OSJE 3 C 234/2021-33

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Novotným ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 13.605,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 8.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1.408,46 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 157,80 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8.657,80 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1.987,69 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 157,80 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 3.486 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3.486 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 804,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba se částečně zamítá co do částky 1.461,44 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 4.947,44 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1.841,27 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.461,44 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá: 1) zaplacení částky 8.657,80 Kč s příslušenstvím, které sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 1.987,69 Kč (při sazbě 29 % ročně z částky 8.657,80 Kč od 11. 4. 2019 do 20. 1. 2020), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.408,46 Kč (ve výši 8,5 % z dlužné jistiny ve výši 8.657,80 Kč od 3. 3. 2018, tj. od marného uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, do 20. 1. 2020), úroku ve výši 29 % ročně z částky 8.657,80 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.657,80 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba (dále též„ Právní předchůdkyně“) a žalovanou; 2) zaplacení částky 4.947,44 Kč s příslušenstvím, které sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 1.841,27 Kč (při sazbě 28 % ročně z částky 4.947,44 Kč od 16. 10. 2018 do 20. 1. 2020), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 804,85 Kč (ve výši 8,5 % z částky 4.947,44 Kč od 3. 3. 2018, tj. od marného uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, do 20. 1. 2020), úroku ve výši 29 % ročně z částky 4.947,44 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.947,44 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne datum uzavřené mezi Právní předchůdkyní a žalovanou. Právní předchůdkyně prověřila schopnost žalované splácet spotřebitelské úvěry na základě dokladů a informací získaných od žalované. Žalovaná neplnila podmínky smluv a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutých úvěrů, přičemž dle splátkového kalendáře byla povinna uhradit poslední splátku do 10. 4. 2019, resp. do 15. 10. 2018, jde-li o smlouvu o zápůjčce ze dne datum. Žalovaná uhradila na zápůjčku ze smlouvy ze dne datum celkem 500 Kč, na zápůjčku ze smlouvy ze dne datum celkem 3.514 Kč. Žalované pohledávky nabyla žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené s Právní předchůdkyní.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud tak jednal v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o. s. ř.“)

