OSMO 50 C 223/2023-31

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ o Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 11,75 % ročně od datum do datum ve výši částka a zákonný úrok prodlení z částky částka ve výši 11,75 % ročně od datum do datum ve výši částka a zákonný úrok prodlení z částky částka ve výši 11,75 % ročně od datum do datum ve výši částka a zákonný úrok prodlení z částky částka ve výši 11,75 % ročně od datum do datum ve výši částka a zákonný úrok prodlení z částky částka ve výši 11,75 % ročně od datum do datum ve výši částka a zákonný úrok prodlení z částky částka ve výši 11,75 % ročně od datum do datum ve výši částka a zákonný úrok prodlení z částky částka ve výši 11,75 % ročně od datum do datum ve výši částka a zákonný úrok prodlení z částky částka ve výši 11,75 % ročně od datum do datum ve výši částka a zákonný úrok prodlení z částky částka ve výši 11,75 % ročně od datum do datum ve výši částka a zákonný úrok prodlení z částky částka ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení, pohledávku ve výši částka, úrok ve výši 64,62 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se zamítá.

II. Žalobkyni soud neukládá povinnost nahradit žalovanému náklady řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky částka s příslušenstvím. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující nová jistina ve výši částka, smluvní pokuta částka, náklady s prodlením částka, smluvní pokuta podle článku 6,5 smlouvy o úvěru ve výši 0,1% denně z nové jistiny úvěru ode dne datum do zaplacení, ke dni vyhotovení žaloby ve výši částka, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy s úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka, který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných 48 měsíčních splátkách po částka. Pro prodlení žalovaného s úhradami byl úvěr automaticky v souladu se Smlouvou, zesplatněn. Žalovaný ve splátkách uhradil do zesplatnění částka, celkem pak, ke dni podání žaloby částku částka. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dle údajů a podkladů, které poskytl sám žalovaný, dále kontrolou v dostupných registrech, předloženými výpisy z účtu žalovaného s uvedením jeho příjmu z pracovního poměru za měsíce únor až květen 2021. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaný poskytnutý úvěr z větší části splatil, proto by mělo být rozhodnuto v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, kdy faktickým splácením větší části úvěru byla prokázána jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet.

2. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

4. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru číslo hodnota byla dne datum (dále jen „smlouva“) uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným a jejím předmětem byl úvěr ve výši částka, který měl žalovaný splácet v pravidelných 48. měsíčních splátkách po částka, celkem měl zaplatit částku částka. Úrok z úvěru byl dohodnut ve výši 64,62 % ročně, výše RPSN 87,64 %. Ve smlouvě byla dohodnuta smluvní pokuta pro případ porušení smluvní povinnosti (článek 6). Jako účet pro poskytnutí úvěru byl označen účet číslo č. účtu, jehož majitel byl žalovaný, jak soud zjistil z výpisů z běžného účtu vedeného u jméno FO, Anonymizováno.Anonymizováno.

5. Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne datum, prokazuje, že žalovanému bylo oznámeno uzavření smlouvy žalobkyní.

6. Klientská karta prokazuje, že žalovaný byl v částečném prodlení s úhradou měsíční splátky již v měsíci září 2021, přestal splácet od března 2023. Celkem uhradil částka. Soud z předložené karty klienta dále zjistil, že ve 12 případech byly splátky úvěru zasílány třetí osobou, nikoliv žalovaným. Žalovaný platil do 19. splátky.

7. Dopis ze dne datum je oznámením o zesplatnění úvěru výzvou k úhradě dlužné částky ve výši částka do 10 dnů od data odeslání oznámení.

8. Dopisy ze dnů datum, datum,datum, datum, datum „Výzva k zaplacení upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru“ prokazuje, že žalovaný byl opakovaně upomenut o zaplacení dlužné splátky a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru v důsledku prodlení s úhradou dohodnutých splátek úvěru.

9. Předsmluvní formulář neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

10. Kopie OP žalovaného prokazuje, že jím žalobkyně disponuje.

11. Výpis z účtu číslo č. účtu jehož majitelem je žalovaný, prokazuje, že od února do května 2021 byly na něj připisovány částky mzdy ve výši od cca částka do cca částka, jako mzda od zaměstnavatele žalovaného.

12. Výpis z účtu číslo č. účtu na jméno žalovaného prokazuje, že v únoru 2021, jeho příjmy činily částka, výdaje pak částka, zůstatek na účtu byl -částka. Za období měsíce března 2021 pak byly příjmy ve výši částka, výdaje žalovaného ve výši částka, zůstatek ve výši -částka. Za měsíc duben 2024 byly příjmy žalovaného ve výši částka, výdaje pak ve výši částka, zůstatek ve výši -částka. Za měsíc květen 2021 byly příjmy žalovaného ve výši částka, výdaje ve výši částka, zůstatek ve výši částka. V uvedených měsících byly žalovanému zasílány částky v rozmezí od částka do částka jako mzda. Rozdíl mezi příjmem ze mzdy a celkovým příjmem žalovaného tvořily půjčky ve výši: v únoru částka, v březnu částka, v dubnu částka, v květnu částka.

