OSKI 20 C 187/2017-244

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Pelikánem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované B zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ o 587 335,00 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 483 941 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 103 394 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 19 030 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne 20. 6. 2017 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 587 335 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaná byla na základě rozsudku Okresního soudu v adresa, sp. zn. spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v adresa ze dne 31. 10. 2014, č. j. spisová značka, uznána vinnou ze spáchání trestného činu podvodu a zneužití pravomoci úřední osoby a že současně byla žalované stanovena povinnost zaplatit žalobci (poškozenému) náhradu škody ve výši 587 335 Kč, která odpovídala výši odvodu za porušení rozpočtové kázně dle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. K porušení rozpočtové kázně došlo jednáním žalované v období od 16. 6. 2011 do 29. 11. 2011, které bylo odhaleno v závěru roku 2013. Vzhledem k době uplynulé od spáchání trestné činnosti žalované do úhrady odvodu za porušení rozpočtové kázně, která byla žalobcem provedena na základě platebního výměru ze dne 11. 8. 2015, došlo k prodlení se zaplacením odvodu za porušení rozpočtové kázně. Žalobci bylo podle § 44a odst. 7 zákona č. 218/2000 Sb. dne 14. 9. 2015 vyměřeno penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně ve výši 587 335 Kč. Žádost žalobce o prominutí penále byla zamítnuta. Žalovaná částka představuje škodu, která vznikla jako důsledek spáchání trestné činnosti žalovanou, neboť v důsledku jejího jednání musel žalobce zaplatit penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně.

2. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou. Na svou obranu uvedla, že není dána příčinná souvislost mezi jednáním žalované v roce 2011, za které byla odsouzena, a následným placením penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně žalobce. Dovozovala, že pokud bylo žalobci uloženo zaplatit penále za prodlení, pak důvodem bylo jednání žalobce a nikoliv žalované. Penále bylo vystaveno za to, že žalobce neodvedl zákonem stanovený odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně v zákonem určených lhůtách, ale až s čtyřletým zpožděním. Žalobce zcela nedůvodně vyčkával na nabytí právní moci rozsudku v trestní věci, ačkoliv od samého počátku disponoval nejen doznáním žalované, ale celou řadou jiných přímých důkazů prokazujících, že finanční prostředky z rozpočtu byly využívány v rozporu se zákonem a s rozpočtovými pravidly. Z obsahu rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj lze dovodit, že penále bylo uloženo i proto, že žalobce nevytvořil žádné mechanismy způsobilé odhalit nesprávnou manipulaci s dotačními finančními prostředky. Žalovaná dále nesouhlasila s tím, že škoda byla způsobena úmyslně. Žalovaná vznesla s ohledem na poslední den páchání trestné činnosti a způsobení škody a den podání žaloby k soudu námitku promlčení.

3. Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 5. 8. 2021, č. j. spisová značka, žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 29 367 Kč. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 5. 2022, č. j. spisová značka, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že v daném případě má odpovědnost za škodu povahu občanskoprávního nároku, neboť zaměstnankyně činila sporné skutky na vlastní účet, v úmyslu opatřit sobě prospěch, a je tak nepochybné, že tím nesledovala z objektivního ani ze subjektivního hlediska plnění pracovních úkolů u svého zaměstnavatele, ale výlučně vlastní prospěch, a že touto činností jednoznačně vybočila z mezí plnění pracovních úkolů či přímé souvislosti s nimi, a že se tedy jednalo o „exces“ z plnění pracovních povinností žalované. Odvolací soud dovodil, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcné správné, protože i v případě posouzení věci podle ustanovení § 250a násl. zákoníku práce jsou předpoklady odpovědnosti žalované za škodu stanovené zákoníkem práce splněny. Žalovaná způsobila svému zaměstnavateli škodu úmyslně, a proto i kdyby se jednalo o pracovněprávní odpovědnost, neplatí omezení uvedené v § 257 odst. 2 zákoníku práce. Odvolací soud uzavřel, že na vzniku škody se nepodílí porušení povinností ze strany žalobce, protože žalobce měl řádně nastavený systém kontroly práce svých zaměstnanců a nemohl předpokládat, že podklady, na jejichž základě byly vystaveny platební poukazy, žalobkyně zfalšovala.

