OSKI 28 C 418/2025-70

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované A, narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_004⟫ 2. Jméno žalované B, narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B ⟪LB:lb_005⟫ t. č. Anonymizováno ⟪LB:lb_006⟫ pro 80 795 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný 2/ je povinen zaplatit žalobkyni částku 80 795 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 80 795 Kč za dobu od 11. 4. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný 1/ byl povinen společně a nerozdílně s žalovaným 2/ zaplatit žalobkyni částku 80 795 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 80 795 Kč za dobu od 11. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný 1/ nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný 2/je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 32 088 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala, aby byla žalovanému 1 a žalovanému 2 uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 80 795 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 80 795 Kč za dobu od 11. 4. 2025 do zaplacení. Důvodnost žaloby zakládala na tom, že dne 20. 3. 2024 v obci adresa, byla provozem vozidla Ford Transit, registrační značky SPZ, VIN Anonymizováno, způsobena škoda na vozidle Renault MIDLUM, RZ SPZ. K vozidlu Ford Transit, kterým byla způsobena dopravní nehoda, bylo u žalobkyně sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, smlouvou č. hodnota ze dne 19. 6. 2023, ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a žalobkyně na základě smlouvy vyplatila pojistné plnění na náhradu škody na poškozeném vozidle ve výši 80 795 Kč. Žalobkyně proto uplatnila nárok na náhradu ve výši pojistného plnění vůči žalovaným, podle § 10 zákona č. 168/1999 Sb. Dle žalobkyně žalovaný 1 je povinen k náhradě jako řidič vozidla při škodní události, neboť vozidlo řídl v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo, žalovaný 2 odpovídá jako vlastník vozidla.

2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.

3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu z dílčích skutkových zjištění z dále uvedených listinných důkazů.

4. Z fotografie vyplněného formuláře „Záznam o dopravní nehodě“ soud zjistil, že dne 20. 3. 2024 bylo poškozeno vozidlo Renault MIDLUM registrační značky SPZ, a to vozidlem Ford Transit registrační značky SPZ, řidičem vozidla Ford Transit byl žalovaný 1, ve formuláři je v části formuláře ohledně vozidla Ford Transit uvedeno, že řidič souhlasí se zaviněním nehody a škodou na majetku.

5. Ze sdělení Městského úřadu adresa ze dne 30. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný 1 pozbyl řidičské oprávnění skupin AM, B1 a B ke dni 11. 8. 2020 z důvodu dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, dále pozbyl řidičské oprávnění rozhodnutím Magistrátu města adresa, odbor DSČ, č.j. Anonymizováno ze dne 28. 8. 2021, kdy mu byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel (ZŘMV) na dobu 12 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí, tj. od 15.09.2021, a následně dalších uložených trestů ZŘMV jiných správních orgánu nebo soudu, které pravděpodobně skončí ke dni 11. 4. 2027. Ke dni vyhotovení sdělení měl žalovaný 1 stále platnou blokaci řidičského oprávnění.

6. Z pojistné smlouvy č. hodnota ze dne 19. 6. 2023 soud zjistil, že je uzavřena mezi žalobkyní jako pojišťovnou a jméno FO jako pojištěným, předmětem pojištění je pojištění povinného ručení vozidla Ford Transit, VIN Anonymizováno, registrační značky SPZ, smlouva je sjednána na dobu neurčitou.

7. Ze záznamu o poškození vozidla, likvidační zprávy, faktury č. Anonymizováno ze dne 17. 5. 2024 a potvrzení o provedení transakce od ČSOB a.s., soud zjistil, že žalobkyně jako pojišťovna proplatila dne 23. 5. 2024 částku 80 795 Kč na úhradu faktury Anonymizováno, kterou byla vyúčtována oprava vozidla VIN VIN kód (registrační značky SPZ) v důsledku poškození dne 20. 3. 2024 vozidlem Ford Transit, na základě pojistné smlouvy č. hodnota, kterou bylo pojištěno vozidlo Ford Transit.

8. Z kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla ze dne 19. 3. 2024 soud zjistil, že kupujícím je žalovaný 2 a prodávajícím jméno FO, předmětem prodeje je vozidla Ford Transit, VIN Anonymizováno, registrační značky SPZ.

