OSNB 10 C 47/2022-40

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ trvale bytem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení částky 35 113,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 016,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 23 016,01 Kč od 23. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 3 504,70 Kč, částky 8 592,71 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 25 802,55 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 942,19 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 26 520,71 Kč ve výši 8,25 % ročně jdoucího od 20. 7. 2021 do 22. 8. 2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 3 504,70 Kč ve výši 8,25 % ročně jdoucího od 23. 8. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou, u nadepsaného soudu dne 25. 11. 2021, ve znění doplnění ze dne 28. 3. 2022, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku jistiny ve výši 26 520,71 Kč, částku smluvní pokuty ve výši 8 592,71 Kč a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 942,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 25 802,55 Kč, zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 26 520,71 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení a nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 111 Kč. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárok na shora uvedená finanční plnění nabyla dne 19. 7. 2021 z titulu„ Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž téhož dne sjednala se právnická osoba anonymizována dvě slova, a. s, (dále jen„ postupitel“), o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 5. 8. 2021. Postupitel na základě„ Smlouvy o úvěru číslo“ ze dne 21. 5. 2019 (dále jen„ Smlouva číslo“) žalovanému v hotovosti vyplatil 30 000 Kč, oproti čemuž se žalovaný zavázal, že poskytnuté plnění, navýšené o příslušenství ve výši 25 776 Kč (představované smluvním úročením poplatkem za poskytnutí, náklady na vyhodnocení žádosti o úvěr a inkasním poplatkem), splatí formou 14 měsíčních splátek po 3 984 Kč, vymezených v přehledu, který byl ke Smlouvě číslo přiložen jako příloha číslo. Předmětné splátky se stávaly spatnými počínaje 21. 7. 2020. Takto popsaná práva a povinnosti postupitel a žalovaný ujednali poté, co si postupitel ověřil aktuální majetkové poměry žalovaného a jeho schopnost splácet (tzv. úvěruschopnost), přičemž tento vycházel jednak ze sdělení žalovaného, uvedených v žádosti o poskytnutí úvěru, a dále též ze souběžně přiložených listin, konkrétně z pracovní smlouvy žalovaného, jejího dodatku a výplatních pásek. Po datu poskytnutí však žalovaný splatil toliko 6 983,99 Kč a následně splácet přestal, byť byl k úhradě upomínán jak postupitelem, tak následně, po datu postoupení, naposledy cestou tzv. předžalobní výzvy ze dne 18. 10. 2021.

2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu byly výzva k vyjádření i předvolání k jednání řádně doručeny k 10. 3. 2022 (výzva k vyjádření), resp. k 19. 4. 2022 (předvolání k jednání).

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. V rámci dokumentu, označeného jako„ Žádost o úvěr“, datovaného k 21. 5. 2019, žalovaný sdělil, že je svobodný, bezdětný a zaměstnaný, jeho zaměstnání je sjednáno na dobu neurčitou, dosáhl středního vzdělání, žije ve vlastním bydlení. Své tehdejší příjmy žalovaný vymezil částkou 19 884 Kč (položka„ Mzda, příjem z podnikání“) a výdaje částkou 5 410 Kč, zahrnující náklady bydlení (2 000 Kč) a náklady na jídlo, dopravu, resp. další osobní náklady (3 410 Kč). K podané žádosti dále žalovaný doplnil též přílohy. Konkrétně listinu označenou jako„ Pracovní smlouva číslo“, oproti jejímuž podpisu se žalovaný zavázal vykonávat pro společnost právnická osoba, pracovní činnost na pozici„ stavební dělník (čl. 1), a to oproti vyplácené mzdě dle mzdového výměru (čl. 11) a po dobu neurčitou, do 31. 5. 2019 (čl. 5). Následně, k 14. 5. 2019, byl právní poměr založený„ Pracovní smlouvou číslo“ prodloužen na neurčito, s čímž žalovaný a zástupce společnosti právnická osoba vyslovili souhlas oproti podpisu dokumentu označeného jako„ Dodatek k pracovní smlouvě číslo“. Další přílohy podané žádosti pak jsou představovány třemi výplatními páskami, dle nichž žalovaný za vykonávanou pracovní činnost od žalobkyně obdržel (i.) v měsíci únoru 2019 - 18 890 Kč, (ii.) v měsíci březnu 2019 - 19 414 Kč a (iii.) v měsíci dubnu 2019 - 21 350 Kč.

