OSLI 23 C 306/2025-52

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka v 10 měsíčních splátkách po částka měsíčně a náhradu nákladů řízení v jedenácté měsíční splátce ve výši částka a dvanácté měsíční splátce ve výši částka, přičemž náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám Jméno advokáta A, advokáta se sídlem v Anonymizováno, a to vše od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci.

II. Pokud se žalobkyně domáhá víc, než je uvedeno ve výroku I., v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit jí částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 14,75 % ročně.

2. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřená se společností Anonymizováno právnická osoba., IČ IČO. Pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na společnost právnická osoba., IČO IČO. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba. jako postupitelem a společností Jméno žalobkyně. Obě smlouvy o postoupení pohledávek jsou součástí žalobního návrhu. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne datum úvěr ve výši částka, který měl být splacen nejpozději dne datum. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši částka, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, a úroku stanoveného dle čl. II.2.b smlouvy ve výši částka.

3. Žalovaný se žalobě bránil. Namítl, že poskytovatel úvěru neposoudil jeho úvěruschopnost a z toho důvodu je smlouva neplatná. Pokud by měl vracet jistinu, dovolával se svých majetkových poměrů, které mu neumožňují ji vrátit jednorázově. Žalovaný je zaměstnaný, ale má vysoké exekuční splátky. Je schopen splácet částka měsíčně.

4. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný obdržel částku částka.

5. Soud provedl důkaz všemi listinami předloženými žalobcem:

6. - čl. 18-21 smlouva o úvěru Anonymizováno, ze které bylo zjištěno, že poskytovatel úvěru uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru s parametry uvedenými v žalobě.

7. - čl. 23 smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, ze které bylo zjištěno, že AnonymizovánoAnonymizováno. jako postupitel a Jméno žalobkyně. uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek. Pohledávky jsou vymezeny v bodě 3. Na základě této Smlouvy postupuje Postupitel na Postupníka Pohledávky v počtu Anonymizováno ks v celkové hodnotě částka a Postupník tyto Pohledávky za podmínek stanovených v Rámcové smlouvě přijímá. Celková cena za Pohledávky postupované dle této Smlouvy je sjednána v samostatné Dohodě o úplatě.

8. Ke smlouvě je přiloženo čl. 24 seznam pohledávek. Seznam pohledávek není podepsaný a není ani patrné, že by tvořil součást uvedené smlouvy o postoupení pohledávek. Pohledávka za žalovanou v seznamu pohledávek je označena jako smlouva č. hodnota.

9. - čl. 22 oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, ze kterého vyplývá, že je postupována pohledávka Anonymizováno právnická osoba. ve výši částka, na právnická osoba. Pohledávka vznikla z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo hodnota (pohledávka se skládá z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení, a účelně vynaložených nákladů na vymáhání).

10. - čl. 22 p.v. výzva k úhradě ze datum, ze které bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzvána k úhradě.

11. - čl. 25 potvrzení o transakci, kterým bylo prokázáno, že žalovaný obdržel částka

12. - čl. 26 informace o vlastníkovi, ze které bylo zjištěno, že peníze byly poskytnuty na účet žalovaného.

13. - čl. 28-29 formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru

14. - čl. 27 podací lístek z datum, ze kterého bylo zjištěno, že oznámení o postoupení a výzva byly žalovanému zaslány.

15. - čl. 16-17 soubor pohledávek, ze kterého bylo zjištěno, že žalobkyně do spisu založila seznam pohledávek, kde je uvedena pohledávka za žalovaný, č. Anonymizováno. Ze seznamu pohledávek ale není patrné, k jaké postupní smlouvě se vztahuje, ani nebyla předložena žádná další smlouva o postoupení.

16. - čl. 45 výplatní lístek ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný měl za měsíc Anonymizováno mzdu od zaměstnavatele právnická osoba v celkové čisté výši částka včetně příspěvku na stravování. adresa Anonymizováno Kč byla však použita na úhradu exekuce. Žalovanému tak byla vyplacena pouze částka částka.

17. Aktivní legitimace žalobkyně je prokázána listinou čl. 22 oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum (§ 1879, § 1882 odst. 1 o.z.). Ostatní listiny, které žalobkyně předložila k prokázání postoupení, postoupení jednoznačně neprokazují, neboť není zřejmé, k jaké postupní smlouvě seznamy postupovaných pohledávek náleží.

18. Žalovaný obdržel částku částka. Protože se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, bylo povinnosti poskytovatele, aby posoudil schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.).

19. Žalující strana v řízení toliko uvedla, že úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází a dále výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Z tvrzení žalované strany se podává, že věřitel nezjišťoval závazky žalovaného.

