OSKI 28 C 345/2025-46

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro 225 611,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 206 139,81 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.

II. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 3 240,67 Kč, částku 10 678,71 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 249,10 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 701,51 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 39 504,56 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 38 004,56 Kč od 22. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 620,43 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 190,12 Kč. zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 186 107,21 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 8,2 % ročně z částky 185 207,21 Kč od 22. 11. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 22 009 Kč, k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné do 3 dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem I. stupně ve výši 2 256 Kč, na bankovní účet č. 3703-220791/0710, variabilní symbol var. symbol.

1. Žalobou, návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, se žalobkyně domáhala, aby žalovaná byla povinna zaplatit jí částku 225 611,77 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 249,10 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 701,51 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 39 504,56 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 38 004,56 Kč od 22. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 620,43 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 190,12 Kč. zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 186 107,21 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 8,2 % ročně z částky 185 207,21 Kč od 22. 11. 2024 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy: Smlouva o úvěru – Expres půjčka, uzavřenou mezi právní předchůdkyni žalobkyně právnická osoba., IČ: IČO, a žalovanou dne 29. 4. 2024 a ze smlouvy: Smlouva o úvěru – Expres půjčka, uzavřenou mezi právní předchůdkyni žalobkyně právnická osoba., IČ: IČO, a žalovanou dne 28. 8. 2023. Na základě smlouvy ze dne 29. 4. 2024 poskytla banka žalované úvěr ve výši 40 000 Kč, žalovaná se zavázal uhradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách a uhradit bance úroky z poskytnutého úvěru ve výši 12,75 % ročně a sjednané poplatky. V důsledku porušení smluvních povinností způsobené zejména prodlením s hrazením měsíční povinné splátky, využila banka svého práva a dopisem ze dne 21. 11. 2024 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila. Na základě smlouvy ze dne 28. 8. 2023 poskytla banka žalované úvěr ve výši 200 000 Kč, žalovaná se zavázal uhradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách a uhradit bance úroky z poskytnutého úvěru ve výši 8,20 % ročně a sjednané poplatky. V důsledku porušení smluvních povinností způsobené zejména prodlením s hrazením měsíční povinné splátky, využila banka svého práva a dopisem ze dne 21. 11. 2024 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila. Pohledávky z předmětných smluv byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z jednotlivých zjištěný učiněných z dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025, dohody o úhradě úplaty, potvrzení o zaplacení úplaty a přílohy č. 1 (seznam postupovaných pohledávek), soud zjistil, že právnická osoba., IČ: IČO, jako postupitel a žalobkyně jako postupník se ve smlouvě dohodly o postoupení pohledávek specifikovaných v příloze č. 1, za sjednanou úplatu, která byla uhrazena. V seznamu postoupených pohledávek je specifikována pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. hodnota (položka 567), smlouvy č. hodnota (položka 752). V dopise „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 27. 5. 2025, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy č. hodnota a č. hodnota, na nového věřitele, žalobkyni.

5. Ze „Smlouvy o úvěru Expres půjčka“ ze dne 28. 8. 2023 soud vzal za prokázané, že tuto smlouvu uzavřela žalovaná jako klient s právnická osoba. a ve smlouvě si sjednali, že banka poskytne klientovi jako úvěrovanému spotřebiteli spotřebitelský splátkový úvěr ve výši 200 000 Kč, který klient uhradí v měsíčních anuitních splátkách ve výši 2 624,52 Kč spolu s úrokem. Úvěr bude poskytnut z úvěrového účtu č. č. účtu na účet žalované č. č. účtu, a z tohoto účtu bude úvěr splácen formou zápočtu. Poskytnutí úvěru dne má soud za prokázané z výpisu z úvěrového účtu a z výpisu z účtu žalované č. č. účtu. Z výpisu z úvěrového účtu a z dokumentu „Platební historie“ má soud za prokázané, že žalovaná celkem uhradil částku 30 124,08 Kč.

