OSKI 28 C 344/2025-35

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro 23 720,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 626,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.

II. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 6 094,08 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 855,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 831,99 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 720,88 Kč za dobu od 23. 5. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 12 % ročně z částky 18 975,88 Kč za dobu od 2. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 1 499,60 Kč, k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné do 3 dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem I. stupně ve výši 236 Kč, na bankovní účet č. 3703-220791/0710, variabilní symbol var. symbol.

1. Žalobou, návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, se žalobkyně domáhala, aby žalovaná byla povinna zaplatit jí částku 23 720,88 Kč s příslušenstvím, jako nároků ze smlouvy: Smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyni žalobkyně právnická osoba., IČ: IČO, a žalovanou dne 5. 5. 2024. Na základě smlouvy byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr do úvěrového rámce 20 000 Kč, a byla povinna splácet čerpanou část úvěru v minimálních měsíčních splátkách. 6alovaná nesplácela řádně a včas. V důsledku porušení smluvních povinností způsobené zejména prodlením s hrazením měsíční povinné splátky, využila banka svého práva a dne 1. 1. 2025 ukončila smlouvu a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dluhu. Žalovaná po poskytnutí úvěrového rámce do dne zesplatnění čerpala peněžní prostředky ve výši 20 602,81 Kč, a uhradila celkem částku 2 976,01 Kč (tyto údaje žalobkyně uvedla ve formě tabulky s daty jednotlivých čerpání a úhrad). Pohledávky ze smlouvy úvěru byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z jednotlivých zjištěný učiněných z dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025, dohody o úhradě úplaty, potvrzení o zaplacení úplaty a přílohy č. 1 (seznam postupovaných pohledávek), soud zjistil, že právnická osoba., IČ: IČO, jako postupitel a žalobkyně jako postupník se ve smlouvě dohodly o postoupení pohledávek specifikovaných v příloze č. 1, za sjednanou úplatu, která byla uhrazena. V seznamu postoupených pohledávek je specifikována pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. hodnota pod položkou č. hodnota. V dopise „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 27. 5. 2025, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy č. hodnota, na nového věřitele, žalobkyni.

5. Ze „Smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. hodnota a vydání a užívání karty“ ze dne 5. 5. 2024 soud vzal za prokázané, že tuto smlouvu uzavřela žalovaná jako klient s právnická osoba. a ve smlouvě je sjednáno, že žalovaná je oprávněna opakovaně čerpat úvěr až do výše úvěrového rámce prostřednictvím kreditní karty, úvěrový rámec činní 20 000 Kč, smlouva se uzavírá na dobu neurčitou, žalovaná se zavazuje takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky spolu s poplatky a plnit sjednané smluvní povinnosti. Z výpisu ke kreditní kartě a z dokumentu „Platební historie“ má soud za prokázané, že žalovaná celkem čerpala částku 20 602,81 Kč a celkem uhradila 2 976,01 Kč.

6. Z „Žádosti o úvěr“ soud zjistil, že žalovaná při podání žádosti uvedla údaje o svých osobních a majetkových poměrech, a to že má pracovní poměr na dobu neurčitou, průměrnou výši příjmu 35 600 Kč, bydlí v pronájmu.

7. Z „Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru vypočetla disponibilní částku pro splácení úvěru tak, že od příjmů (35 600 Kč) byly odečteny interní splátky (0 Kč), externí splátky (18 882 Kč) a životní náklady (12 788,77) Kč. Do výdajů měly být započteny výdaje doložené v žádosti o úvěr, částka životního minima dle nařízení vlády 40/2011 Sb., částka normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěná z veřejných databází. Příjem nebyl ověřen, banka vyšla z údaje uvedené žalovanou v žádosti o úvěr.

8. Z „Oznámení o prohlášení úvěru za splatný“ ze dne 1. 1. 2025, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že úvěr č. hodnota zesplatňuje a vyzývá žalovanou k úhradě dluhu ve výši 25 552,87 Kč do ve lhůtě do 15. 1. 2025.

9. Z „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ ze dne 25. 8. 2025, soud zjistil, že touto výzvou byla žalovaná advokátem zastupujícím žalobkyni vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě do 9. 9. 2025.

10. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žalobě lze vyhovět toliko částečně.

11. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ ve znění účinném od 1. 1. 2024 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

14. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Nároky uplatněné žalobou žalobkyně zakládá na smlouvě, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., a na kterou dopadá regulace zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní vztah ze smlouvy naplňuje definici spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 tohoto zákona, žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.). Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

16. Při výkonu této činnosti je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.

17. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Nezbytný obsah odborné péče při posouzení úvěruschopnosti ve vazbě na účel zákona vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

18. Právní předchůdkyně žalobkyně rezignovala ověření tvrzeného zdroje a výše příjmu žalované a na zjištění skutečných výdajů žalované na bydlení. Žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, soud je toho názoru, že požadavek na prokázání právního titulu bydlení a s ním spojeného objektivního určení skutečných výdajů na bydlení není požadavkem nepřiměřeným, jdoucím nad rámec řádného výkonu odborné péče, ani požadavkem obtížně splnitelným. Právní předchůdkyně žalobkyně do výpočtu pro posouzení úvěruschopnosti žalované použila částku životního minima a částku normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb., přičemž soud má za to, že z takto formálně určených částek, nelze vycházet, neboť nikdy nebudou zohledňovat skutečné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr, respektive nelze takto nahradit (obcházet) povinnost zjišťovat skutečné, reálné, výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr. Dále pak zjištění skutečných výdajů na bydlení, jakožto nezbytných základních životních nákladů, a ověření příjmu žalované bylo v dané věci na místě též z toho důvodu, že dle výpočtu předchůdkyně žalobkyně činil disponibilní zůstatek z příjmů žalobkyně po odečtení výdajů částku 2 764,46 Kč. Jedná se tak o hraniční částku pro závěr o tom, že žalovaná bude schopna splácet, a bylo tedy zcela jistě na místě objektivní ověření tvrzené výše příjmu, s nímž bylo kalkulováno.

19. Soud tak vyhodnocení všeho výše uvedeného došel k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy, k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.

20. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již podle smlouvy žalobkyni zaplatila. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 17 626,80 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovanou tvrzeno, že by nebylo v jejích možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k uhrazení dluhu, a to naposledy předžalobní výzvou, a došel proto k závěru, že po žalované lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnila ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalované splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (poplatek), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaná povinna dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Současně však reflektoval, že v případě, že žalovaná neuhradí povinnost uloženou jí tímto rozsudkem řádně a včas, dostane se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení, s čímž je spojeno právo žalobkyně jako věřitele na zaplacení úroku z prodlení, proto současně s uložením povinnosti k zaplacení zůstatku na jistině rozhodl o povinnosti žalované v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti, tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř., podle úspěchu ve věci. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud zohlednil také příslušenství pohledávek stabilizované ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do 58,54 % nároku, po odečtení neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má vůči žalovanému právo na úhradu 17,08 % svých účelně vynaložených nákladů řízení, tedy částku 1 499,60 Kč. Jedná se o tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek 1 186 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem podle § 14b odst. 1 (bod 2.) a § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „vyhláška“, za 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, tj. 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 400 Kč za písemnou výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 400 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu), 4 120 Kč z tarifní hodnoty 23 720,88 Kč za účast u jednání soudu; c/ náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a 450 Kč za úkon právní služby podle § 13 odst. 4 vyhlášky; d/jedna třetina náhrady za promeškaný čas advokáta podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky za čas strávený cestou z Havířova do Karviné a zpět k jednání dne 9. 12. 2025 v rozsahu 2 započatých půlhodin podle § 14 odst. 3 vyhlášky; e/ jedna třetina cestovních výdajů advokáta ve výši podle § 13 odst. 5 vyhlášky za cestu z Havířova do Karviné a zpět k jednání dne 9. 12. 2025, osobním automobilem zn. Toyota, RZ SPZ (ujeto celkem 33 km, průměrná spotřeba benzinu automobilového 95 oktanů 10,6 l na 100 km, průměrná cena benzinu za 1 litr a sazba základní náhrady za 1 km podle vyhlášky č. 475/2024 Sb.); f/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za úkon právní služby - podání ze dne 31. 10. 2025, když tímto podáním žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce reagovala na výzvu soudu k odstranění vad a nedostatků žaloby, přičemž od žalobce zastoupeného advokátem lze oprávněně požadovat, aby žaloba netrpěla vadami. V případě, že tomu tak není a žalobce musí žalobu opravovat či doplňovat, nelze náklady s tím spojené považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nichž má procesně úspěšný účastník právo.

22. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (platební místo).

23. O lhůtě ke splnění povinnosti k zaplacení náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.

24. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za zahájené řízení částku 236 Kč. Žalobkyně uhradila za zahájené řízení soudní poplatek ve výši 950 Kč určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V dané věci však elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto dle položky 2 bodu 2 Sazebníku je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek ve výši 1 186 Kč dle položky 1 Sazebníku, a soud tak v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích doměřil nedoplatek soudního poplatku a zavázal žalobkyni k jeho úhradě.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.