OSKD 24 C 34/2025-98

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně ⟪LB:lb_004⟫ bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_005⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_009⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_010⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_011⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_012⟫ o zaplacení 208 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 208 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 208 000 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 91 308,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 208 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 1. 1. 2022 do zaplacení proti žalované s odůvodněním, že 12. 3. 2015 poskytla svému bratrovi jméno FO, narozenému datum (dále jen „bratr“ nebo „původní dlužník“), peněžitou zápůjčku 250 000 Kč, prostředky mu převedla na účet. Bylo sjednáno, že bratr bude zápůjčku splácet spolu s úrokem a po splatnosti bude žalobkyni platit také zákonný úrok z prodlení. Splatnost byla vázaná na výzvu věřitele (žalobkyně), nejpozději však nastala 31. 12. 2035, respektive v den následující po úmrtí dlužníka (doložka o zesplatnění dluhu). S ohledem na další okolnosti ujednaly strany v září 2021, že dluh má být zaplacen do 30. 6. 2022. Bratr pro jistotu splnění dluhu složil v roce 2020 do zástavy hotovost 200 000 Kč (k jednorázovému doplacení zbytku dluhu) a dále minibagr s převozním přívěsem. Bratr zemřel 18. 12. 2021, a jelikož dluh nezaplatil a dědicové jej začali odmítat, přihlásila žalobkyně svou pohledávku do dědického řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka. Přihlášení pohledávky do dědického řízení založilo podle žalobkyně jak termín splatnosti, tak počátek běhu zákonného úroku z prodlení. Dědička, tedy žalovaná (manželka bratra), která převzala dluh vůči žalobkyni dohodou dědiců schválenou usnesením zdejšího soudu ze dne 6. 11. 2024, č. j. spisová značka, žalobkyni zesplatněný dluh nezaplatila, dále pokračovala v platbách měsíčních splátek. Bratr a později žalovaná platili splátky nepravidelně, s ohledem na plynoucí úroky jimi nebyla umořena ani jistina. Ke dni úmrtí bratra činil dluh 208 000 Kč, ke dni 1. 1. 2025 činil dluh včetně příslušenství 256 361 Kč. Žalovaná nezaplatila žalobkyni ničeho, přestože byla k zaplacení vyzvána předžalobní výzvou zástupce žalobkyně z 28. 3. 2025. Žalovaná v reakci na předžalobní výzvu potvrdila existenci původní zápůjčky s tím, že je ochotná uznat závazek k zaplacení jistiny a platit dále splátky, ale zároveň namítla promlčení nároku, zpochybnila splatnost a narůstání jistiny a odmítla zaplatit příslušenství. Žalobkyně má za to, že námitka promlčení není důvodná, placením splátek došlo k uznání zbytku dluhu ve smyslu § 640 občanského zákoníku, a tedy k přerušení promlčecí lhůty, která počala jako desetiletá běžet znovu od každé zaplacené splátky. Existence dluhu byla potvrzena také schválením dohody dědiců v rámci dědického řízení, podle které žalovaná dluh převzala, dohoda představuje uznání dluhu ve smyslu § 2053 občanského zákoníku, s nímž je spojen běh nové desetileté promlčecí lhůty (od právní moci usnesení o schválení dohody), žaloba byla podána v této lhůtě. Případně je třeba aplikovat § 643 odst. 1 občanského zákoníku, kdy promlčecí lhůta neskončí dříve než šest měsíců od potvrzení nabytí dědictví soudem (v tomto případě od 29. 11. 2024 – právní moci usnesení). Nakonec žalobkyně považuje uplatnění námitky promlčení ze strany žalované v rozporu s dobrými mravy.

