OSKT 5 C 155/2023-46

Okresní soud v Klatovech rozhodl soudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po částka, splatných vždy do každého 25 dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.

II. Žaloba se zamítá co do částky částka, co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum, co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne datum, se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení ve výši částka. Konstatovala, že mezi žalovanou a původním věřitelem právnická osoba, byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru dne datum, na základě které žalovaná čerpala úvěr v konečné výši částka, když tuto částku měla zaplatit nejpozději do datum, což neučinila. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. bankovní účet předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, postoupení bylo oznámeno žalované.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., jednal v nepřítomnosti žalobkyně, když u jmenované byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.

3. Žalovaná se k soudnímu jednání dostavila, uvedla, že právní předchůdce žalobkyně jí poskytl úvěr ve výši částka a následně datum ve výši částka, tedy celkem ve výši částka, nikoli ve výši tvrzené žalobkyní částka. Žalovaná na poskytnuté částce uhradila celkem částka, a to dne datum - částka, datum - částka a datum – částka. Domáhala se úhrady dlužné částky v pravidelných měsíčních splátkách po částka, neboť se dostala do tíživé finanční situace a má závazky rovněž vůči jiným věřitelům, je invalidní důchodkyně s omezenou možností pracovního zařazení.

4. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, která byla uzavřena mezi společností právnická osoba (dříve právnická osoba) jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne datum. Na základě této smlouvy byly postoupeny pohledávky specifikované v seznamu na žalobkyni. V uvedeném seznamu pak figuruje pohledávka za žalovanou. Dopisem ze dne datum byla žalovaná informována o tom, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, jak bylo prokázáno oznámením a poštovním podacím lístkem. Z něho bylo zjištěno, že oznámení bylo dáno k poštovní přepravě datum.

5. Soud provedl důkazní řízení, důkazy hodnotil v intencích § 132 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

6. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce – právnická osoba uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši částka, jež měl být splacen do datum. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. bankovní účet. Z úvěrové smlouvy bylo prokázáno, že v ní vystupuje jako věřitel právní předchůdce žalobkyně a jako klient žalovaná. Dle smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr do výše úvěrového limitu částka, při sjednané úrokové sazbě 0,4026 % denně, 146,949 % ročně. Úvěr byl poskytnut na období 1 roku počínaje dnem prvního čerpání. Z uvedené smlouvy nelze seznat, jakého dne byla uzavřena. Žalobkyně tvrdila, že žalované byl úvěr poskytnut z bankovního účtu jejího právního předchůdce na její bankovní účet číslo bankovní účet, a to ve výši částka. Z listinného důkazu předloženého žalobkyní – platební informace, však nebylo možné dospět k závěru, že žalovaná skutečně v tvrzené výši úvěr čerpala. Soud proto vyzval žalobkyni usnesením ze dne 24. 7. 2023 č. j. 5 C 155/2023 – 27 (právní moc 25. 7. 2023), aby předložila důkaz podporující její tvrzení o výši poskytnutého úvěru žalované a doplnila tvrzení o data čerpání úvěru v dané výši. Na výzvu bylo reagováno žalobkyní podáním ze dne datum. V něm žalobkyně uvedla, že úvěr byl čerpán ve výši částka a to dne datum částkou částka, dne datum částkou částka a dne datum částkou částka, když žalovaná celkem na poskytnuté částce uhradila částka. Takovéto tvrzení žalobkyně pak koresponduje se sdělením právnická osoba, ze dne datum, jakož i s výpisem z uvedeného účtu. právnická osoba, konstatovala, že majitelem účtu číslo bankovní účet v období od datum do datum byla žalovaná, když z výpisů z uvedeného účtu bylo prokázáno, že žalovaná skutečně dne datum čerpala úvěr ve výši částka, datum – částka a datum – částka. Žalovaná sama ve svém vyjádření potvrdila, že skutečně částka částka jí byla stran právního předchůdce žalobkyně poskytnuta. Rovněž potvrdila, že na poskytnuté částce dosud uhradila částka.

7. Soud má za to, že smlouva o revolvingovém úvěru předložená žalobkyní je neplatné právní jednání, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaná byla v pozici spotřebitele. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné použít vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z. jsou ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy účastníci ve smlouvě úrok sjednali, což byl daný případ a to ve výši 146,949 % ročně, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (zde lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Je obecně známo, že průměrná úroková sazba při daném typu úvěru činila zhruba 3,90 % ročně. I kdyby bylo možné akceptovat trojnásobek této průměrné úrokové sazby, v úvěrové smlouvě byla sjednána úroková sazba mnohonásobně vyšší a to ve výši 146,949 % ročně. Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, tak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V předmětné věci byl sjednán úrok ve výši 146,949 % ročně, a byl sjednán jako fixní, po celou dobu splácení úvěru. Takto sjednaný úrok soud však hodnotil jako zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu § 1796 o. z. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou. O tomto právním názoru soud spravil účastníky na jednání konaném datum.

8. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatným právním jednáním, vztah mezi účastnicemi posoudil podle předpisů upravujících bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a následující o. z. V daném případě byla žalované prokazatelně poskytnuta částka částka, žalovaná na této uhradila toliko částka, zbývá proto uhradit žalobkyni částka, což je částka, o níž se na úkor žalobkyně žalovaná bezdůvodně obohatila. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy žalobkyně, případně jejího právního předchůdce k úhradě peněžitého plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Takováto výzva byla obsažena v oznámení o postoupení pohledávky datovaném datum, které bylo dáno k poštovní přepravě dne datum a ve světle § 573 o. z. se dnem datum dostalo do dispoziční sféry adresáta – žalované. Z obsahu oznámení je zřejmé, že žalovaná měla plnit do tří dnů, tzn. do datum, a pokud tak neučinila, ocitla se dnem datum v prodlení s úhradou peněžitého plnění a stíhá ji povinnost též k úhradě úroků z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení požadovaná žalobkyní odpovídá § 2 vládního nařízení číslo 253/2013 Sb.

9. S ohledem na shora uvedený právní názor soud žalobě vyhověl v rozsahu vymezeném ve výroku I. daného rozsudku, když co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno.

10. Soud sice k důkazu provedl standartní podmínky úvěrové smlouvy, standartní informace o spotřebitelském úvěru, listinu označenou jako jméno application information, avšak z těchto listinných důkazů nedovodil pro věc žádných zjištění.

11. Výrok o nákladech řízení mezi účastnicemi je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy každá z účastnic měla ve věci úspěch co do výše 50 % předmětu sporu. Soud proto rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

12. Při úvaze o lhůtě splatnosti částky uvedené ve výroku I. daného rozsudku soud vycházel z ustanovení § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. a umožnil žalované uvedenou částku včetně příslušenství, tedy požadovaného úroku z prodlení hradit v pravidelných měsíčních splátkách po částka s uvedením jejich data splatnosti, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich. K tomuto kroku přistoupil z toho důvodu, že uložení povinnosti žalované uvedenou částku uhradit do 3 dnů od právní moci rozsudku by bylo zcela jistě pro žalovanou likvidační. V této souvislosti vycházel z osobních, majetkových a výdělkových poměrů žalované, které vzal za zjištěné z její účastnické výpovědi, když zároveň měl na zřeteli, aby pohledávka žalobkyně byla uspokojena v přiměřené lhůtě. Z účastnické výpovědi žalované vzal za zjištěné, že ta žije společně se svým nezletilým synem v nájemním bytě, kde nájemné včetně energií činí částka měsíčně. Otec jejího syna zemřel v srpnu roku 2017, syn pobírá sirotčí důchod ve výši částka měsíčně. Žalovaná pobírá invalidní důchod ve výši částka měsíčně a v současné době není zaměstnána, je v pracovní neschopnosti, má příjem v podobě anonymizováno dávek ve výši částka měsíčně. Nemá majetek větší hodnoty, náklady na léky u ní představují částka za dva měsíce. příjmení ještě další dva úvěry ve výši 2 x částka, které zatím nesplácí, neboť nemá finančních prostředků. Zhodnocením shora uvedené tíživé finanční a rodinné situace žalované soud dospěl k závěru, že je na místě umožnit žalované splátky částky specifikované ve výroku I. daného rozsudku.

13. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož zaplatila soudní poplatek ve výši částka, ale soud k jejímu návrhu elektronický platební rozkaz nevydal, v řízení pokračoval, proto podle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků je třeba doměřit poplatek do položky 1, tedy do částky částka. Doplatek na soudním poplatku proto představuje částka. Soud uložil oběma účastnicím zaplatit polovinu tohoto doplatku do tří dnů od právní moci daného rozsudku za užití § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., kdy splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Povinnost soud uložil oběma účastnicím, neboť každá z nich měla neúspěch ve sporu co do výše 50 % předmětu sporu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke zdejšímu soudu ve dvojím vyhotovení, o odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, může oprávněná navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).