OSJE 4 C 151/2025-31

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Ondryášovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 70 809 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 44 316 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 29. 4. 2025 se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 70 809 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo hodnota uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne datum, sjednaný úvěr činil 75 000 Kč, výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 1 614 Kč s celkem 84 splátkami při roční úrokové sazbě ve výši 18,887891 %. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 30 684 Kč. Žalovaný se pak dostal do prodlení s placením splátek úvěru a žalobce tak využil smluvního oprávnění a celý zbytek úvěru zesplatnil ke dni 17. 4. 2024. Žalovaná částka pak sestává z dlužných splátek za dobu do zesplatnění úvěru ve výši 4 824 Kč (splátky splatné 28. 1. 2024, 28. 2. 2024 a 28. 3. 2024, s částečnou úhradou ve výši 18 Kč na lednovou splátku), úrokového vyrovnání smlouvy ve výši 667 Kč (jako poměrné části úroku splátky splatné dne 28. 3. 2024 za dobu od splatnosti této splátky do zesplatnění dne 17. 4. 2024), zepslatněné jistiny ve výši 63 588 Kč, částky 1 000 Kč za upomínky (500 Kč za každou z upomínek ze dne 3. 3. 2024 a 31. 3. 2024) a částky 600 Kč nákladů na vymáhání (jako žalobcem paušálně stanovených nákladů spojených s vymáháním za každou z upomínek), příslušenství je pak tvořeno kapitalizovaným úrokem ve výši 10 955,19 Kč (jako úrokem 18,887891 % ročně z částky 68 412 Kč za dobu od 18. 4. 2024 do 24. 4. 2025), kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 141,68 Kč (jako úrokem 14,75 % ročně z částky 70 142 Kč za dobu od 2. 5. 2024 do 24. 4. 2025), úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 68 412 Kč za dobu od 25. 4. 2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 70 142 Kč za dobu od 25. 4. 2025 do zaplacení. K ověření úvěruschopnosti žalobce doplnil, že zaprvé ověřil příjmy klienta (žalovaného) z jím zaslaného potvrzení o příjmech a zjistil jeho příjem ve výši částka Kč, k tomu žalobce zjistil od žalovaného údaje o jeho výdajích a rodinných poměrech a zjistil ekonomickým modelem, že při zjištěném příjmu žalovaného tento dále má výdaje ve výši životního minima 3 910 Kč, hradí životní minimum jednoho dítěte ve výši 3 670 Kč, nemá další splátky u žalobce, jeho další splátky, ověřené z NRKI, jsou 6 371 Kč, žalovanému tak po započtení i splátky sjednávaného úvěru zbývá, po úhradě nákladů, na živobytí částka 20 435 Kč. Nadto měl žalobce kontrolovat další registry a rejstřík, a to CEE, TELCO, ISIR, MVCR a SOLUS, vše bez negativních poznatků o žalovaném, žalobce mu tak úvěr poskytl.

2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, jednání se bez omluvy nezúčastnil.

3. Výpisem z obchodního rejstříku bylo prokázáno, že žalobce je v obchodním rejstříku zapsán jako akciová společnost od datum s předmětem podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

4. Matričním listem klienta bylo prokázáno, že žalovaný žalobci pro účely sjednání smlouvy sdělil, že má příjem z podnikání v čisté měsíční výši částka Kč, příjem partnerky je částka Kč, jeho měsíční výdaje jsou 6 000 Kč, žije u rodičů, má obor vzdělání, je svobodný, vyživuje jednu osobu.

5. Úvěrovou zprávou z NRKI bylo prokázáno, že žalobce ověřil úvěrové zatížení žalovaného před sjednáním smlouvy a zjistil o něm, že měsíčně splácí 6 371 Kč.

6. Potvrzením o provedení ověření bonity klienta bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy žalobce před poskytnutím úvěru žalovanému uvažoval s tím, že žalovaný je svobodný, žije u rodičů, vyživuje jedno dítě, je podnikatelem, jeho příjem je částka Kč, příjem ostatních členů domácnosti je částka Kč a měsíční výdaje domácnosti jsou 6 000 Kč, žalobce pak žalovaného lustroval v CEE, TELCO, ISIR, MVCR a SOLUS a v NRKI zjistil, že žalovaný splácí celkem 6 371 Kč, žalobce pak stanovil MLS klienta, MLS Domácnosti 1 a MLS Domácnosti 2 a s jako finálním výpočtem pro účely poskytnutí úvěru pracoval s nejnižší zjištěnou hodnotou MLS, kdy nejnižší hodnota vychází z MLS klienta tak, že příjmy žalovaného jsou deklarovaných částka Kč, jeho životni minimum je 3 910 Kč, životní minimum jednoho dítěte je 2 670 Kč, splátky u žalobce žalovaný prozatím nemá, další jeho splátky jsou 6 371 Kč, žalovanému tak zbývá částka Kč a po zaplacení splátky sjednávaného úvěru mu zůstane 20 435 Kč, úvěr mu tedy lze poskytnout.

7. Smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo hodnota bylo prokázáno, dne datum žalobce a žalovaný podepsali uvedenou listinu, ve které se žalobce zavázal žalovanému při podpisu smlouvy na jím určený účet poskytnout částku 75 000 Kč za účelem nákupu automobilu, žalovaný se zavázal peníze vrátit společně s úrokem ve výši 18,887891 % ročně, a to v měsíčních splátkách splatných vždy k 23. dni v měsíci počínaje dnem 23. 6. 2023 při splátce 1 614 Kč. Žalovaný smlouvu podepsal s uvedením pouze svého jména a příjmení a rodného čísla a identifikoval se občanským průkazem.

8. Saldokontem úvěrové smlouvy bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobce částku 75 000 Kč dne datum, žalovaný hradil bez prodlení prvních 19 splátek na smlouvu č. hodnota a z 20 splátky uhradil pouze částku 18 Kč, nic dalšího nezaplatil.

9. Předžalobní výzvou ze dne 20. 9. 2024 bylo prokázáno, že zástupce žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení dluhu ze smlouvy č. hodnota při jistině 70 670 Kč s příslušenstvím a upozornil jej na možnost zahájení soudního řízení.

10. Podacím archem bylo prokázáno, že zástupce žalobce odeslal žalovanému předžalobní výzvu dne 20. 9. 2024.

11. Soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro věc z dalších předložených důkazů. Úvěrové podmínky, zesplatnění úvěru s podacím lístkem a předsmluvní formulář nemají pro věc význam vzhledem k závěrům uvedeným níže, když zesplatňování úvěru a případné splnění informační povinnosti směrem ke spotřebiteli je pro níže konstatovanou neplatnost smlouvy bezpředmětným. Žalobce nepředložil žádné důkazy, mimo prohlášení žalovaného, o tom, jaký je příjem žalovaného, byť žalobce uváděl, že takové listiny má, k jednání se žalobce nedostavil a nemohl tak být poučen.

12. Po dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

13. Žalobce je v obchodním rejstříku zapsán jako akciová společnost od datum s předmětem podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Před uzavřením smlouvy ověřoval žalobce úvěruschopnost žalovaného tak, že jednak vyšel z údajů uvedených žalovaným, který mu sdělil, že má příjem z podnikání v čisté měsíční výši částka Kč, příjem partnerky je částka Kč, jeho měsíční výdaje jsou 6 000 Kč, žije u rodičů, má obor vzdělání, je svobodný, vyživuje jednu osobu. Z takto uvedených údajů žalobce vyšel a učinil úvahu, že příjmy žalovaného jsou deklarovaných částka Kč, jeho životni minimum je 3 910 Kč, životní minimum jednoho dítěte je 2 670 Kč, splátky u žalobce žalovaný prozatím nemá, další jeho splátky jsou 6 371 Kč (což žalobce ověřil v NRKI), žalovanému tak zbývá částka Kč a po zaplacení splátky sjednávaného úvěru mu zůstane 20 435 Kč, nadto žalobce žalovaného lustroval v CEE, TELCO, ISIR, MVCR a SOLUS a uzavřel, že mu tedy lze úvěr poskytnout. Nato žalobce a žalovaný, tento svým občanským jménem, podepsali dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo hodnota, na základě které toho dne žalobce žalovanému poskytl za účelem nákupu automobilu částku 75 000 Kč a žalovaný se zavázal peníze vrátit společně s úrokem ve výši 18,887891 % ročně, a to v měsíčních splátkách splatných vždy k 23. dni v měsíci počínaje dnem datum při splátce 1 614 Kč, žalovaný hradil bez prodlení prvních 19 splátek a z 20 splátky uhradil pouze částku 18 Kč (celkem tedy 30 684 Kč), nic dalšího nezaplatil. Předžalobní výzva k zaplacení předmětu tohoto řízení byla žalovanému zaslána dne 20. 9. 2024.

14. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů:

15. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění od 1. 10. 2021 do 28. 5. 2022, (dále též jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Dle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Po právní stránce posoudil soud věc takto:

22. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená dne datum, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému 75 000 Kč, je absolutně neplatná (§ 588 věty první o. z. – ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú., § 433 odst. 1 o. z. a § 1813 odst. 1 o. z.). Žalobce má proto jen právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 87 z. s. ú ve výši poskytnuté a nevrácené jistiny, tj. 44 316 Kč. V řízení totiž bylo prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 75 000 Kč, žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 30 684 Kč. Stran posouzení spotřebitelského charakteru závazku soud doplňuje, že je zjevné, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, kdežto žalobce vystupoval při uzavření smlouvy a poskytnutí úvěru jako podnikatel. To se ostatně podává z předložených listin, zejm. z označení účastníků v listinách – žalovaný označen rodným číslem a občanským jménem, kdežto žalobce jako právnická osoba poskytující spotřebitelské úvěry.

23. Žalobce sice prokázal, že se věnoval procesu ověřování úvěruschopnosti žalovaného, avšak nedostatečně. Zásadní pochybení žalobce jsou dvě, a to za prvé fakt, že vůbec neověřoval, zda žalovaný skutečně dosahuje jím uvedeného příjmu, přičemž žalobce na jednu stranu tvrdil, že příjem ověřil z žalovaným doložených listin, tyto ale žalobce nikdy nedoložil navzdory archivační povinnosti dle § 78 z. s. ú, k jednání se žalobce nedostavil, čímž se připravil o možnost být poučen dle § 118a o. s. ř. Za druhé, žalobce uváděl, že vycházel z ekonomického modelu, nicméně pouhé zohlednění životního minima a normativních nákladů na bydlení není žádným ekonomickým modelem, nehledě na to, že uvedené údaje jsou legislativní pomůckou či minimální dávkou nutnou pro prosté přežité osoby či výpočet jiných dávek poskytovaných státem, neodráží nijak obvyklé životní náklady lidí na živobytí, natož konkrétního spotřebitele. Při ověřování úvěruschopnosti je vždy třeba vážit individuální okolnosti/vlastnosti u daného spotřebitele, nelze bez dalšího vyjít z jakéhokoliv „obvyklého“ příjmu či „obvyklých“ výdajů. V zásadě jediným správným krokem, který žalobce při zkoumání úvěruschopnosti učinil, byla lustrace v různých registrech, ta ale ještě nic nevypovídá o tom, jaké jsou příjmy a výdaje (nad rámec splátek úvěrů) žalovaného. Soud proto uzavřel, že žalobce řádně nedostál své povinnost ověřit a zkoumat, zda bude žalovaný schopen splácet poskytnutý úvěr (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, došlo ve smyslu § 588 o. z. ke zjevnému porušení zákonných ustanovení chránících spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Je-li neplatná smlouva jako celek, nemohlo žalobci vzniknout právo na úroky či jiné poplatky a má právo jen na vrácení poskytnuté a dosud neuhrazené jistiny dle § 87 z. s. ú.

24. Ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak stanoví samostatně splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení z neplatně ujednané smlouvy o spotřebitelském úvěru, jedná se o speciální úpravu splatnosti k obecné právní úpravě dle o. z., splatnost nastává až rozhodnutím soudu o povinnosti spotřebitele vrátit poskytnuté plnění. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 75 Co 252/2023. Až do rozhodnutí soudu o povinnosti žalovaného plnit tak žalovaný nebyl v prodlení, žalobci proto nemůže náležet právo na úrok z prodlení. Podáním žaloby pak vznikl spor o to, zda žalovaný má peníze vrátit a když, tak v jaké lhůtě. Žalobce měl zjevně za to (implicite), že v možnostech a schopnostech žalovaného je úvěr vrátit a tvrdil k tomu, že již splatnost nastala zesplatňujícím dopisem. Tato úvaha nemohla obstát, když splatnost nároku dle § 87 z. s. ú. je stanovena nikoliv vůlí stran, ale závisí na rozhodnutí soudu. Jelikož žalobce měl za to (tedy tvrdil) že žalovaný peníze obdržel a má je vrátit, musel soud posoudit, zda je v možnostech žalovaného peníze vrátit, tedy zda nárok je splatným. K tomu soud uvádí, že peníze byly žalovanému prokazatelně poskytnuty, a to na nákup zboží, a to již v roce 2022, o žalobě se pak žalovaný dozvěděl. Žalovaný tedy již měl dostatek času a i majetku (nakupoval automobil), aby si opatřil peníze k úhradě dluhu za žalobcem. Soud tak uzavírá, že je vhodné stanovit splatnost nároku na vrácení dosud nesplacené jistiny shodně s pariční lhůtou dle § 160 odst. 1 o. s. ř., čímž bude zajištěna přehlednost vykonatelného rozsudku, podle toho tedy soud rozhodl co do stanovení splatnosti a lhůty k plnění.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když převážný úspěch ve věci měl žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly a soud mu tak ničeho nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.