9. Z rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne 7. 2. 2025 č.j. spisová značka, který nabyl právní moci 1. 3. 2025, soud zjistil, že rozsudek určuje, že vlastníkem motorového vozidla VIN Anonymizováno, registrační značky SPZ, je s účinností od 19. 3. 2024 jméno FO (žalovaný 2).

10. Soud konstatuje, že v rozsudku (důkaz uvedený v odst. 8) a kupní smlouvě (důkaz uvedený v odst. 7) je vozidlo označeno jinou registrační značkou, než jakou je označeno v ostatních listinných důkazech, že se jedná o totožné vozidlo však vyplývá ze shodného VIN jako neměnného (na rozdíl od registrační značky) identifikátoru vozidla.

11. Dopisem ze dne 14. 10. 2025, odeslaným dle poštovního podacího archu dne 18. 10. 2025, žalobkyně vyzvala žalovaného 1 k zaplacení částky 80 795 Kč, jelikož na žalobkyni přešlo právo na náhradu škody, z důvodu plnění na základě pojistné smlouvy č. hodnota, a to ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy. Dopisem ze dne 15. 5. 2025 advokátem zastupujícím žalobkyni, dle poštovního podacího archu odeslaným žalovanému 1 dne 15. 5. 2025, byl žalovaný vyzván k uhrazení dluhu před podáním žaloby.

12. Dopisem ze dne 10. 3. 2025, odeslaným dle poštovního podacího archu dne 18. 3. 2025, žalobkyně vyzvala žalovaného 2 k zaplacení částky 80 795 Kč, jelikož na žalobkyni přešlo právo na náhradu škody, z důvodu plnění na základě pojistné smlouvy č. hodnota, a to ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy. Dopisem ze dne 15. 5. 2025 advokátem zastupujícím žalobkyni, dle poštovního podacího archu odeslaným žalovanému dne 15. 5. 2025, byl žalovaný 2 vyzván k uhrazení dluhu před podáním žaloby.

13. Na základě výše uvedeného soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 20. 3. 2024 bylo poškozeno vozidlo Renault MIDLUM registrační značky SPZ střetem s vozidlem Ford Transit registrační značky SPZ, vozidlo v době střetu řídil žalovaný 1, kterému v té době byl uložen zákaz řízení motorových vozidel. Vlastníkem vozidla byl v době střetu vozidel žalovaný 2. Žalobkyně jako pojišťovna na základě pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla uhradila za opravu poškozeného vozidla částku 80 795 Kč.

14. Podle § 2910 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

15. Podle § 2927 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

16. Podle přechodného ustanovení § 94 odst. 1 zákona 30/2024 Sb., kterým byl zrušen zákon č. 168/1999 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 4. 2024, práva a povinnosti vyplývající ze škodných událostí vzniklých provozem vozidla, které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí zákonem č. 168/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a to i v případě, že ke vzniku práva nebo povinnosti došlo ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

17. Podle § 10 odst. 1 zákona písm. h) č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo,

18. Podle § 10 odst. 1 zákona písm. j) zákona o odpovědnosti z provozu vozidla, pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný předal řízení vozidla osobě uvedené v písmenech g), h), i).

19. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná ve vztahu k žalovanému 1 a ve vztahu k žalovanému 2 je žaloba zcela důvodná.

20. Žalobkyni požadované plnění je nárokem podle § 10 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, aby žalovaný 1 a žalovaný 2 jako pojištění nahradili žalobkyni jako pojistiteli náhradu toho, co za ně plnila.

21. Pojištěným podle § 10 zákona o odpovědnosti z provozu vozidla, kterého stíhá postihové právo pojistitele, je každá osoba, která odpovídá za škodu, i když není stranou pojistné smlouvy.

22. Žalovaného 1 by bylo možné považovat za pojištěného ve smyslu § 10 zákona o odpovědnosti z provozu vozidla, jestliže by odpovídal za škodu podle obecných ustanovení občanského zákoníku, tedy muselo by být tvrzeno a prokázáno protiprávní jednání žalovaného, zavinění a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vzniklou škodou, tedy že protiprávní jednání škůdce, případně právem kvalifikovaná skutečnost, a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku.

