OSMB 15 C 278/2021-28

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 48 060 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 460 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 14 460 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 8 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 25 600 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 285,56 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 395,12 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 540 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,23 % ročně z částky 17 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 316,67 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 473,48 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 7 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,31 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 28. 6. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví jako dlužného plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, dne 26. 7. 2018, nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěla k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oproti podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, které se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem ve výši 3 400 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč v 60 týdenních splátkách po 510 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 9. 2019. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, celkem na svůj závazek ze smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil částku ve výši 2 540 Kč. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepsání žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 28 060 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 17 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 11 060 Kč, které tvoří úrok ve výši 1 426,65 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 233,35 Kč. Příslušenství pohledávky tvoří kapitalizovaný úrok ve výši 4 395,13 Kč

(úrok ve výši 19,23 % ročně z dlužné jistiny od 20. 9. 2019, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení, tj. 15. 1. 2021), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 285,56 Kč (z dlužné jistiny od 20. 9. 2019, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do dne postoupení pohledávky, tj. 15. 1. 2021), úrok ve výši 19,23 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně marně žalovaného k zaplacení jeho dluhu předžalobní výzvou.

2. Dále pak účastníci dne 15. 5. 2018 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěla k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oproti podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 7. 2019.

Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, celkem na svůj závazek ze smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil částku ve výši 7 000 Kč. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepsání žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 20 000 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 5 000 Kč, které tvoří poplatek za administrativní činnost ve výši 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč. Příslušenství pohledávky tvoří kapitalizovaný úrok ve výši 4 473,48 Kč (úrok ve výši 19,31 % ročně z dlužné jistiny od 10. 7. 2019, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení, tj. 15. 1. 2021), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 316,67 Kč (z dlužné jistiny od 10. 7. 2019, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do dne postoupení pohledávky, tj. 15. 1. 2021), úrok ve výši 19,31 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně marně žalovaného k zaplacení jeho dluhu předžalobní výzvou.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti právnická osoba, IČO, jednající prostřednictvím své obchodní zástupkyně a žalovaný podepsali dne 26. 7. 2018 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy finanční prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za úrok ve výši 3 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 510 Kč, přičemž první splátka je splatná do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a každá následující splátka nejpozději do konce následujícího týdenního období. Žalovaný si zvolil hotovostní režim splátek a dle číslo smluvních podmínek byl povinen splácet poskytnuté prostředky k rukám zástupce právní předchůdkyně žalobkyně. Zápůjční úroková sazba dle číslo činila 32,15 % ročně. Dále si účastníci v číslo smluvních podmínek dohodnuto pro případ prodlení žalovaného se zaplacením příslušné splátky právo požadovat po žalovaném mimo jiné uhrazení celé dosud nesplacené jistiny. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal v hotovosti od obchodní zástupkyně právní předchůdkyně žalobkyně. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti právnická osoba, IČO, jednající prostřednictvím své obchodní zástupkyně a žalovaný podepsali dne 15. 5. 2018 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za úrok ve výši 3 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž první splátka je splatná do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a každá následující splátka nejpozději do konce následujícího týdenního období. Žalovaný si zvolil hotovostní režim splátek a dle číslo smluvních podmínek byl povinen splácet poskytnuté prostředky k rukám zástupce právní předchůdkyně žalobkyně. Zápůjční úroková sazba dle číslo činila 32,15 % ročně. Dále si účastníci v číslo smluvních podmínek dohodnuto pro případ prodlení žalovaného se zaplacením příslušné splátky právo požadovat po žalovaném mimo jiné uhrazení celé dosud nesplacené jistiny. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal v hotovosti od obchodní zástupkyně právní předchůdkyně žalobkyně. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky.

6. Z karet zákazníka – žádostí o půjčku ze dne 26. 7. 2018 a ze dne 15. 5. 2018 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala osobní a majetkové poměry žalovaného. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou ve právnická osoba, právnická osoba, jeho měsíční příjem ze zaměstnání činí 10 903 Kč, resp. 9 900 Kč a výdaje činí 8 025 Kč, resp. 6 500 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že byla uzavřena dne 15. 1. 2021 mezi společností právnická osoba, jakožto Postupitelem a žalobkyní jako Postupníkem, smlouva o postoupení pohledávek, podle které přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Ta je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne

19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 13. 5. 2021 a z podacího lístku ze dne 14. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl řádně vyzván k úhradě jeho dluhu před podáním žaloby s tím, aby uhradil částku ve výši

64 600,65 Kč nejpozději do 28. 5. 2021.

9. Přípisem zdejšího soudu ze dne 16. 9. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě doplnila žalobu tvrzením, že splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a na podporu svých tvrzení označila důkazy, které jsou již spisem a dále Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020.

10. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: dne 15. 5. 2018 a následně dne 26. 7. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 15 000 Kč, resp. 17 000 Kč. Žalovaný měl tuto částku a náklady zápůjčky v celkové výši 12 000 Kč, resp. 13 600 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně splatit, a to v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, resp. 510 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný ve splátkách uhradil pouze částku 7 000 Kč, resp. 2 540 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný souhrnnou částku včas a v plné výši nevrátil, právní předchůdkyně žalobkyně mohla po žalovaném požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Žalobkyně poté žalovaného prostřednictvím svého zástupce upomínala k úhradě dluhu, žalovaný však již ničeho nezaplatil.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

12. Závazkový právní vztah uzavřeli žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“, na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

14. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

24. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

25. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

26. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.

Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

27. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace o jeho příjmech a výdajích, nicméně údaje poskytnuté žalovaným dále ověřovány nebyly. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného a poskytla mu spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala jeho příjmy a výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází.

Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

28. Jak již bylo výše konstatováno dotčené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatné. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, resp. 17 000 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 22 460 Kč (zapůjčených 15 000 Kč, resp. 17 000 Kč, po odečtení žalovaným vrácených 7 000 Kč, resp. 2 540 Kč), také vrátit (výrok I.).

29. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaný ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení zbylé části bezdůvodného obohacení nezměnil.

30. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

31. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácených částek bezdůvodného obohacení úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 16. 1. 2021 do zaplacení, jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, náhrada nákladů nevznikla.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.