2. Žalovaná s žalobou uplatněným nárokem nesouhlasila. Uvedla, že manželství se zemřelým bratrem žalobkyně uzavřela až 19. 2. 2019. Mezi ním a žalobkyní nebyla uzavřena písemná smlouva a nejsou jí známy podmínky případně ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce, žádnému jejich jednání přítomna nebyla. Důkazní břemeno v tomto směru tíží žalobkyni, včetně případných ujednání o úročení, sazbě úroku, splatnosti, ztráty výhody splátek. Podle výpisu z účtu a dědického řízení jejímu manželovi skutečně 12. 3. 2015 na účet přišlo 250 000 Kč od žalobkyně, trvalým příkazem z jeho účtu bylo spláceno 1 311 Kč měsíčně počínaje dubnem 2015, a to i po jeho smrti, až v dědickém řízení žalobkyně začala tvrdit, že přijatá plnění neuznává na placení jistiny a začala požadovat úrok, jehož výši neprokázala. Pokud by nebyl prokázán právní důvod poskytnutí peněz ze strany žalobkyně, je třeba je posuzovat jako bezdůvodné obohacení a v tomto směru žalovaná uplatňuje námitku promlčení. Stejně tak uplatňuje námitku promlčení pro případ, že by byla zápůjčka mezi stranami prokázána včetně oprávnění žalobkyně kdykoli ji zesplatnit, v takovém případě by promlčecí lhůta běžela od poskytnutí peněz a skončila za života manžela 13. 3. 2018. Dědické usnesení nabylo právní moci 11. 11. 2024, k promlčení došlo 11. 5. 2025, žaloba byla podána až 29. 5. 2025. Převzetí závazku k úhradě dluhu v rámci dědického řízení pak není dle judikatury jeho uznáním a nezbavuje dlužníka práva namítnout promlčení. Uznání závazku pak nelze dovozovat z realizovaných trvalých příkazů. Od května 2015 do prosince 2021 bylo z účtu bratra žalobkyně zaplaceno celkem 106 191 Kč (fakticky nesedí o jednu splátku – více, pozn. soudu). Od ledna 2022 do prosince 2024 bylo z účtu žalované zaplaceno celkem 45 885 Kč (také nesedí o jednu splátku – méně, pozn. soudu). Rozdíl poskytnuté částky 250 000 Kč a zaplacené částky 152 076 Kč činí 97 924 Kč a tento je žalovaná ochotna zaplatit oproti vydání zadržovaných věcí (Anonymizováno a osobní automobil), jak avizovala již při mimosoudním jednání. Při právním posouzení poskytnutí peněz jako bezdůvodného obohacení je třeba žalobu zamítnout, jelikož část byla vydána (152 076 Kč) a zbylá část je promlčena. Při právním posouzení poskytnutí peněz jako bezúročné zápůjčky splácené po 1 311 Kč měsíčně je třeba žalobu zamítnout, jelikož část dluhu byla splněna a zbývající část dosud nedospěla (nenastala splatnost). Žalovaná nadále realizuje splátky, od října 2025 do února 2026 jí byly vráceny.

3. K výzvě ve smyslu § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), žalobkyně doplnila svá žalobní tvrzení následovně. Smlouva o zápůjčce nebyla sjednána písemně, jednalo se pouze o ústní dohodu. Bratr žalobkyně pravidelně splácel 1 311 Kč měsíčně. V rámci zápůjčky byl sjednán úrok, k jehož pokrytí splátky nestačily, proto jistina klesala pomalu a k úmrtí bratra činila 208 000 Kč. Nejdéle měl být dluh splacen po uplynutí 10 let. Byla sjednána doložka o zesplatnění, kdy žalobkyně mohla požadovat okamžité zaplacení celého dluhu v případě prodlení bratra se zaplacením více než tří po sobě jdoucích splátek, v případě jeho úmrtí či v případě nedodržení jiného, později sjednaného termínu konečné splatnosti, přičemž dvě poslední podmínky nastaly. Podmínky smlouvy byly sjednány za přítomnosti matky žalobkyně a bratra.

