OSMB 23 C 70/2024-31

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Krumlovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: KRUK Česká a Slovenská republika s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 34 253,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení částky částka s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení a co do částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky ve výši částka spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost BNP PARIBAS právnická osoba jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, IČO: IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“), když akceptovala žádost žalované (žádost byla označena číselnou řadou začínající číslem hodnota). Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou uhradila kupní cenu zboží ve výši částka, a to na bankovní účet zprostředkovatele úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované na základě údajů získaných od žalované a v registru SOLUS a rovněž v interních a externích databázích třetích subjektů. Z poskytnutých údajů žalované vyplývalo, že žalovaná v době uzavření smlouvy pobírala mzdu ve výši částka, přičemž celková výše příjmu domácnosti činila částka. Výše měsíčních výdajů činila částka. Při sjednané měsíční splátce úvěru ve výši částka tak činil disponibilní měsíční zůstatek domácnosti žalované částku částka. V rámci uzavřené smlouvy si žalovaná sjednala i pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaná se zavázala úvěr včetně sjednaného pojištění splácet pravidelnými 48 měsíčními splátkami se splatností první splátky ke dni datum a každé další splátky vždy do stejně číselně označeného dne následujícího měsíce. Měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši částka včetně pojištění ve výši částka. Úroková sazba byla sjednána ve výši 25,24 % ročně a RPSN ve výši 27,77 % ročně. Pro případ prodlení s hrazením splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalovaná sjednané splátky včas a řádně nehradila. Žalovaná celkem uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na splátky spotřebitelského úvěru částku částka, z níž byla částka ve výši částka započtena na jistinu úvěru a zbylá částka byla započtena na smluvní úrok a sjednané pojistné. V důsledku nesplácení úvěru odstoupila právní předchůdkyně žalobkyně ke dni datum od úvěrové smlouvy a k tomuto dni se stal splatným rovněž celý dluh žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla o této skutečnosti informována dopisem. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 28 906,64 spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši částka (nesplacený smluvní úrok ve výši částka + pojištění částka + odeslání upomínek částka), náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka (2 x osobní návštěvy po částka a odchozí dopis za částka) a částku částka coby smluvní pokutu se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení. Žalovaná po zesplatnění úvěru neuhradila ničeho. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní dne datum písemně vyzvána k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, přestože jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby proběhlo v její nepřítomnosti. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná požádala dne datum právní předchůdkyni žalobkyně o uzavření smlouvy o klasickém úvěru č. hodnota, kterou právní předchůdkyně žalobkyně akceptovala. Žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši částka na nákup výpočetní techniky u zprostředkovatele úvěru, společnosti ALZA CZ a.s., IČO: IČO (dále jen „zprostředkovatel úvěru“), přičemž žalovaná se zavázala splácet čerpaný úvěr pravidelnými 48 měsíčními splátkami ve výši 1 245 vždy k 17. dni v kalendářním měsíci, a to včetně úroků ve výši 25,24 % ročně. Cena úvěru včetně pojištění činila celkem částka. Pro případ, že nebude poskytnutý úvěr splácen řádně a včas, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení a případné náklady na vymáhací proces ve výši částka a další poplatky spojené s upomínáním. V žádosti se žalovaná přihlásila k pojištění pro klasický úvěr, z podmínek plyne, že pojištění není možné sjednat odděleně od úvěru, jeho sjednání však není povinné. Obmyšlenou osobou má být právní předchůdkyně žalobkyně, žalovaná se sjednáním pojištění stala pojištěnou osobou, nikoliv pojistníkem. Žalovaná se zavázala za pojištění hradit měsíčně 7,99 % z měsíční splátky úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované informace zejména o druhu spotřebitelského úvěru, o celkové výši spotřebitelského úvěru a o podmínkách jeho čerpání, o době trvání spotřebitelského úvěru, o výpůjční úrokové sazbě a o celkové částce, kterou má žalovaná zaplatit. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že žije s druhem/družkou, má dvě vyživovací povinnosti k dětem. Ke způsobu bydlení uvedla, že je majitelkou domu, bytu. Žalovaná dále v žádosti uvedla, že pracuje jako technický a odborný pracovník u společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem částka. Stran výdajů tvrdila, že celkové náklady měsíční náklady domácnosti činí částka a výdaje na finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet) částku částka (prokázáno žádostí/smlouvou o klasickém úvěru č. hodnota ze dne datum, dopisem právní předchůdkyně žalobkyně adresovaný žalované ze dne datum, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, prohlášení o seznámení se s obsahem předsmluvního formuláře, prohlášení o seznámení se se žádostí o úvěr, produktovými podmínkami pro klasické úvěry, pojistnou smlouvou č. HBVAT 1/2021).

5. Právní předchůdkyně žalobkyně celkem na úvěr uhradila částku částka. Celkem žalovaná na splátkách úvěru uhradila částku částka (prokázáno platební historií).

