OSMB 15 C 360/2022-23

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 17 895 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 260 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 260 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 17 635 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 635 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 11. 7. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 17 895 Kč spolu s úrokem z prodlení s tím, že uzavřela se žalovanou dne 12. 4. 2021 distančně prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 11 100 Kč a žalovaná se je zavázala splácet měsíčními splátkami ve výši 1/5 dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, minimálně však ve výši 300 Kč O výši splátky byla žalovaná vždy informována měsíčním výpisem. Současně se žalovaná zavázala k úhradě poplatku za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, který celkem činí 2 220 Kč, a úroku ve výši 20 % měsíčně z čerpaných peněžních prostředků, který celkem činí 14 810 Kč. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky bezhotovostně na bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky včas a řádně nevrátila, za prodlení s úhradou dluhu byly účtovány náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, celkem tedy částka 605 Kč. Žalovaná celkem uhradila částku ve výši 10 840 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná zbývající dlužnou částku ve výši 17 895 Kč neuhradila, stal se dluh žalované splatný v celém rozsahu a od 1. 3. 2022 je v prodlení. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 5. 5. 2022.

2. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě lustrace v evidencích a kontrolou měsíčního příjmu. Následně uzavřela, že žalovaná je schopna žádaný úvěr splácet.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 12. 4. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 100 Kč. Žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky žalobkyni splácet ve splátkách ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však částkou ve výši 300 Kč. Žalovaná byla za čerpání peněžních prostředků povinna zaplatit poplatek ve výši 2 220 Kč odpovídající 20 % z čerpané částky. Žalovaná byla dále povinna zaplatit žalobkyni úrok ve výši 20 % měsíčně z čerpaných peněžních prostředků, tedy celkem částku 14 810 Kč. Z bodu 6.6 smlouvy ověřil soud oprávnění žalobkyně účtovat žalované poplatek za účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za každý kalendářní měsíc prodlení se zaplacením jeho dluhu. Celkem žalobkyně vyčíslila tento poplatek v částce 605 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru, úrok a poplatek za účelně vynaložené náklady se na konci každého kalendářního měsíce stávaly součástí jistiny. O výši měsíční splátky a splatnosti byla žalovaná vždy informována měsíčním výpisem (prokázáno citovanou smlouvou o revolvingovém úvěru a mandátní smlouvou). Totožnost žalované byla ověřena z kopie občanského průkazu (prokázáno kopií občanského průkazu žalované). Peněžní prostředky ve výši 11 100 Kč žalobkyně žalované poskytla na její bankovní účet č. bankovní účet. Vzhledem k tomu, že dlužnou částku žalovaná uhradila pouze částečně ve výši 10 840 Kč a dluží žalobkyni částku 17 895 Kč, stal se v souladu s bodem 6.5 smlouvy pro prodlení žalované delším než 2 měsíce úvěr zcela splatný bez dalšího (prokázáno výpisy z revolvingového úvěru a výpisem z účtu žalobkyně). Právní zástupce žalobkyně žalované zaslal předžalobní upomínku a vyzval ji k úhradě dlužné částky nejpozději do 10. 6. 2022 (prokázáno výzvou k úhradě – předžalobní upomínkou ze dne 5. 5 2022 a podacím archem z téhož dne). Příjmy žalované ve výši 15 183 Kč (starobní a vdovský důchod) ověřila žalobkyně z výpisu z účtu žalované, kde je patrná příchozí platba ve výši 15 183 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalované). V žádosti o úvěr žalovaná uvedla ostatní náklady ve výši 3 000 Kč měsíčně.

5. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

6. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované uvedla, že provedla lustraci žalované v evidencích a ověřila její příjem prostřednictvím výpisu z účtu žalované, který i doložila, jak je uvedeno výše. Soud má za prokázané ověření a zkoumání příjmové stránky žalované za období září 2021, nicméně žalobkyně netvrdila ničeho o zkoumání výdajů žalované. Pokud žalobkyně nezkoumala žádnou složku výdajů žalované (např. nájem, běžné výdaje či splátky jiných úvěrů), nemohla získat správnou představu o majetkové situaci žalované, a nemohla tak řádně poměřit příjmy s výdaji a zjistit, zda je vůbec žalovaná schopna úvěr splatit. Navíc žalobkyně zkoumala příjem žalované pouze na základě jednoho výpisu z účtu žalované.

7. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splatit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., který vyžaduje prověřování příjmové i výdajové stránky žalované, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

8. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

20. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle

§ 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 9 pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

23. Ústavní soud ČR přitom v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

24. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

25. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku 11 100 Kč, kterou jí žalovaná vrátila pouze v rozsahu 10 840 Kč, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 260 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl a ve zbývajícím rozsahu (tj. v částce 17 635 Kč) žalobu zamítl. Co se týká zákonného úroku z prodlení z částky 17 635 Kč ve výši 11,75 % ročně od 1. 3. 2022 do zaplacení, soud žalobu zamítl. Soud však přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v rozsahu požadovaném žalobkyní jdoucím ode dne 1. 3. 2022 do zaplacení.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalované, která byla ve věci převážně úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly.

27. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť soud neshledal důvody pro prodloužení této lhůty.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.