OSKI 22 C 275/2022-61

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 19 474 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 474 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 150 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 000 Kč od datum do datum, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 773,70 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 433 Kč, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 179 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala, aby jí byl žalovaný povinen zaplatit částku 13 000 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému částku 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu úvěru splatit i s příslušenstvím do datum. Dne datum byl ke smlouvě o úvěru číslo uzavřen dodatek. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas a tím mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalovaný uhradil pouze 3 000 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje dlužnou jistinu 13 000 Kč, náklady za upomínání 150 Kč, smluvní pokutu 6 474 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 433 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 1 773,70 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 13 000 Kč od datum do zaplacení. Pohledávka byla ke dni datum postoupena z původní věřitelky na žalobkyni. Žalobkyně nedisponuje důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

2. Žalobkyně následně vzala žalobu částečně zpět a to co do smluvní pokuty 6 474 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč. Jelikož došlo k částečnému zpětvzetí žaloby před jednáním, soud řízení v souladu s § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného k tomuto procesnímu úkonu žalobkyně.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

5. Z listiny nazvané jako smlouva o úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba Podle této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do datum.

6. Z listiny nazvané jako smlouva o úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že se žalovaný a předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba dohodli, že celková jistina úvěru bude 16 000 Kč, která bude uhrazena do datum.

7. Z výpisu z účtu číslo bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně dne datum, datum, datum, datum, datum, zaslala na účet žalovaného celkem částku 16 000 Kč.

8. Z dohody o postoupení pohledávek ze dne datum a z přílohy KIZAP číslo bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným.

9. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že obsahuje sdělení společnosti právnická osoba adresované žalovanému, ve kterém se mu oznamuje postoupení pohledávky ze smlouvy číslo na žalobkyni a vyzývá se k úhradě do deseti dnů od doručení.

10. Z podacího lístku bylo zjištěno, že dne datum podala žalobkyně k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému.

11. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne datum a podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy číslo to do datum.

12. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel se společností právnická osoba Smlouvu o úvěru číslo ze dne datum ve znění smlouvy téhož čísla ze dne datum, na základě které mu předchůdkyně žalobkyně poskytla 16 000 Kč, které se zavázal splatit s úrokem do datum. Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný na svůj závazek uhradil 3 000 Kč. Pohledávka byla od právnická osoba postoupena na žalobkyni, to bylo žalovanému oznámeno v oznámení ze dne datum, které obsahovalo výzvu k úhradě s lhůtou 10 dnů a bylo žalovanému odesláno dne datum. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu dne datum.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

16. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky.

21. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne datum ve věci C číslo (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

22. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně v tomto směru ničeho netvrdila ani nedoložila s tím, že žádné důkazy nemá, přičemž soud vychází ze zjištěného skutkového stavu, tedy že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nijak nezkoumala. Pokud tedy žalobkyně dospěla k tomu, že je žalovaný schopen úvěr splácet, byl tento závěr chybný. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

23. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 16 000 Kč, žalovaný uhradil 3 000 Kč, soud ho tak zavázal k úhradě částky ve výši 13 000 Kč. Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z., na základě výzvy žalobkyně obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to ve lhůtě deseti dnů. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, do datum měl žalovaný plnit a od datum, tedy ode dne následujícího je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 179 Kč, přičemž tato částka představuje 24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 474 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 900 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 400 Kč ve výši 714 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.