5. Textem písemného vyhotovení Smlouvy číslo datovaným k 21. 5. 2019, doloženým vč. její přílohy číslo„ Předpisu splátek“, bylo prokázáno, že postupitel žalovanému v hotovosti poskytl částku 30 000 Kč, jíž pro účely splácení navýšil též o kapitalizované smluvní úročení ve výši 2 888 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a poplatkem za inkaso ve výši 5 400 Kč. Toto plnění, v souhrnu celkem 55 776 Kč, se žalovaný zavázal splatit formou 14 měsíčních splátek po 3 984 Kč pro případ, kdyby se žalovaný dostal se splácením předmětných splátek do prodlení, si postupitel a žalovaný ujednali mj. právo postupitele zesplatnit dosud nesplacené plnění v případě nesplacení dlužné, byť i jiné splátky v dodatečně stanovené 30denní lhůtě od data zaslání výzvy k plnění (čl. Povinnosti Dlužníka) a dále též právo postupitele nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky. Parametry poskytovaného plnění dále postupitel vymezil též v dokumentu označeném jako„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, který žalovaný, oproti svému podpisu, převzal taktéž dne 21. 5. 2019.

6. Dokumentem označeným jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, podepsaným zástupci postupitele a žalobkyně k datu 13. 7. 2021, resp. 19. 7. 2021, vzal soud za prokázané, že se postupitel zavázal žalobkyni převést pohledávky označené v příloze číslo nazvané„ Seznam pohledávek“ (čl. II. odst. 1) s tím, že platnost a účinnost převodu byla (čl. III.) navázána na složení úplaty. Platnost a účinnost ujednání obsažených ve„ Smlouvě o postoupení pohledávek“ postupitel a žalovaný určili k datu podpisu oběma smluvními stranami (čl. VII. odst. 7). Složení úplaty následně pověření zástupci postupitele potvrdili vystavením vlastnoručně podepsané listiny datované k 30. 7. 2021.

7. O aktu převodu práva nárokovat plnění ze Smlouvy číslo postupitel žalovaného informoval cestou zaslání dokumentu označeného jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“, datovaného k 5. 8. 2021, v němž byla žalovanému stanovému 10denní lhůta k plnění, jejíž běh počínal od doručení předmětného oznámení, které bylo, dle poštovního podacího archu, k poštovní přepravě podáno dne 9. 8. 2021.

8. V souvislosti s vymáháním nárokovaného plnění žalobkyně vyhotovila dokument označený jako„ Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky“, kde zaznamenala, že žalovaného upomínala k zaplacení prostřednictvím telefonického hovoru ze dne 16. 9. 2021 a obyčejného dopisu odeslaného téhož dne.

9. Naposledy vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení nárokovaného plnění prostřednictvím upomínky označené jako„ Výzva před podáním žaloby“, datované k 18. 10. 2021, která byla, dle poštovního podacího archu, k poštovní přepravě podána dne 20. 10. 2021.

10. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy číslo (dále jen„ o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Podle § 2392 odst. 1 o. z. peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy číslo (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

23. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

26. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi postupitelem a žalovaným. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost postupitele poskytnout bezprostředně, oproti podpisu Smlouvy číslo hotovostní, úročené finanční plnění a související poplatky. Této povinnosti postupitele korespondovala povinnost žalovaného splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení i o související poplatky. Předmětný závazek soud, s přihlédnutím k jeho obsahu a okamžiku poskytnutí finančního plnění (bezprostředně vázaného na akceptaci - podpis závazku ze Smlouvy číslo), právně kvalifikoval jako úročenou zápůjčku, ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měla sjednaná zápůjčka též charakter spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že postupitel, subjekt poskytující finanční plnění nebankovní povahy, předmětný závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako věřitel, ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

27. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak postupiteli v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy číslo ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

28. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v. Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

29. V návaznosti na učiněná skutková zjištění soud konstatuje, že postupitel úvěruschopnost žalovaného s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumal a nevyhodnotil případná rizika. V tomto směru lze vznést výhrady především stran postupů a úrovně podkladů, z nichž postupitel vycházel při ověřování výdajů žalovaného. Byť je třeba současně připustit, že ve vztahu k ověření příjmů žalovaného si postupitel podklady objektivního charakteru opatřil (pracovní smlouvu, její dodatek a výplatní pásky). Co do výhrad k úrovni zjišťování výdajů žalovaného ze strany postupitele pak tak je třeba uvést, že si tento (v rozporu se standardem vymezeným v již výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018) blíže neověřoval informace sdělené samotným žalovaným z dalších zdrojů objektivního charakteru a spokojil se s tvrzením, že žalovaný měsíčně na bydlení vyplatí toliko 2 000 Kč a že jeho další výdaje jsou kryty částkou 3 410 Kč, odpovídající částce t. č. úředně stanoveného životního minima. Aniž by však docenil, že částka tzv. životního minima představuje umělý konstrukt, s nímž je sice na místě poměřovat výdaje jednoho každého žadatele o spotřebitelský úvěr, avšak vždy až na základě údajů zjištěných o reálných životních potřebách jednoho každého takového žadatele. S tím, že obdobným způsobem, jakým si postupitel ověřoval existenci a výši příjmů žalovaného, bylo možné ověřovat i jeho výdaje, typicky např. z výpisu z bankovního účtu (měl-li jej žalovaný) či z dokumentů vážících k platbám standardně vypláceným např. v souvislosti s náklady na bydlení, mezi něž lze zařadit předpisy tzv. SIPO, účtenky za elektřinu, plyn a apod. Za daného stavu věci tak lze uzavřít, že si postupitel sice postavil na jisto existenci pravidelných příjmů žalovaného, avšak současně si neověřil, jaké výše dosahují jeho výdaje, přičemž v této souvislosti je třeba akcentovat skutečnost, že si postupitel žádným objektivním způsobem nepostavil na jisto, zda již k datu podpisu Smlouvy číslo žalovaný nehospodaří s dluhy, resp., že již t. č. není zatížen splácením dalších obdobných závazků.

