OSNA 6 C 373/2025-88

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Klicnarovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: B2 Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 20 344 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7 350 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci další částku ve výši 12 994 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 p.a. z částky 8 341,48 Kč od datum do zaplacení a úrok 11,75 % p. a z částky 8 341,48 Kč od datum do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 517,88 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba a žalovaným, když žalovaný byl povinen uhradit jednak poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a další částku 7 994 Kč, která představuje úrok v pevně sjednané výši, s úrokovou sazbou 56 % ročně, částku za zpracování úvěru, částku za službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaný se zavázal celkovou částku 17 994 Kč uhradit v 52 týdenních splátkách po 347 Kč, poslední splátka byla ve výši 297 Kč. Žalovaný uhradil jen částku 2 650 Kč v průběhu února 2020 částky 400 kč, 350 Kč, 350 Kč a datum částku 1 550 Kč. Částky započetl poskytovatel úvěru částečně na jistinu a to 1 658,52 Kč a částečně na poplatky a to 991,48 Kč. Žalovaný následně nehradil žádné další sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. V důsledku neplnění povinnosti řádně úvěr splácet vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně, která byla kapitalizována ke dni datum a žalobce žádá jen částku 5 000 Kč. Dále žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení.

2. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce zkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, vycházel z údajů získaných z nebankovních registrů, a dalších registrů a databází (insolvenční rejstřík, neplatné doklady atd.). K osobním údajům uvedl, že žalovaný předložil pracovní smlouvu na pozici pracovník úklidu s měsíčním čistým příjmem ve výši 16 766 Kč. Výši příjmu měl ověřit pověřený vázaný zástupce poskytovatele úvěru z výplatních pásek za měsíce prosinec 2019 a leden 2020. pověřený vázaný zástupce poskytovatele úvěru měl také provést podrobnou analýzu výdajů a příjmů žalovaného. Žalovaný sdělil odhadované výdaje ve výši 8 000 Kč měsíčně. Údaje jsou zaznamenány v zákaznické kartě. V kartě je uvedeno, že žalovaný žije s partnerkou a má 2 vyživovací povinnosti.

3. Poskytovatel úvěru postoupil pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a to s účinností k datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem a byl vyzván k okamžité úhradě dluhu v termínu nejdéle do datum.

4. Ke dni datum vyčíslil žalobce dluh a požaduje zaplacení jistiny 8 341,48 Kč a dlužný poplatek 7 002,52 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 517,88 Kč.. Po tomto datu do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek neuhradil žalovaný žádnou částku. Neuhrazená jistina se úročí sjednaným úrokem ve výši 12,75 % ročně od datum do zaplacení a dále je žádán zákonný úrok z prodlení. Žalobce dále žádá smluvní úrok 11,75 % z jistiny od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z jistiny od datum do zaplacení. právnická osoba návrhu žalobce byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému řádným způsobem doručit. Platební rozkaz soud zrušil.

6. Žalovaný se k věci nevyjádřil. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil.

7. Smluvní vztah vznikl za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., (dále jen o.z.).

8. Ze smlouvy nezjistil soud žádné údaje o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce ani na výzvu soudu nepředložil žádné konkrétní listiny, který mi zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doložil, pouze uvedl obecné údaje o tvrzeném zkoumání a údaje o zjištěných příjmech a pracovní m poměru žalovaného, ale tyto údaje nebyly ničím doloženy. Žalobce navrhl výslech svědků, ale tento návrh posléze odvolal a sdělil, že žádné další důkazy nemá k dispozici.

9. Z výpisu ze systému ISAS u podepsaného soudu zjistil soud, že proti žalovaného byla v roce 2013, 2016 a 2018 zahájena exekuční řízení, která v době poskytnutí úvěru nebyla ukončena. Z návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podaného dne datum zjistil soud, že žalobce zahájil řízení proti žalovanému, a to řízení o zaplacení dluhu z půjčky, kterou poskytla žalobci společnost právnická osoba v roce 2012 a tato půjčka nebyla splacena. Předmětem žaloby byl dluh na jistině ve výši 7 983 Kč a příslušenství smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Stejná společnost přesto poskytla žalovanému další úvěr v roce 2020.

10. Smlouva prokazuje poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, závazek uhradit poplatek celkem hodnota Kč, který zahrnuje úrok v částce 3 103Kč a částku 4 891 Kč za zpracování úvěru a za flexibilní a komfortní splácení. Celková dlužná částka byla ve výši 44 690 Kč. Úroková sazba činila 56 % p.a. Žalovaný měla dlužnou částku uhradit v 52 týdenních splátkách po 347 Kč, poslední splátka. RPSN (roční procentní sazba nákladů) je 263,12 %.

11. Přehled splácení – tabulka umoření dokládá tvrzený dluh.

12. Ze systému ARAD ČMB zjistil soud, že běžná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů v lednu 2020 byla 8,2 % ročně.

13. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, kopie je založena ve spise.

14. Postoupení pohledávky prokazuje smlouva, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o uhrazení úplaty a oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k okamžitému splacení dluhu.

15. Žalobce se domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, když součástí ujednání byl i závazek uhradit sjednané poplatky, což je obsaženo ve smlouvě.

16. Aktivní legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávky, k důkazu byla předložena také kopie oznámení o postoupení pohledávky adresovaná žalovanému.

17. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů po projednání věci. V první řadě byl soud povinen zkoumat, zda je smlouva uzavřena platně.

