OSLT 21 C 127/2021-27

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 675 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se na žalovaném žalobou (návrhem na vydání EPR) ze dne 15. 10. 2020 domáhala zaplacení částky 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč, s tím, že žalovanému vznikla povinnost úhrady televizních poplatků v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ ZRTP“), ačkoli žalovaný nebyl v předmětném období přihlášen v evidenci poplatníků televizního poplatku, byl však odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, a proto se žalovaný považuje za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud žalobkyni po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Žalobkyně uvedla, že žalovaný v dané lhůtě na její písemnou výzvu nereagoval, a proto jej zařadila do evidence poplatníků, o této skutečnosti byl žalovaný informován. Žalobkyně se domáhá zaplacení televizního poplatku za měsíce září 2019 až leden 2020.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že výzvou k přihlášení poplatníka ze dne 29. 5. 2019 včetně dodejky žalobkyně žalovaného vyzvala, aby se přihlásil coby poplatník televizních poplatků, popř. aby zaslal čestné prohlášení, že nevlastní či neužívá televizní přijímač, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne obdržení této výzvy. Výzva také obsahovala poučení o následcích neprovedení řádné přihlášky k úhradě televizních poplatků či nedoručení čestného prohlášení. Jelikož žalobkyně od žalovaného neobdržela žádnou reakci na výzvu k objasnění, z jakého důvodu nehradí zákonem stanovené televizní poplatky, dopisem ze dne 28. 8. 2019 žalovanému oznámila, že jej zařadila do evidence poplatníků televizního poplatku, s tím, že první poplatek bude předepsán za září 2019. Podle předloženého potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků je žalovaný přihlášen jako držitel televizního přijímače od srpna 2019, přičemž odhlášení není evidováno. Tomu odpovídá i přehled plateb žalovaného od září 2019, ze kterého vyplývá dluh za měsíce září 2019 až leden 2020. V té době činil televizní poplatek 135 Kč měsíčně. Žalovaný byl podle předloženého dopisu ze dne 15. 3. 2020, dopisu ze dne 27. 5. 2020, dopisu ze dne 15. 7. 2020 včetně dodejek vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 786,67 Kč. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení soud zjistil, že žalobkyně žalovanému vyúčtovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 60,29 Kč.

4. Ze shora uvedeného soud učinil následující skutkový závěr. Žalobkyně je provozovatelem veřejného televizního vysílání a příjemcem televizních poplatků. Televizní poplatek činil 135 Kč měsíčně. Žalovaný za měsíce září 2019 až leden 2020 televizní poplatek nezaplatil, ačkoli k tomu byl řádně a v přiměřené lhůtě vyzván.

5. Podle § 2 odst. 2 ZRTP, se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen„ televizní přijímač“). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu.

6. Podle § 3 odst. 2 ZRTP, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.

7. Podle § 3 odst. 4 ZRTP, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.

8. Podle § 6 ZRTP, měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.

9. Podle § 7 odst. 2 ZRTP, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.

10. Podle § 8 odst. 2 ZRTP, je poplatník povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. Tato oznamovací povinnost se nevztahuje na osoby osvobozené od rozhlasového nebo televizního poplatku podle § 4 odst. 1 a poplatníky, kteří podle § 5 odst. 2 neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek.

11. Podle § 10 ZRTP, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový poplatek nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněný domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

12. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok na zaplacení televizních poplatků dle příslušných ustanovení zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. S ohledem na to, že žalovaný na výzvu žalobkyně v zákonné lhůtě podle § 3 odst. 4 ZRTP nereagoval, považuje se v souladu s citovanými ustanoveními od srpna 2019 za poplatníka televizního poplatku s povinností platit televizní poplatky v zákonné výši. Televizní poplatek činí 135 Kč měsíčně. Televizní poplatek je splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce, s tím, že první platba je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem (viz ustanovení § 7 odst. 2 ZRTP). Ustanovení § 3 odst. 4 ZRTP stanovuje vyvratitelnou právní domněnku, sleduje přesunutí důkazního břemene v situaci, kdy je to spravedlivé s ohledem na nulovou možnost provozovatele vysílání vést dokazování přímo u poplatníka. Za situace, kdy provozovatel nemůže a ani v žádném případě nenárokuje vstup do domácnosti či sídla, popřípadě místa podnikání či jiných prostor poplatníka, kde může být přijímač umístěn a za situace, kdy zde není dána ani pravomoc soudu či policie tak učinit, nemá smysl hovořit o účinné vymahatelnosti poplatku, jestliže by provozovatel vysílání zůstal ponechán v této důkazní nouzi. Jediným řešením je přenesení důkazního břemene na poplatníka. Pro výjimečné případy odběratelů elektřiny bez rozhlasových či televizních přijímačů je pak otevřen prostor pro prokázání opaku např. účastnickou či svědeckou výpovědí apod. Tedy na žalovaném leželo břemeno tvrzení a břemeno důkazní, aby tvrdil a prokázal, že v předmětném období nevlastnil žádný televizní přijímač, pokud jej skutečně nevlastnil, což se v daném případě nestalo. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit televizní poplatek ve výši 135 Kč za měsíce září 2019 až leden 2020, tj. celkem 675 Kč. Podmínku předvídanou v § 10 ZRTP žalobkyně splnila, jelikož vyzvala žalovaného k úhradě dlužných poplatků v přiměřené lhůtě, a je tudíž oprávněna domáhat se jejich zaplacení u soudu včetně úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na televizním poplatku něco zaplatil, ani že by televizní přijímač odhlásil před uplynutím rozhodného období, nebo že by splňoval podmínky pro osvobození od televizního poplatku.

13. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení soud žalobkyni přiznal dlužné poplatky ve výši 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v žalobkyní požadované výši. Právo žalobkyně na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a dvou paušálních náhrad nákladů nezastoupeného účastníka (výzva k plnění, sepis žaloby) á 100 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

15. Náhradu nákladů spojených s advokátním zastoupením (odměnu dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.) soud žalobkyni nepřiznal, neboť tyto náklady nelze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. V této souvislosti soud poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, ve kterém Ústavní soud dovodil, že náklady žalobkyně na zastoupení advokátem není možné (v případě vymáhání televizních poplatků, které jsou převážným zdrojem jeho financování) hodnotit jako účelně vynaložené, neboť na žalobkyni je třeba – vzhledem k jejímu specifickému a výsadnímu postavení – v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. To znamená, že ve věci, v níž předmět sporu tvoří jeho relativně běžnou agendu, k jejímuž obstarávání je (či má být) dostatečně vybavena, a právní otázka, která tvoří jádro sporu, je řešena ustáleným způsobem, zásadně nelze náklady vynaložené žalobkyní na advokátní zastoupení hodnotit jako opodstatněně vynaložené. Žalobkyně totiž má být dostatečně materiálně a personálně vybavena a zabezpečena k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně vymáhat televizní poplatky, a to již jen s ohledem na to, jaký pro ni mají význam. V daných souvislostech soud podotýká, že podstatné (nosné) důvody, které Ústavní soud k rozhodnutí vedly, obsahují mj. ústavně konformní výklad relevantních (ústavně) právních ustanovení, k jehož použití jsou obecné soudy – v rámci své rozhodovací činnosti (v obdobných případech) – zavázány; takto Ústavní soud kupř. v nálezu ze dne 1. 2. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3465/12, zdůraznil, že nerespektování nosných důvodů jeho nálezů bez předložení dostatečně odůvodněné (konkurenční) argumentace způsobilé vyložit odchýlení od existující nálezové judikatury představuje ze strany obecného soudu porušení článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, článku 2 odst. 3 Ústavy, článku 89 odst. 2 Ústavy a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V tomto řízení přitom nedošlo k žádné (mimořádné) skutečnosti, která by vybočovala z obvyklého průběhu řízení tohoto typu a odůvodnila posouzení nákladů advokátního zastoupení žalobkyně jako účelně vynaložených, resp. umožnila soudu odchýlit se od závěrů nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12.

16. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

17. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvod pro stanovení delší lhůty splatnosti či plnění ve splátkách.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.