OSKI 21 C 154/2026-36

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Babuškovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 63 544,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 38 544,44 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 083,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 206,46 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 25 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 25 000 Kč od 22. 10. 2025 do splatnosti částky uložené žalované zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně Jméno žalobkyně. se domáhala zaplacení částky 63 544,44 Kč, sestávající z dlužné jistiny 25 000 Kč, dlužného poplatku 26 044,44 Kč a smluvní pokuty 12 500 Kč, dále kapitalizovaného úroku 3 206,46 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2 083,33 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 25 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 25 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 13. 8. 2023 uzavřela její právní předchůdkyně právnická osoba se žalovanou Jméno žalované smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 690497427, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 25 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit celkovou dlužnou částku ve splátkách po 3 043 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 13. 2. 2025. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná neuhradila na úvěr ničeho. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy získala a vyhodnotila údaje o rodinných, majetkových a pracovních poměrech žalované, zaznamenané v zákaznické kartě ze dne 13. 8. 2023, a ověřila je předloženými doklady. Uváděla, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti právnická osoba., vykazovala měsíční příjem 17 253 Kč, další čisté příjmy domácnosti ve výši 35 700 Kč, žila v nájmu, neměla vyživovací povinnost ani jiné úvěrové závazky; ověřena měla být pracovní smlouva z 01/2023, výplatní pásky za 05/2023 a 06/2023 a insolvenční rejstřík.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 690497427 soud zjistil, že dne 13. 8. 2023 byla mezi společností právnická osoba a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 690497427. Žalované byla poskytnuta částka 25 000 Kč. Smlouva předpokládala splácení v 18 měsíčních splátkách po 3 043 Kč. Úroková sazba činil 86 %. Součástí smluvního závazku byla částka za zpracování úvěru 1 500 Kč a částka za službu komfortního a flexibilního splácení 5 135 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku 46 775 Kč. Z listiny označené jako zařazení zákazníka do pojistného programu bylo zjištěno, že žalovaná podpisem tohoto formuláře přistoupila ke skupinové pojistné smlouvě ze dne 1. 6. 2022.

4. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná uvedla zaměstnání na hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba., měsíční příjem 17 253 Kč, další čisté příjmy domácnosti 35 700 Kč, bydlení v nájmu, absenci vyživovací povinnosti a absenci úvěru z kreditní karty či zápůjčky u jiné společnosti. V zákaznické kartě byly jako ověřené dokumenty uvedeny pracovní smlouva a výplatní pásky za měsíce 05/2023 a 06/2023.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 a souvisejících listin (seznamu postoupených pohledávek) soud zjistil, že pohledávka ze smlouvy č. 690497427 byla dne 21. 10. 2025 postoupena společností právnická osoba na společnost Jméno žalobkyně., a to s účinností ke dni 21. 10. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno původním věřitelem právnická osoba v dopise ze dne 21. 10. 2025 (Oznámení o postoupení pohledávky).

6. Z přehledu plateb/tabulky umoření soud zjistil, že podle evidence žalobkyně žalovaná na úvěr neprovedla žádnou platbu.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 16. 1. 2026 a dokladu o jejím odeslání ze dne 16. 1. 2026 soud zjistil, že žalovaná byla před zahájením řízení písemně vyzvána zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky.

8. Na základě těchto dílčích skutkových zjištění učinil soud tento skutkový závěr ve věci samé: Dne 13. 8. 2023 uzavřela žalovaná se společností právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 690497427, na jejímž základě jí byla vyplacena částka 25 000 Kč. Úvěr měl být splácen v 18 měsíčních splátkách po 3 043 Kč do 13. 2. 2025. Pohledávka byla následně dne 21. 10. 2025 postoupena na žalobkyni Jméno žalobkyně.. Podle evidence předložené žalobkyní nebyla na úvěr uhrazena žádná platba.

9. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.).

11. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalované doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.

12. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).

13. Z provedených důkazů lze zjistit pouze to, že v zákaznické kartě byly zaznamenány údaje o příjmech a osobních poměrech žalované a že jako ověřené dokumenty byly uvedeny pracovní smlouva z 01/2023 a výplatní pásky za 05/2023 a 06/2023. Samotné listiny, z nichž měly být údaje ověřeny, však žalobkyně nepředložila. Z předložených důkazů rovněž nevyplývá zda a jak byly ověřeny tvrzené výdaje žalované ani příjmy a výdaje domácnosti. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla posouzena důkladně.

14. Vzhledem k tomu, že poskytovatel úvěru porušil povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nastal následek předvídaný v § 87 odst. 1 tohoto zákona, tedy neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.

15. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.

16. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

17. Protože se žalovaná ve věci nevyjádřila a netvrdila žádné skutečnosti týkající se majetkových a příjmových poměrů, soud jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 25 000 Kč (vyplaceno celkem 25 000 Kč a vráceno 0 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

18. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu prodlení až do zaplacení. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.) a povinnost jej hradit vyplývá přímo ze zákona. Nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká tehdy, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého dluhu a jsou-li splněny podmínky § 1970 o. z. Právo na úrok z prodlení proto náleží i tehdy, není-li ve smlouvě výslovně sjednáno. Stejně tak vzniká i při prodlení s vrácením peněžitého plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy.

19. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.

20. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.

21. Soud žalobkyni přiznal nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaná povinna tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Soud proto zamítl žalobu také v části, v níž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení za období před uplynutím lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Do té doby totiž žalovaná nemohla být s vrácením jistiny v prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení pouze za dobu, po kterou bude žalovaná v prodlení se splněním povinnosti uložené tímto rozsudkem, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění až do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

22. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly. Procesní úspěch soud posuzoval včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 1492/2017).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.