OSMO 50 C 165/2024-55

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované povinnosti zaplatit žalobkyni částku částka a dále kapitalizovaný úrok ve výši částka, úrok 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka od datum do datum, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se zamítá.

II. Žalobkyni soud neukládá povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne datum, doplněnou ze dne datum, domáhala na žalované zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela dne datum se žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 27,67 % ročně a dalšími poplatky prostřednictvím pravidelných 96 měsíčních splátek ve výši částka. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalované. Žalovaná na úvěr uhradila celkem částka. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši částka, smluvní pokuty ve výši částka, nákladů na vymáhání ve výši částka, smluvního úroku v kapitalizované výši částka a zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši částka. Žalobkyně se dále domáhala uhrazení smluvního úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné částky částka od datum do zaplacení.

2. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když žalovaná souhlasila s tímto postupem. Žalobkyně se z jednání omluvila.

3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem 27,62 % ročně prostřednictvím pravidelných 96 měsíčních splátek ve výši částka. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla mezi stranami dohodnuta smluvní pokuta ve výši částka a náklady spojené s upomínáním ve výši částka za měsíc vymáhání.

5. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta vyplývá, že žalovaná byla ke dni poskytnutí úvěru zaměstnaná s příjmem částka, příjem ostatních členů domácnosti činil částka. Měsíční výdaje domácnosti činily částka. Lustrace databází NRKI, MVCR, CEE a ISIR byla s negativním výsledkem. Žalovaná k tomu uvedla, že příjem ostatních členů domácnosti ve výši částka představoval příjem jejího partnera, se kterým sdílela domácnost.

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, jak žalovaná úvěr splácela a výši dlužné částky. Žalovaná na úvěr uhradila částka.

7. Z úvěrové zprávy NRKI bylo zjištěno, že žalovaná měla 81 ukončených splátkových kontraktů, 1 nesplátkový a 1 kreditní kartu, měla 4 existující, 1 nesplátkový a 4 kreditní karty, na které měsíčně hradila částka. Další informace nejsou podstatné pro rozhodnutí.

8. Z výpisů z běžného účtu žalované za období od května 2019 do září 2019 bylo zjištěno, že žalovaná pobírala příjem ze zaměstnání za měsíc květen ve výši částka, za měsíc červen ve výši částka, za měsíc červenec ve výši částka, za měsíc srpen ve výši částka a za měsíc září ve výši částka. V průběhu této doby žalovaná v četných případech za služby a zboží platila kartou a vybírala peníze z bankomatu. Žalovaná rovněž čerpala další úvěry (např. dne datum od žalobkyně ve výši částka). Výdaje spojené s bydlením žalované nebyly z výpisů zjištěny.

9. Z výzvy ke splacení celého úvěru včetně poštovního podacího archu vyplývá zesplatnění úvěru ke dni datum.

10. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne datum (včetně poštovního podacího archu ze dne datum) vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

11. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po datum).

12. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná vyčerpala úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 27,62 % ročně a dalšími poplatky prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši částka. Žalovaná na úvěr uhradila celkem částka.

23. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

24. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, ze dne datum věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

25. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

27. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost smlouvy o úvěru namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované. Žalobkyně se v žalobě u posouzení úvěryschopnosti žalované omezila na sdělení, že při posuzování majetkové situace žalované vycházela z lustrace databází NRKI, CEE, ISIR, bankovních výpisů z běžného účtu žalované a údajů sdělených žalovanou. Soud z předložených výpisů z běžného účtu žalované zjistil, že žalovaná sice pobírala mzdu jak uvedla, nicméně výdaje žalované vysoce převyšovaly její příjmy z pracovní činnosti, a to až do té míry, že žalovaná načerpala další půjčky a úvěry od různých společností, opakovaně i od žalobkyně. Pokud by tyto půjčky a úvěry neměla, peněžní prostředky na běžném účtu by jí nestačily. Z předložených bankovních výpisů nadto nevyplývají výdaje žalované spojené s bydlením. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem opakovaně vyzvána nepředložila žádný další důkaz o tom, že se žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalované včetně jejích výdajů. Posouzení úvěruschopnosti žalované tak dle soudu s ohledem na zjištěné okolnosti nebylo provedeno, v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru ani s uvedenou judikaturou, s odbornou péčí.

28. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka částka poskytnutá žalované bezdůvodné obohacení, které je žalovaná dle § 2991 o.z. a § 2993 o.z. povinna vrátit žalobkyni. Z tabulky umoření i ze žaloby vyplývá, že žalovaná na dlužnou částku uhradila celkem částka. Jelikož žalovaná žalobkyni ničeho nedluží, rozhodnul soud o zamítnutí žaloby (viz výrok I).

29. O náhradě nákladů řízení (viz výrok II) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, proto by jí měla stíhat povinnost k úhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva žalované. Soud však u žalované žádné náklady nezjistil.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.