4. K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 19. 12. 2023, č. j. spisová značka, rozsudek krajského soudu a rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Karviné k dalšímu řízení. Soud dovodil, že příčinná souvislost mezi škodou vzniklou žalobci zaplacením penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně a zjištěným porušením právních povinností žalované nebyla dána po celé období prodlení od 21. 6. 2011 do 14. 8. 2015. Od doby, kdy protiprávní jednání žalované mající za následek porušení rozpočtové kázně vyšlo u žalobce najevo (žalobce uvedl v žalobě, že k odhalení trestné činnosti žalované došlo „v závěru roku 2013“), již bylo na žalobci, aby prostřednictvím místně příslušného finančního úřadu (a to i bez jím vydaného platebního výměru) splnil svou povinnost provést odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu v částce, v jaké byla rozpočtová kázeň porušena Jestliže by tak bezodkladně učinil, k dalšímu prodlení s odvodem by již nedocházelo a žalobce by za dobu následující po provedení odvodu penále zaplatit nemusel. Protože tím vstoupila do děje jiná, na jednání žalované nezávislá skutečnost, která byla pro vznik škody spočívající v zaplacení penále za následující další prodlení rozhodující, je na místě závěr, že mezi porušením právních povinností žalované a částí škody vzniklé žalobci zaplacením penále za prodlení, k němuž došlo poté, kdy protiprávní jednání žalované vyšlo u žalobce najevo, není příčinná souvislost.

5. V dalším řízení účastníci (až na důkazy týkající se doby prodlení s odvodem, jak bude níže uvedeno) nenavrhli žádné další důkazy, a proto za takto nezměněné situace z hlediska skutkového stavu bylo potřeba vycházet jak z nesporných, tak i prokázaných zjištění, a to že žalovaná od 1. 7. 2005 pracovala pro žalobce jako „referent administrativy“ a od 1. 11. 2011 jako „referent sociálních věcí“. Rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne 26. 8. 2014, č. j. spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v adresa ze dne 31. 10. 2014, č. j. spisová značka, byla uznána vinnou, že v době od 16. 6. 2011 do 29. 11. 2011 se záměrem neoprávněně se obohatit jako zaměstnankyně žalobce vykonávající komplexní agendu péče o staré občany nebo osoby se zdravotním postižením a od 1. 11. 2011 jako referent sociálních věcí nepostupovala podle zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a vyhlášky č. 182/1981 Sb., čímž porušila základní povinnosti úředníka podle § 16 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. h) zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, neboť bez vědomí osob zdravotně postižených či tělesně postižených jejich jménem vypsala fiktivní žádosti o poskytnutí nárokové dávky, které s příslušnými požadavky na výplatu dávek na účty, k nimž měla dispoziční oprávnění, předložila ke schválení, v důsledku čehož byly schváleny a vyplaceny částky, které použila pro svoji potřebu, čímž způsobila žalobci škodu v celkové výši 587 335 Kč a tímto jednáním spáchala zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku a zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. f) trestního zákoníku; současně byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu škody ve výši 587 335 Kč. Platebním výměrem Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 11. 8. 2015, č. j. Anonymizováno, který nabyl právní moci dnem 12. 9. 2015, byl žalobci vyměřen odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 587 335 Kč, neboť finanční prostředky v této výši poskytnuté žalobci ze státního rozpočtu nebyly použity na vymezený účel, nýbrž pro vlastní potřebu žalované, a platebním výměrem téhož úřadu ze dne 14. 9. 2015, č. j. Anonymizováno, který nabyl právní moci dnem 15. 10. 2015, bylo žalobci vyměřeno penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně za období od 21. 6. 2011 do 14. 8. 2015 ve výši 587 335 Kč, které žalobce uhradil dne 12. 10. 2015. Žádost žalobce o prominutí penále Generální finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 7. 3. 2017, č. j. Anonymizováno, zamítlo.