3. Soud zjistil, že dne datum podepsaly Právní předchůdkyně a žalovaná listinu nazvanou„ SMLOUVA O ZÁPŮJČCE – název jméno příjmení“, číslo smlouvy číslo (v systému CEPR jako číslo). Žalovaná svým podpisem stvrdila, že od Právní předchůdkyně převzala v hotovosti 9.000 Kč jako spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky, přičemž se v dané listině zavázala poskytnutých 9.000 Kč vrátit spolu s poplatky, a to úrokem ve výši 1.610 Kč, částkou za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3.812 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2.653 Kč v 60 týdenních splátkách, splatných do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a následně každý 7. den, po 285 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 260 Kč; jako zápůjční úroková míra byla v dané listině uvedena míra 29 % ročně, RPSN 243,85 % (předmětná listina nazvaná SMLOUVA O ZÁPŮJČCE – název jméno příjmení, systém CEPR). Dne datum pak Právní předchůdkyně a žalovaná podepsaly listinu nazvanou„ SMLOUVA O ZÁPŮJČCE – název jméno příjmení“, číslo smlouvy číslo (v systému CEPR číslo). Žalovaná svým podpisem stvrdila, že od Právní předchůdkyně převzala v hotovosti částku 7.000 Kč jako spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky s úrokovou mírou 29 % ročně, přičemž se v dané listině zavázala poskytnutých 7.000 Kč vrátit spolu s poplatky, a to úrokem ve výši 932 Kč, částkou za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2.204 Kč a částkou za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2.194 Kč, to vše ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč, splatných do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a následně každý 7. den, přičemž poslední činit 274 Kč; v listině bylo uvedeno jako RPSN 313,96 % (předmětná listina označená jako SMLOUVA O ZÁPŮJČCE, systém CEPR). V listinách nazvaných„ ZÁKAZNICKÁ KARTA“, opatřených daty 4. 12. 2017 a 14. 2. 2018 žalovaná svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdila údaje vyplněné zprostředkovatelem úvěru, a to adresu trvalého pobytu adresa obec (v listině ze dne 4. 12. 2017 pak ještě adresu výběru adresa obec, náhradní kontaktní adresu adresa obec, kdežto v listině ze dne 14. 2. 2018 jako adresu výběru adresa žalované a jako náhradní kontaktní adresu adresa žalované) a že bydlí ve spolubydlení, je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, je nezaměstnaná, její čistý měsíční příjem činí částka, odhadované měsíční výdaje – aniž by byly jakkoli vymezeny – dosahují částky 1.000 Kč a že o zápůjčku žádá z důvodu mimořádných výdajů (č. l. 21 a 22 spisu). Ke dni 4. 12. 2017 ke svým pravidelným měsíčním příjmům zahrnula ještě„ další čisté příjmy domácnosti“ ve výši částka, ke dni 14. 2. 2018 ve výši částka, k běžným měsíčním výdajům přiřadila ke dni 14. 2. 2018 interní splátky PF ve výši 1.096 Kč; zároveň podpisem potvrdila, že k ověření údajů předložila občanský průkaz výměr podpory a poštovní složenky (listiny„ ZÁKAZNICKÁ KARTA“ na č. l. 21 a 22 spisu). Dne datum podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu označenou„ Smlouva o postoupení pohledávek“ vymezených v příloze 1 smlouvy (listina nazvaná jako Smlouva o postoupení pohledávek, v CEPR pod označením anonymizováno), v níž jsou uvedeny pohledávky Právní předchůdkyně za žalovanou ze smlouvy číslo (listina označená v systému CEPR jako anonymizováno) a ze smlouvy číslo (listina označená v systému CEPR jako anonymizováno). Postoupení svých pohledávek oznámila žalované Právní předchůdkyně dopisem (oznámení o postoupení pohledávky, v systému CEPR pod číslo číslo) zaslaným žalované prostřednictvím České pošty, s. p. dne 14. 2. 2021 tzv. doporučeně (podací lístek, v systému CEPR číslo číslo), jímž ji současně vyzvala k uhrazení dlužných pohledávek (předmětné oznámení). Předžalobní výzvu (v systému CEPR jako číslo) zaslala žalobkyně žalované prostřednictvím České pošty, s. p. dne 29. 1. 2021 (podací lístek, číslo číslo). Žalovaná uhradila ke smlouvě číslo pouze 500 Kč dne 23. 2. 2018 (listina označená jako Tabulka umoření, v CEPR jako číslo); zatímco ke smlouvě číslo celkem 3.514 Kč, a sice 4. 12. 2017 částku 1.613 Kč, 24. 1. 2018 částku 1.000 Kč, 14. 2. 2018 částku 401 Kč a nakonec 23. 2. 2018 částku 500 Kč (listina označená jako Tabulka umoření, v CEPR jako číslo). Právní předchůdkyně je oprávněna poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry na základě povolení od 22. 2. 2018 (č. l. 13 spisu).

4. Z jiných než shora uvedených důkazů nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazů neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich vycházel při zjišťování skutkového stavu.

5. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně, oprávněná k poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů od 22. 2. 2018, a žalovaná podepsaly dne datum listinu nazvanou„ SMLOUVA O ZÁPŮJČCE – název v hotovosti“, číslo (dále též označována jako„ první smlouva“,„ první z nich“), dne datum pak listinu stejného názvu, označenou však číslo (dále též označována jako„ druhá smlouva“,„ druhá z nich“). Svými podpisy žalovaná stvrdila, že na základě první z nich od Právní předchůdkyně převzala v hotovosti 9.000 Kč, na základě druhé z nich 7.000 Kč; a to vždy jako spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky s úrokovou mírou 29 % ročně, přičemž se v obou listinách zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatky, a to s úroky a poplatky v souhrnné výši 8.075 Kč v 60 týdenních splátkách u první z nich, potažmo 5.330 Kč ve 45 týdenních splátkách u druhé z nich, shodně splatnými do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a následně každý 7. den. V listinách nazvaných„ ZÁKAZNICKÁ KARTA“ ze dne 14. 2. 2018 a 4. 12. 2017 žalovaná svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdila údaje vyplněné zprostředkovatelem úvěru: adresu trvalého pobytu adresa obec (v listině ze dne 4. 12. 2017 pak ještě adresu výběru adresa obec, náhradní kontaktní adresu adresa obec, kdežto v listině ze dne 14. 2. 2018 jako adresu výběru adresa žalované a jako náhradní kontaktní adresu adresa žalované) a že bydlí ve spolubydlení, je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, je nezaměstnaná, její čistý měsíční příjem činí částka, odhadované měsíční výdaje – aniž by byly jakkoli vymezeny – dosahují částky 1.000 Kč a že o zápůjčku žádá z důvodu mimořádných výdajů. Ke dni 4. 12. 2017 ke svým pravidelným měsíčním příjmům zahrnula ještě„ další čisté příjmy domácnosti“ ve výši částka, ke dni 14. 2. 2018 ve výši částka, k běžným měsíčním výdajům přiřadila ke dni 14. 2. 2018 interní splátky PF ve výši 1.096 Kč. K ověření údajů předložila občanský průkaz výměr podpory a poštovní složenky. Dne datum podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu označenou jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, které byly vymezeny v příloze 1 smlouvy, kde jsou uvedeny pohledávky Právní předchůdkyně za žalovanou. Postoupení svých pohledávek oznámila Právní předchůdkyně dopisem zaslaným žalované tzv. doporučeně prostřednictvím České pošty, s. p. dne 14. 2. 2020, přičemž v tomto dopise žalovanou i vyzvala k zaplacení dlužných částek. Žalovaná Právní předchůdkyni uhradila dne 23. 2. 2018 pouze 500 Kč k první smlouvě, ke druhé smlouvě celkem 3.514 Kč (poslední platba ve výši 500 Kč dne 23. 2. 2018).

6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů:

Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Dle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Dle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely dne datum a datum smlouvy o spotřebitelských úvěrech v podobě zápůjček dle § 2390 o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V ty dny totiž Právní předchůdkyně poskytla žalované částky 9.000 Kč a 7.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit s ujednaným úrokem a ujednanými„ poplatky za služby“ ve splátkách. Není sporu o tom, že žalovaná v době uzavření smluv vystupovala jako spotřebitelka, což se podává jak ze smluv o zápůjčkách, tak z karet zákazníka. Právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí zápůjček jako podnikatelka, o čemž svědčí i skutečnost, že v dané době byla oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry (§ 264 z. s. ú., č. l. 13 spisu).

