OSJE 10 C 70/2025-39

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Reslovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 35 774,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 16 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části, kdy se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 18 839,24 Kč, úroku z prodlení z částky 16 957,22 Kč za dobu od 28. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, částky 335,45 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 7. 7. 2025, tak, jak byla v průběhu řízení doplněna, se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 35 439,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky ve výši 12 % ročně za dobu od 28. 2. 2025 do zaplacení, dále zaplacení smluvní pokuty 335,45 Kč za prvních 90 dnů prodlení ve výši 0,1 % denně za dobu od 29. 11. 2024 do 27. 2. 2025, to vše z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota, uzavřené dne 29. 10. 2024 s žalovanou. Na základě předmětné smlouvy žalobce poskytl žalované 16 600 Kč na účet č. č. účtu, před uzavřením smlouvy žalobce lustroval žalovanou v registrech NRKI a BRKI, CEE, ISIR a registru neplatných dokladů Ministerstva vnitra, dále zjistil údaje o příjmech a výdajích žalované. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 11 806 Kč. K ověření majitele bankovního účtu a výše příjmu využil žalobce licence AISP, žalobce využívá služeb společnosti Kontomatik, která disponuje licencí pro přístup k osobním bankovním údajům. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaná nenachází v registrech Registr TelcoScore, Společnost pro informační databáze, a.s., Registr hledaných osob PČR, Registr politicky aktivních osob (registr Starostové), Katastrální rejstřík – kontrola platnosti adresy, Registr „sankční seznamy“. Žalovaná neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a ač byl řádně předvolána, k nařízenému jednání se nedostavila.

3. Výpisem o posouzení úvěruschopnosti a listiny nazvané obecné principy posuzování a filozofií společnosti bylo prokázáno, že žalobce posoudil úvěruschopnost žalované tak, že u žalované je celkový počet členů společně hospodařící domácnosti: 3, členů společně hospodařící domácnosti s příjmem: 2, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky je 913 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení je 0 Kč, další nezbytné výdaje 1 000 Kč, ostatně zbytné výdaje 2 800 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je 11 806 Kč, výše čistého příjmu uvedeného spotřebitelem je 65 000 Kč, regionální koeficient 1, počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti 1, rezerva pro výdaje 600 Kč, vypočítané minimální výdaje 7 036,50 Kč, disponibilní příjem 4 700 Kč.

4. Listinou nazvanou jako „Autorizace ověření totožnosti“ bylo prokázáno, že žalobce dne 29. 10. 2024 ověřil bankovní identitu žalované přes účet č. č. účtu.

5. Listinou nazvanou jako „Identifikované příjmy“ bylo prokázáno, že žalobce vycházel z ověřených čistých měsíčních příjmů žalované z údaje 11 806, s tím, že v tomto interním dokladu žalobce uvádí, že příjem byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce.

6. Z výpisu z běžného účtu žalované č. č. účtu za období od 31. 10. 2023 do z 29. 10. 2024 je patrno, že při zohlednění jak příjmů, tak výdajů, činil konečný zůstatek na účtu -40,80 Kč.

7. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru, informacemi pro spotřebitele, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru bylo prokázáno, že dne 29. 10. 2024 žalobce a žalovaná distančním způsobem podepsali listinu, na základě které se žalobce zavázal žalované převodem na účet č. IBAN, tj. (č. účtu) poskytnout peníze až do maximální výše 16 600 Kč, které bylo možné čerpat postupně i opakovaně. Datum splatnosti první denní splátky (30. den ode dne poskytnutí úvěru) byl den 28. 11. 2024. Žalovaná se zavázala zcela splatit vyčerpanou část úvěru v plné výši spolu s příslušenstvím nejpozději k poslednímu dni trvání smlouvy, a to do 22. 4. 2026. RPSN při čerpání celého kreditního rámce činila 1445,08 %, denní úrok činil 0,933 %, variabilní symbol byl stanoven na var. symbol. V případě prodlení bylo sjednáno, že mimo jiné vzniká žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, až do zaplacení. Nedílnou součástí smlouvy se měly stát Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek, Všeobecné obchodní podmínky, přičemž podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že se s nimi seznámila.

8. Přehledem bankovních transakcí bylo prokázáno, že žalobce žalované zaslal dne 29. 10. 2024 na účet č. č. účtu částku 16 600 Kč pod variabilním symbolem var. symbol.

9. Dopisem odeslaným dne 27. 2. 2025 bylo prokázáno, že žalobce tímto sděluje žalované, že pro její prodlení s hrazením závazků po splatnosti vypovídá smlouvu a vyzývá žalovanou k okamžitému zaplacení celkové dlužné částky ve výši 36 614,69 Kč.

10. Předžalobní výzvou s podacím lístkem bylo prokázáno, že zástupce žalobce zaslal žalované výzvu ze dne 19. 6. 2025 k zaplacení předmětu tohoto řízení téhož dne 19. 6. 2025 s tím, že pokud tak neučiní, bude podána žaloba.