6. Ze „Smlouvy o úvěru Expres půjčka“ ze dne 29. 4. 2024 soud vzal za prokázané, že tuto smlouvu uzavřela žalovaná jako klient s právnická osoba. a ve smlouvě si sjednali, že banka poskytne klientovi jako úvěrovanému spotřebiteli spotřebitelský splátkový úvěr ve výši 40 000 Kč, který klient uhradí v měsíčních anuitních splátkách ve výši 1 042,35 Kč spolu s úrokem. Úvěr bude poskytnut z úvěrového účtu č. č. účtu na účet žalované č. č. účtu, a z tohoto účtu bude úvěr splácen formou zápočtu. Poskytnutí úvěru dne má soud za prokázané z výpisu z úvěrového účtu a z výpisu z účtu žalované č. č. účtu. Z výpisu z úvěrového účtu a z dokumentu „Platební historie“ má soud za prokázané, že žalovaná celkem uhradil částku 3 736,99 Kč.

7. Z „Žádosti o úvěr“ ze dne 28. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaná při podání žádosti uvedla údaje o svých osobních a majetkových poměrech, a to že má pracovní poměr na dobu určitou do 30. 11. 2023, průměrnou výši příjmu 28 960 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činní 80 000 Kč, měsíční náklady na bydlení činní 1 000 Kč, ostatní měsíční nezbytné náklady činní 0 Kč, jiné měsíční splátky 1 000 Kč, bydlí v pronájmu.

8. Z „Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ k úvěru č. hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru vypočetla disponibilní částku pro splácení úvěru tak, že od příjmů (28 960 Kč) byly odečteny interní splátky (0 Kč), externí splátky (8 992 Kč) a životní náklady (12 788,64) Kč. Do výdajů byly započteny výdaje doložené v žádosti o úvěr, částka životního minima dle nařízení vlády 40/2011 Sb., částka normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěná z veřejných databází. Příjem byl ověřen z „potvrzení o příjmu“ vystaveném zaměstnavatelem žalované. Externí splátky byly zjištěny z registru BRKI/NRKI. Z „Potvrzení o výši příjmu“ ze dne 28. 8. 2023 soud má za prokázané, že z tohoto potvrzení ověřila právní předchůdkyně žalobkyně zaměstnání a příjem žalované, v potvrzení je uvedeno, že zaměstnaná na dobu určitou do 30. 11. 2023.

9. Z „Žádosti o úvěr“ ve výši 40 000 Kč, soud zjistil, že žalovaná při podání žádosti uvedla údaje o svých osobních a majetkových poměrech, a to že má pracovní poměr na dobu určitou do 31. 3. 2025, průměrnou výši příjmu 34 000 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činní 80 000 Kč, bydlí v pronájmu.

10. Z „Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ k úvěru č. hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru vypočetla disponibilní částku pro splácení úvěru tak, že od příjmů (34 000 Kč) byly odečteny interní splátky (2 664,02 Kč), externí splátky (8 903 Kč) a životní náklady (19 790) Kč. Do výdajů měly být započteny výdaje doložené v žádosti o úvěr, částka životního minima dle nařízení vlády 40/2011 Sb., částka normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. Příjem byl ověřen z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr. Externí splátky byly zjištěny z registru BRKI/NRKI.

11. Z „Oznámení o prohlášení úvěru za splatný“ ze dne 23. 1. 2024, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že prohlašuje úvěr č. č. účtu na částku 40 000 Kč za splatný ke dni 21. 11. 2024 a vyzývá ji k úhradě dluhu ve výši 41 277,58 Kč do 9. 12. 2024.

12. Z „Oznámení o prohlášení úvěru za splatný“ ze dne 23. 1. 2024, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že prohlašuje úvěr č. č. účtu na částku 200 000 Kč za splatný ke dni 21. 11. 2024 a vyzývá ji k úhradě dluhu ve výši 191 475,69 Kč do 9. 12. 2024.