4. Žalovaná k doplnění žaloby uvedla, že žalobkyně nedostála soudem uložené povinnosti doplnit tvrzení týkající se výše údajně sjednaných úroků. Poukázala na rozpor údajné splatnosti (10 let) a tvrzené celkové výše dluhu (včetně úroků). Tvrzení o zajištění pohledávky (200 000 Kč a zástava bagru) je účelové, není zřejmé, proč by žalobkyně v okamžiku úmrtí bratra, kdy měl být dluh zesplatněn a měl tuto částku převyšovat, peníze vydala žalované, bagr byl zakoupen až v roce 2021, přestože dle tvrzení žalobkyně měl být zastaven v roce 2020. Splátky byly placeny pravidelně, nebyl důvod realizovat zajištění. Ujednání o zesplatnění dluhu smrtí původního dlužníka je krajně nepravděpodobné.

5. K doplnění žaloby podáním doručeným 25. 11. 2025 soud nepřihlížel, jelikož bylo učiněno po koncentrační lhůtě.

6. Při jednáních i závěrem žalobkyně setrvala na žalobě a žalovaná na svém odmítavém stanovisku.

7. Z předložených důkazů učinil soud následující skutková zjištění.

8. Z výpisu obratů na účtu žalované č. č. účtu (respektive č. č. účtu) bylo zjištěno, že od ledna 2022 do prosince 2024 z tohoto účtu každý měsíc odešlo 1 311 Kč na účet č. č. účtu, platba byla nastavena jako trvalý příkaz. V lednu 2025 se platba vrátila s tím, že se jedná o neexistující účet (protiúčet), znovu byla v lednu 2025 a dále každý měsíc až do září 2025 poukazována na účet č. č. účtu, dle poznámky se jedná o účet žalobkyně, která všechny platby vrátila zpět na účet žalované. K tomuto žalobkyně uvedla, že původní ujednání zanikla právní mocí rozhodnutí v dědickém řízení, žalobkyně splácení považovala za neadekvátní, a proto platby vrátila, jelikož má nárok na zaplacení dlužné částky.

9. Z písemného sdělení zástupce žalobkyně ze dne 4. 4. 2023 bylo zjištěno, že notářce tituly před jménem jméno FO k pozůstalostnímu řízení po zemřelém bratrovi žalobkyně sdělil informace týkající se předmětné půjčky (pohledávky uplatněné žalobkyní v pozůstalostním řízení) – tedy že žalobkyně ze svého účtu poskytla 12. 3. 2015 bratrovi 250 000 Kč, na tento její účet byly a nadále i po smrti bratra jsou poukazovány splátky 1 311 Kč. Podle přehledné tabulky za celé uvedené období, tj. od dubna 2015 do března 2023, měly být splátky placeny řádně každý měsíc ve výši 1 311 Kč, k 31. 12. 2021 mělo být zaplaceno 106 191 Kč a k 31. 3. 2023 mělo být zaplaceno celkem 125 856 Kč. Bratr měl i s úrokem zaplatit žalobkyni celkem 315 640 Kč. K tomuto žalobkyně uvedla, že zápůjčka byla ujednána s úrokem a celkem mělo být pravidelnými měsíčními splátkami zaplaceno 314 640 Kč.

10. Z usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 11. 2024, č. j. spisová značka, bylo zjištěno, že v pozůstalostním řízení po zemřelém bratrovi žalobkyně byla schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti, podle níž žalovaná jakožto pozůstalá manželka se mj. zavázala uhradit a v plné výši odpovídá za pohledávku žalobkyně z titulu půjčky v roce 2015 ve výši 208 000 Kč, nabytí dědictví ve smyslu dohody bylo potvrzeno. Usnesení nabylo právní moci 29. 11. 2024 (zjištěno a ověřeno v dědickém spisu, pozn. soudu).

