OSKIHA 111 C 36/2026-62

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavíkem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_006⟫ o částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka v pravidelných měsíčních splátkách po částka, splatných vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek při prodlení s úhradou kterékoliv splátky.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení dalších částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplatit částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od datum do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky, které žalovaná řádně nevrátila. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni.

2. Žalovaná uzavření úvěrového vztahu a přijetí částky částka nepopírala. Namítala však, že jí nebyla poskytnuta částka částka, že poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně neposoudil její úvěruschopnost a že již v době poskytnutí úvěru měla další peněžité závazky. Uvedla, že na úvěr zaplatila celkem částka. Pro případ, že jí bude uložena povinnost zbývající část jistiny vrátit, požádala o povolení měsíčních splátek s ohledem na své osobní, rodinné a majetkové poměry.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru, standardními úvěrovými podmínkami, standardními evropskými informacemi o spotřebitelském úvěru, záznamem žádosti o úvěr, dokladem o výplatě úvěru, záznamem o posouzení úvěruschopnosti, přehledem plateb a čerpání, fakturou, smlouvou a listinami o postoupení pohledávky, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou.

4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru soud zjistil, že Anonymizováno se sídlem na Anonymizováno, registrována pod číslem Anonymizováno (dále jako „věřitel“) jako obchodní firma uzavřela dne datum s žalovanou jako dlužníkem a nepodnikající fyzickou osobou prostřednictvím internetových stránek Anonymizováno smlouvu o úvěru, dle této se věřitel zavázal žalované poskytnout úvěr až do výše částka, účel úvěru sjednán nebyl, žalovaná se zavázala částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, úrok byl ujednán ve výši 146,949 % ročně. Soudu předložená listina nesoucí záznam smlouvy o úvěru nebyla podepsána. Listina neobsahovala vlastnoruční podpis žalované ani elektronický podpis, z něhož by bylo možné bez dalšího zjistit konkrétní autentizační úkon žalované. Žalobkyně nepředložila auditní stopu obsahující například údaj o autorizačním SMS kódu, IP adrese, identifikátoru elektronické relace nebo jiný technický záznam, který by samostatně prokazoval elektronické přijetí konkrétního písemného znění smlouvy žalovanou. Existence úvěrového vztahu mezi žalovanou a původním věřitelem však nebyla mezi účastníky sporná. Žalovaná uvedla, že o úvěr požádala, že jí původní věřitel poskytl částku částka a že tuto částku přijala na svůj bankovní účet č. č. účtu. Uzavření úvěrového vztahu a přijetí peněžních prostředků bylo doloženo i dokladem o převodu částky částka na účet žalované. Nesporovala-li žalovaná, že úvěrový vztah s původním věřitelem založila, nebyla absence podpisu na předloženém vyhotovení smlouvy sama o sobě důvodem pro závěr, že mezi nimi žádný závazkový vztah nevznikl. Z elektronického záznamu žádosti soud zjistil, že žalovaná dne datum požádala o částku částka, její žádost byla automatizovaně skórována a následně schválena. Z dokladu o výplatě vzal soud za prokázané, že původní věřitel dne datum převedl na bankovní účet žalované částku částka. Žádným z provedených důkazů nebylo naopak prokázáno, že by žalované byla fakticky vyplacena částka částka. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná na vrácení poskytnutých prostředků zaplatila celkem částka. Z dokumentu označeného jako záznam o úvěruschopnosti soud zjistil, že u žalované byl uveden měsíční příjem částka, měsíční výdaje částka, domácnost tvořená jednou dospělou osobou a dvěma dětmi a jeden výdělečně činný člen domácnosti. Z listiny nebylo patrné, zda částka částka představovala čistý příjem, hrubý příjem nebo obrat ze samostatné výdělečné činnosti. Z listiny dále nebylo možné zjistit, zda původní věřitel deklarovanou výši a pravidelnost příjmu žalované ověřil potvrzením zaměstnavatele, výplatními páskami, daňovým přiznáním, výpisy z bankovního účtu nebo jiným spolehlivým dokladem. Nebylo doloženo ani to, z jakých konkrétních výdajů sestávala souhrnná částka částka a zda zahrnovala náklady na bydlení, potřeby žalované a jejích dvou dětí, splátky ostatních úvěrů a další pravidelné závazky. Ze záznamu o posouzení úvěruschopnosti rovněž nevyplynulo, že by původní věřitel zjistil počet a výši ostatních úvěrových závazků žalované, jejich měsíční splátky a způsob jejich dosavadního plnění. Listina neobsahovala konkrétní výpočet disponibilního příjmu žalované, z něhož by bylo možné přezkoumat, na základě jakých údajů poskytovatel dospěl k závěru, že bude žalovaná schopna úvěr řádně splácet. Z listin týkajících se postoupení pohledávky soud zjistil, že původní věřitel uzavřel se žalobkyní rámcovou smlouvu o opakovaném postoupení pohledávek, jejíž trvání bylo následně prodlouženo. V seznamu postoupených pohledávek byla pohledávka vůči žalované individualizována jejím jménem, referenčním číslem, variabilním symbolem a výší postupované pohledávky. Žalované bylo postoupení pohledávky rovněž oznámeno v dopise ze dne datum, který byl současně s předžalobní výzvou žalované odeslán poštou dne datum na adresu trvalého pobytu.

5. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaná v Anonymizováno elektronicky požádala právní předchůdkyni žalobkyně, společnost Anonymizováno dříve Anonymizováno, o poskytnutí revolvingového spotřebitelského úvěru ve výši částka, žádost byla dne datum přijata a automatizovaně skórována, dne datum schválena a validována a téhož dne byla částka částka převedena na bankovní účet žalované č. č. účtu, přičemž žalovaná podání žádosti, vznik úvěrového vztahu ani přijetí těchto peněžních prostředků nezpochybnila. Předložené vyhotovení úvěrové smlouvy nebylo opatřeno vlastnoručním ani elektronickým podpisem žalované a žalobkyně nepředložila auditní stopu nebo jiný technický záznam osvědčující konkrétní způsob elektronické akceptace smluvního textu žalovanou. Samotná existence úvěrového vztahu však byla mezi účastníky nesporná a byla současně doložena elektronickým záznamem žádosti, jejím schválením a převodem peněžních prostředků. Žalovaná z poskytnuté částky uhradila původnímu věřiteli celkem částka (splátkami po částka ke dni datum a datum), takže z vyplacené jistiny zůstala nevrácena částka částka. Žádným důkazem nebylo prokázáno, že by žalovaná čerpala částku částka, neboť částka převyšující vyplacených částka představovala původním věřitelem vyúčtované smluvní úroky, poplatky a další náklady úvěru. Při podání žádosti byly u žalované zaznamenány údaje o měsíčním příjmu částka, měsíčních výdajích částka, domácnosti tvořené jednou dospělou osobou a dvěma dětmi a jednom výdělečně činném členu domácnosti. Žalobkyně neprokázala, že původní věřitel deklarovanou výši, pravidelnost a zdroj příjmu ověřil potvrzením zaměstnavatele, výplatními doklady, daňovým přiznáním, bankovními výpisy nebo jiným spolehlivým podkladem, ani že zjistil a ověřil konkrétní náklady žalované na bydlení, výživu a potřeby dvou nezletilých dětí, její další pravidelné výdaje, počet a výši ostatních úvěrových závazků, jejich měsíční splátky a způsob jejich dosavadního plnění. Žádost žalované prošla automatizovaným skórováním, z předložených listin však nebylo možné zjistit použitá hodnoticí kritéria, konkrétní výsledek skórování, obsah a výsledky tvrzených kontrol úvěrových registrů ani výpočet disponibilního příjmu, na jehož základě původní věřitel dospěl k závěru, že žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet. Původní věřitel uzavřel se žalobkyní Jméno žalobkyně. rámcovou smlouvu o opakovaném postoupení pohledávek, jejíž trvání bylo následně prodlouženo, projednávaná pohledávka byla v seznamu postoupených pohledávek dostatečně individualizována jménem žalované, referenčním číslem, variabilním symbolem a výší pohledávky, přičemž její postoupení bylo žalované rovněž oznámeno. O aktuálních osobních a majetkových poměrech žalované soud zjistil, že nadále pečuje o dvě nezletilé děti, její čistý měsíční příjem činí přibližně částka, za bydlení a související služby hradí přibližně částka měsíčně a má další úvěrové závazky. Tedy její příjmové, rodinné a majetkové poměry jsou nadále obdobné jako v době poskytnutí úvěru. Žalovaná není schopna uhradit zbývající částku částka jednorázově, aniž by tím bylo ohroženo uspokojování jejích základních životních potřeb a potřeb jejích nezletilých dětí, je však schopna ji hradit v pravidelných měsíčních splátkách po částka.

6. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně prokázala nabytí projednávané pohledávky a tedy, že je ve věci aktivně věcně legitimována. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla dle § 2395 o. z. uzavřena smlouva o úvěru, která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Smlouva byla však dle § 588 o. z. posouzena jako absolutně neplatná. Závěr o neplatnosti právního jednání soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla sjednaná protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, musel se soud zabývat tím, zda věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda tento jako spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle provedeného dokazování věřitel vyhodnotil schopnost a možnost žalované spotřebitelský úvěr řádně splácet nedostatečně. Věřitel kalkuloval s částkou částka jako celkovým příjmem žalované. Měsíční výdaje byly uvedeny pouze ve výši částka. Žalobkyně neprokázala, že původní věřitel deklarovanou výši, pravidelnost a zdroj příjmu ověřil potvrzením zaměstnavatele, výplatními doklady, daňovým přiznáním, bankovními výpisy nebo jiným spolehlivým dokladem, ani že zjistil a ověřil konkrétní náklady žalované na bydlení, výživu a potřeby dvou nezletilých dětí, její další pravidelné výdaje, počet a výši ostatních úvěrových závazků, jejich měsíční splátky a způsob jejich dosavadního plnění. Nedoložila ani použitá hodnoticí kritéria, konkrétní výsledek skórování, obsah a výsledky tvrzených kontrol úvěrových registrů ani výpočet disponibilního příjmu, na jehož základě původní věřitel dospěl k závěru, že žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet. Absence úvěruschopnosti u žalované se projevila ihned po uzavření úvěrové smlouvy nezaplacením řádných splátek, kdy zaplatila jen dvě. Soud tak dospěl k závěru, že původní věřitel zcela nedostatečně zkoumal a prověřoval otázku příjmů a výdajů žalované, čímž nesplnil nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru. Soud proto na základě provedeného dokazování učinil závěr, že věřitel neposoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi ním a žalovanou je tedy neplatná a k této skutečnosti je soud povinen přihlížet dle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť smlouva je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost právního úkonu působí od počátku (ex tunc), důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního jednání, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyni proto vzniklo právo na vrácení toho, co k rukám žalované bylo plněno na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky částka, což je částka, která byla žalované vyplacena. Pokud žalovaná před podáním žaloby zaplatila částku částka, je třeba toto plnění odpočítat od nároku žalobkyně, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2992 o. z.). S ohledem na uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky částka (rozdíl mezi poskytnutými peněžními prostředky a úhradou žalované). Dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru se stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení se spotřebitel s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru dostane jen tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. V případě, že se žalobkyně domáhá nevrácené jistiny v rámci soudního řízení, je nutno dovodit, že je zde spor nejen o to, zda má žalovaná vracet žalovanou částku, ale je zde spor i o tom, kdy a zda se stala splatnou. Pokud se žalobkyně domáhá i úroků z prodlení z nevrácené jistiny, je nezbytné zkoumat i to, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu. Pokud spotřebitel v rozsahu odpovídající jeho možnostem a schopnostem nevrátí poskytnutou jistinu či její část, pak se dostává teprve do prodlení s povinností vrátit jistinu či její část a věřiteli následně přísluší i nárok na úrok z prodlení v zákonné sazbě. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. V tomto případě určil splatnost soud, protože nedošlo k dohodě mezi účastníky. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (dostupném na www.nsoud.cz) přijal a odůvodnil závěr, že v případě neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci určil splatnost nesplacené jistiny soud, neboť k dohodě o splatnosti mezi účastníky nedošlo. Soud měl za to, že jednorázové vrácení částky částka není za zjištěných poměrů v reálných možnostech žalované, aniž by tím bylo ohroženo uspokojování základních potřeb žalované a jejích nezletilých dětí. Současně neshledal důvod pro stanovení nižší splátky, jež by nepřiměřeně prodloužila dobu uspokojení žalobkyně. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 160 odst. 1 o. s. ř. proto žalované umožnil zaplatit částku částka v pravidelných měsíčních splátkách po částka. Při této výši splátek bude dluh uhrazen během sedmnácti měsíců, což soud považuje za dobu odpovídající možnostem žalované a současně přiměřenou oprávněnému zájmu žalobkyně na vrácení poskytnutých prostředků. K zajištění řádného plnění soud stanovil, že prodlením s úhradou kterékoliv splátky žalovaná ztratí výhodu splátek. V takovém případě se stane splatným celý dosud neuhrazený zbytek přiznané částky. Požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum soud nepřiznal. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy nebylo možné počátek prodlení žalované odvozovat od splatnosti sjednané v této smlouvě ani od jednostranného vyúčtování původního věřitele. Žalovaná byla povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jejím možnostem. Tuto dobu soud vymezil až splátkovým režimem stanoveným výrokem I. rozsudku. Před jeho porušením proto žalovaná nebyla v prodlení s vrácením zbývající jistiny. Samotná předžalobní výzva prodlení žalované nezaložila. Tento závěr odpovídá rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení částka s příslušenstvím, avšak úspěšná byla pouze co do částky částka a neuspěla ohledně zbývající části žalované částky ani celého požadovaného úroku z prodlení. Žalovaná byla naopak úspěšná v obraně proti podstatné části uplatněného nároku, zejména proti smluvním úrokům, poplatkům a zákonnému úroku z prodlení, avšak neuspěla v rozsahu povinnosti vrátit nesplacenou část skutečně vyplacených peněžních prostředků. Při zohlednění hodnoty zamítnutého příslušenství byl celkový procesní úspěch účastníků přibližně vyrovnaný. Žalobkyni bylo přiznáno částka, zatímco žaloba byla zamítnuta co do částky částka a v celém rozsahu požadovaného úroku z prodlení. Soud proto uzavřel, že žádný z účastníků neměl ve věci natolik převažující úspěch, aby mu bylo namístě přiznat poměrnou náhradu nákladů řízení, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.