30. Za daného stavu věci proto soud závazek ze Smlouvy číslo vyhodnotil neplatný, ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., a to pro rozpor se zákonem. Konstatované porušení zákona a související narušení veřejného pořádku lze, ve smyslu výkladu předestřeného shora, kvalifikovat jako zjevné, ve smyslu § 588 o. z., a neplatnost sjednaného závazku tak bylo třeba prohlásit z úřední povinnosti. Závazek ze Smlouvy číslo z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, se zohledněním již uskutečněných splátek, ve smyslu § 2993 o. z., proto soud uplatněný nárok akceptoval jako důvodný co do částky 23 016,01 Kč, odpovídající nesplacené částce nesplacené jistiny. Jako datum, kdy se žalovaný, ve smyslu § 1968 o. z., s plněním na uvedenou částku dostal do prodlení, soud určil den následující po uplynutí desetidenní lhůty k plnění, jež byla stanovena v oznámení o postoupení závazku, datovaného k 5. 8. 2021. A to s ohledem na skutečnost, že takto učiněné oznámení v sobě zahrnuje mj. i první doloženou výzvu k uhrazení celého plnění, právně kvalifikovaného jako bezdůvodné obohacení (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010). Od data 23. 8. 2021 tedy žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z., vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok z prodlení. Datum prodlení žalovaného, tj. 23. 8. 2021, soud určil v návaznosti na zjištění, že bylo oznámení o postoupení nárokované pohledávky k poštovní přepravě podáno dne 9. 8. 2021, a datum doručení tohoto oznámení tedy je možné, za využití zákonné domněnky, ve smyslu § 573 o. z., určit k 12. 8. 2021, od něhož počala plynout desetidenní lhůta k plnění, jejíž konec tudíž připadl na 22. 8. 2021.

31. Povinnost zaplatit obě shora popsaná plnění, jistinu a zákonný úrok z prodlení, soud žalovanému uložil v zákonné, třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku, ve smyslu §160 odst. 1 o. s. ř.

32. Ve zbytku, tedy co do položek zahrnujících (i.) plnění převyšující částku bezdůvodného obohacení ve výši 3 504,70 Kč a částku smluvní pokuty ve výši 8 592,71 Kč, (ii.) veškeré pohledávky z tvrzeného smluvního úročení i (ii.) pohledávky z tvrzeného úročení zákonného z částek převyšujících částku přiznaného bezdůvodného obohacení, resp. zákonného úročení jdoucího za období, kdy se žalovaný nenacházel v prodlení s uhrazením nesplacené jistiny, soud uplatněný nárok výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. A to s ohledem na skutečnost, že zde vymezená plnění byla odvozena z právního poměru založeného absolutně neplatným závazkem ze Smlouvy číslo který, jak bylo uvedeno výše, od samého počátku nevyvolával žádné právní účinky. Nad rámec uvedeného pak je třeba ještě doplnit, že soud v rámci tohoto rozsudku opomenul rozhodnout o nároku na zaplacení částky 111 Kč, představované tvrzenými náklady mimosoudního vymáhání, v důsledku čehož soud o tomto dílčím nároku rozhodne dodatečně, doplňujícím rozsudkem.

33. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Žalobkyně byla s uplatněným nárokem úspěšná toliko co do částky 23 016,01 Kč a korespondujícího zákonného úroku z prodlení. Ve zbytku uplatněného nároku, tj. co do částky 12 097,41 Kč (odpovídající částce zamítnuté jistiny a smluvní pokuty), kapitalizovaného zákonného i smluvního úročení ve výši 27 744,74 Kč a dále též veškerého nekapitalizovaného úročení smluvního i části úročení zákonného, tak v řízení uspěl žalovaný. V návaznosti na tyto naposled uvedené závěry tudíž lze konstatovat, že, ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., v řízení v převažující míře uspěl žalovaný, který však v rámci své procesní obrany neprovedl žádný relevantní úkon, a proto soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.

Proti tomuto rozsudku jsou účastníci oprávněni podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).