OSKI 28 C 79/2026-21

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro 246 741,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 85 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky za dobu od 13. 2. 2026 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 161 741,74 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 246 741,74 Kč za dobu od 13. 12. 2025 do 12. 2. 2026, úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 161 741,74 Kč za dobu od 13. 2. 2026 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 246 741,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 246 741,74 Kč od 13. 12. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 10. 12. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o podnikatelském úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalované částku 85 000 Kč, úvěr měl být splacen poslední měsíční splátkou dne 10. 12. 2025. žalobkyně úvěr vyplatila dne 10. 12. 2024 na bankovní účet č. č. účtu. Žalovaná byla na základě smlouvy povinna uhradit poplatek za poskytnutí úvěru za každý den jeho čerpání do splatnosti poslední splátky, celková výše poplatku požadovaného žalobou činní 155 741,74 Kč. Dále žalobkyně nárokuje dle smlouvy celkem 6 000 Kč za prodlení s úhradou 12 splátek, a to 500 Kč za každou splátku. Žalovaná neuhradila ničeho. Ke způsobu uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že se žalovaná zaregistrovala na stránkách web zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Ověření uvedených údajů žalobkyně provedla na základě fotokopie dokladu totožnosti žalované, a prostřednictvím ověření bankovního účtu žalované. Žalovaná prostřednictvím uživatelského účtu založeného na webových stránkách žalobkyně zaslala žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na její telefonní číslo tel. číslo účelem legitimace při uzavírání smlouvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti účastníků i zástupce žalobkyně; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svou neúčast na jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez její osobní účasti; žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k soudu bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádala.

4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění.

5. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. č. hodnota soud zjistil, že smluvními stranami jsou žalobkyně a žalovaná, smlouva je datována dnem 10. 12. 2024, na místě podpisu žalované je uvedeno: Kód sms verifikace: číslo. V článku II. smlouvy je uvedeno, že žalobkyně je poskytovatelem nebankovních podnikatelských úvěrů a žalovaná je podnikatelem – fyzickou osobou, podnikajícím na základě živnostenského oprávnění po dobu nejméně jednoho měsíce ke dni uzavření smlouvy a dále, že úvěr je sjednáván a poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu. Žalobkyně se ve smlouvě zavazuje poskytnout žalované úvěr ve výši 85 000 Kč, doba trvání úvěru je 12 měsíců ode dne čerpání úvěru, žalovaná se zavazuje zaplatit poplatek ve výši 0,7 % denně z částky úvěru, za každý den čerpání úvěru do jeho úplného splacení. Úvěr měl být uhrazen ve 12 měsíčních splátkách ve výši 20 061,58 Kč. V článku VII. smlouvy je sjednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou jakékoli jednotlivé splátky je žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč. V článku IX. odst. 1. je sjednáno prodloužení zákonné promlčecí doby na 5 let. Dále je sjednáno, že smlouva je vyhotovena v elektronické podobě a je smluvními stranami podepsána elektronicky a žalovaná podpisem smlouvy potvrzuje, že je srozuměna s tím, že smlouvu podepisuje připojením jednorázového sms kódu odeslaného žalobkyní na telefonní číslo tel. číslo v záhlaví smlouvy.

6. Ze sdělení banka. soud zjistil, že účet č. č. účtu je veden pro žalovanou a z výpisu z tohoto účtu zjistil, že dne 10. 12. 2024 byla účet připsána platba ve výši 85 001 Kč, odesilatele označeného Anonymizováno., identifikována AV: anonymizováno, DI:anonymizováno. Z potvrzení ze dne 10. 12. 2024 soud zjistil, že z účtu společnosti Jméno žalobkyně. prostřednictvím platební brány ThePay byla na účet č. č. účtu odeslána částka 85 001 Kč, pod ID transakce: Anonymizováno. Z uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně vyplatila na účet žalované dne 10. 12. 2024 částku 85 001 Kč.

7. Dle výstupu z elektronického systému Anonymizováno byla z účtu č. hodnota vedeného na jméno žalované na účet žalobkyně odeslána částka 1 Kč. Z uvedeného soud učinil závěr, že žalobkyně ověřila žalovanou jako vlastníka účtu uvedeného ve smlouvě pro vyplacení úvěru. Dále žalobkyně předložila fotokopii občanského průkazu žalované. Z uvedeného učinil soud závěr, že žalobkyně ověřila při uzavírání smlouvy identitu toho s kým je smlouva uzavírána.

8. Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaná má aktivní živnostenské oprávnění, které vzniklo dne datum a zahájení provozování živnosti je zapsáno ode dne datum, obory činnosti jsou tyto: praní pro domácnost, žehlení, opravy a údržba oděvů, bytového textilu a osobního zboží; skladování, balení zboží, manipulace s nákladem a technické činnosti v dopravě; výroba textilií, textilních výrobků, oděvů a oděvních doplňků, velkoobchod a maloobchod; zprostředkování obchodu a služeb.

9. Advokát žalobkyně zaslal, podle potvrzení o odeslání zásilky, dne 6. 2. 2026, žalované výzvu k uhrazení dluhu ze dne 4. 2. 2026, a to na adresu adresa, což je adresa uvedená v záhlaví smlouvy jako adresa podnikání žalované.