11. Z předpisu denních splátek, ze Všeobecných obchodních podmínek, Souhlasu se zpracováním osobních údajů, listiny nazvané BankID výpis, soud neučinil žádné relevantní skutkové zjištění.

12. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobce poskytuje spotřebitelské úvěry, přičemž pro tyto účely má stanovenu interní metodiku posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr. V případě uzavírání smlouvy s žalovanou žalobce ověřil její identitu prostřednictvím bankovní identity a dále vycházel z údajů, že u žalované je celkový počet členů společně hospodařící domácnosti: 3, členů společně hospodařící domácnosti s příjmem: 2, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky je 913 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení je 0 Kč, další nezbytné výdaje 1 000 Kč, ostatně zbytné výdaje 2 800 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je 11 806 Kč, výše čistého příjmu uvedeného spotřebitelem je 65 000 Kč, regionální koeficient 1, počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti 1, rezerva pro výdaje 600 Kč, vypočítané minimální výdaje 7 036,50 Kč, disponibilní příjem 4 700 Kč. Žalobce žalované před uzavřením smlouvy poskytl informace o sjednávaném revolvingovém úvěru, zejména pak údaje o výši úvěru, splatnosti, úrokové sazbě, RPSN, nákladech spojených s prodlením a právu na odstoupení od smlouvy. Na to dne 29. 10. 2024 žalobce a žalovaná distančním způsobem podepsali listinu, kde ujednali, že žalobce žalované převodem na účet č. č. účtu poskytne peníze až do maximální výše 16 600 Kč, které bylo možné čerpat postupně i opakovaně, žalovaná se poskytnuté prostředky zavázala vrátit v plné výši spolu s příslušenstvím nejpozději k poslednímu dni trvání smlouvy, a to do 22. 4. 2026. RPSN při čerpání celého kreditního rámce činila 1445,08 %, denní úrok činil 0,933 %, variabilní symbol byl stanoven na 25161395. Žalobce žalované pod ujednaným variabilním symbolem poskytl 16 600 Kč dne 29. 10. 2024 a neeviduje zaplacení žádné platby žalovanou. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 19. 6. 2025.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

15. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli dne 29. 10. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú. Ten den se žalobce zavázal poskytnout žalované částku 16 600 Kč s možností postupného a opakovaného čerpání jako revolvingový úvěr, který se žalovaná zavázala vrátit se sjednanou úplatou. Není sporu o tom, že žalovaná v době uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel, žalobce jako podnikatel. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně ověřil úvěruschopnost žalované. Je však zřejmé, že nepostupoval s řádnou pečlivostí, když neprokázal, že by skutečně řádně ověřil úvěruschopnost žalované, kdy vycházel z údajů sdělených žalovanou a z jejího výpisu z účtu obsahujícího jak příjmy, tak výdaje, z tohoto však neplyne, že by žalovaná měla dostatek finančních prostředků, aby nad rámec již žalovanou uvedeného závazku pravidelného měsíčního výdaje na půjčku 913 Kč disponovala prostředky na placení svých výdajů tak, abych žalované reálně zůstávala částka na splátku úvěru. Žalobce vycházel z toho, že pravidelné měsíční výdaje na bydlení žalované jsou 0 Kč, další nezbytné výdaje 1 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 2 800 Kč, tyto částky jsou zcela zjevně nepřiměřeně nízké. Výše tvrzeného čistého měsíčního příjmu spotřebitelem v částce 65 000 Kč nebyla v této výši prokázána. Nutno podotknout, že poskytovatele spotřebitelského úvěru stíhá i archivační povinnost dle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. Žalobce neprokázal, že by žalovanou lustroval v tvrzených registrech. K jednání se žalobce nedostavil a připravil se tak o beneficium poučení soudem o těchto okolnostech. Soud tedy uzavírá, že žalobce řádně neověřil úvěruschopnost žalované a s ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 86 odst. 1 z. s. ú. (srov. rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-679/18 OPR Finance ze dne 5. 3. 2020), neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, splnění povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o poplatcích a smluvní pokutě.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované částku 16 600 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho. Jistinu poskytnutou na základě neplatné smlouvy je dle § 87 z. s. ú. spotřebitel povinen vrátit.

22. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení částky 16 600 Kč a v tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 75 Co 252/2023-100, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů nebo poskytovatelům úvěrů, kteří zanedbají povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, rozhodl soud tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když převážný úspěch ve věci měla žalovaná, dle obsahu spisu jí však žádné náklady řízení nevznikly.

24. O platebním místě k náhradě nákladů řízené soud rozhodl dle § 149 odst. 1 o. s. ř., o lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro uložení lhůty delší ani pro přivolení k plnění ve splátkách.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.