OSMO 50 C 56/2024-43

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ o Anonymizováno Anonymizováno,Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části požadující zaplatit částku částka a dále kapitalizovaný úrok ve výši částka od datum do datum, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka od datum do datum, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 % ročně, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši částka, poplatky částka, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet č. tel. číslo ze dne datum, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka, který měl žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka. Pro prodlení žalovaného s úhradami byl úvěr zesplatněn ke dni datum. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována z tvrzení žalovaného, příjmy byly zjištěny z potvrzení o výši příjmu. Příjmy a výdaje žalovaného žalobkyně posuzovala porovnáním jeho příjmu a výdajů na základě historických dat z ČSÚ. Po započtení částky životního minima se započtením normativních nákladů na bydlení pak byla určena disponibilní částka ke splácení úvěru.

2. Žalovaný se vyjádřil ve věci samé tak, že úvěrovou smlouvu uzavíral po domluvě se zaměstnankyní žalobkyně, paní jméno FO. Fakticky byl úvěr smluven pro její potřebu, peníze ve výši částka převzal v hotovosti na přepážce pobočky žalobkyně, a po odečtení své odměny ve výši částka zbytek peněz z úvěru předal paní jméno FO. Ta se zavázala poskytnutý úvěr splácet a žalovaný se poté o jeho osud nezajímal až do doby, kdy mu začaly chodit upomínky žalobkyně o zaplacení dlužných splátek úvěru. Uvedl, že jeho úvěruschopnost nebyla při uzavření úvěrové smlouvy zkoumána, neboť nebylo po něm žádáno doložení jeho výdělku. Požádal o možnost splácení částky odpovídající bezdůvodnému obohacení ve splátkách po částka měsíčně případně aby mu nebyla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve smyslu ustanovení §150 o.s.ř.

3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

4. Dopis ze dne datum je oznámením žalovanému o prohlášení úvěru za splatný, dlužná částka je částka.

5. Smlouva o úvěru – Express půjčka byla uzavřena dne datum, předmětem je poskytnutí úvěru žalobkyní ve výši částka žalovanému, měsíční splátka částka včetně pojištění.

6. Ze žádosti o úvěr ze dne datum je zřejmé, že žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného uvedeného ve výši částka měsíčně, s tím, že jeho náklady na bydlení, stravu, srážky ze mzdy, jiné měsíční splátky byly nulové a celkový příjem domácnosti ve výši částka bez uvedení počtu dalších osob v domácnosti. Jako zaměstnavatel byla uvedena důlní společnost, označena jako druh povolání „státní správa“. Žalobkyně doložila předložení potvrzení o příjmu žalovaného ze dne datum, vystavené společností právnická osoba. IČ IČO s uvedením čistého měsíčního příjmu za poslední tři měsíce ve výši částka.

7. Vyjádření k procesu úvěruschopnosti prokazuje, že žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost posuzovala řádně, byla vypočtena disponibilní částka, byl ověřen příjem žalovaného částka z pracovního poměru z účtu žalovaného. Žalovaný dále uvedl, že příjem domácnosti je částka, ale domácnost má jeden příjem. Je svobodný, pracovní poměr má na dobu neurčitou, bydlí v nájmu, vyživované osoby nemá, externí splátky nemá. Lustrací v interních systémech a dotazem v systému SOLUS zjistil, že žalovaný má jednu interní měsíční splátku úvěru ve výši částka a jednu externí ve výši částka. Výpis z interního systému žalobkyně prokazuje údaje o žalovaném odpovídající vyjádření k procesu úvěruschopnosti.

8. Výpis z běžného účtu žalovaného prokazuje čerpání úvěru dne datum, kdy byla částka převedena žalobkyní na účet žalovaného.

9. Dopis ze dne datum s podacím poštovním archem ze dne datum je předžalobní upomínkou žalovanému.

10. Platební historie úvěrového účtu za období červen 2022 až říjen 2023 prokazuje, že žalovaný na čerpaný úvěr uhradil částka.

11. S ohledem na níže uvedené právní posouzení soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí z těchto listinných důkazních prostředků: Vysvětlení některých pojmů, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, 2x Poštovní podací arch, Základní produktové podmínky, Sazebník poplatků.

12. Svědek jméno FO uvedl, že žalovaného, který byl jeho kolega v bývalém zaměstnání, seznámil s paní jméno FO, která byla v době uzavření úvěrové smlouvy pracovnicí žalobkyně. Ta jej požádala, jestli by nepomohl se sehnáním zájemců o uzavření úvěrových smluv, což by jí pomohlo v hodnocení u banky a v karierním postupu. Tak sehnal žalovaného, který se s paní jméno FO na uzavření úvěru domluvil, v bance sjednal na přepážce smlouvu, obdržel úvěr a peníze předal paní jméno FO. Pokud si svědek pamatoval, tak při uzavírání úvěrové smlouvy žalovaný předával pouze doklad totožnosti a potvrzení o příjmu. Za uzavření úvěrové smlouvy měl žalovaný dostat provizi což tvrdila paní jméno FO.

13. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr částka, žalovaný uhradil celkem částka. Žalobkyně zjistila příjem žalovaného částka, domácnost měla jeden příjem, ale celkové příjmy měly být částka. Rozdílem se žalobkyně nijak nezabývala. Náklady, výdaje, žalovaného byly uvedeny v nulové výši, byť žalobkyně věděla, že bydlí v nájmu. Žádné doklady prokazující tvrzení žalovaného nebyly doloženy, ani nemohly, pokud dle žalobkyně jeho měsíční výdaje byly nulové, a to i co se týkalo splátek jiných úvěrů, kdy žalobkyně sama zjistila splácení dvou úvěrů.

14. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

20. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

21. Stejný závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C-449/2013 (CA Consumer Finance SA v. jméno FO a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

22. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

23. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C-679/2018 (OPR-právnická osoba. proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

24. Dle rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka, v rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.

25. Pokud žalobkyně argumentovala závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. spisová značka, pak je soud nepovažuje za použitelné pro tento souzený případ. V uvedeném rozhodnutí nejvyšší soud postuloval logický závěr, že formální pochybení při zkoumání úvěruschopnosti nemá přednost před faktickou úvěruschopností žadatele o úvěr, pokud bude v řízení prokázána např. tím, že splatí poskytnutý úvěr buď celý, nebo v převážné míře. V posuzovaném případě žalovaný nemohl být úvěruschopný už jenom z toho důvodu, že neměl vážnou vůli úvěr splácet, když tento měla splácet paní jméno FO, v jejíž prospěch žalovaný úvěr sjednal. Ani další okolnosti sjednání úvěrové smlouvy, kdy žalovaný nemusel dokládat, vyjma své mzdy a dokladů totožnosti, žádné další doklady prokazující jeho tvrzení, nenasvědčují řádnému zkoumání úvěruschopnosti, zejména pak kdy nebyla zkoumána výdajová stránka majetkových poměrů žalovaného v části uváděných pravidelných měsíčních výdajů a žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného. Nebyly ani zjištěny výdaje na bydlení žalovaného v nájmu. Skutečnost, že nějakou dobu ještě byl poskytnutý úvěr splácen, nemůže zpětně prokazovat úvěruschopnost žalovaného v době poskytnutí úvěru, zejména s ohledem na skutečnost jeho tvrzení, že jej neměl v úmyslu nikdy splácet a mělo se tak dít prostřednictvím třetí osoby. Předložená žádost o úvěr nasvědčuje, tomu, že žalobkyně sama přistoupila ke zjišťování poměrů žalovaného ledabyle, uvedené údaje v žádosti o úvěr jsou nelogické, typicky v části příjmu domácnosti ve výši částka při jednom příjmu domácnosti, který měl mít žalovaný ve výši částka nebo nulových měsíčních výdajů.

26. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěru, neboť nebyly ani zjištěny výdaje žalovaného, byť by byly seznatelné z výpisu z běžného účtu, pokud by jej žalobkyně vedla, pokud jej nevedla, pak si je měla vyžádat minimálně za dobu tří předchozích měsíců.

27. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum ve věci sp. zn. spisová značka, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

28. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny částka, uhrazeno bylo částka. Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně obohacení ve výši rozdílu v souladu s § 87 z. s. ú. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. spisová značka nevzniklo žalující straně právo na žádné další nároky vůči žalované straně, soud proto žalobu ve zbylém rozsahu zamítl. Jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované strany, uložil jí soud uhradit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že uložil žalovanému, který byl v řízení procesně převážně neúspěšný, jejich náhradu. Soud nepřistoupil k postupu dle § 150 o.s.ř., kdy se jedná toliko o mimořádný postup a s ohledem na jednání žalovaného, které postrádalo minimálně seriózní a poctivou vůli při sjednávání úvěrové smlouvy, kdy neuvedl žalobkyni podstatné okolnosti před jejím uzavřením, minimálně v tom směru, kdo bude úvěr fakticky splácet, by bylo poskytnuté osvobození od placení nákladů řízení neetické. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a.t., cestovní náhrada v celkové výši částka, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada částka za cestovné v částce částka podle § 13 a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce částka podle § 14 a.t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada částka za cestovné v částce částka podle § 13 a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce částka podle § 14 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Celková částka nákladů by tak byla ve výši částka. Žalobkyně však byla v řízení úspěšná pouze z 76,7 % neúspěšná z 23,3 %, náleží jí tedy nárok na poměrnou část nákladů řízení ve výši 53,4 %, což činí částku částka. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu ve sporu soud vycházel z ceny předmětu sporu, tj. z částky částka a příslušenství tvořeném kapitalizovanými úroky ve výši částka a částka.

30. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení §160 o. s. ř. s ohledem na nepoctivé jednání žalovaného při uzavírání úvěrové smlouvy. Nicméně toto rozhodnutí nebrání následné dohodě účastníků o případném splácení přiznaného dluhu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.