23. Uvedené vychází ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 23 Cdo 146/2020, viz odstavce 27. a 28 předmětného rozsudku: „Je-li předmětem řízení uplatněné postihové právo pojistitele dle § 10 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je nezbytné v prvním kroku zkoumat, vůči komu toto postihové právo směřuje. Jinými slovy, předpokládá-li zákon uplatnění postihového práva vůči pojištěnému, je třeba se zabývat otázkou, zda je žalovaná v takovém postavení pojištěného, tedy zda je za vzniklou škodu odpovědna (srov. např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 32 Odo 1397/2005).

Pojištění odpovědnosti se podle § 6 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu. Za škodu způsobenou provozem motorového vozidla odpovídá podle § 427 a násl. obč. zák. jeho provozovatel, podle § 420 odst. 1 obč. zák. pak jeho řidič (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 990/2008), pokud způsobil škodu zaviněným porušením právní povinnosti, nejde-li o případ uvedený v § 420 odst. 2 obč. zák. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4309/2009, či též rozsudek uveřejněný pod č. 29/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).“

24. To že měl žalovaný 1 uložen zákaz řízení není v příčinné souvislosti se způsobením škody, je to naplněním zákonné podmínky pro vznik regresního nároku dle § 10 zákona odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ale nejprve musí být konstatováno, že žalovaný 1 za vznik škody odpovídá, aby se na něj vztahovala předmětná povinnost. Pouze z tvrzení, že žalovaný 1 při řízení vozidla nacouval do jiného vozidla nelze extrahovat zda a případně jakou povinnost žalovaný porušil a zda mu lze přičítat zavinění.

25. Žalobkyně ani po opakované výzvě soudu nedoplnila v dostačené kvalitě skutková tvrzení ohledně toho porušení jaké povinnosti žalovaného bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody.

26. Žalobkyně i po opakovaném poučení ze strany soudu setrvala na svém právním posouzení, že žalovaný odpovídá proto, že porušil povinnost řídit vozidlo s platným řidičským oprávněním (řídil, ačkoli mu byl uložen zákaz řízení).

27. K otázce prokázání kauzality mezi porušením povinnosti a vznikem škody jako podmínky sine qua non lze poukázat na závěry rozhodnutí posuzující dřívější znění § 10 zákona o odpovědnosti z provozu vozidla např. sp. zn. 23 Cdo 1583/2010 v němž je uvedeno, že samotné porušení povinnosti (v dané věci řízení pod vlivem alkoholu) automaticky neznamená vznik postižního nároku pojistitele, pokud není postaveno najisto, že porušení bylo v příčinné souvislosti se škodou, tento závěr je citován i v pozdějších rozhodnutích. V rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 823/2011 Nejvyšší soud výslovně přebírá tezi, že alkohol při řízení sám o sobě (jako porušení povinnosti ve smyslu § 10 zákona č. 168/1999 Sb.) automaticky nezakládá nárok, bez prokázané příčinné souvislosti; současně ji používá i pro úvahu o spoluzavinění (musí jít o prokazatelnou, nikoli hypotetickou kauzalitu). V rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2136/2013 Nejvyšší soud navazuje tak, že pro regres podle § 10 zákona č. 168/1999 Sb. musí být najisto prokázáno, že porušení základní povinnosti bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody.

28. Bez popisu skutkového děje nemohl soud dát žádnou právní relevanci tomu co je uvedeno v záznamu o dopravní nehodě, že žalovaný „souhlasí se zaviněním nehody a škodou na majetku“, neboť to zda je nějaké jednání porušením zákonné povinnosti je právním posouzením, které může učinit toliko soud, a chybí – li specifikace nehodového děje, nelze uvedené chápat jinak, než jako potvrzení ze strany žalovaného 1, že k nehodě došlo tak jak vyplývá ze zákresu ve formuláři, z něhož však nelze vyčíst nic jiného než že vozidlo, které řídil žalovaný 1 při couvání narazilo do poškozeného vozidla, které dle vyplnění bodu 1 v části popisu „okolnosti nehody“ stálo. Avšak ze samotného nákresu postavení vozidel je zjevné, že to mohl být řidič poškozeného vozidla, kdo způsobil střet vozidla v případě, že zastavil vozidlo tak, že žalovaný 1 jen nemusel zpozorovat (mimo zorné pole zpětných zrcátek).