11. Z čestného prohlášení z 7. 10. 2025 bylo zjištěno, že jméno FO (matka žalobkyně a jejího zemřelého bratra) uvedla, že žalobkyně půjčila svému bratrovi 250 000 Kč, a to za účelem koupě chaty, kterou chtěl pronajímat a z nájmu splatit dluh. Ví o tom, jelikož se jí děti hodně svěřovaly. Půjčku měl zaplatit v malých splátkách nejpozději do deseti let, ale i dříve podle toho, jak se mu bude dařit s tím, že zaplatí i něco navíc, aby to bylo spravedlivé, jelikož si nemusel půjčit v bance. Měl vrátit okolo 300 000 Kč. Na rodinné oslavě prohlašoval, že chata hezky vydělává, že se již zaplatila a že zaplatí dluhy a vrátí půjčku žalobkyni. Proto jí dal v hotovosti 200 000 Kč s tím, že do konce roku vše spočítají a srovnají. Pravdivost čestného prohlášení svými podpisy potvrdili dva svědci – právnická osoba a jméno FO. K tomuto žalovaná uvedla, že je v rozporu s žalobními tvrzeními – vyplývá z něj, že splatnost byla ponechána na vůli dlužníka nikoli věřitele, částka, která měla být vrácena, je neurčitá, částka 200 000 Kč měla být podle žalobkyně zástavou.

12. Z emailové zprávy jméno FO (zřejmě syna původního dlužníka) z 27. 1. 2022 bylo zjištěno, že v přehledu kalkulace dědictví je uvedeno „teta úvěr 250 000 Kč“.

13. Z faktury – daňového dokladu č. hodnota bylo zjištěno, že za minibagr Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno bylo jméno FO k zaplacení vyúčtováno 188 760 Kč se splatností 23. 8. 2021, faktura byla vystavena v tentýž den.

14. Z výzvy k úhradě z 28. 3. 2025 spolu s dodejkou bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 256 361 Kč do 10. 4. 2025 s upozorněním na případné soudní vymáhání.

15. Z dopisu z 9. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná prostřednictvím svého zástupce reagovala na výzvu k úhradě tak, že ji považuje za nedůvodnou, vymezila se skutkově i právně, naopak uplatnila svůj nárok na vydání věcí zadržovaných žalobkyní. Vyjádřila ochotu i přes promlčení uznat závazek vůči žalobkyni z titulu nedoplatku půjčky poskytnuté bratrovi žalobkyně a nadále jej splácet po 1 311 Kč měsíčně, pokud budou vydány zadržované věci, s upozorněním na soudní vymáhání v opačném případě. Žalobkyně na tento dopis reagovala prostřednictvím svého zástupce dopisem z 11. 4. 2025, z něhož bylo zjištěno, že odmítla argumentaci žalované a nadále setrvala na svém nároku co do zaplacení dluhu. Dále se vyjadřovala k uplatněnému nároku na vydání věcí.

16. Svědkyně jméno FO v rámci své svědecké výpovědi uvedla, že žalobkyni zná dlouho, přátelí se, často se navštěvují, mají stejně staré děti. Znala i jejího bratra, dělal jim pojistky, sourozenci měli pěkný vztah. Bratr na oslavě narozenin manžela žalobkyně (neví kolikátých) před kolektivem řekl, že se chce odstěhovat na Bali a chce splatit, co dluží, nic jiného nezmiňoval. Nespecifikoval, kdy chce odjet, byl tam na dovolené a líbilo se mu tam, ostatní to brali jako humor. Přítomni byli žalobkyně a svědkyně s manželi a přátelé žalobkyně. O půjčce kolem 200 000 Kč ví svědkyně od žalobkyně.

17. Svědek jméno FO v rámci své svědecké výpovědi uvedl, že obě účastnice řízení jsou jeho kamarádky, přátelil se i s bratrem žalobkyně. U jednání o zápůjčce mezi žalobkyní a jejím bratrem nebyl, ale bratr u něj byl a říkal mu, že bude kovat druhou chatu a tuto bude pronajímat, půjčil si nebo si bude půjčovat od sestry 300 000 Kč, svědek přesně neví. Na oslavě narozenin manžela žalobkyně byl jak jméno FO, tak jeho syn. S žalobkyní a jejím bratrem se bavili o dědictví a bratr zmínil 200 000 Kč, které jí dal nebo uložil, s tím, že jí říkal, že do konce roku by to mohli vyrovnat a nějak dopočítat. Svědek neví, zda toto slyšel i někdo další. Neví ani výši zápůjčky, jen ví, že bratr říkal, že si půjčil 300 000 Kč a na oslavě zmínil 200 000 Kč a že se to dorovná. Neví nic o splatnosti ani úrocích. Neví, jak bratr žalobkyně a jeho manželka hospodařili, měl stavební stroje, bagr byl u dcery žalobkyně a bratr na něm něco dělal, svědek neví, zda na kšeft. Říkal, že vše prodá a odstěhuje se na Bali, možná říkal, že za půl roku či za rok. Svědkovi to přišlo divné. Nadále se stýkal s žalobkyní a její rodinou, s žalovanou a synem se viděl naposledy na pohřbu.

