OSKT 5 C 140/2026-116

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 46 490,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 43 038,49 Kč, 952 Kč, 461,03 Kč, 309,14 Kč, úrok ve výši 11,8 % ročně z částky 43 990,49 Kč od 17. 6. 2026 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 43 990,49 Kč od 17. 6. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 2 500 Kč, co do úroku ve výši 11,8 % ročně z částky 2 500 Kč od 17. 6. 2026 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 500 Kč od 17. 6. 2026 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 18 989,97 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 465 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne datum se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 46 490,49 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 461,03 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 309,14 Kč, úroku ve výši 11,8 % ročně z částky 46 490,49 Kč od 17. 6. 2026 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 46 490,49 Kč od 17. 6. 2026 do zaplacení. Konstatovala, že uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru k účtu č. tel. číslo/Anonymizováno. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč, k čerpání úvěru došlo bezhotovostně. Žalovaný se zavázal hradit vedle poskytnutého úvěru též úrok ve výši 11,8 % ročně, to vše v 72měsíčních anuitních splátkách po 1 571 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas, když uhradil pouze 40 pravidelných splátek, žalobkyně proto dopisem ze dne 27. 5. 2026 úvěr zesplatnila. V důsledku zesplatnění vznikla žalobkyni pohledávka k 16. 6. 2026 ve výši 47 260,66 Kč, jež byla tvořena jistinou ve výši 43 038,49 Kč, poplatky ve výši 3 452 Kč, kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 461,03 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 309,14 Kč. K tíži úvěrového účtu byly dále naúčtovány poplatky v celkové výši 136 Kč. Žalobou uplatněná částka je tvořená jistinou ve výši 43 038,49 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 309,14 Kč, kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 461,03 Kč, poplatky úvěru ve výši 3 452 Kč. Žalovaný uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku před podáním žaloby datovanou 1. 6. 2026.

2. Soud usnesením ze dne datum č. j. 5 C 140/2026 - 28 vyzval žalobkyni, aby uvedla a prokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy zjišťovala úvěruschopnost žalovaného a specifikovala jednotlivé poplatky, jež požaduje celkovou částkou 3 452 Kč. Na výzvu soudu bylo reagováno podáním datovaným datum. V něm žalobkyně uvedla, že poplatky v celkové výši 3 452 Kč se skládají z poplatku za pojištění ve výši 136 Kč měsíčně za listopad 2025 až květen 2026 (7 x 136 Kč) a poplatku za upomínky účtované dne 26. 9. 2025, 13. 10., 11. 11., 11. 12. 2025 a 12. 1. 2026 ve výši 500 Kč (5 x 500 Kč). Podáním ze dne datum doplnila žalobkyně posuzování úvěru schopnosti. Uvedla, že před poskytnutím úvěru žalovanému měla k dispozici bankovní registry, nebankovní registry a databáze, kdy zjistila, že žalovaný nemá žádné další dluhy mimo žalobkyni. Dále zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, kdy vycházela z prohlášení o příjmu v žádosti o poskytnutí úvěru, v níž žalovaný čestně prohlásil, že jeho příjem je ze závislé činnosti ve výši 15 000 Kč a ostatní prokazatelné příjmy ve výši 25 000 Kč, kdy žalobkyně měla k dispozici periodické výpisy z běžného účtu žalovaného za období předcházejících sedm měsíců, kdy takto dosahoval žalovaný průměrného měsíčního příjmu 36 961,73 Kč. Žalobkyně rovněž v otázce výdajů žalovaného vycházela z jeho čestného prohlášení, kdy tyto činily 9 074 Kč měsíčně. Porovnáním celkových příjmů žalovaného s celkovou částkou ověřovaných pravidelných mandatorních výdajů a paušálních výdajů ve výši zákonného životního minima to je 4 620 Kč, žalobkyně zjistila, že žalovanému zůstane po poskytnutí úvěru 71,31 % pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje, pročež úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy zcela zjevně dána.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, k němuž se žalovaný nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena do datové schránky dne 23. 7. 2026. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, když u jmenovaného byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.

4. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla sporována a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

5. Z předložené smlouvy o úvěru registrační č. hodnota bylo prokázáno, že ta byla uzavřena dne datum mezi žalobkyní a žalovaným. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč bez určení účelu, žalovaný se zavázal tento splácet včetně zápůjční úrokové sazby ve výši 11,80 % ročně v pravidelných 72měsíčních splátkách po 1 571 Kč, při výši poslední anuitní splátky, jejíž splatnost připadla na 15. 1. 2029 ve výši 1 551,41 Kč. Splátky měly být hrazeny vždy k 15. dni kalendářního měsíce při celkovém počtu 72měsíčních splátek. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. hodnota - č. účtu, jak bylo zjištěno z obsahu smlouvy o úvěru. Z výpisu z daného účtu bylo dále prokázáno, že dne datum žalovaný čerpal úvěr ve výši 80 000 Kč. Z úvěrové smlouvy bylo dále zjištěno, že žalovaný zvolil pojištění schopnosti splácet, kdy se zavázal hradit za něj cenu dle sazebníku. Ze sazebníku platného od 1. 5. 2024 byla zjištěna cena pojištění schopnosti splácet ve výši 0,17 % měsíčně z poskytnuté výše úvěru, což v daném případě činilo částku 136 Kč měsíčně. Zároveň z téhož sazebníku byla zjištěna cena za první upomínku o neprovedení splátky ve výši 500 Kč a za zaslání druhé a každé další upomínky o neprovedení splátky dalších 500 Kč. Z předložených upomínek datovaných 25. 9. 2024, 10. 10., 25. 12. 2024, 9. 1. 2025, 25. 1., 10. 2., 25. 8., 9. 9. 2025, 25. 9. a 10. 10. 2025, 10. 11., 10. 12. 2025 a 9. 1. 2026 je zřejmé, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužných částek k datu vystavení jednotlivých upomínek, když každá z uvedených upomínek byla zpoplatněna částkou 500 Kč (13 upomínek po 500 Kč, to je 6 500 Kč za upomínky). Dopisem ze dne 8. 4. 2026 žalobkyně přistoupila k okamžitému splacení úvěru, tehdy dlužná částka činila 4 434,88 Kč. Výzva byla dána k poštovní přepravě a uložena pro adresáta - žalovaného 10. 4. 2026, jak doloženo dodejkou.

6. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zjišťovala úvěruschopnost žalovaného z jeho návrhu na poskytnutí úvěru, výpisu ze systému SOLUS, periodického výpisu z účtu žalovaného č. hodnota - č. účtu, který měla k dispozici za období od datum do datum, dále z prohlášení o zdravotním stavu žalovaného, když údaje takto načerpané porovnávala s údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat právnická osoba o výdajích na bydlení a energie. Žalovaný měl průměrný čistý měsíční příjem za období červenec Anonymizováno až únor Anonymizováno v průměrné výši 36 961,73 Kč, náklady na pojištění činily 1 500 Kč, náklady na bydlení 1 233 Kč a 4 620 Kč, výdaje žalovaného na závazky u žalobkyně 1 721 Kč. Porovnáním příjmů a výdajů pak žalobkyně důvodně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr, jehož měsíční splátka činila 1 571 Kč schopen splácet.

7. Soud po právní stránce uzavřel, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně před jejím uzavřením řádně, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. prověřovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Ve světle § 86 odst. 2 téhož zákona žalobkyně jako poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele - žalovaného posuzovala jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, kdy porovnávala příjmy a výdaje žalovaného se způsobem plnění dosavadních dluhů. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 80 000 Kč, když se zavázal tento splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 571 Kč, vždy k 15. dni kalendářního roku, při celkovém počtu 72měsíčních splátek. Žalovaný této své povinnosti nedostál, opakovaně se dostal do prodlení s plnou úhradou jednotlivých splátek, žalobkyně proto přistoupila po předchozím upozornění k zesplatnění celého úvěru ke dni 27. 5. 2026. Zesplatněním úvěru využila žalobkyně ve smlouvě obsaženého ujednání, kdy v důsledku opakovaného prodlení žalovaného s úhradou jednotlivých splátek úvěru mohla žalobkyně přistoupit k zesplatnění.

8. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o úvěru v intencích § 2395 a následující o. z., jež splňovala podmínky výše uvedených zákonných ustanovení, a to zákona č. 257/2016 Sb. Smluvní strany sjednaly úrok z úvěru ve výši 11,8 % ročně, který má oporu v ustanovení § 2395 o. z. a představuje odměnu za poskytnuté peněžní prostředky. Úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1968, § 1970 o. z. a jeho výše požadovaná žalobkyní v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě vyhověl v rozsahu vymezeném ve výroku I. tohoto rozsudku, když částka 43 038,49 Kč představuje nesplacenou jistinu, 461,03 Kč nesplacený kapitalizovaný úrok, částka 309,14 Kč nesplacený kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z jistiny, a částka 952 Kč pojištění, jež bylo v úvěrové smlouvě přímo sjednáno, a jehož výše byla závislá na sazebníku žalobkyně. Původně pojištění bylo sjednáno ve výši 96 Kč, to je 0,12 % měsíčně z poskytnutého úvěru, následně však došlo ke změně této částky s účinností od 1. 5. 2024, kdy pojištění schopnosti splácet činilo 0,17 % měsíčně z poskytnuté výše úvěru, to je 136 Kč měsíčně, kdy žalovaný takto sjednané pojištění neplatil v listopadu 2025 až v květnu 2026, tedy po dobu sedmi měsíců, čímž na něm dluží částku 952 Kč. Soud i v tomto rozsahu žalobě vyhověl.

9. Součástí žalobou uplatněné částky byl též poplatek za upomínky účtované ve výši 500 Kč za každou z nich, kdy takto žalobkyně účtovala celkem 5 upomínek po 500 Kč (to je 2 500 Kč), a to za upomínky datované 26. 9. 2025, 13. 10. 2025, 11. 11. 2025, 11. 12. 2025 a 12. 1. 2026. K důkazu však předložila dalších 8 upomínek předcházejících datu 26. 9. 2025 (tak jak byly shora specifikovány), a každou z nich zpoplatnila částkou 500 Kč, tedy celkem 8 x 500 Kč, když tyto částky na poplatcích za upomínky žalovaný zcela uhradil, jak žalobkyně na soudním jednání potvrdila. I přes špatnou platební morálku žalovaného žalobkyně pokračovala v období od 25. 9. 2024 do 9. 1. 2026 v pravidelném upomínání žalovaného, a to bez jakéhokoliv efektu, když k zesplatnění přistoupila až dopisem z 8. 4. 2026. Soud má za to, že četnost, s jakou žalobkyně k výzvám žalovaného přistoupila, kdy takto zaslala celkem 13 upomínek zpoplatněných částkou 500 Kč, evidentně bez jakéhokoliv dopadu na platební morálku žalovaného, neboť žalovaný nadále úvěr nesplácel a kontinuálně pokračoval každý měsíc, případně i několikrát v témže měsíci k dalším výzvám, že tato četnost byla nadbytečná a náklady na upomínky takto vynaložené nebyly vynaloženy účelně. Z pohledu soudu je uplatnění dalších 2 500 Kč jako nákladů na jednotlivé upomínky, tedy nákladů vymáhání, zcela nemravné, když takovéto ochrany se musí dostat žalovanému skrze ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neboť žalovaný je tou slabší stranou ve smluvním vztahu. Soud má za to, že tímto právním názorem, potažmo nepřiznáním žalobkyni částky 2 500 Kč s příslušenstvím za jednotlivé upomínky, nebylo poškozeno právo žalobkyně na úhradu nákladů spojených s uplatněním své pohledávky, neboť žalovaný již takto uhradil celkem 8 upomínek po 500 Kč. Požadování úhrady dalších 5 výzev po 500 Kč, se soudu jevilo rozporné s dobrými mravy, výzvy byly činěny žalobkyní prakticky za účelem pouhého navyšování nákladů uplatnění pohledávky. Tato skutečnost vedla soud k závěru, že jednotlivé upomínky žalobou uplatněné představují pouze účelné navyšování nákladů vymáhání a další zadlužování žalovaného. Soud s ohledem na uvedené žalobu zamítl v rozsahu vymezeném ve výroku II. tohoto rozsudku.