10. Z výše uvedených zjištění soud došel ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla elektronicky uzavřena písemná smlouva o podnikatelském úvěru č. hodnota, na základě které žalobkyně dne 10. 12. 2024 poskytla žalované částku 85 000 Kč, současně v této platbě vrátila žalované částku 1 Kč, kterou žalovaná odeslala na účet žalobkyně v rámci procesu verifikace (ověření totožnosti žalované) před uzavřením smlouvy.

11. Smlouvu o podnikatelském úvěru č. hodnota uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou po právní stránce posoudil jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Funkci úroku, tedy úplaty za poskytnutí peněz, v dané věci plní poplatek za poskytnutí úvěru.

12. V případě, že by smlouvu žalovaná uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), pak by na smlouvu dopadala regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a soud by byl povinen zkoumat platnost smlouvy z hlediska splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Smlouva je adhezní, tj. žalovaná nemohla do obsahu smlouvy nikterak zasáhnout.

14. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

15. Žalovaná má předmět podnikání (živnostenské oprávnění) v oborech nijak nesouvisejících s finančnictvím či ekonomií, její podnikání se dá shrnout tak, že žalovaná je pradlena a švadlena, naproti tomu předmětem podnikání žalobkyně je poskytování úvěrů, touto optikou pak lze jednoznačně v žalované spatřovat slabší smluvní stranu.

16. Dle posouzení soudu žalobkyně jednoznačně zneužila své ekonomicky a odborně silnější postavení vůči žalované k tomu, aby dosáhla nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech ze smlouvy, spočívající v tom, že žalovaná měla při řádném splácení za půjčení částky 85 000 Kč zaplatit za 12 měsíců částku 155 741,74 Kč.

17. Způsob sjednání předmětné smlouvy lze taktéž považovat za směřující k obcházení zákona, ve snaze vyhnout se regulaci stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru a následkům nesplnění povinností v něm stanovených. Žalobkyně nikterak neověřovala ve smlouvě deklarovaný účel poskytnutí zápůjčky, z provedených důkazů není prokázáno ani to, že by ověřovala, zda má žalovaná nepřerušené oprávnění k provozování živnosti (podnikání). To že prostřednictvím internetových stránek žalobkyně může uzavřít smlouvu o zápůjčce defacto kdokoli, implikuje, že úmyslem žalobkyně je poskytovat zápůjčky formálně v adhezní smlouvě označené jako podnikatelský úvěr i osobám v postavení spotřebitele, bez řádného poučení o tom, kolik celkem za poskytnutí peněz uhradí a jaké jsou sankce za porušení smluvních povinnosti, jakož i osobám, které nebudou schopny splácet. Dle názoru soudu pouhá deklarace v adhezní smlouvě, že dlužník jedná v postavení podnikatele, tedy uzavírá smlouvu v souvislosti s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, tuto zásadní skutečnost neprokazuje. Soud vychází z toho, že i fyzická osoba podnikatel může vystupovat ve smluvních vztazích jako spotřebitel a pro určení, zda fyzická osoba je v daném právním vztahu v pozici spotřebitele, je rozhodující zejména účel jeho jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1685/2015), taktéž již dříve Ústavní soud zdůraznil v rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 140/99, že pro závěr o tom, zda vztah mezi dvěma osobami je vztahem mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, je určující podstata společenského vztahu, v němž vystupovaly, dále aktuálně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3497/2021 ze dne 15. 2. 2023: „Spotřebitelem může být nejen nepodnikající fyzická osoba, ale též fyzická osoba-podnikatel, jedná-li mimo rámec své podnikatelské činnosti. K ujednání omezujícímu či vylučujícímu práva spotřebitele na náhradu újmy se nepřihlíží i v případě, že s podnikatelem uzavřel smlouvu jiný podnikatel mimo rámec své podnikatelské činnosti.“

18. Za zásadní soud považuje to, že žalobkyně zcela rezignovala na základní povinnost každého věřitele, tak jak ji vymezil Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, tedy přesvědčivě zkoumat, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Tato povinnost dle Ústavního soudu vyvěrá ze samé podstaty právního řádu, neboť to, „zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

19. Vše výše uvedené pak vede soud k závěru, že žalobkyně postupovala při uzavření smlouvy s žalovanou v rozporu se zásadou poctivosti, a proto ve smyslu § 6 odst. 2 o. z. nemůže z takového jednání těžit. To pak ústí v závěr, že smlouva je neplatná podle § 580 o. z. pro rozpor se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a tedy podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu.

20. Plnila-li žalobkyně žalované z neplatné smlouvy o zápůjčce částku 85 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 85 000 Kč představující dosud nevrácené peněžní prostředky. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. 1968 o. z., zavázal ji soud podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ročně za dobu od 13. 2. 2026 do zaplacení. Žalovaná se do prodlení dostala až v důsledku výzvy k zaplacení obsažené v předžalobní upomínce, přičemž při aplikaci domněnky dojití obsažené v § 573 o. z. 3 denní lhůta k plnění stanovená v dopise odeslaném dne 6. 2. 2026 uplynula dne 12. 2. 2026 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Ve zbytku nárokovaného příslušenství, tj. poplatku za poskytnutí úvěru (úroku) a úroku z prodlení za dobu do splatnosti dluhu vyvolaného výzvou věřitele, jakož i nároku na smluvní pokutu, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nároky se zakládaly na ujednání neplatné smlouvy.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu stran ve věci, když žalobkyně nebyla procesně úspěšná co do více než poloviny uplatněného nároku a procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.