13. Prohlášení klienta neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

14. Doklad o vyplacení úvěru prokazuje, že byla žalovanému dne datum, vyplacena žalobkyní částka částka.

15. NRKI report prokazuje, že skóre žalovaného je v pásmu Kategorie II, menší riziko.

16. SOLUS report neprokazuje žádné evidované prodlení žalovaného ke dni datum.

17. Dopis ze dne datum, je předžalobní výzvou, žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 15 dnů od odeslání. Poštovní podací arch ze dne datum prokazuje odeslání dopisu žalovaného.

18. Potvrzení o licenci žalobkyně neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

19. Přihláška do pojištění neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

20. Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

21. Fotokopie občanského průkazu žalovaného prokazuje, že jej žalobkyně měla k dispozici.

22. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy žalovanému byla poskytnuta částka částka, žalovaný pak uhradil celkem částku částka. Úvěr měl žalovaný splácet měsíčně po částka. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována, byly ověřeny příjmy a výdaje žalovaného z výpisů běžného účtu, byly ověřeny veřejné databáze, kdy z jedné nebylo zjištěno nic závadového a z druhé vyplývá nižší riziko pro poskytnutí úvěru. Byť žalobkyně disponuje výpisy z účtu žalovaného za období čtyř měsíců před uzavřením smlouvy, tyto obsahují pouze údaje o příjmu žalovaného z jeho měsíční mzdy. Není možné zjistit, proč má žalovaný v NRKI druhou nejvyšší možnou kategorii spojenou s nízkým rizikem. Žalovaný přestal platit úvěr včas již třetí splátky, následně přestal od dvacáté splátky splácet úplně.

23. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

24. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy právnická osoba (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

25. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

30. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy o zápůjčce.

32. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

33. Stejný závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem právnická osoba v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C-449/2013 (CA Consumer Finance SA v. jméno FO a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

34. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

35. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C-679/2018 (OPR-právnická osoba. proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

36. V souzené věci žalobkyně řádně ověřila příjmy a výdaje žalovaného prostřednictvím příjmů a výdajů na jeho bankovním účtu. Nicméně pokud jde o jejich vyhodnocení, nemohla tak učinit s řádnou péčí. Z předložených výpisů z běžného účtu žalovaného jednoznačně vyplývá, že žalovaný nebyl s to vyjít se svými příjmy. Jeho jediným pravidelným příjmem byla mzda ve výši max. částka. Dalšími nepravidelnými příjmy byly úložky žalovaným na tento účet nemající povahu pravidelného příjmu. Ani se započítáním těchto úložek žalovaným, nebyly příjmy na účtu žalovaného ve výši měsíčních výdajů. Rozdíl mezi mzdou a dalšími příjmy dorovnával žalovaný prostřednictvím úvěrů od nebankovních subjektů. I v těchto případech jeho zůstatek, vyjma jednoho měsíce, nevykazoval kladnou hodnotu. Žalovaný neuhradil řádně už třetí splátku ze 48. Pokud byly spláceny, byť po datu splatnosti další splátky, byly platby prováděny prostřednictvím třetích osob odlišných od žalovaného až přestaly úplně. O tom nelze než učinit závěr, že žalobkyně nejednala s odbornou péčí. Smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná a soud vypořádal neplatnou smlouvu podle zásad o bezdůvodném obohacení. S ohledem na shora uvedené soud neshledal za přiléhavé posoudit tento případ podle závěrů uvedených v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. spisová značka. Předmětné rozhodnutí se vztahovalo na případ, kdy dlužník poskytnutý úvěr zcela splatil, včetně dohodnutého úroku a poplatků a následně se domáhal vydání bezdůvodného obohacení pro neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu řádného nezkoumání úvěruchopnosti dlužníka, pokud si jako věřitel neověřil dlužníkem uváděnou výši jeho měsíčních výdajů. Nejvyšší soud postuloval závěr, že pokud dlužník úvěr fakticky splatil, lze v tomto případě dovodit, že byl schopen úvěr splácet a vyslovení neplatnosti úvěrové smlouvy i přes formální porušení povinnosti uložené v §87 odst.1 z.s.ú, by bylo ryze formalistickým výkladem a není na místě. V případě posuzovaném zdejším soudem je situace odlišná v tom, že žalovaný poskytnutý úvěr nesplatil celý, splatil pouze částku ve výši 39,9 %, výši poskytnutého úvěru nerozporoval, sám nebyl prokazatelně schopen úvěr splatit.

37. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat vyplacení jistiny částka žalovanému a tvrzené úhrady činí částka, resp. 39 351,14Kč (dle předložené karty klienta), nevyhověl soud podané žalobě, když žalovaný zaplatil žalobkyni částku, která převyšuje částku, která mu byla žalobkyní poskytnuta. Na straně žalovaného soud neshledal vznik bezdůvodného obohacení, které by byl žalobkyni povinen vydat. S ohledem na shora uvedenou skutečnost soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

38. S ohledem na skutečnost, že v řízení byl úspěšným účastníkem žalovaný, který neprokázal vznik účelných nákladů řízení, soud procesně neúspěšné žalobkyni neuložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.