OSKM 12 C 185/2026-102

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 66 365,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 66 365,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 49 050,63 Kč od 9. 6. 2026 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 664 Kč. Doplatek soudního poplatku je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 66 365,50 Kč s příslušenstvím z titulu dohody o narovnání ze dne 27. 5. 2025, na základě které byla sporná práva vzniknuvší ze smlouvy o úvěru č. hodnota nahrazena novým závazkem. Žalobkyně uplatňuje jistinu 49 050,63 Kč a smluvní pokutu 17 314,87 Kč. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že s žalovanou uzavřela dne 29. 5. 2023 smlouvou o úvěru č. hodnota, na základě které vyplatila žalované úvěr 30 000 Kč, a dále dne 9. 6. 2023 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které vyplatila žalované úvěr 43 000 Kč (10 001 Kč vyplatila žalované, 32 999 Kč sloužil k úhradě dluhu ze smlouvy č. hodnota). Smlouvu o úvěru č. hodnota žalovaná uhradila. Na smlouvu o úvěru č. hodnota žalovaná uhradila 55 900 Kč. Před uzavřením úvěrových smluv posuzovala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, a dále na základě výpisů z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, výpisu z databáze neplatných dokladů, výpisu z registru SOLUS.

2. Žalovaná se nevyjádřila.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaná se na výzvu nevyjádřila, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.

4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně a žalovaná dne 29. 5. 2023 ztvrdily uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem 10 % p. a. splatit do 12 měsíců, RPSN měla činit 213,84 % (smlouva o úvěru č. hodnota). adresa 000 Kč žalobkyně vyplatila žalované dne 29. 5. 2023 (detail platby č. l. 26). Dále účastníci dne 9. 6. 2023 ztvrdily uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 43 000 Kč tak, že částka 10 001 Kč bude vyplacena žalované a částka 32 999 Kč bude použita na úhradu dluhu ze smlouvy č. hodnota. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem 10 % p. a. splatit do 12 měsíců, RPSN měla činit 213,84 % (smlouva o úvěru č. hodnota). Dodatkem byla splatnost úvěru posunuta na 15. 5. 2025 (dodatek č. hodnota). adresa 001 Kč žalobkyně vyplatila žalované dne 9. 6. 2023 (detail platby č. l. 81, potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 9. 6. 2023), částku 32 999 Kč převedla na žalobkyně na svůj účet č. č. účtu (detail platby č. l. 80, potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 9. 6. 2023, potvrzení o úhradě dluhu z 9. 6. 2023). K poměrům žalované žalobkyně v obou případech poznamenala, že je svobodná a bez vyživovaných dětí, pracovala u jméno FO, její příjem činí 23 196 Kč, náklady bydlení 7 600 Kč, finanční závazky 3 635 Kč (úvěr u Anonymizováno se splátkou 1 170 Kč a u Anonymizováno se splátkou 2 465 Kč). Příjem žalované žalobkyně ověřila oproti výplatním lístkům za únor až duben 2023, z nichž vyplývá průměrný vyplacený příjem 23 197 Kč (výplatní lístky). Žalobkyně měla provést lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, AML/CFT, SOLUS, databázi odcizených dokladů a interní databázi (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele coby příloha č. hodnota smluv). Dne 17. 4. 2023 žalobkyně provedla lustraci žalovaná v registru SOLUS bez negativního zjištění, dne 29. 5. 2023 v registru REPI s výsledkem extrémně rizikový klient, dne 12. 4. 2023 v insolvenčním rejstříku bez negativního zjištění, lustraci neplatných dokladů, obstarala si kopii občanského a řidičského průkazu žalované (výstupy z registrů, kopie občanského a řidičského průkazu). Z výpisu z účtu žalované za období od 21. 3. 2023 do 21. 4. 2023 je zřejmé, že výdaje žalované jsou zcela odlišné od těch, ze kterých vycházela žalobkyně; příjmy činily 23 424 Kč a výdaje 23 423,56 Kč, zůstatek na účtu činil 0,44 Kč, přestože že žalovaná v minulosti čerpala úvěry u Anonymizováno či právnická osoba (výpis z účtu). Dne 27. 5. 2025 účastníci uzavřeli dohodu o narovnání, kterou sporná práva ze smlouvy o úvěru č. hodnota nahradili novým závazkem, dle něhož se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni 49 050,63 Kč v 17 splátkách dle přiloženého splátkového kalendáře (dohoda o narovnání). Dne 1. 6. 2026 žalobkyně odeslala žalované předžalobní výzvu (předžalobní výzva včetně podacího lístku).

6. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 24. 10. 2021 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

13. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Podle výše citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustálené judikatury není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. spisová značka, rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020).

15. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vyšla z údajů, které zaznamenala do tabulky posouzení úvěruschopnosti. K tomu měla k dispozici výplatnice a výpis z účtu žalované, kdy však zaznamenané výdaje neodpovídají výdajům skutečným. Z výpisu z účtu navíc vyplývá, že žalovaná byla finančně závislá na půjčkách (úvěrech) nebankovních subjektů, bez kterých by její platební bilance byla záporná (předlužení). Zůstatek na účtu žalované byl v době uzavření první úvěrové smlouvy nulový, výstup ze systému REPI hlásil extrémně rizikového klienta. Za tohoto stavu byla jednoznačně dána důvodná pochybnost o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně proto měla k posouzení úvěruschopnosti žalované přistupovat s vyšší mírou opatrnosti. Výše popsaný postup soud nepovažuje za dostatečný, neboť nevedl a ani vést nemohl k rozptýlení důvodných pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet.

16. Původní věřitelka tedy porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, dostatečně spolehlivě nezjistila a neověřila její majetkové poměry. Smlouvy o úvěru jsou proto podle § 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a § 588 o. z. absolutně neplatné.

17. Jelikož úvěr z úvěrové smlouvy č. hodnota byl v plném rozsahu doplacen úvěrem z úvěrové smlouvy č. hodnota, a na úvěr z úvěrové smlouvy č. hodnota ve výši 43 000 Kč žalovaná dle vlastních tvrzení žalobkyně uhradila již 55 900 Kč, dopěl soud k závěru, že poskytnutá jistina úvěru již byla ze strany žalované v plném rozsahu zaplacena. Soud proto žalobu zamítl. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, žalobkyni nevzniklo právo na smluvní úrok ani jiné poplatky a sankce.

18. Pokud jde o dohodu o narovnání uzavřenou ve smyslu § 1903 o. z., na kterou se žalobkyně se svou pohledávkou odkazuje, pak třeba dodat, že ve spotřebitelském úvěrovém sporu bylo na soudu zabývat se platností úvěrových smluv z moci úřední, neboť narovnání by mohlo být zneužívajícím ujednáním, ke kterému se nepřihlíží (§ 1815 o. z.); jednoduše nepožívají právní ochrany. Spotřebitel se nemůže své ochrany vzdát; jiný výklad narovnání v kontextu spotřebitelských úvěrů by tuto ochranu vyloučil, čímž by zcela pozbyla smyslu. Dohody o narovnání v takovýchto případech vnímá soud jako další způsob vědomého obcházení zákona nepoctivými věřiteli. Narovnání nelze použít k tomu, aby věřitel „zhojil“ vlastní porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost a novým názvem obnovil úrok, poplatky, pokuty či náklady, které by z neplatného úvěru nenáležely. Ani skutečné narovnání nemůže legalizovat závazek odporující zákonu; důvod neplatnosti původního úvěru se tak v tomto případě musí promítnout i do narovnání, neboť následné narovnání nemůže vyloučit ochranná pravidla spotřebitelského úvěru.

19. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady ji však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 3 319 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 2 655 Kč. Povinností žalobkyně tudíž je doplatit soudní poplatek částkou 664 Kč. V případě, že tato částka ve stanovené lhůtě uhrazena nebude, bude věc předána po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.