10. Soud zamítl důkazní návrh žalobkyně sazebníkem pro podnikatele, neboť s danou věcí nesouvisí, žalovaný ve smlouvě o úvěru vystupuje jako spotřebitel, na něhož se vztahoval sazebník právnická osoba pro občany, který byl soudem k důkazu proveden. Soud rovněž zamítl důkazní návrh žalobkyně výzvou k okamžitému zaplacení ze dne 8. 4. 2026 (listinný důkaz na č. l. 47 p. v. spisu), a to z toho důvodu, že z obsahu této výzvy je evidentní, že se nevztahuje k danému úvěrovému účtu.

11. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř. za užití § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně měla neúspěch v poměrně nepatrné části předmětu sporu, soud ji proto přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, a to za situace, kdy dopisem svého právního zástupce ze dne 1. 6. 2026 vyzvala žalovaného k úhradě žalobou uplatněné částky jak podloženou výzvou a potvrzením o podání zásilky. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 860 Kč, odměnou za zastupování advokátem ve výši 2 980 Kč za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), a to za čtyři úkony právní služby - příprava převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podaná žaloba a účast na soudním jednání, dále čtyřmi režijními paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Náklady řízení žalobkyně jsou dále tvořeny cestovními výdaji vynaloženými na cestě ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce žalobkyně k soudnímu jednání a zpět při ujetí celkem 2 x 45 km, průměrné spotřebě pohonné hmoty dle předloženého technického průkazu, ceně pohonné hmoty 34,70 Kč za 1 l, základní sazbě 5,90 Kč na jeden ujetý kilometr v celkové výši 712 Kč v souladu s § 13 odst. 5 AT za užití § 157, § 158 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky č. 78/2026 Sb. Za čas strávený na uvedené cestě přísluší náhrada ve výši 600 Kč v souladu s § 14 odst. 3 AT. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně se účastnil téhož dne, to je datum, u Okresního soudu v Klatovech celkem třech jednání, a to proti témuž žalovanému, (řízení ve věci vedené pod sp. zn. 5 C 145/2026 a sp. zn. 5 C 143/2026), soud jízdné a náhradu za promeškaný čas, tedy částku 712 Kč a 600 Kč vydělil třemi, a žalobkyni přiznal třetinu těchto nákladů, tedy na jízdném 237 Kč a na náhradě za promeškaný čas částku 200 Kč. K výše uvedeným položkám bylo nutné připočítat 21 % DPH ve výši 2 972,97 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Součet výše uvedených položek činí 18 989,97 Kč.

12. Soud v daném případě nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto bylo třeba doměřit soudní poplatek do částky 2 325 Kč v souladu s položkou 2 bod 2 Sazebníku poplatků za užití položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku poplatků. Doplatek proto v daném případě činí 465 Kč. Soud při svém rozhodování vycházel z § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, kdy splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Soud uložil doplatek zaplatit žalovanému jako straně ve sporu převážně neúspěšné.

13. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, jakož i nákladů řízení, soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke zdejšímu soudu ve dvojím vyhotovení, o odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, může oprávněná navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).