18. Svědek jméno FO v rámci své svědecké výpovědi uvedl, že paní jméno FO byla manželka jeho otce a paní jméno FO je jeho teta. O smlouvě o zápůjčce nic neví, stejně jako o splatnosti. O půjčených penězích otci ze strany tety se poprvé dozvěděl až v rámci dědického řízení, kde se řešila částka 250 000 Kč, poté 208 000 Kč, byly tam rozepře, řešilo se, že částka může být nižší, byla vyčíslena ke dni úmrtí otce, poté byla nadále žalovanou splácena. Stejně tak až v dědickém řízení se svědek dozvěděl něco o úrocích, zmiňovala to asi jeho nevlastní sestra Anonymizováno, která uváděla, že částka 200 000 Kč byla z úvěru, proto chtěli vědět, kolik úroky činily a kolik se má doplatit, vidět smlouvu, nic takového však neviděli. O závazku všichni věděli, měl jej vyrovnat ten, na koho spadne, připadl na žalovanou. Nechtěli jej žalobkyni odepřít. Částka 200 000 Kč byla uložena u žalobkyně a ta je dala žalované, přestože se žalovaná dotazovala, zda si je nechce nechat. Neví, proč je žalobkyně měla. S žalobkyní komunikoval ohledně dědického řízení emailem, z jeho strany byl trochu rozhořčený, protože chtěl, aby se účastnice domluvily smírně a nemuselo se k soudu. Bagr získal v rámci dědictví, dostal ho až po půl roce, žalobkyně mu jej zadržovala, než dostane peníze. S babičkou je v kontaktu, teď za ní byl, o soudu se asi nebavili. Na nějakých narozeninách strýce byl. Ví, že otec chtěl odjet na Bali, říkal to dlouhodobě. O nakládání s financemi jej otec neinformoval, občas se pochlubil, že koupil bagr, loď, pronajal si molo.

19. Svědek jméno FO v rámci své svědecké výpovědi uvedl, že je manželem žalobkyně a švagrem žalované. Byl přítomen tomu, že bratr žalobkyně potřeboval půjčit peníze na chatu, půjčili mu 250 000 Kč ze společných peněz, odehrálo se to u nich doma, nevzpomíná si, zda byl přítomen někdo další. Bylo dohodnuto, že půjčku splatí do 10 let, nepamatuje si, že by tam byl přesný termín. Bratr žalobkyně řekl, že bude něco posílat a pak se to doplatí a dopočte se inflace, aby žalobkyně s manželem netratili a aby se dorovnala ztráta hodnoty peněz. O úrocích nebylo hovořeno, jen o inflaci. Půjčka byla splácena pravidelně částkami okolo 1 300 Kč. V rodině si peníze normálně půjčovali, fungovalo to, všichni o tom věděli. Na oslavu narozenin svědka v roce 2021 přivezl bratr žalobkyně 200 000 Kč s tím, že by chtěl, aby to zatím nechali, kdyby ještě na něco potřeboval a že by dluh chtěl do konce roku spláchnout, s tímto se netajil. Peníze byly uloženy v trezoru v domácnosti žalobkyně a svědka, po smrti bratra žalobkyně přišla jeho manželka s tím, že potřebuje peníze na koupi bytu a až se vše usadí, zaplatí je. Peníze jí půjčili a poté již nebyli ve styku. O konkrétní částce dluhu se nebavili. Bratr žalobkyně měl u jejich dcery uschovaný bagr, měl více garáží, byl podnikavý.