8. S ohledem na údaje uvedené v tzv. kartách zákazníka, které žalobkyně předložila k výzvě soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně řádného přezkoumání úvěruschopnosti žalované Právní předchůdkyní (č. l. 14), a platební morálku žalované (podrobněji dále) je zjevné, že Právní předchůdkyně řádně nezkoumala a nevyhodnotila tzv. úvěruschopnost spotřebitelky (zde žalované) ve smyslu § 86 z. s. ú. a rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) a Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně se vůbec nepozastavila nad tím, jaká byla v době poskytnutí spotřebitelských úvěrů výše a struktura příjmů v porovnání s výdaji žalované, o nichž ale nebylo nic bližšího uvedeno, které byly pouze odhadnuty, a k jejichž ověření nebyly Právní předchůdkyni předloženy žádné listiny. Ohledně výdajů se tak Právní předchůdkyně spolehla jen na údaje tvrzené žalovanou, aniž by je prověřila. Právní předchůdkyně však musela důvodně pochybovat o tom, že by výše měsíčních výdajů žalované mohla činit pouze 1.000 Kč, pokud současně žalované žila jako spolubydlící v bytě/domě v obec, nebo v obec (dle toho, zda se její bydliště nacházelo na adrese místa trvalého pobytu, místa výběru, anebo na další kontaktní adrese) a byla povinna vyživovat jednu osobu. Pochybnosti však musela mít rovněž o tvrzených příjmech žalované, neboť údaj o dalších čistých příjmech domácnosti ve výši částka ke dni 4. 12. 2017, ke dni 14. 2. 2018 ve výši částka, není vůbec relevantní, jelikož tyto další příjmy žalovaná vůbec nespecifikovala ani nedoložila, nelze seznat, na základě jakého titulu s nimi byla oprávněna disponovat, když byla svobodná„ žila jen ve spolubydlení“. Právní předchůdkyně nemohla při řádném splnění své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelské úvěry dojít k závěru, že tyto žalovaná je a bude schopna splácet, neboť po dni 4. 12. 2017 byla žalovaná povinna za měsíc celkem splácet 1.096 Kč (4*274), po 14. 2. 2018 pak 2.236 Kč (1.096 Kč jako interní splátky + 4* 285 Kč), nicméně jí po zaplacení všech nutných výdajů, které hradila, mělo po 4. 12. 2017 zbývat jen 3.973 Kč; po 14. 2. 2018 pak jen 5.522 Kč (k tzv. dalším příjmům domácnosti ze shora uvedených důvodů přihlíženo být nemohlo) 2.833 Kč. Je otázkou, proč vůbec datum poskytla Právní předchůdkyně další spotřebitelský úvěr, když žalovaná řádně nesplácela ani svůj předcházející spotřebitelský úvěr, jak se podává z tzv. tabulky umoření ohledně v pořadí prvního poskytnutého spotřebitelského úvěru. V té souvislosti nelze ani opominout, že žalovaná požádala o oba úvěry z důvodu neočekávaných výdajů. I to mohlo být signálem pro závěr o špatné finanční situaci žalované v době poskytování spotřebitelských úvěru, pro závěr, že poskytnuté úvěry nebude schopna splácet, neboť peněžní prostředky do 10.000 Kč žalovaná nezbytně potřebovala pro své mimořádné výdaje, které nebyla schopna ze svého nízkého příjmu částka měsíčně hradit (k tzv. dalším příjmům domácnosti nelze s ohledem na výše uvedené přihlížet; i kdyby ano, byl by její příjem částka, potažmo částka, přičemž ani z toho by nebyla schopna uhradit ony mimořádné výdaje). Nadto žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by Právní předchůdkyně ověřovala, zda v době poskytnutí spotřebitelských úvěrů měla žalovaná další závazky či zda proti ní nebyla vedena exekuční řízení (toto se z karet zákazníka nepodává). Soud proto s ohledem na vše uvedené dospěl k závěru, že Právní předchůdkyně zanedbala svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované. Z toho důvodu jsou obě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatné dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 a § 87 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Opakující se námitka žalobkyně, že ustanovení § 87 z. s. ú. stanovuje za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost sankci v podobě relativní neplatnosti, je lichá. I přes znění předmětného ustanovení je nutno neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť zákonem č. 257/2016 Sb. mělo dojít k implementaci předpisů Evropské unie – zejm. směrnice 2008/48/ES –, vydaných na ochranu spotřebitele, které vyžadují zajištění posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě dostatečných informací a stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí pro případ porušení takové povinnosti. K otázce absolutní neplatnosti odkazuje soud též na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci sp. zn. C -679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Výše poskytnuté zápůjčky nemá vliv na rozsah povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, jelikož zákon (na základě práva Evropské unie) ukládá takovou povinnost poskytovateli spotřebitelského úvěru bez dalšího. Poskytovatel na tuto svou povinnost nesmí rezignovat. I spotřebitelský úvěr v řádech tisíců nemusí být spotřebitel s to hradit. Pokud se pro neschopnost spotřebitelský úvěr splatit dostane do prodlení, může se částka, kterou bude nakonec spotřebitel povinen zaplatit mnohonásobně zvýšit, pročež se může ocitnout v tzv. dluhové spirále (pasti). Určitou pomoc pro nízkopříjmové domácnosti představuje systém sociálního zabezpečení (např. dávka pomoci v hmotné nouze, příspěvek na bydlení apod.).

