy požadavek žalovaného na její vyklizení nelze v tomto světle považovat za nemravný. Nutno navíc dodat, že do dnešní doby žalobce garáž nevyklidil a nadále ji protiprávně užívá.

57. Žalovaný již předtím prosil žalobce o uvolnění (vyklizení) půdy, ovšem bez výsledku, tuto si nakonec musel vyklidit sám.

58. Stejnou optikou je třeba nahlížet na požadavek žalovaného na uvolnění části společných prostor. Je třeba připomenout, že žalovaný jako vlastník se o nemovitost staral, bylo-li třeba něco opravit či zaplatit, bez dalšího tak činil, tedy vnímal své vlastnické právo nejen jako oprávnění, ale zároveň i jako povinnost. Je proto třeba respektovat jeho vlastnické právo k předmětným nemovitostem vč. práva předmětné nemovitosti užívat, resp. spoluužívat. Pokud žalobce se svou nynější manželkou tento fakt odmítají přijmout a chodbu či schodiště (i přes opakované žádosti) nechávají zaskládanou květinami, jež znemožňují bezproblémový průchod, nelze vnímat jednání žalovaného jako nemravné. Totéž se týká spoluužívání sklepa, popř. dalších společných prostor. Z doložených fotografií vyplynulo, že sklep je zaskládán starými bezcennými věcmi, stejně jako na chodbě se nachází květináče se vzrostlými květinami a spousta dalších věcí.

59. Ani požadavek žalovaného na vyklizení zahrady či zákaz užívání pole nebyl v rozporu s uzavřenou darovací smlouvou a dohodou o zřízení věcného břemene. Ze zvukových nahrávek plyne, že žalovaný chce zahradu modernizovat, vyklidit a zbourat černé stavby. Z těchto nahrávek také plyne, že tyto plány žalobce iritují, neboť nekonvenují jeho představám, a rád by zachoval stávající stav.

60. Z dokazování vyplynulo, že postupně se vztahy mezi účastníky hrotily a jednání obou účastníků nabývala na intenzitě. Na tomto vývoji však měly podíl obě strany. Především žalobce odmítal omezit rozsah užívání předmětných nemovitostí, kdy požadavek žalovaného na dodržování dohodnutého věcného břemene považoval za bezdůvodný a šikanózní. V návaznosti na to i žalovaný začal postupně trvat na např. odstranění obrázků ze společných prostor či rozdělení společných prostor na polovinu, což soud vnímá sám o sobě jako absurdní požadavek. Ten však dokumentuje eskalující vývoj a nechuť všech přistoupit na kompromis a korigovat své počínání.

61. Představy žalobce, který chtěl nemovitosti užívat v rozsahu, v jakém ji vždy užíval, tj. nad rámec dohodnutého věcného břemene, se tak dostaly do konfliktu s představou žalovaného, který chtěl předmětné nemovitosti opravit a přebudovat a začít spoluužívat. Nemalou měrou se na vyhrocení celé situace podílelo i to, že se žalobce znovu oženil a spolu s ním nemovitost začala užívat i jeho nynější manželka, tj. osoba pro žalovaného cizí, která právo bezplatného doživotního věcného břemene zřízeno neměla.

62. Naopak tvrzení žalobce, že se žalovaný o něj nezajímá, vyvrátil ve své výpovědi sám žalobce, když uvedl, že žalovaný (navzdory požadavku žalobce o tom, že informace o jeho zdravotním stavu mohou být poskytovány pouze jeho nynější manželce) si informace o jeho zdravotním stavu zjistil a o jeho stav se zajímal. To, že jsou v současné době vzájemné vztahy zcela utlumeny, je oboustranné. Žalobce se jednání žalovaného natolik dotklo, že se z předmětné nemovitosti spolu se svými blízkými odstěhoval. I přes to však žalovanému stačil z domu demontovat plynoměr a elektroměr a znemožnil mu užívat dům, což opět potvrzuje, že obě strany mají podíl na vzniklém konfliktu.

63. Soud v této věci uvádí, že byť lidsky vnímá pocit žalobce, dle kterého se žalovaný k němu jako k otci a starému člověku nechová, jak by si představoval a má dojem, že jej žalovaný svými požadavky bezdůvodně omezuje, je třeba daný případ hodnotit nikoli dle jeho subjektivního pocitu, ale dle objektivních kritérií. Byť sám soud některé z požadavků žalovaného považuje za striktní a tvrdé (např. požadavek žalovaného, aby žalobce neparkoval své auto v garáži, požadavek žalovaného, aby žalobce nevěsil ve společných prostorách své fotografie či obrázky, požadavek žalovaného, aby žalobce neužíval jeho pole), přesto nelze s ohledem na výše uvedené na jednání žalovaného pohlížet jako na hrubě porušující dobré mravy.

64. Soud tedy uzavírá, že obě strany sporu mají svůj podíl na současném stavu věci, trvající neshody jsou vzájemné a zhoršení vztahů mezi účastníky nelze přičítat výlučně k tíži žalovaného. Žalobce se totiž nemalou měrou podílel na vzniku hádek a neshod, kdy důvodem pro vrácení daru nemůže být trvání na dodržování rozsahu dohodnutého věcného břemene či představy žalobce, jak by s darovaným majetkem měl žalovaný zacházet. Jednání žalovaného tedy nelze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů.

65. Soud proto z těchto důvodů nebyl oprávněn žalobě vyhovět, naopak tuto musel jako nedůvodnou zamítnout.

66. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 39 165,67 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 6 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) platného a účinného do 31.12.2024 (2 úkony převzetí věci a sepis vyjádření k žalobě po 3 100 Kč) a dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a.t. platného a účinného po 1.1.2025 (4 úkony po 5 620 Kč za účast na dvou jednáních soudu). Dále žalovanému přísluší i paušální náhrada ve výši 300 Kč za každý ze dvou úkonů provedených do 31.12.2024 a ve výši 450 Kč za každý ze zbylých čtyř úkonů provedených po 1.1.2025 dle § 13 odst. 4 a. t., dále cestovní náhrada v celkové výši 1 288,32 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 1. 2025 náhrada 644,16 Kč za 42 ujetých km v částce 344,16 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,9 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a náhrada 644,16 Kč za 42 ujetých km v částce 344,16 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,9 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. Žalovanému rovněž přísluší daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 6 797,36 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobce povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.