20. Pro úplnost soud uvádí, že ke svědecké výpovědi matku žalobkyně a jejího zemřelého bratra jméno FO nevolal s ohledem na její vysoký věk a nadto za situace, kdy okolnosti, k nimž měla vypovídat, byly prokázány ostatními provedenými důkazy a soud v kontextu jejího čestného prohlášení nemá za to, že by její výpověď způsobila zásadní změnu ve zjištěném skutkovém stavu (jelikož přítomna jednání sourozenců nebyla).

21. Z dokazováním zjištěných skutečností učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla na základě dohody svému bratrovi, zemřelému manželovi žalované, 12. 3. 2015 peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč. Bratr a po jeho úmrtí datum žalovaná pravidelně každý měsíc (zjištěno do února 2026) spláceli 1 311 Kč na účet žalobkyně. Počínaje lednem 2025 začala žalobkyně zaplacené splátky, respektive jejich ekvivalent, žalované vracet na její účet. Žalobkyně uplatnila pohledávku za zemřelým bratrem ve výši 208 000 Kč v pozůstalostním řízení, tuto se zavázala na základě schválené dědické dohody o rozdělení pozůstalosti zaplatit žalovaná. Usnesení nabylo právní moci 29. 11. 2024. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 256 361 Kč do 10. 4. 2025. Žalovaná nárok odmítá.

22. Soud na věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).

23. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

24. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

25. Podle § 1957 odst. 1 o. z. plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím poskytovatele platebních služeb, je dluh splněn připsáním peněžní částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele.

26. Podle 1696 odst. 1 o. z. soud dohodu dědiců o rozdělení schválí, neodporuje-li vůli zůstavitele a v jejích mezích ani zájmům osoby pod zvláštní ochranou. Neschválí-li soud dohodu, potvrdí dědicům nabytí dědictví podle výše jejich dědických podílů.

27. Podle § 1701 odst. 1 o. z. dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak.

28. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

29. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím závěrům a z právního hlediska hodnotil věc následovně. Mezi žalobkyní a původním dlužníkem (bratrem) byla ústně uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě, které žalobkyně poskytla bratrovi 250 000 Kč v březnu 2015. Tato skutečnost byla prokázána v podstatě shodnými tvrzeními účastníků a je podpořena také výpověďmi svědků i listinnými důkazy. Těžiště sporu pak představovaly dvě otázky – zda bylo mezi stranami sjednáno úročení zápůjčky a jak byla sjednána její splatnost.

31. Ujednání o úrocích ve smlouvě o zápůjčce je fakultativní náležitostí (§ 2392 odst. 1 o. z.) a bylo na žalobkyni, aby prokázala, že k takové dohodě opravdu mezi stranami zápůjčky došlo a případně v jakém znění. Tvrdila-li žalobkyně, že původní dlužník měl zaplatit celkem 314 640 Kč (a tedy činila-li jistina zápůjčky 250 000 Kč, pak úrok teoreticky měl představovat zbývající pevně stanovenou částku 64 640 Kč), takové tvrzení v řízení prokázáno nebylo. V tabulce předložené žalobkyní je uvedena odlišná částka a nadto tato tabulka nemá pro soud objektivní vypovídající hodnotu, neboť se jedná pouze o záznamy žalobkyně žádným způsobem původním dlužníkem neverifikované. Ani z výpovědí svědků jméno FO, Anonymizováno a jméno FO nebylo v tomto směru nic konkrétního, co by prokazovalo tvrzení žalobkyně, zjištěno – výpovědi se neshodovali, svědci uváděli, že si měl původní dlužník od žalobkyně půjčit okolo 200 000 Kč či 300 000 Kč. Jedná se navíc o neurčitou formulaci, z níž nelze jednoznačně vyvodit existenci smluvního ujednání o úroku a už vůbec ne o jeho výši či alespoň způsobu výpočtu. Částka „300 000 Kč, přesně nevím“ (i kdyby se k ní soud přiklonil) zjevně může představovat zaokrouhlení zapůjčené jistiny 250 000 Kč směrem nahoru, stejně jako zaokrouhlení žalobkyní tvrzené částky k zaplacení včetně úroků směrem dolů, to však není soud schopen bez dalšího určit a bylo právě na žalobkyni unést v tomto směru své důkazní břemeno, což se nestalo. Svědci navíc měli pouze zprostředkované informace, sjednávání závazku přítomni nebyli. Jiná situace měla být u svědka jméno FO, který měl být jednání přítomen, avšak ten výslovně uvedl, že o úrocích hovořeno nebylo, měla být „dopočtena inflace, aby to dorovnalo ztrátu hodnoty peněz“. Taková formulace je však zcela vágní, nelze z ní dovodit jednoznačný závazek původního dlužníka a tedy uzavřít, že úroky sjednány byly, a to v částce tvrzené žalobkyní, nadto pokud se tvrzení svědka s žalobním tvrzením vylučuje. Stejně je pak třeba hodnotit vyjádření matky jméno FO („i dá něco navíc, měl vrátit něco okolo 300 000 Kč“). Nakonec soud má pochybnosti o tom, zda vůbec někdo přítomen jednání žalobkyně a původního dlužníka byl, jelikož tvrzení se vzájemně vylučovala (podle žalobkyně byla přítomná i matka, ta však tvrdila, že se jí děti pouze svěřily; manžel žalobkyně tvrdil, že u jednání byl jen on, jeho naopak nezmiňovala žalobkyně).