29. Žalobkyní tvrzené a prokázané porušení zákonné povinnosti žalovaného 1 (porušení zákazu řízení) není v příčinné souvislosti se vznikem škody vzniklé při řízení vozidla dne 20. 3. 2024 tím, že vozidlo při couvání poškodilo jiné vozidlo. Z uvedeného důvodu žalovaný 1 neodpovídá za vzniklou škodu, neboť není osobou povinnou ve smyslu § 10 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a tudíž vůči němu žalobkyně nemá právo na náhradu toho co plnila z titulu pojištění vozidla, a proto byla žaloba proti žalovanému 1 zamítnuta.

30. Žalovaný 2 je vlastníkem vozidla, kterým byla způsobena škoda a odpovídá proto jako jeho provozovatel § 2927 o. z. objektivně, tj. a to bez toho, aby mu muselo být prokázáno porušení povinnosti a zavinění.

31. Ve vztahu k žalovanému 2 soud proto posoudil žalobu jako důvodnou, když žalovaný 2 odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla, předal řízení vozidla osobě, která řídila vozidlo v době, kdy jí byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo (žalovanému 1), a je tedy povinen nahradit to, co žalobkyně na základě pojistné smlouvy plnila, tedy částku 80 795 Kč. Žalobkyně má právo rovněž na úrok z prodlení z dlužné částky spolu s úrokem z prodlení z dlužné částky podle § 1970 občanského zákoníku ve výši určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

32. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1 (výrok III. rozsudku) bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, když procesně plně úspěšnému žalovanému 1, který by měl nárok na náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

33. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným 2 (výrok IV. rozsudku) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží náhrada účelně vynaložených nákladů v souhrnné výši 32 088 Kč, což jsou: a/ soudní poplatek za žalobu 3 232 Kč, b/ odměna za zastupování advokátem 4 340 Kč podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „vyhláška“), za každý ze 4 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, za převzetí a přípravu zastoupení, za kvalifikovanou písemnou výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé, za písemný návrh ve věci samé (žalobu), za účast u jednání dne 5. 3. 2026; c/ náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby v paušální částce 450 Kč na jeden úkon podle § 13 odst. 5 vyhlášky; d/ náhrada za promeškaný čas advokáta 200 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky za čas strávený cestou z adresa a zpět k jednání dne 5. 3. 2026 v rozsahu 10 započatých půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky; e/ náhrada cestovních výdajů advokáta podle § 13 odst. 5 vyhlášky za cestu z adresa a zpět k jednání dne 5. 3. 2026 ve výši 3 188 Kč, osobním automobilem zn. Škoda, RZ SPZ, ujeto celkem hodnota km, průměrná spotřeba motorové nafty 4,3 l na 100 km, cena za 1 litr nafty (44,50Kč) a sazba základní náhrady za 1 km (5,9 Kč) ve výši podle vyhlášky č. 573/2025 Sb.; f/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 5 008 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za úkon právní služby: účast u jednání dne 15. 5. 2026, protože jednání se konalo jen z důvodu žádosti žalobkyně o odročení jednání konaném dne 5. 3. 2026, proto aby žalobkyni byla poskytnuta lhůta k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, ačkoli žalobkyně byla k doplnění rozhodných skutečností a důkazních návrhů vyzvána soudem písemně v rámci přípravy jednání, před konáním jednáním dne 5. 3. 2026. Jelikož je žalobkyně zastoupena advokátem lze legitimně požadovat, aby zástupce žalobkyně byl schopna tvrdit veškeré rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání, do skončení prvního jednání, jehož řádná příprava, ve smyslu poučení žalobkyně o povinnosti doplnit rozhodná tvrzení a označit důkazy, byla ze strany soudu provedena. Jestliže se tak nestalo a jednání bylo z tohoto důvodu na žádost žalobkyně odročeno, nelze náklady spojené s účastní na odročeném jednání považovat za účelně vynaložené náklady ve smyslu ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. na náhradu nichž má procesně úspěšný účastník právo. Proto soud žalobkyni nepřiznal náhradu předmětných nákladů vzniklých účastní na jednání dne 15. 5. 2026.

34. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný 2 povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.

35. O lhůtě ke splnění dlužné částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.