20. Platí, že břemeno důkazní o tom, že poskytovatel úvěru splnil svou zákonnou povinnost posoudit, zda spotřebitel je schopen úvěr splácet, tíží poskytovatele. Bylo na místě, pokud by byla žalobkyně přítomna, jí o tomto poučit. Žalobkyně ale přítomna nebyla, a vzdala se tak tohoto dobrodiní poučení soudem. Žalobkyně žádné důkazy o tom, jak postupovala při hodnocení úvěruschopnosti žalované neoznačila. Neunesla tak břemeno důkazní o tom, že řádně posoudila schopnost spotřebitele úvěr splácet.

21. Z rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5.32020, OPR-právnická osoba., C679/18, ECLI:EU:C:2020:167 plyne:

Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

22. Vzhledem k tomu, že poskytovatel neposoudil schopnost dlužníka úvěr splácet, je s ohledem na to, aby případná sankce za to byla dostatečně účinná ve smyslu výše uvedeného rozhodnutí, třeba takovou smlouvu posoudit jako neplatnou dle § 580 odst. 1, § 588 o.z., § 87 odst. 1 z.s.ú. S ohledem na § 87 odst. 1 věta třetí z.s.ú. pak soud uložil dlužníku poskytnutou jistinu, která nebyla dosud splacena, vrátit (srov. NS 33 Cdo 3675/2021). K jiným případným platbám ve smlouvě s ohledem na neplatnost smlouvy nemohlo být přihlédnuto.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

25. Soud proto zjišťoval, jaká je doba odpovídající možnostem žalované dlužnou částku vrátit. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán, ale jeho příjem je zatížen exekucí a po provedení srážek mu je vyplácena částka částka. Jeho měsíční výdaje na bydlení činí částka, dále hradí pojištění, internet a další nezbytné výdaje – strava, hygiena, ošacení. S ohledem na další dluhy by mohl splácet částka měsíčně.

26. Jak vyplývá z důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel chráněn v situaci, kdy obdržel úvěr, ačkoli mu při řádném dodržení postupů a odborné péče neměl být poskytnut. Proto zákon poskytuje spotřebiteli dobrodiní splatit jistinu úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“. A jak upozorňují autoři komentáře k zákonu o spotřebitelském úvěru, často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze právnická osoba vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec (SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. § 87 [Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele]. In: SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2017, s. 438). Pokud poskytovatel úvěru nejedná s odbornou péčí, ať už z nedbalosti či úmyslně, jde tato skutečnost podle aktuální právní úpravy k jeho tíži. Jinými slovy, jestliže úvěrující poruší svou povinnost posoudit řádně úvěruschopnost spotřebitele, v důsledku čehož spotřebiteli poskytne úvěr, ačkoli mu jej poskytovat neměl, musí úvěrující strpět vrácení úvěru v době, která zdaleka nemusí odpovídat jeho původnímu očekávání. (srov. NS 33 Cdo 3315/2023, 33 Cdo 1902/2025).

27. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že v době rozhodování nelze uložit žalovanému vrátit celou jistinu. V možnostech žalovaného je hradit splátku ve výši částka měsíčně, což odpovídá jeho majetkové situaci a jeho možnostem.

28. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum sp. zn. 29 Cdo 4388/2013. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Protože předmětem řízení (věcí samou) bylo vedle jistiny i příslušenství, počítá se procesní úspěch z celého předmětu řízení, tedy i z příslušenství (viz např. nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalující strana byla úspěšná v rozsahu 72,5 %, náleží jí proto náhrada nákladů řízení v rozsahu 72,5 % - 27,5 %, tj. 45 % účelně vynaložených nákladů.

29. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT, a to za úkony převzetí a přípravy zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby ve výši částka. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby činí dle § 14b AT částka. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.

30. Co se týče doby plnění nákladů řízení, i o ní platí to, co bylo uvedeno výše ohledně doby plnění jistiny, kterou má žalovaný vrátit. Jak vyplývá z výše uvedené důvodové zpráva a rozhodnutí NS 33 Cdo 3315/2023, spotřebitel má být chráněn v situaci, kdy obdržel úvěr, ačkoli mu při řádném dodržení postupů a odborné péče neměl být poskytnut, před tím, aby v důsledku porušení povinností poskytovatele nebyl uvržen do stavu, kdy bude zatížen dluhy, které nebude schopen splácet, a dostane se do prodlení. Postrádalo by smysl (§ 2 o.z.), aby co do vrácení jistiny byla lhůta k plnění uložena ve splátkách, zatímco ohledně nákladů řízení, které tvoří příslušenství jistiny (§ 513 o.z.) a jejich právní existence je od ní odvozena, byla lhůta k plnění stanovena jinak. Ustanovení § 87 odst. 1 z.s.ú. je tak třeba interpretovat jako zvláštní ustanovení ve vztahu k § 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o.s.ř. Proto soud uložil náhradu nákladů řízení žalovanému zaplatit v jedenácté měsíční splátce ve výši částka a dvanácté měsíční splátce ve výši částka.

31. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomu tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím nadepsaného soudu.

Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.