OSMB 19 C 371/2023-20

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 20 607 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloby, tj. co do ⟪LB:lb_001⟫ -) částky 13 507 Kč ⟪LB:lb_002⟫ -) úroku ve výši 21,05% ročně z částky 16 089 Kč od 25. 8. 2023 do zaplacení ⟪LB:lb_003⟫ -) zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 16 089 Kč od 25. 8. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení o je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu spotřebitelské smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem dne 13. 7. 2021. Na základě této smlouvy byl žalované ze strany žalobkyně poskytnut standartní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla žalobkyně v souladu s čl. II. Písm. b) Smlouvy o úvěru na účet určený žalovanou, a to dne 23. 7. 2021, čímž došlo k čerpání úvěru. příjmení úvěru ve výši 2 500 Kč převedla žalobkyně v souladu s čl. II. písm. b) Smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Žalobkyně se s žalovaným ve Smlouvě o úvěru zejména dohodla, že poskytnuté peněžité prostředky společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby v celkové výši 42 000 Kč uhradí žalovaná žalobkyni v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1050 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně. Splatnost 1. splátky byla mezi žalobkyní a žalovanou dohodnuta na den 20. 8. 2021.

2. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu došlo s odkazem na článek 4 bod 1. písm. d) smlouvy k zesplatnění úvěru. Podle ujednání smlouvy dochází ke splatnosti celého úvěru dnem odeslání písemného oznámení o zesplatnění úvěru, což bylo dne 24. 8. 2023. Žalobkyně odeslala žalované celkem dvě upomínky. Upomínka z 27. 6. 2023, 24. 7. 2023 vyzývala k řádnému plnění smlouvy ještě před jejím zesplatněním.

3. Dle tvrzení žalobkyně je žalovaná v současné době v prodlení s úhradou jistiny v celkové částce 16 089 Kč a s úhradou úroku 1 006 Kč (smluvní úrok 21,05%) z této jistiny.

4. Žalobkyně si rovněž nárokovala částku 300 Kč (á 100 Kč) za tři upomínky odeslané žalované (upomínka ze dne 27. 6. 2023, 24. 7. 2023, 24. 8. 2023); smluvní pokutu ve výši 2 495 Kč za 5x neuhrazení měsíční splátky v řádném termínu, pokuta á 499 Kč dle článku IV. bod 2 písmene c) smlouvy.

5. K řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla v doplnění k žalobě ze dne 27. 12. 2022, že pokud jde o příjmy vycházela ze dvou výplatních pásek za měsíc květen, červen 2021 a výši příjmu ověřovala u zaměstnavatele telefonicky. Co se týče výdajů vycházela z četného prohlášení žalovaného, z předložené z nájemní smlouvy na bydlení uzavřené mezi žalovaným a právnická osoba IČO

6. Žalovaný se k věci nevyjádřil

7. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci

8. bez nařízení jednání, žalovaný se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

9. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 13. 7. 2022 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši

10. 30 000 Kč. Žalovaný se tuto částku zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 21,50 % ročně celkem 42 000 Kč. příjmení 27 500 Kč byla převedena na účet žalovaného, částka 2 500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru., Úvěr měl být splácen prostřednictvím 40 měsíčních plátek po 1 050 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 20. 8. 2021. Provize zprostředkovateli úvěru činila 2 500 Kč. Žalovaný se dále na základě této smlouvy zavázal pro každý případ prodlení se zaplacením sjednané splátky uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč a dále smluvní pokutu po zesplatnění úvěru ve výši 0,1 % z neuhrazeného zůstatku úvěru z dlužné splátky, a to za každý den prodlení. Rovněž se zavázal k náhradě účelně vynaložených nákladů, a to ve výši 100 Kč za každou písemně odeslanou upomínku. Pro případ porušení povinnosti žalovaného spočívající v prodlení s úhradou jedné splátky či její části, a to po dobu delší než dva měsíce, bylo mezi stranami ujednáno, že se úvěr stane splatným, a to dnem, kdy žalobkyně odešle žalované oznámení o zesplatnění úvěru (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 13. 7. 2021, úvěrovými podmínkami, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a rozpisem splátek). Žalobkyně poskytla dne 23. 7. 2021 žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč, a to převodem na účet, který žalovaný uvedl ve shora uvedené smlouvě. Téhož dne byla odeslána i částka ve výši 2 500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru (prokázáno potvrzeními o provedení transakce). Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, ničeho neuhradil, a to ani na základě upomínek žalobkyně ze dne 27. 6. 2023, 24. 7. 2023 (prokázáno bonitou smlouvy, citovanými upomínkami a seznamem odeslaných upomínek). Žalobkyně proto v souladu se smluvními ujednáními (v důsledku prodlení žalovaného s úhradou jedné splátky po dobu delší než dva měsíce) žalovanému dopisem ze dne 24. 8. 2023 oznámila zesplatnění celého úvěru a zároveň žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky, která činila 17 095 Kč na jistině a úrocích z úvěru, upomínací náklady 300. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil (prokázáno dopisem ze dne 24. 8. 2023 a podacím lístkem s datem podání téhož dne).