32. V otázce splatnosti má soud za prokázané, že strany zápůjčky sjednaly její zaplacení formou měsíčních splátek, tzn. že bude zápůjčka uhrazena právě těmito splátkami ve výši dle možností původního dlužníka, tedy v jeho prospěch byla volba, jakou částku bude splácet. Podle tvrzení účastníků i listinných důkazů splátky činily 1 311 Kč a byly žalobkyní dlouhodobě akceptovány. Tvrdila-li žalobkyně, že byla ujednána jiná splatnost než právě prostřednictvím splátek (tzn. že každý měsíc nastává splatnost pouze jedné konkrétní splátky za uvedený měsíc), její právo jednostranně určit splatnost či podmínky, za nichž dojde k zesplatnění dluhu, ani takové ujednání žalobkyně neprokázala. O konkrétních datech nevypovídali ani svědci a nezmiňovala se o nich ani matka žalobkyně a původního dlužníka. Svědek jméno FO tvrdil, že měl být dluh zaplacen do 10 let, žalobkyně však zmiňovala několik i vzájemně se vylučujících termínů splatnosti (do konce roku 2035, do 10 let) s tím, že poslední ujednání mělo být do 30. 6. 2022 z důvodu covidu a budování bazénu, a je s podivem, že by o tom svědek jakožto manžel žalobkyně nevěděl a nespolurozhodoval. Jak bylo uvedeno výše, soud má navíc pochybnosti o jeho přítomnosti u jednání a tedy (i v kontextu jeho vztahu k žalobkyni) i jeho věrohodnosti. Ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že původní dlužník před nimi „veřejně“ prohlašoval, že hodlá dluh vyrovnat co nejdříve či do konce roku, ale žádná závazná dohoda s žalobkyní v tomto směru prokázána nebyla, prohlášení původního dlužníka nemá právní následky, soud je hodnotí spíše jako vyjádření úmyslu či snahy bez právní závaznosti (pokud bude mít tu možnost, splní dluh dříve, než bylo ujednáno). Tvrzení žalobkyně o tom, že splatnost měla nastat také v souvislosti s přihlášením pohledávky do pozůstalostního řízení, pak nemá oporu v zákoně. To, že byla pohledávka vyčíslena a uplatněna, neruší původní smluvní ujednání o jejím splácení (přičemž jiná dohoda, jak uvedeno, prokázána nebyla). Závazek žalované zaplatit dluh původního dlužníka vůči žalobkyni není hmotněprávním uznáním dluhu ve smyslu § 2053 o. z., nesplňuje ani náležitosti takového právního jednání. Předmětnou dohodou lze vypořádat a uspořádat práva a povinnosti v podstatě jakkoli (v intencích § 1696 odst. 1 o. z.) a schválení dohody nepředstavuje důkaz existence závazku ani jeho náležitostí.