13. Z „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ ze dne 25. 8. 2025, soud zjistil, že touto výzvou byla žalovaná advokátem zastupujícím žalobkyni vyzvána k úhradě dluhu ze smlouvy ze dne 29. 4. 2024 a smlouvy ze dne 28. 8. 2023 ve lhůtě do 9. 9. 2025.

14. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žalobě lze vyhovět toliko částečně.

15. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

18. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ ve znění účinném od 1. 1. 2024 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

19. Nároky uplatněné žalobou jsou založeny smlouvami, které soud posoudil po právní stránce tak, že na ně dopadá regulace stanovená zákonem o spotřebitelském úvěru (ZoSÚ), neboť právní vztah ze smluv naplňuje definici spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 tohoto zákona, žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.). Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

20. Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.

21. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy ze dne 28. 8. 2023 a smlouvy ze dne 29. 4. 2024 úvěruschopnost žalované jako spotřebitele.

23. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Nezbytná obsah odborné péče při posouzení úvěruschopnosti ve vazbě na účel zákona vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

24. Ohledně smlouvy ze dne 28. 8. 2023 z předložených důkazů vyplývá, že byl zjišťován a ověřován pouze příjem žalované, nikoli její skutečné výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně rezignovala na zjišťování a ověřování skutečných výdajů žalované na bydlení. Žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, nicméně jako výši nákladů uvedla částku 1 000 Kč, což je částka neodpovídající ekonomické realitě. Soud je toho názoru, že požadavek na prokázání právního titulu bydlení a s ním spojeného objektivního určení skutečných výdajů na bydlení není požadavkem nepřiměřeným, jdoucím nad rámec řádného výkonu odborné péče, ani požadavkem obtížně splnitelným. Právní předchůdkyně žalobkyně do výpočtu pro posouzení úvěruschopnosti žalované použila částku životního minima a částku normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb., přičemž soud má za to, že z takto formálně určených částek, nelze vycházet, neboť nikdy nebudou zohledňovat skutečné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr, respektive nelze takto nahradit (obcházet) povinnost zjišťovat skutečné, reálné, výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr. Dále pak zjištění skutečných výdajů žalované na bydlení, jako nutných základních životních nákladů bylo v dané věci na místě též z toho důvodu, že dle údajů ze kterých právní předchůdkyně žalobkyně vycházela měla žalovaná zaměstnanecký poměr na dobu určitou, do 30. 11. 2023, tedy jen na následující 3 měsíce po poskytnutí úvěru, a tedy nebylo postaveno na jisto, že žalovaná bude mít tvrzený příjem i po tomto datu.

25. Ohledně posouzení schopnosti splácet při uzavírání smlouvy ze dne 29. 4. 2024 pak již vůbec nelze hovořit o tom, že by právní předchůdkyně žalobkyně vynaložila odbornou péči, když vyšla z potvrzení o příjmu, které bylo neaktuální (ze dne 28. 8. 2023) a ve kterém bylo uvedeno, že pracovní poměr žalované je sjednán do 30. 11. 2023. To, co bylo uvedeno výše ohledně zjišťování výdajů žalované, pak platí i pro smlouvu ze dne 29. 4. 2024, a je nutno zdůraznit, že právní předchůdkyně vyšla z tvrzené výše příjmu 34 000 Kč, která ani neodpovídá neaktuálnímu potvrzení, vyšla tedy jen z tvrzení žalované a současně po provedení výpočtu disponibilní částky, která žalované zůstane po uhrazení výdajů, došla právní předchůdkyně žalobkyně k výsledku 2 462,98 Kč, přičemž výše sjednané splátky činila 1 042,35 Kč. Jedná se tak o hraniční částku pro závěr o tom, že žalovaná bude schopna splácet, a bylo proto zcela jistě na místě objektivní ověření tvrzené výše příjmu, s nímž bylo kalkulováno.

26. Soud tak došel k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy, k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.

27. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatných smluv nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již podle smlouvy žalobkyni zaplatila. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 169 875,92 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině dle smlouvy ze dne 28. 8. 2023, a částky 36 263,01 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině ze smlouvy ze dne 29. 4. 2024. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovanou tvrzeno, že by nebylo v jejích možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k uhrazení dluhu, a to naposledy předžalobní výzvou, a došel proto k závěru, že po žalované lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnila ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalované splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (poplatek), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaná povinna dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Současně však reflektoval, že v případě, že žalovaná neuhradí povinnost uloženou jí tímto rozsudkem řádně a včas, dostane se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení, s čímž je spojeno právo žalobkyně jako věřitele na zaplacení úroku z prodlení, proto současně s uložením povinnosti k zaplacení zůstatku na jistině rozhodl o povinnosti žalované v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti, tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř., podle úspěchu ve věci. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud zohlednil také příslušenství pohledávek stabilizované ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do 70,86 % nároku, po odečtení neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má vůči žalovanému právo na úhradu 41,72 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. Jedná se o tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek 11 281 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, a to za převzetí a příprava zastoupení, za písemný návrh ve věci samé, a za účast na jednání, při sazbě odměny za jeden úkon 9 220 Kč, a ve výši jedné poloviny odměny podle § 11 odst. 2 vyhlášky, předžalobní výzvu, c/ náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 úkony právní služby ve výši 1 800 Kč; d/jedna třetina náhrady za promeškaný čas advokáta podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky za čas strávený cestou z Havířova do Karviné a zpět k jednání dne 9. 12. 2025 v rozsahu 2 započatých půlhodin podle § 14 odst. 3 vyhlášky; e/ jedna třetina cestovních výdajů advokáta ve výši podle § 13 odst. 5 vyhlášky za cestu z Havířova do Karviné a zpět k jednání dne 9. 12. 2025, osobním automobilem zn. Toyota, RZ SPZ (ujeto celkem 33 km, průměrná spotřeba benzinu automobilového 95 oktanů 10,6 l na 100 km, průměrná cena benzinu za 1 litr a sazba základní náhrady za 1 km podle vyhlášky č. 475/2024 Sb.); f/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za úkon právní služby - podání ze dne 31. 10. 2025, když tímto podáním žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce reagovala na výzvy soudu k odstranění vad a nedostatků žaloby, přičemž od žalobce zastoupeného advokátem lze oprávněně požadovat, aby žaloba netrpěla vadami. V případě, že tomu tak není a žalobce musí žalobu opravovat či doplňovat, nelze náklady s tím spojené považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. na náhradu nichž má procesně úspěšný účastník právo. Soud dále uvádí, že předžalobní výzvu k plnění posoudil jako úkon, za nějž náleží odměna ve výši jedné poloviny, neboť ačkoli výzva byla označena jako výzva se základním skutkovým a právním rozborem věci, ve skutečnosti šlo o jednoduchou výzvu k plnění obsahující identifikaci smlouvy a výši dluhu, přičemž byla sice ve výzvě citována ujednání o splatnosti úvěru ve splátkách dle smlouvy, nicméně dlužná částka nebyla nikterak strukturována co do jednotlivých nároků dle smlouvy, a soud tedy uzavřel, že výzva skutkový a právní rozbor v dostatečné intenzitě ve smyslu informační hodnoty pro dlužníka neobsahovala, ostatně s ohledem na právní i skutkovou nekomplikovanost sporu v daném případě by se zpracování jiné než prosté výzvy k plnění z hlediska naplnění funkce předžalobní výzvy jako upomínky dlužníka před podání žaloby k dobrovolnému splnění povinnosti, jevilo jako neúčelné.

29. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (platební místo).

30. O lhůtě ke splnění povinnosti k zaplacení náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.

31. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za zahájené řízení částku 2 256 Kč. Žalobkyně uhradila za zahájené řízení soudní poplatek ve výši 9 025 Kč určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V dané věci však elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto dle položky 2 bodu 2 Sazebníku je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek ve výši 11 281 Kč dle položky 1 Sazebníku, a soud tak v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích doměřil nedoplatek soudního poplatku a zavázal žalobkyni k jeho úhradě.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.