18. Úsudek, zda úvěrová smlouva je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

19. Absolutní neplatnost smlouvy způsobuje také lichevní výše sjednaných úroků. Podle přehledu běžných úroků ČNB systém ARAD zjistil soud, že v lednu 2020 byla běžná úroková průměrná sazba u spotřebitelských úvěrů ve výši 8,2 % p.a. Poskytovatel úvěru žádal úrok ve výši 56 % a to jako pevný úrok po celou dobu trvání smlouvy, který byl vyčíslen na částku 3 103 Kč. Taková výše úroku je zcela nepochybně lichevní a způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Celkové roční náklady byly ve výši 263,12 % p.a. Takové sazby hodnotí soud jako lichevní, zcela nepřiměřené, tedy absolutně neplatné ujednání.

20. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

21. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).

22. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného.

23. Soud dále nemá za prokázané, že by otázka úvěruschopnosti žalovaného byla zkoumána pečlivě. Poskytovatel úvěru vycházel ze zákaznické karty. Tvrzené údaje nejsou ničím doloženy. Žalobce uváděl, že měl k dispozici výplatní pásku žalovaného za měsíc leden 2020, ale úvěr byl poskytnut dne datum, tedy v době, kdy žalovaný ještě nemohl mít výplatní pásku za leden 2020 k dispozici. Jeho majetková situace byla zkoumána velmi povrchně a učiněné závěry nekorespondují s údaji uvedenými v zákaznické kartě. Při tvrzení, že žalobce má 2 vyživovací povinnosti, kdy není uveden žádný příjem partnerky a rodina žije v nájemním bytě, jsou předpokládané měsíční výdaje žadatele uvedené v částce 8 000 Kč zcela nereálné. Dále soud konstatuje, že pouhá lustrace v insolvenčním rejstříku je nedostatečná. Žalovaný byl zatížen exekucemi, je zcela zřejmé, že v minulosti své finanční závazky řádně neplnil, přesto mu byl poskytnut úvěr. Finanční závazky neplnil ani vůči poskytovateli úvěru, v době poskytnutí úvěru neměl uhrazen dluh z dříve poskytované půjčky.

24. Soud je toho názoru, že cílem poskytovatelů nebankovních úvěrů byl pouze generovaný zisk od osob, které při uzavírání úvěru jsou v nějaké tíživé finanční situaci a nejsou schopni náležitě zvážit své schopnosti hradit sjednané závazky v budoucnu a nejsou schopni posoudit, zda částka, která je požadována jako sjednaný úrok a další platby je adekvátní poskytované výši úvěru. Takové jednání pak vyhodnotil soud i ve světle současné judikatury jako jednání, které je v rozporu s dobrými mravy a způsobuje absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru.

25. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze právnická osoba vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. adresa: právnická osoba. Beck, 2017, s. 436-440).

26. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

27. Sjednanou smlouvu hodnotí soud jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, kdy sjednaná výše úroku je lichevní a dále z důvodů pouze formálního zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. V řízení nebylo prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr žalovanou splácet. Důkazy předložené žalobcem svědčí jen o formálním zkoumání této otázky, jak vysvětlil soud výše, údaje poskytoval úvěru řádně nezkoumal a nevyhodnotil.

28. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalovanému úvěr, byla Smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost Smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Další důvod neplatnosti smlouvy je rozpor s dobrými mravy z důvodů sjednaného lichevního úroku, který mnohonásobně převyšoval běžné úroky spotřebitelských úvěrů v bankovním sektoru.

29. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

30. Po právní stránce posuzuje soud žalobu podle následujících ustanovení.

31. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

32. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

33. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

34. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

35. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, ano které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

36. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako potupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

37. Soud posoudil uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou, neboť poskytoval úvěru sice zkoumal úvěruschopnost žalovaného, ale dle názoru soudu jen zcela formálně, poskytnuté údaje řádně nevyhodnotil, neověřil. Dále sjednal lichevní úrok mnohonásobně převyšující běžnou výši úroků u spotřebitelských úvěrů. Žalobce má tedy právo jen na vrácení bezdůvodného obohacení, a to nevrácené částky poskytnutého úvěru. Žalobce tvrdí, že žalovaný uhradil celkem hodnota Kč, žalovaný to nevyvrátil. Úvěr byl v částce 10 000 Kč, žalovaný je tedy povinen zaplatit 7 350 Kč. Žalovaný není dosud v prodlení s úhradou této dlužné částky, neboť tato povinnost je dána až rozhodnutím soudu. Soud přiznal žalovanému možnost úhrady dluhu v delší lhůta a to 30 dnů. V této lhůtě má žalovaný možnost dluh splatit nebo sjednat splátkový kalendář. Soud vzal v úvahu nečinnost žalovaného, který se o své záležitosti nestará, nepřebírá zásilky adresované do místa jeho trvalého bydliště, čímž se dostávají do jeho dispozice. Informace o majetkové situaci žalovaného soud nemá, proto považuje stanovenou lhůtu k plnění za přiměřenou.

38. Ve zbývající části tedy požadavku na úhradu dalších sjednaných částek, smluvní pokuty a úroků a úroků z prodlení byla žaloba zamítnuta.

39. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142/2 o.s.ř., Žalobce měl úspěch ve věci menší než 50 %, proto mu není přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, trojmo, prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo může podat exekuční návrh podle z.č. 120/2001Sb.