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 7. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud zjistil, že ve shora uvedené smlouvě a přiloženém četném prohlášení žalované je uvedeno, že je rozvedená, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán u právnická osoba právnická osoba, žije v podnájmu, náklady na bydlení činí 11 000 Kč, čistý měsíční příjem žalované 17 000 Kč a příjmy domácnosti 38 000 Kč, přičemž není uvedeno, kdo je členem domácnosti. Totožné informace jsou uvedeny v listině ze dne 23. 7. 2021 nazvané posouzení úvěru schopnosti zákazníka. I zde je kalkulováno s příjmy domácnosti 38 000 Kč, aniž by tyto další příjmy byly jakkoli specifikována a ověřeny. Nadto je pro zůstatek z příjmu použitelný na úvěr počítáno s normativními náklady na bydlení 5 632 Kč, které zjevně neodpovídají žalovanou uváděným nákladům 11 000 Kč. Příjmy žalované žalobkyně ověřila na základě výplatních pásek jen za dva měsíce (za měsíc květen, červen 2021), není zřejmé jaký druh pracovního poměru měla žalovaná sjednaný, zda byl alespoň předpoklad, že příjmy v této výši budou dosahovány po dobu splácení úvěru. Nadto, výplatní pásky bez razítka a podpisu zaměstnavatele nejsou důvěryhodným průkazem příjmů. Pokud jde o výdaje, ty nebyly prověřeny vůbec. Kdyby žalobkyně skutečně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, musela by věnovat přatřičnou pozornost i předkládaným listinám, kterými měla příjmy a výdaje ověřit. Pak by zjistila, že předložená smlouva o nájmu je na dobu určitou do 30. 6. 2020 (úvěrová sml. ze dne 13. 7. 2021). Stejně tak předložené potvrzení o výši úhrady za nájem a služby je ze 14. 10. 2019 (sml. o úvěru 13. 7. 2021), nadto tam uvedená výše nákladů bydlení neodpovídá sdělením žalované o částce 11 000 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že úvěruschopnost žalované nebyla zkoumána řádně, jen formálně, jinak by žalobkyně přišla na zásadní rozpory v dokládaných výdajích a větší péči by věnovala zkoumání příjmů, nespokojila by se jen se dvěma výplatními páskami bez jakéhokoli potvrzení zaměstnavatele na nich. Zda skutečně ověřila informace u zaměstnavatele, nemá soud za prokázané. Tvrzení o telefonátu neodpovídá standardní péči zaměstnavatele o osobní údaje zaměstnance. I pokud by tomu však tak skutečně bylo, nepovažuje soud za prověřené výdaje žalované. Analýza úvěruschopnosti dlužníka se skládá z hodnocení příjmů a výdajů. V okamžiku kdy vstupy pro hodnocení jedné složky zcela absentují, nebo jsou evidentně neaktuální, k žádné řádné analýze nemohlo dojít.

12. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

16. Z ustálené judikatury soudů ČR (např.. III ÚS 4129/18) i Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce) bez ohledu na jazykové znění § 87 z.č. 257/2012Sb. vyplývá, že neplatnost smlouvy pro nesplnění povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) je absolutní, tedy soud ji zkoumá z úřední povinnosti.

17. Podle rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021 odst. 17 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (z. č. 257/2016Sb.) označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila viz k tomu hodnocení soudu zjištěného skutkového stavu shora. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Ač žalobkyně dokumenty k výdajům shromáždila nepřezkoumala je a nezjistila, že jsou neaktuální, a tedy nic z tvrzení žalované neprokazují. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalované a poskytla jí spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala její výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

19. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaná jí vrátil částku ve výši 22 900 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 7 100 Kč také vrátit, žalobkyně však žalovala 20 607 Kč.

20. Soud proto žalobě co do částky 7 100 Kč s odkazem na § 87 z. č. 257/2016Sb. vyhověl (výrok I.). Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.). přičemž v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (cit. shora) se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž ta vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 cit.„ Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

21. Soud stanovil lhůtu k plnění dluhu podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvod pro její prodloužení.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná, která však byla v řízení převážně úspěšná žádné náklady řízení nenesla, proto soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.