9. Ke zjevnému narušení dobrých mravů došlo i sjednáním úplaty a poplatků za„ služby“, které ve svém souhrnu přesáhly 76 % jistiny (zápůjčky) poskytnuté na základě smlouvy ze dne datum (číslo), resp. 89 % (smlouva ze dne datum; číslo). Nelze opominout ani skutečnost, že z důvodu nesplácení zápůjčky žalovanou nemohla být zcela realizována služba hotovostního inkasa splátek. Poplatky za služby jsou dle názoru soudu skrytým úrokem za poskytnutí peněžité zápůjčky.

10. Shrnuje se, že pro nikoli řádné posouzení úvěruschopnosti jsou obě smlouvy o spotřebitelských úvěrech absolutně neplatné jako celek; absolutně neplatná jsou tak i ujednání o smluvených úrocích a dalších poplatcích (skryté úroky, skryté úplaty). Obě smlouvy, včetně všech vedlejších ujednáních, by byly absolutně neplatné jako celek i jen pro ujednání o úplatě (vč. skryté úplaty), které i svou výší zjevně odporují dobrým mravům. Neplatnost smlouvy jako celku je odůvodněna tím, že nelze předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez ujednání o úrocích, rozpoznala-li by strana neplatnost tohoto ujednání včas (§ 576 o. z.).

11. V řízení bylo prokázáno, že Právní předchůdkyně poskytla žalované dne 4. 12. 2017 částku 7.000 Kč, přičemž žalovaná uhradila 3.514 Kč; dne 14. 2. 2018 poskytla pak částku 9.000 Kč, přičemž žalovaná uhradila celkem 500 Kč. Pohledávky z absolutně neplatných smluv o spotřebitelských úvěrech – zápůjček byly smlouvou o postoupení pohledávek postoupeny na žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaná v rozsahu částek 3.486 Kč (7000-3514) a 8.500 Kč (9000-500) bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně, potažmo Právní předchůdkyně, která své pohledávky (byť jako pohledávky z platných smluv o zápůjčce) postoupila na žalobkyni.

12. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do žalobního žádání na zaplacení částky 8.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.408,46 Kč, jakož i na zaplacení částky 3.486 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3.486 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 804,85 Kč. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výroky I. a III.), ve zbylém rozsahu žalobu zamítl pro nedůvodnost (výroky II. a IV.). Soud dodává, že nárok na úroky z prodlení z dlužných částek má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. Žalovaná měla další splátky po posledních řádných splátkách zaplatit nejpozději do pátku 2. 3. 2018 (7. kalendářní den po poslední řádné splátce 23. 2. 2018), což se však nestalo. V prodlení se tak ocitla 3. 3. 2018, od nějž žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení. Následně byla vyzvána i k zaplacení celé zápůjčky.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěch, potažmo neúspěch obou účastnic je totiž téměř stejný, jelikož žalobě bylo vyhověno jen co do rozsahu specifikovaného v bodě 12 odůvodnění – ke dni vydání rozhodnutí celkem co do částky 16.443,05 Kč, tj. 53 % předmětu řízení –, kdežto žaloba byla zamítnuta co do 157,80 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8.657,80 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1.987,69 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 157,80 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, jakož i co do 1.461,44 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 4.947,44 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1.841,27 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.461,44 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení – ke dni vydání rozhodnutí celkem co do částky 14.442, tj. 47 % předmětu řízení.

14. Lhůty k plnění jsou stanoveny podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu, popř. zahájení exekuce.