6. Vzhledem k tomu, že žalovaná pravidelně a včas nehradila měsíční splátky vyčerpané výše úvěru, zaslala právní předchůdkyně žalobkyně žalované dopis ze dne datum o odstoupení od úvěrové smlouvy č. hodnota a o zesplatnění úvěru ke dni datum. Právní předchůdkyně žalobkyně současně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši částka do datum. Dopis byl dán k poštovní přepravě dne datum (prokázáno odstoupením od úvěrové smlouvy č. hodnota ze dne datum).

7. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, seznamem postupovaných pohledávek, potvrzení o provedení transakce). Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne datum, odeslaným žalované dle podacího archu dne datum (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní a podacím archem ze dne datum).

8. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě jejího dluhu dopisem ze dne datum a dopisem ze dne datum, který byl žalované dle podacího archu odeslán dne datum (prokázáno výzvou ze dne datum, výzvou před podáním žaloby ze dne datum a podacím archem ze dne datum). Žalovaná přesto na svém dluhu ničeho neuhradila.

9. Z listiny označené jako výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že se jedná o počítačovou sjetinu z interního systému žalobkyně ze dne datum, na které je učiněn záznam o tom, že za účelem mimosoudního vymáhání pohledávky byly uskutečněny dvě cesty nejmenovaného terénního pracovníka na kontaktní adresu dlužníka, a to ve dnech datum a datum a dále, že dne datum byl žalované odeslán obyčejný dopis. Kontaktní adresa dlužníka není ve výpisu konkretizována. Z listiny označené jako interní kontrola soud zjistil, že byla provedena GPS kontrola terénního poradce jméno FO, a to ve dnech datum a datum na adrese žalované.

10. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon“).

Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle odst. 2 téhož ustanovení, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění od datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnuté finanční prostředky splácet v měsíčních splátkách ve výši částka ke každému 17. dni v měsíci spolu s úrokem ve výši 25,24 % ročně. Dále se žalovaná zavázala hradit za pojištění měsíčně 7,99 % z měsíční splátky úvěru.

12. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jedná se o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá reálnou možnost je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

13. Poskytovatel spotřebitelských úvěru je mimo jiné povinen ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže.

14. V dané věci v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně stran prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila soudu žádné důkazy a pouze neurčitě v žalobě tvrdila, jakým způsobem úvěruschopnost žalované zkoumala. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů, které jí poskytla žalovaná při žádosti o úvěr. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná v rámci žádosti o úvěr žalobkyni sdělila, že dosahuje výdělku ve výši částka měsíčně. Stran výdajů uvedla, že její celkové výdaje na domácnost činí částka a její finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet apod.) činí částku částka, celkem tedy její měsíční náklady činí částka. Žalovaná ve své žádosti rovněž uvedla, že má dvě vyživované děti a žije s druhem/družkou. Ohledně způsobu bydlení toliko uvedla, že je majitelkou domu, bytu. Žalobkyně nicméně nepředložila žádný důkaz, z nějž by bylo možné učinit závěr, že ověřila, že žalovaná skutečně dosahovala měsíčního příjmu v takové výši (např. výplatní páska, výpisy z účtu). Právní předchůdkyně žalobkyně tedy stran měsíčních výdajů žalované na domácnost vycházela z částky částka. Tato částka zjevně neodpovídá standardním nákladům na živobytí dospělé osoby a dvou dětí, které žalovaná v žádosti o úvěr uvedla (bydlení, strava, ošacení). Věřitel by v dané situaci neměl vycházet z minimální částky nezbytné pro přežití, ale z reálných nákladů spotřebitele, které běžně má, k tomu by měl vzít v úvahu jeho sociální i rodinnou situaci, jistotu zaměstnání, způsob bydlení apod. Z důkazů ani tvrzení žalobkyně se tedy nepodává, že by tyto skutečnosti jakkoli zkoumala. Žalobkyně v řízení ani netvrdila, že by skutečné výdaje žalované jakkoliv zjišťovala (např. nájemní smlouvou, výpisy z účtu s výdaji, smlouvu s operátorem, smlouvu s poskytovatelem energií, výdaje na výživu dvou dětí), a že by je následně porovnala s příjmy, jak jí ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Z předložených listin stran zkoumání úvěruschopnosti žalované tedy dle soudu nebylo možno jakkoliv dovodit, zda je žalovaná schopna splácet spotřebitelský úvěr, když žalobkyně nezjistila a neověřila skutečné příjmy a výdaje žalované, resp. toto v řízení nedoložila a navíc nijak nezohlednila, že tvrzené měsíční splátky finančních závazků přesahují měsíční příjem žalované téměř o dvojnásobek. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota. Při uzavírání smlouvy cca o osm měsíců dříve než v posuzované věci žalovaná ve své žádosti uvedla, že pracuje jako technický a odborný pracovník s čistým měsíčním příjmem částka, a to u stejné společnosti. Stran výdajů tvrdila, že celkové náklady měsíční náklady domácnosti činí částka a výdaje na finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet) částku částka. Ačkoliv došlo během cca 8 měsíců k poklesu příjmů ze zaměstnání cca o částka a k nárůstu výdajů za finanční závazky více než o dvojnásobek, právní předchůdkyně toto nijak nereflektovala, což rovněž svědčí o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalované.