6. Okresní soud je vázán právními závěry dovolacího, případně odvolacího soudu. Soud je tak vázán závěry dovolacího soudu uvedenými v bodech 16. až 27. rozsudku, tedy tím, že je dána příčinná souvislost ve vztahu ke škodě, vzniklé žalobci zaplacením penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně, jež je následkem protiprávního úkonu žalované, neboť bez protiprávního jednání žalované by ke vzniku povinnosti žalobce zaplatit penále nedošlo, a dále i tím, že odpovědnost za škodu má povahu nároku občanskoprávního. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že žalobce měl řádně nastavený systém kontroly práce.

7. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v adresa Anonymizováno, ze dne 26. 8. 2014, bylo zjištěno, že svědek tituly před jménem jméno FO uvedl, že dne 19. 12. 2013 bylo namátkovou kontrolou vyplacených dávek pomoci v hmotné nouzi zjištěno, že žalovanou byly neoprávněně vyplaceny dávky za období od října 2013 do prosince 2013. Soud má za to, že od uvedeného dne protiprávní jednání žalované mající za následek porušení rozpočtové kázně vyšlo u žalobce najevo, a nikoliv až dnem žádosti PČR ze dne 13. 1. 2014, na kterou žalobce odpověděl přípisem o prověření stavu ze dne 29. 1. 2014, č. j. Anonymizováno/anonymizováno.

8. Za uvedeného stavu okresní soud dospěl k závěru, že žalovaná způsobila žalobci škodu, za kterou nese odpovědnost podle § 420 obč. zák. (zákon č. 40/1964 Sb.). V souladu se shora uvedenými závěry a doplněným dokazováním je v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalované škoda spočívající ve vyměřeném penále nikoliv za dobu od 21. 6. 2011 do 14. 8. 2015, ale pouze za období od 21. 6. 2011 do 19. 12. 2013. Soud proto snížil výši stanoveného penále, jehož propočet obsahuje příloha č. 1 k Platebnímu výměru Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, č. j. Anonymizováno, a to za období od 20. 12. 2013 do 14. 8. 2015, tj. o 602 dní prodlení. Z vyměřeného penále určeného k odvodu v částce 74 575 Kč je tak žalovaná povinna uhradit škodu v částce 68 162 Kč (914 dnů prodlení), dále z vyměřené částky 7 920 Kč částku 7 002 Kč (884 dnů prodlení), z částky 50 000 Kč částku 41 150 Kč (823 dnů prodlení), z částky 37 425 Kč částku 30 801 Kč (823 dnů prodlení), z částky 95 000 Kč částku 84 455 Kč (889 dnů prodlení), z částky 58 610 Kč částku 49 057 Kč (837 dnů prodlení), z částky 34 598 Kč částku 27 644 Kč (799 dnů prodlení), z částky 50 000 Kč částku 39 950 Kč (799 dnů prodlení), z částky 77 682 Kč částku 60 126 Kč (774 dnů prodlení), z částky 19 900 Kč částku 15 065 Kč (757 dnů prodlení), z částky 50 000 Kč částku 37 600 Kč (752 dnů prodlení) a z částky 31 625 Kč částku 22 929 Kč (752 dnů prodlení). Výše penále, a tedy škody způsobené žalovanou, činí po tomto snížení částku 483 941 Kč. Soud co do této částky žalobě vyhověl. Ve zbytku soud žalobu na zaplacení částky 103 394 Kč zamítl.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl v řízení převážně úspěšný, a proto mu byla přiznána jejich poměrná část. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 29 367 Kč. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 82,4 %, odečtením neúspěchu (17,6 %) od úspěchu vzniklo žalobci právo na úhradu 64,8 % nákladů řízení, což v přepočtu činí 19 030 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.).