OSMO 15 C 137/2022-49

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Kryndlerovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 12 731 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení úroku 29 % ročně z částky 3 119,20 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení 12 217 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 2 605,20 Kč od datum do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 173,14 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 514 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z 514 Kč od datum do zaplacení, a to do tří od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Společnost anonymizováno uzavřela datum s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení souboru pohledávek na žalobkyni, a to včetně pohledávky, která je předmětem tohoto řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud má za zjištěný následující skutkový stav. Ze smlouvy soud zjistil, že mezi právnická osoba a žalovaným byla datum uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právnická osoba poskytla žalovanému zápůjčku zápůjčku 6 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit právnická osoba souhrnný poplatek 4 617 Kč, tj. celkem se zavázal právnická osoba za poskytnutou zápůjčku zaplatit 10 617 Kč (6 000 Kč + 4 617 Kč). To vše se žalovaný zavázal zaplatit prostřednictvím 45 splátek ve výši 236 Kč. Žalovaný zaplatil pouze 5 486 Kč. Z karty zákazníka ze dne datum soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného byla právnická osoba zkoumána a posouzena jako dostatečná, když právnická osoba zjistila příjmy žalovaného částku 19 470 Kč skládající se z čistého příjmu žalovaného ve výši 3 470 Kč jako jediného zdroje příjmů žalovaného, který ověřila prostřednictvím výměru důchodu a z ostatních příjmů žalovaného ve výši 16 000 Kč. Jako měsíční výdaje žalovaného zjistila právnická osoba částku 9 000 Kč.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že právnická osoba uzavřela datum s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení souboru pohledávek, včetně pohledávek které jsou předmětem tohoto řízení, na žalobkyni.

5. Skutkový závěr následující. Žalovaný uzavřel se právnická osoba smlouvu o zápůjčce na základě které obdržel od právnická osoba plnění ve výši 6 000 Kč. Za obdržené plnění zaplatil žalovaný právnická osoba celkem 4 617 Kč.

6. Právní posouzení soudu je následující. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

7. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Po obsahové stránce je povinnost spotřebitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedené judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy o zápůjčce.

14. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. příjmení závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v. jméno příjmení a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

16. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

17. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti splácet spotřebitelský úvěru způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. V souzené věci právnická osoba nejednala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy sice řádně ověřila část příjmů žadatele ve výši 3 470 Kč z výměru důchodu, ale pokud jde o položku„ ostatní příjmy žadatele“ ve výši 16 000 Kč není ze zákaznické karty zřejmé, jaké konkrétní další příjmy mohl mít žalovaný k dispozici a z jakých zdrojů při ověřování správnosti těchto příjmů právnická osoba vycházela. Ze zákaznické karty je přitom zřejmé, že čistý příjem žalovaného byl 3 470 Kč a výdaje žalovaného byly představovány částkou 9 000 Kč. V položce„ údaje o zaměstnání“ je zaškrtnuto políčko invalidní důchod a nic dalšího uvedeno není, stejně tak nebylo ověřováno jakékoliv zaměstnání žalovaného. Dále je u položky zdroj příjmů žadatele uvedeno číslo. Důsledně tomu soud učinil závěr, že v okamžiku uzavření smlouvy právnická osoba nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného – invalidního důchodce, který měl jako jediný zdroj ověřených příjmů částku 3 470 Kč.

19. Protože je smlouvy z výše popsaných důvodů absolutně neplatná (viz. Rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK)), je proto třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Společnost anonymizováno poskytla žalovanému plnění ve výši 6 000 Kč. Za obdržené plnění zaplatil žalovaný právnická osoba 5 486 Kč. Žalobkyně má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 514 Kč odpovídající rozdílu mezi poskytnutým a přijatým plněním.

20. Podle § 1958 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Žalovaný pak měl plnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl žalobkyní vyzván. Za takovou výzvu považuje soud předžalobní upomínku z datum, kdy byl žalovaný vyzván k zaplacení do datum. Od následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně má dle § 1970 o. z. nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v žalobě požadované výši. Pokud byl požadován úrok z prodlení za dřívější období, soud jej zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ani jedné ze stran nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož je z obsahu spisu zřejmé, že žalovanému, který byl ve věci poměrně úspěšnější, žádné náklady řízení nevznikly. Žalobkyně ke dni vyhlášení rozsudku požadovala zaplacení 12 731 Kč s příslušenstvím, představující 100 % úspěch ve věci. Soud žalobkyni přiznal pouze 514 Kč s příslušenstvím, představující méně než poloviční úspěch ve věci žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.