15. Pokud by se žalobkyně dostavila na jednání, poučil by ji soud dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. stran povinnosti prokázat, že úvěruschopnost žalované řádně zkoumala. Jelikož se však žalobkyně k prvnímu nařízenému jednání konanému dne datum nedostavila, vzdala se tak dobrodiní poučení. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvláště ne tehdy, je-li strana zastoupena advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka: „ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“).

16. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Přestože žalovaná nevznesla námitku neplatnosti smlouvy, přihlédl soud k neplatnosti smlouvy, neboť důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru. Ve znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platného a účinného od datum je výslovně uvedeno, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Dle původního znění platného a účinného do datum (tedy v době uzavření smlouvy) mohl spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, i toto znění zákona však bylo nutno interpretovat tak, že soud přihlédne k neplatnosti smlouvy i bez návrhu, a to v souladu s judikaturou vyšších soudů, dle které důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru, tj. soud je povinen k neplatnosti smlouvy přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek SD EU ve věci C-449/13 a C-679/18, či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

17. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy by tak žalobkyně měla dle citovaného ustanovení pouze nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši částka v době přiměřené možnostem žalované. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně před podáním žaloby uhradila částku částka (žalobkyní započtených na jistinu, úroky, pojištění, smluvní pokutu a poplatky), proto jí na jistině zbývá zaplatit částka částka (částka – částka). Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v průběhu celého řízení zcela pasivní, nemohl soud blíže zkoumat její majetkové poměry pro určení splatnosti jistiny. Soud proto stran splatnosti jistiny vycházel z první výzvy k peněžitému plnění, která byla prokazatelně odeslána do sféry žalované (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě do datum výzvou k plnění ze dne datum. Splatnost jistiny proto nastala marným uplynutím lhůty k plnění dne datum a dnem následujícím se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením nesplacené části jistiny, tj. dne datum. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení od datum z částky částka a v tomto rozsahu jí ho proto soud dle § 1968 a § 1970 o.z. přiznal, přičemž jeho výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. Žalobkyně tvrdila, že mimo smlouvy o spotřebitelském úvěru došlo dále mezi účastníky k uzavření pojistné smlouvy a požadovala po žalované dlužné pojistné. Soud posoudil smluvní ujednání o pojištění dle § 2758 a násl. občanského zákoníku a došel k závěru, že k uzavření samostatné pojistné smlouvy mezi účastníky nedošlo. Žalovaná jako pojištěná měla přistoupit k pojištění sjednaným mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako pojistníkem a pojišťovnou. Z doložených smluvních ujednání čl. 5 doložené pojistné smlouvy č. HBVAT 1/2021 však nemá soud za dostatečně objasněné, kdo by byl příjemcem pojistného plnění v případě pojistné události, když toliko z čl. 5.6 je zjevné, že by jím byla právní předchůdkyně žalobkyně. Pro žalovanou tak z uzavřené pojistné smlouvy neplyne žádné pojistné plnění. Jinými slovy mezi účastníky bylo ujednáno, že žalovaná bude platit poplatek za pojištění, nebylo však sjednáno žádné pojistné protiplnění pro případ pojistné události. Pakliže žalobkyně sama tvrdí, že se jedná o pojištění schopnosti splácet úvěr, pak není z tvrzení žalobkyně zřejmé, jaké jednání takové pojištění kryje, když žalobkyně žalovanou žaluje právě pro nesplácení úvěru. K výzvě soudu žalobkyně další tvrzení ohledně vzniku a obsahu pojistné smlouvy nedoplnila a nedoložila, na jednání se nedostavila, tedy nemohla být poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. stran povinnosti dotvrdit a doložit uzavření platné pojistné smlouvy. Soud došel k závěru, že se namísto pojištění jednalo fakticky o další poplatky spojené s poskytovaným úvěrem, které měla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradit.

19. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, jak uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

20. Co se týče požadovaného nároku žalobkyně na úhradu nákladů za mimosoudní vymáhání za dvě osobní návštěvy jejího pracovníka, tak tyto byly žalobkyní stejně jako náklady za zaslání dopisu ze dne datum doloženy. Tyto náklady vznikly až během vymáhání pohledávky a soud došel k závěru, že se jedná o účelně vynaložené náklady a jejich výši považuje za přiměřenou, pročež tento nárok přiznal ve výroku I. tohoto rozsudku.

21. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, a to z důvodů shora popsaných, kdy je-li neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě, poplatků a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (s uplatněním pohledávky).

22. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci z datum, sp. zn. spisová značka). Jelikož žalobkyně byla úspěšná co do částky částka (částka + částka + částka) a žalovaná co do částky částka (částka + částka + částka + 5 346,51 + částka), měla by podle míry úspěchu nárok na náhradu nákladů žalovaná, avšak žádné náklady jí v řízení nevznikly, když byla po celou dobu řízení pasivní. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.