OSJI 8 C 103/2021-31

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení občanů zabývajících se emigranty ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o 53 868,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 317 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 317 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 551,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 003,37 Kč, s úrokem ve výši 3 710,89 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 31 337,54 Kč od 21. 1. 2020 do 12. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 020,54 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 27 317 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 31 337,54 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 868,88 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na částku 35 000 Kč, kterou žalovanému vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy, což tento potvrdil svým podpisem. Zápůjčku se žalovaný zavázal splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 29 958 Kč v 60 týdenních splátkách po 1 083 Kč do datum. Souhrnný poplatek je tvořen součtem kapitalizovaných úroků (ve výši 29 % ročně) za zapůjčenou částku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 260 Kč, odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 13 380 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 318 Kč. Žalovaný svou povinnost platit řádně neplnil a uhradil pouze částku 7 683 Kč. Dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku vyhodnocením údajů sdělených žalovaným a jejich ověřením předloženými doklady.

2. Žalovaný, ani jeho opatrovník se k žalobě nevyjádřili. K nařízenému jednání se opatrovník žalovaného nedostavil, aniž by se omluvil. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil právní osobnost žalobkyně.

4. Z dalších provedených listinných důkazů soud zjistil, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo dle které žalovanému měla být poskytnuta částka ve výši 35 000 Kč, kterou měla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatit v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Předmětnou smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně na souhrnném poplatku částku ve výši 29 958 Kč, skládající se z částky 6 260 Kč představující kapitalizovaný úrok za poskytnutou zápůjčku ve výši 29 % ročně, dále z částky 13 380 Kč za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a částky 10 318 Kč za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Celková finanční částka ve výši 64 958 Kč měla být žalovaným uhrazena v hotovosti v 60 týdenních splátkách s tím, že 59 splátek bylo určeno ve výši 1 083 Kč a 60. splátka ve výši 1 061 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z datum včetně přílohy soud zjistil, že na žalobkyni byla z její právní předchůdkyně postoupena pohledávka z titulu uzavřené smlouvy číslo přičemž z čl. I odst. 1 dotčené postupní smlouvy vyplývá, že se má jednat o pohledávku ze smlouvy o zápůjčce se všemi právy s tím spojenými. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum.

6. Z tabulky umoření je zřejmá výše„ čerpaného úvěru“ a výše sjednané úrokové sazby. Žalovaný na dluh uhradil v 6 splátkách celkem částku 7 683 Kč.

7. Předžalobní výzvou ze dne datum vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 73 954,50 Kč ve lhůtě do datum; z podacího lístku vyplývá, že tato byla odeslána datum.

8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatelka s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli dne datum smlouvu, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 60 týdenními splátkami. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Žalobkyně ke svému tvrzení o zkoumání schopnosti splácet zápůjčku nenavrhla žádný důkaz, a to přestože byla při jednání soudu poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že u tohoto tvrzení neunáší břemeno důkazní. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalovanému oznámeno přípisem z téhož dne. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že uhradil více, než kolik tvrdí žalobkyně, učinil soud závěr, že žalovaný žalobkyni či její právní předchůdkyni celkem zaplatil 7 683 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne datum, ve které určila lhůtu k plnění do datum.

9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 7. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ2016“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ2016 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ2016 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Na základě závěru o skutkovém stavu a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k dále uvedenému. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ2016, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při předmětném právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by smlouva měla souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na webová adresa či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn.

33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. webová adresa, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se právní předchůdkyně snažila ověřit schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, ale ke svým tvrzením nenavrhla žádný důkaz. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly její právní předchůdkyní využity i další zdroje soudu nijak neprokázala. Současně není možné posoudit, zda z případně předložených listin byly učiněny relevantní závěry. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů.

13. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a proto soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ2016. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ2016 je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C číslo, jakož i na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/20. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

14. Žalobkyně tedy soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila svou pohledávku za žalovaným a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 35 000 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 7 683 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Žalovaný byl proto povinen právní předchůdkyni žalobkyně vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ2016 vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku. Podle předžalobní výzvy měl žalovaný plnit do datum, jelikož ze strany žalobkyně nebyla tvrzena a prokázána jakákoliv jiná výzva k vydání poskytnutého plnění, dospěl soud k závěru, že žalovaný se dne následujícího dostal do prodlení. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně a nikoli v požadované výši 9 % ročně (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z dosud nevrácené jistiny za dobu od datum do zaplacení. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 53 868,88 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 27 317 Kč, tj. z 50,7 %. Žalovaný tedy naopak byl úspěšný co do zamítnuté částky (tj. z 49,3 %). Protože jsou poměry úspěchu a neúspěchu téměř shodné, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně, pobočka v Jihlavě prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.