OSKI 22 C 330/2022-54

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do datum, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku z žaloby částku 200 Kč České republice – Okresnímu soudu v Karviné ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum od původní věřitelky právnická osoba, přičemž tato společnost uzavřela s žalovaným dne datum prostřednictvím internetu smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalované částku ve výši 12 000 Kč na č. ú. bankovní účet, žalovaná měla částku vrátit do datum, avšak ničeho neuhradila. Předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy tak, že získala od žalované informace o jejích příjmech a výdajích provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, příjmení, ISIR, příjmení, NRKI, BRKI a nedošlo k důvodným pochybnostem ohledně její platební schopnosti.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci:

Žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně právnická osoba na dálku dne datum smlouvu o úvěru číslo (zjištěno ze smlouvy o úvěru číslo), na základě které jí předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet částku 12 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu ke dni datum), které se zavázala splatit do datum. Žalobkyně nijak nedoložila, že by předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Pohledávka byla smlouvou ze dne datum postoupena žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku ze dne datum). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu předžalobní výzvou, kterou zástupce žalobkyně odeslal na adresu žalované dne datum (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku ze dne datum).

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

7. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky.

12. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne datum ve věci C číslo (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

13. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí a nemohla tak dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo.

14. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Jelikož žalovaná obdržela od předchůdkyně žalobkyně částku 12 000 Kč a nic neuhradila, byla zavázána k vrácení této částky. Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z., na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalované. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum. Soud určil s ohledem na výši částky přiměřenou lhůtu pro úhradu dluhu sedm dní, proto do datum měla žalovaná plnit a od datum, tedy ode dne následujícího je v prodlení a vznikla jí v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení téměř zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

16. Žalobkyně byla zavázána zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, neboť podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle položky 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, činí poplatek 1 000 Kč, přičemž žalobkyně již uhradila 800 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.