OSMO 46 C 232/2023-42

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ o 48 376,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, v němž žalobkyně požadovala zaplacení částky částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka a dále úroku ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky částka s úrokem a úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba. a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši částka, a to za úplatu a úrok. Žalovaná se zavázala zaplatit úrok ve výši částka, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši částka, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši částka. Celkovou částku částka odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad se žalovaná zavázala zaplatit v 14 měsíčních splátkách po částka. V důsledku řádného nesplácení úvěru došlo k jeho zesplatnění a věřitelka postoupila svou pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně žalobou požaduje žalobou neuhrazenou jistinu ve výši částka, sjednaný úrok za dobu poskytnutí úvěru ve výši částka, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši částka, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení případu ve výši částka, úhradu za možnost platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši částka, konečně smluvní pokutu ve výši částka, úrok vyčíslený od datum do postoupení ve výši částka a úrok z prodlení do datum ve výši částka. Nadto požaduje žalobkyně úrok a úrok z prodlení od datum. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena společností právnická osoba. na žalobkyni s účinností ke dni datum.

2. Žalobkyně žalobu následně doplnila, uvedla, že společnost právnická osoba. úvěruschopnost žalobkyně řádně prověřovala, a to především zhodnocením informací získaných od žalované, zkoumáním podkladů od žalované a nahlédnutím do registrů. Informace o žalované jsou zachyceny v žádosti o úvěr ze dne datum. Žalovaná v této žádosti uvedla, že je zaměstnána od datum u společnosti právnická osoba, přičemž mzda měla činit částka měsíčně, výše jejích měsíčních výdajů dosahuje částka. Žalovaná neměla mít vyživovací povinnost k dalším osobám. Věřitelka tak dospěla k závěru, že žalovaná je schopna splatit úvěr ve výši částka s měsíční splátkou částka.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

4. Ze žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaná o sobě uvedla, že je zaměstnaná od datum u společnosti právnická osoba. Uvedená skutečnost měla být údajně ověřena z výplatní pásky a pracovní smlouvy. Žalovaná dále uvedla, že její náklady na bydlení činily částka měsíčně, náklady na jídlo a osobní náklady činily částka. Na měsíční splátky stávajících úvěrů měla žalovaná vynakládat částka. Žalovaná měla bydlet v nájmu, měla být vdaná a neměla žádnou vyživovací povinnost. Žalovaná uvedla, že má střední vzdělání a nemá bankovní účet. Doklady, které žalovaná údajně doložila, nebyly připojeny.

5. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že se společnost právnická osoba. zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka (žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí celkové částky úvěru v hotovosti – prohlášení dlužníka na druhé straně smlouvy). Úrok byl sjednán pevnou částkou částka. Ve smlouvě byla žalované předepsána platba úplaty za poskytnutí úvěru ve výši částka, dále poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a inkasní poplatek za úhrady v hotovosti ve výši částka. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku částka v 14ti splátkách po částka měsíčně. Smluvní pokuta je ve smlouvě zmíněna drobným písmem ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to za každý den prodlení.

6. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaná splatila celkem 23 900 Kč, a to ve splátkách (4 x 4 000 Kč, 1 x 1 600 Kč, 1 x 2 000 Kč a 1 x 4 300 Kč).

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení ze dne datum, je zřejmé, že pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni.

8. Z předžalobní upomínky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky částka (doložena včetně dokladu o odeslání dne datum, ze kterého vyplývá, že výzva byla žalované doručována na adresu uvedenou ve smlouvě). Žalovaná byla uvedenou upomínkou rovněž upozorněna na zesplatnění úvěru.

9. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že věřitelka řádně úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru neprověřovala. Přesto však s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr částka. Z podkladů pro soudní řízení je patrné, že v důsledku nepravidelného splácení úvěru došlo k jeho zesplatnění. Žalovaná splatila jen částka. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18 (OPR-Finance s.r.o. proti GK), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.

14. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru musí být vykládáno tak, že nedostatek posouzení úvěruschopnosti je sankcionován absolutní neplatností úvěrové smlouvy.

15. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 [Právní rozhledy 21/2018 s. 757] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

16. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 [3225/2015 Sb. NSS]). Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

17. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v. Fesih Kalhan [Právní rozhledy 12/2014 s. 452]).

18. Je třeba připomenout, že již dne 1. června 2015 vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015/11). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. Česká národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. Česká národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalované.

19. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

20. Je patrné, že věřitelka úvěruschopnost žalované řádně nezkoumala. Žalovaná sice doložila příjmy zaměstnání, avšak nijak nebyly dokládány ani prokazovány skutečné náklady a výdaje žalované. Žalovaná přitom uvedla, že žije v nájmu a výdaje na bydlení činí pouze částka. Poskytovatel úvěru přitom nijak neověřoval, jaké skutečné náklady na bydlení žalovaná vynakládá, a to i s ohledem na to, že v žádosti uvedla dvě adresy, na kterých se zdržuje. Rovněž tak nebylo zohledněno, že náklady žalované na jídlo, dopravu, osobní náklady byly uvedena v částce mimořádně nízké (částka měsíčně představuje částku cca částka denně) a že žalovaná má jíž předchozí závazky. Žalovaná rovněž uvedla, že nemá bankovní účet. Nebyla provedena ani lustrace v databázích jako jsou CEE, BKRI, NRKI a jiné. Je zřejmé, že se věřitelka při uzavírání úvěrové smlouvy se žalovanou neřídila principy odpovědného úvěrování a jí poskytnutý úvěr byl mimořádně rizikový.

21. Je zřejmé, že věřitelka úvěruschopnost žalované řádně nezkoumala a úvěrová smlouva je proto podle § 86 z. s. ú. neplatná.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Vztaženo na daný případ, právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částka, avšak žalovaná splatila jen částka. Žalovaná se tak bezdůvodně obohatila o částku částka, kterou soud žalobkyni přiznal. Ve zbytku soud proto žalobu zamítl.

25. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, avšak žalované procesní náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.