33. Je proto třeba uzavřít, že jak původní dlužník, tak žalovaná svému závazku splácet předmětnou zápůjčku dostáli (žalovaná dokonce dobrovolně ihned po smrti původního dlužníka před skončením pozůstalostního řízení), a do okamžiku rozhodnutí soudu žádný dluh nevznikl, když bylo prokázáno, že splátky byly hrazeny konzistentně každý měsíc od počátku, tj. od dubna 2015 (tudíž ani nenastaly podmínky aplikace § 2394 o. z.). Vrací-li fakticky žalobkyně plnění žalované od ledna 2025, nemůže tato skutečnost jít k tíži žalované a založit její prodlení, když splátky jsou zaplaceny již připsáním platby na účet žalobkyně (§ 1957 odst. 1 o. z.) – v tomto okamžiku se stávající jejím vlastnictvím a následně „vrácené platby“, tedy plnění žalobkyně ve stejném rozsahu bez právního důvodu (s ohledem na to, že žalovaná řádně splácí dluh dohodnutým způsobem a jiný titul k platbám žalobkyně zjištěn nebyl), by bylo možné posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalované – to však nebylo předmětem tohoto řízení a bylo by třeba provést řádné dokazování k tomuto potenciálnímu nároku.

34. Dospěl-li soud k závěru, že žalovaná splácí dluh řádně a do prodlení se nedostala, žádné splatné plnění způsobilé k vymáhání neexistuje, a soudu proto nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout, a to včetně zákonného úroku z prodlení (který se pojmově váže k prodlení, k němuž nedošlo, jak uvedeno).

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal v řízení procesně zcela úspěšné žalované (v důsledku zamítnutí žaloby v celém rozsahu) náhradu nákladů řízení 91 308,35 Kč. Současně bylo do písemného vyhotovení rozsudku zakomponováno opravné usnesení ve smyslu § 164 o. s. ř, jelikož soud vyhlásil v důsledku omylu výši náhrady nákladů, kterou požadovala žalovaná ve svém vyúčtování, v němž jsou však zjevné nesprávnosti (nezapočítání zaplaceného soudního poplatku, chyby v počtech či nezohlednění změny výše náhrad u cestovného). Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 10 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 7 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, účinného od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 208 000 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za každý z osmi realizovaných úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě z 11. 7. 2025, vyjádření k doplnění žaloby z 27. 10. 2025, závěrečný návrh, účast na jednání soudu ve dnech 2. 10. 2025, 28. 11. 2025, 20. 2. 2026 a 26. 3. 2026) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Soud přiznal žalované také náhradu cestovného za cestu zástupce ze sídla kanceláře k soudu a zpět ve dnech jednání soudu za celkem 208 ujetých km (jedna cesta 26 km, tudíž 4 x 52 km, ověřeno v aplikaci mapy.cz včetně časové dotace) při průměrné spotřebě použitého vozidla 8,13 l/100 km, ceně nafty 34,70 Kč/l za první dvě jednání (do 31. 12. 2025) a 34,10 Kč/l za poslední dvě jednání (od 1. 1. 2026) a amortizaci 5,80 Kč/km (žalovaná výslovně nechtěla zvýšenou sazbu od 1. 1. 2026) – to vše dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. (do 31. 12. 2025) a č. 573/2025 Sb.; včetně náhrady za promeškaný čas na cestě 2 400 Kč (za celkem osm realizovaných cest vždy 2 x započatá půlhodina po 150 Kč) v celkové výši 4 188,35 Kč (1 788,35 Kč + 2 400 Kč) dle § 13 odst. 1, § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. Pro úplnost soud uvádí, že zástupce žalované není plátcem DPH. O splatnosti náhrady nákladů k rukám zástupce žalované bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

36. Žalobkyně je povinna plnit v obecné třídenní pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně ve dvou vyhotoveních.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).